„Grrrrrr, já toho Vitáska zmasakruju!!!!“

Tak tohle jsem dneska ráno vyřvával, když jsem si přečetl nejnovější mail od něj. Všechno to začalo asi před čtrnácti dny, když jsme seděli v hospodě. Po třetím pivu se ke mně Vitásek naklonil, lišácky mrknul a se spikleneckým úsměvem pravil:

„Něco ti musím říct, hik!“

„To zas bude, po třech pivech“, pomyslel jsem si. Vitásek je pověstný tím, jak s ním málo alkoholu udělá velké věci. Ale jemu to nevadí, zase ho to vyjde levněji.

„Mám barometr!“, prohlásil Vitásek.

„Aha“. To jsem tedy nečekal.

„Žádné aha! Není, pravda, nový, ale žádná tvá aha nestrpím! Nebudeš se vysmívat mému barometru nebo tě bez výstrahy pobliju!!!“ Když se Vitásek opije, bývá často agresivní. Hlavně verbálně.

„Já se tvému barometru neposmívám. Kde jsi ho vlastně vzal?“

„Nevzal, koupil. S bytem. Hospodóó, ještě pivo!!! A něco vydatnějšího k tomu, hik!“

Vitásek spolu s barometrem koupil nový byt, ve kterém - kromě jiného - musí celé dny brousit parkety. Jeho manželka řečená Ohava postrádá jakýkoli náznak vkusu, pročež jej neustále fotografuje. Máte-li zvrhlý zájem shlédnout další ohyzdné snímky, podívejte se na Vitáskovy stránky, kde se to podobnými nechutnostmi přímo hemží.
„Nic vydatnějšího už nepotřebuješ, řekl bych.“

„To musím vědět já! Chci fernet a móóc veliký, hik. Ale k tomu batome… bamore… barometru. Bývalý majitel bytu mi ho nechal. Takže teď ho mám já, uchachachá!“ Vitásek se rozchechtal jako cvok.  Lidi u vedlejšího stolu se udiveně otočili.

„Jenže neukazuje správně. Rafika pořád lítá sem a tam a tam a sem a nahoru a dolů, šmarjá, mi začíná být zle.“

„Aha.“

„Žádné aha, už jsem ti to řekl o tom aha! Dám si ten fernet, to mě spraví. Od tebe nechci slyšet žádná aha na můj barometr, nýbrž tlak, protože když děláš na tom ústavu, tak ho znáš, já barometr ocejchuju a bude to. Takže si vezmu barometr do práce, napíšu ti mail, ty zjistíš tlak a já ho tam nastavím.“

Opravdu jsem bohužel v současné době zavřený v hydrometeorologickém ústavu, pročež zjistit aktuální atmosférický tlak by neměla být taková potíž. Tak jsem tedy souhlasil.

„Tak jo.“

„No tak!“, vece Vitásek spokojeně. „A teď se na to napiju!“

Načež do sebe majitel neocejchovaného barometru zvrhl ten fernet a bez výstrahy se poblil.

* * *

Myslel jsem, že Vitásek na celou operaci zapomněl. Skutečně se několik dní nic nedělo, ale asi po týdnu mi ráno přišel tento drzý mail:

Subject: Barometr

Ahoj!
Mám tady ten barometr. Doufám, že si pamatuješ, na čem jsme se domluvili, i když jsi byl zchlastaný jak Dán. Tak bych rád věděl ten tlak. Petr

Ha! Tak on, bestie, nezapomněl! A co teď já? Copak já vím, jak se tady dá zjistit tlak? Chvíli jsem o tom přemýšlel a pak se šel poradit do sousední kanceláře s Kakofem. Ten si se zájmem vyslechl historku o Vitáskově barometru a pak se pekelně zachechtal:

„Pchá, to tady nezjistíš, radši si něco vymysli! Tady jsi v hydráku, tady tlak nikdo znát nebude!“

To mne zarazilo. Poměry v téhle pofidérní instituci jsou mi známy, ale že by tu ani ten tlak neznali…

„Dělej, jak chceš, však uvidíš sám. A už mě neruš od práce.“ Kakof se znova zabral do stahování pornografie z internetu. Šel jsem tedy za šéfem. Kupodivu jsem ho v jeho kanceláři našel, což bylo dost překvapivé. Posledních několik týdnů totiž opravuje na svém domě střechu a tak se na ústavu moc nevyskytuje. Jako obvykle na mne inteligentně vybafnul:

„Tak jak je to s tím tlačítkem?“

Tohle už znám, to už mě nepřekvapí. Během necelé čtvrthodinky jsem z něj diplomaticky volenými otázkami vytáhnul, oč mu jde – z Wordu mu zmizela jedna ikona a on ji potřebuje. Ikonu jsem mu vrátil zpátky a pak se zeptal na tlak.

„No to já nevím, člověče, tlak… to fakt nevím. Asi budeš muset jít za meteorologama do patra. Tam to vědět budou. Já se teď musím věnovat návštěvě.“

Ve dveřích už stála nějaká ženština a šéf už lovil v šupleti flašku, tak jsem radši vypadl. Cestou do patra jsem prošel kolem své kanceláře, odkud se ozvalo pípnutí – oznámení, že přišla nová pošta. Šel jsem se podívat, kdo mi píše.

Subject: Barometr čeká

Tak co bude s tím tlakem? Vitásek

Odpověděl jsem netrpělivému majiteli přístroje, že se na tom pracuje a vylezl na chodbu. Vrazil jsem přímo do místního derviše, což se nevyplácí.

