Rád si představuju, co budu dělat, až budu mít šest miliónů, jinými slovy, jak to bude bezva, až budu boháčem. Jak k tomu dojde, to jsem se ještě přesně nerozhodl. V první variantě si koupím los a vyhraju ty prachy v loterii. Je to jednoduché, a mohlo by to fungovat, až na to, že si nikdy žádné losy nekupuju, jelikož bych samozřejmě nic nevyhrál a stejně je to podvod a zlodějna. V druhé variantě ty peníze zdědím po nějakém vzdáleneném příbuzném, což zase naráží na to, že žádného vzdáleného příbuzného boháčem nemám a kdybych měl, tak by to musel být pěkný cvok, aby odkázal takovou horu prachů zrovna mě.

        Koneckonců původ mého bohatství není pro mé úvahy až tak důležitý. Hlavní je, že ty haldy prachů mám pěkně v bance a můžu si sedět doma a nic nedělat.

        Jenom čekat na telefon.

        Protože to zatím nikdo neví, že jsem boháč.

        Ale oni se to mí známí brzy dozví. Takové zprávy se šíří rychle. A pak nebudou vědět nic lepšího, než mi zavolat.

        Už je vidím! Nikdy mi nezavolali, mizerové! A to jsem tu ležel nemocný, v horečkách, blouznil jsem v posledním tažení, na čele mi vyvstával předsmrtný pot, svíjel jsem se v agónii a tak podobně a stejně nezavolali! Bylo jim to úplně fuk.

        Ale teď když jsem boháč, to by se přetrhli. Lákají je prachy, krkavce, mrchožrouty! Peníze jsou pro ně víc než člověk!

        Tak si tu sedím v křesle a znuděně vrhám světelná prasátka svou zlatou kreditní kartou do oken protějšího domu.

        Ááááá, už to tu máme! Telefon zvoní, první ptáček se chytil. Tak si zvoň, kamarádíčku, uvidíme, jakou máš trpělivost...

        Crrr..., crrr..., to už bude skoro minuta, tobě na mě najednou nějak záleží. Tak se na tebe podíváme.

        "Haló", znuděným hlasem protáhnu do telefonu, "to jsem já."

        "Ó, to já přece slyším", švitoří to na druhé straně sladce do aparátu. "Tvůj hlas vždycky poznám..."

        Oddaluji sluchátko, aby mi ten med, co z něj teče, nenalezl do ucha. Pak otráveně lžu :

        "Je mi líto, ale já ten váš ne."

       "No to snad ne, chichi", směje se to nuceně z druhé strany drátu. "Vždyť se tak dobře známe... No tak hádej, no Ve-, ve-"

        "Aha, vetešník", říkám co nejzhnuseněji, "ale to jste se spletla. Žádného vetešníka neznám. Lituji."

        "Ale ne vetešník, Veronika přece! To jsem přece já, Veronika, no vždyť se přece pamatuješ, minulý týden jsme se viděli!"

        "Veronika..., hmm, nemohu si pamatovat každou Veroniku, počkej, už si vzpomínám, nejsi ty ta malá, paťatá, s poďobaným obličejem? Ta, co se furt všemu tak idiotsky směje?"

        Na druhé straně se to zajíkne a je chvíli ticho. Tak co, položíme to, nepoložíme? Ale nepoložíme, viď, pro ty prachy musíme spolknout nějakou tu urážku, tak to holt obrátíme ve vtip.

        "Chichi, no tak vidíš, že sis vzpoměl, ty žertéři, vtipný jako vždy...", nese se to ze sluchátka spolu s podivnými zvuky. Není jasné, jestli jsou to nějaké poruchy v ústředně či co, každopádně to zní jako skřípání zubů. Cítím, že se mi zlepšuje nálada. "Ano, to jsem já, Veronika, a jak se pořád máš? Nechceš se někdy zastavit na čaj?"

        Teď přišel můj okamžik.

        "Ó ne, děkuji, ten tvůj čaj mi lezl vždycky krkem jen o málo méně, než ty sama. Koneckonců, patříme teď každý do jiné společenské vrstvy a jistě pochopíš, že se nemohu někde na veřejnosti ukázat s takovou nanicovatou špínou jako jsi ty..."

        Na druhé straně to mlčí. Tak jen do toho.

        "...která si navíc vzpomene, že vůbec existuju, až když zjistí, že jí to něco vynese! Ale to sis měla vzpomenout dřív, kryso! Už tě nechci ani vidět !"

        Bác se sluchátkem. Vlastně ještě ne! Rychle ho zvednu a ještě jednou do něj zaječím :

        "Rozumíš, ty hyeno? To sis měla vzpomenout dřív !"

        Prásk! To jsem se rozčílil! Ještě si kvůli nějaké bábě, která smrdí korunou, rozbiju telefon. Ale že jsem jí to dal! Vytáhnu zápisník a odškrtnu si jedno jméno. Pak se zvednu a na otevřu ledničku, vyndám jednu z mnoha láhví s rumem a naliju si do sklenice střídmou dávku. Ano, rum, žádnou snobskou whisku, vždycky jsem byl prostý člověk a pil jsem prosté nápoje a nehodlám se změnit ani teď, když jsem pracháč ze všech nejprachatější. Nene, já se prostému lidu neodcizím.