„Pochválen buď pán Ježíš Kristus!“ Zařval a chytl mě za rukáv. „Pojďte, kolego, pomodleme se spolu k jeho větší slávě!“

Derviš je nebezpečný šílenec, náboženský fanatik, který celou pracovní dobu bloumá po chodbách a kdo před ním neuteče, toho obrací na víru. Ráno stává před vchodem a každého zdraví citáty z evangelií, pročež na ústavu není oblíben. Ani já jej nemám rád.

„Teď nemám čas, jdu zjistit tlak“, vytrhl jsem se magorovi a pospíchal pryč. Hulákal za mnou něco o posledním soudu. Vyběhl jsem do patra a uvažoval, za kterými dveřmi asi najdu ty meteorology. Pak jsem do jedněch vlezl, ale spletl jsem se. Nebyl tam meteorolog, ale Šálek, správce počítačové sítě, podivín, který svou práci na ústavu miluje. Rovněž značně neoblíbený člověk.

„To jsem rád, že vás vidím, právě navrhuji nové logo meteorologické společnosti, už jsem namaloval sedm variant a nemůžu se rozhodnout, tak mi třeba poradíte.“

Něco jsem zahuhlal v tom smyslu, že asi nebudu ten pravý.

„To nevadí, stejně to naskenuju a pošlu do konference, potom se rozhodnu na základě ohlasů“, vykládá Šálek. Těžko, myslím si, když do té konference píšeš akorát ty. Pak mu líčím, jak nutně potřebuji znát tlak. Šálek se zachmuří:

„Víte, to nebude tak jednoduché. Přenos dat nefunguje od rána a předevčírem spadla síť, tak já nevím, jestli ta data meteorologové vůbec mají… no… já mám moc práce teď s tím logem… raději se jich zeptejte sám, sedí naproti.“

Vlezu tedy do kanceláře naproti a koukám, že se tady něco slaví. Na stole zákusky, láhve, chlebíčky. Meteorologové sedí kolem stolu. Jeden se zvedl a povídá značně nerudně:

„Co je? Máme poradu!“

„Potřebuju znát atmosférický tlak, posílá mě šéf!“ Trochu si vymýšlím, aby mě hned nevyhodili.

„735“, prohlásí suverénně meteorolog, popadne flašku a mohutně si přihne. „735 a ani o chlup víc.“

Tak jsem radši vypadl a šel zpátky k sobě. Opatrně jsem nakouknul do chodby, ale derviš už byl pryč. Poslal jsem Vitáskovi neprodleně mail s tlakem. Ani ne za minutu jsem měl zpátky odpověď.

Subject: Re: Re: Barometr čeká

Co je to za blbost? Tak malé číslo tady vůbec nemám! Děláš si ze mě srandu? Vitásek

No jo, to je vážně nějak málo, říkám si, budu se muset zeptat ještě jednou. Meteorologa jsem našel ve velmi povznesené náladě:

„Tak 735 je málo? Hmmm… tak já se podívám.“ Civěl chvíli na obrazovku počítače a pak prohlásil: „Tak 1210 to je. Asi. To byl nepřepočtený údaj, to předtím.“

Aha. Tak 1210. Ach jo. Ten Kakof měl pravdu. Taková hovadina, tolik není ani u Mrtvého moře. Co teď? Zamyšlen scházím do přízemí, když tu se na mne z vrátnice vyřítí obrovský vlčák a chystá se mě sežrat. Naštěstí mu v patách běží vrátná a cosi na něj řve, takže mě nakonec nechává být. Vrátná je známá tím, že si na ústav vodí stále nějaké psy, které pak prodává lidem, co za ní chodí do vrátnice. Často tak má s sebou i tři psy zároveň, kteří se pak prohánějí po chodbách a teskně vyjí. Některé zaměstnance neustálým přemlouváním udolala a oni si od ní psa koupili, čehož teď jistě litují. Proto je radno si na ni dávat pozor.

„Nechcete psa? Podívejte se, má vás rád! Dala bych ho lacino!“

„Nechci, tlak chci vědět!“ Ani nevím proč vykládám babizně o své anabázi.

„Ale to není problém! Mám tady na vrátnici viset takový starý tlakoměr, tak se tam podíváme a bude to. A vážně nechcete psa? Jestli se vám tenhle nelíbí, přivedu vám jiného!“

Poté, co jsem odmítl několik desítek psů, mi nakonec z barometru vyčetla docela pravděpodobně vypadající číslo. Jenže pak mě nechtěla z vrátnice pustit, stále mi líčila, jak si jednoho psa docela určitě musím koupit a že když nemám peníze, že mi ho dá na splátky. Po asi deseti minutách, když už jsem skoro jednoho podvraťáka koupil, se ozvalo z ústavního rozhlasu chrchlání:

"Pozor, přivezli obědy, obědy jsou tady!".

Ze všech kanceláří se vyřítili zaměstananci a jali se rvát do kantýny. I vrátná nemeškala a spolu s čoklem vystřelila z vrátnice. Já s tou ústavní verbeží na oběd nechodím, takže jsem konečně v klidu došel do kanceláře a poslal Vitáskovi jeho kýžený údaj. Ten den už se neozval. Asi si nařídil barometr a byl spokojený. Alespoň od něj bude klid, říkám si.

* * *

A byl. Až do dnešního rána, kdy přišel tento mail:

Subject: Zase barometr

Ten barometr ukazoval dobře, měl jsem s ním doma docela úspěch, ale včera jsem šel z hospody, zavadil jsem o něj a on spadl ze zdi na zem. Úplně se rozšteloval. Tak mi zase pošli aktuální tlak a já znova ho seřídím. Petr

No, nezabili byste ho?

Howadoor, 9.listopadu 1999

 
 
 
Nějaký vzkaz pro Howadoora? Chcete-li odpověď, napište zpáteční adresu.