        Popíjím rum, zálibně si prohlížím plné regály dalších láhví, které pokrývají všechny stěny pokoje, ale ještě než dopiju, už je tu další telefon.

        Tentokrát je to Pepa. Prý by mě rád pozval na kolej, že už jsme spolu dlouho nemluvili. Ó, ty ses nám změnil, nikdy jsi neměl čas, prý ses musel učit, a na tu poslední chlast párty jsi mě taky nepozval, a teď bys dolejzal! Já ti dám! Řeknu ti, co si o tobě myslím a křápnu se sluchátkem. Další jméno v zápisníku odbyto.

        Ještě několikrát zazvoní telefon a cítím se jako znovuzrozený. Teď jsem úplně jiný člověk, všemi vážený, ne nějaký hejpočkej, žádná chudinka, co se vás, špinavci, musí doprošovat.

        Ale ještě tu nějaká jména zbyla. Co to? Nezavolali, otrlci! Ani za ty peníze jim to nestojí za to! No když nejde hora k Mohamedovi...

        "Ahoj Simono! Tady Howadoor, co že jsi nezavolala?"

        "Ahoj Howadoore, hm, nějak mě to ani nenapadlo..."

        "Jo tááák, nenapadlo! A to jsi slyšela, co mě potkalo?"

        "Ale jo, prý jsi přišel k nějakým velkým penězům či co..."

       "Tak ty jsi to slyšela a ani teď jsi nezavolala? Ty jsi ještě mnohem otrlejší a bezcitnější než jsem si myslel! Tobě je putna, jestli jsem nebo nejsem i s mýma miliónama?! Ó, ty prašivá žebroto! Ale tím jsem s tebou skončil, a to tak, že na pořád! Neopovažuj se mi ještě někdy volat, pro tebe už neexistuju! Pojdi !"

        Tak se na ně musí, na plazivou chudinu! Jinak by si moc dovolovali. Pro dnešek je ale toho telefonování dost, už jsem s nuzáky ztratil hodně času. Půjdu se trochu projet na svém pekelně rychlém fungl novém chromovaném mopedu.

       Oblékám si svůj motorkářský kožený obleček á la Pekelný anděl, narazím si na hlavu černou přilbu s tmavým sklem a vyjdu před dům, abych trochu potůroval motor a nervy sousedů. Aby to mělo lepší zvuk, tak jsem uřezal výfuk. Alespoň všichni zdálky uslyší, že se blíží známý desperát, jehož oblíbeným zvykem je vjíždět na své mašině přímo do lokálu, přes sedlo přehodit holku, kterou si vybere a nedbale stříleje z revolveru do vzduchu odjíždí pryč. My bohatci si takové hrátky můžeme dovolit. Kdopak by se nám odvážil odporovat? Všechny jsem si koupil, policií počínaje a hajzlbábou konče.

         A kohopak to před domem nevidím, vlastně vidím?! To je přece Vitásek! A už se ke mě žene, v očích mu svítí dychtivost po mých penězích. Byl by mě snad objal, kdybych ho štítivě neodstrčil prstem. Než mě začne ujišťovat, jak rád mě zase vidí (však si ještě dobře vzpomínám, cos říkal, když jsem ti vpadl do pokoje!), odkážu ho do pravých mezí :

        "Co chceš, žebroto? Přispívám na chudé !"

        "A-a-ale Howadóre, kamaráde...", koktá Vitásek. Sen o bezúročných půjčkách a velkomyslných darech se mu hroutí před očima.

       "Pro tebe už nejsem Howadoor, trhane, ale navždycky už jen Velký vezír, tak si to pamatuj! Budeš si to pamatovat, slizáku?"

       "Coco, ano, ano, budu", blekotá Vitásek.

       "Tak si to pamatuj a už za mnou neloz! Lozit jsi měl předtím a dnes bych byl možná shovívavější ! Ale zmeškal jsi svou příležitost a tím jsi se navždy odcizil mé slovutné společnosti. Na to jsi měl myslet dřív, ubožáku."

        Elegantním skokem se vyhoupnu do sedla mopedu, přidám plyn a zanechám usedavě plačícího Vitáska v dálce a oblaku čoudu.

        Odjíždím, pohrdavě troubím a řítím se vstříc světlým zítřkům a lepším přátelům než jsou ti dnešní proradní, lhostejní kamarádíčkové a zrádné, bezcitné kamarádky. Jen plačte do konce vašich nuzných, zubožených, přízemních životů nad zmeškanou šancí! Já už se k vám nevrátím !

        Tím končí mé představy o tom, co bych dělal, kdybych měl šest miliónů. Zatím je sice nemám a asi se s vámi, lumpové, budu muset ještě chvíli spokojit. Ale pamatujte si: Es kommt der Tag! Pak už nebudu muset nic dělat, abych si vás získal.

        Budu jenom sedět.

        Sedět a čekat na telefon.

        Jako teď.
 
 
 

Howadoor, 1991 (?)
 
Nějaký vzkaz pro Howadoora? Chcete-li odpověď, napište zpáteční adresu.