Ahoj Japončíku!

Ahoj Howadóre. Není nad to, když staří kamarádi zapomenou na svá pravá jména (Beztak ani jedno z nich nestojí za nic -  i když to moje je samozřejmě lepší. Vím to moc dobře, protože se teď snažíme vybrat jméno pro příštího potomka.) a začnou používat jen “niknejmy”. Mimochodem, ten můj je strašně vychytralý. Nejen, že naznačuje, kde se právě nalézám, ale dává též najevo, že to není má národnost a navíc ještě částečně paroduje mé pravé jméno. Ó jak já jsem důvtipný.

Až jsem z toho spadl ze židle.

Tak jsem tady s tím rozhovorem. Na tobě je asi nejzajímavější, že jsi v tom Japonsku. Jak dlouho tam jsi a jak dlouho tam ještě budeš?

Jsem tady už dost dlouho na to, abych toho měl plné zuby (rok a tři měsíce) a ještě tu vydržím dalších devět (měsíců, jen proboha né roků), takže z toho nakonec asi zblbnu úplně (a kdo mě zná, ví, že mi stačí málo). Chcete-li radu: Japonsko na jeden rok je tak akorát, co se dá ještě duševně a fyzicky unést. Za delší dobu vás místní školačky a syrové ryby dostanou na prkno.

Těm školačkám nerozumím vůbec a určitě se tam dá jíst i něco jiného než syrové ryby. Řekl bych, že to silně přeháníš. Co třeba američtí vojáci, co tam beztak mají nějakou základnu, ti by přece bez hranolků, MacDonalda a kečupu nevydrželi ani týden.

No vidíš, to je právě ono. Američtí vojáci, na rozdíl od tebe, japonským školačkám rozumějí a proto kašlou na hambáče a “teplé psy” a věnují se raději znásilňování místní mladé generace. Není se jim co divit, syrové ryby a zelený čaj, to je skvělá přírodní náhražka viagry.

To kecáš, já piju zelený čaj často a ničeho jsem si nevšiml. To se tak v Japonsku traduje? Nebo mají nějaký jiný zelený čaj?

Jaké traduje? Tady se prostě pije zelený čaj a všichni jsou nadržení jak kobylky. Pravděpodobně je v Česku k dostání jen nějaký šunt. A nebo – druhá možnost – tobě už nepomůže ani ta Viagra. ;o)

A ty na sobě nějaké takové účinky pozoruješ?

Jasně že jo. Stačí si tři dny po sobě večer dát ze dva šálky a není se mnou k vydržení. Teď co tu není žena to musím kompenzovat jídlem a měl bys vidět, jak vypadám. Hrůza. Už nezapnu ani jedny kalhoty (přes pas jsem myslel, úchylo).

Ale když se bez žertů vrátím zpět k jídlu, tak nutno říct, že je tu spousta MacDonaldů a KFC (Kentucky Fried Chicken) a taky pizzerií a že naše malé drobné roztomilé školačky nám díky tomu začínají pěkně tloustnout a celkově se Japoncům zkracuje jejich všemi obdivovaná dlouhověkost. Na druhou stranu, sice žijí kratší dobu, ale zato si to mnohem víc užívají (teď mě odpůrci “MekaDonalda” asi ukamenují :o( ).

To budu já, ten odpůrce. Dostaneš šutrem jen tě uvidím. Co je na požírání nechutných mastných předražených hranolků a shnilých mrtvol k užívání?!

Cože, ty hnusáku odporný? Ty nemáš rád teplé psy a chcíplé hovězí? Ty jsi fakt nějaký divný. Hambaté školačky tě nezajímají, hambáče tě nezajímají, co chlast? Alespoň chlast můžeš, né?

Chlast můžu. Proti chlastu nic nemám. Ale ten symbol amerického imperialismu ti vytmavím.

Mně nic tmavit nemusíš, já hambáče nejím a hot dogy taky ne. Akorát u pizzy se občas neudržím a nacpu se k prasknutí. A rád slyším, že chlastat můžeš, hnedka to ověříme, jen co přijedu. Mám dovézt láhev saké? Tobě bude chutnat, protože silně připomíná okenu.

Okenu? Já myslel, že je to takové nakyslé pití. Jak to vlastně tedy chutná?

Nakyslé pití? To jsi si spletl s kumisem z kobylího mléka. Saké je čirá tekutina (někdy zabarvená trochu do modra) a chuť má skutečně trochu jako tvrdý alkohol, konkrétně vodka. Takže vlastně skoro žádnou. :o) Já osobně jsem okenu nepil, ale když si k ní čichneš, “voní” stejně jako saké.

A teď mě tak napadlo, pro které noviny ten rozhovor vlastně děláme? Nejsi ty nakonec ze “Strážní věže” ? Takových už mě tu taky otravovalo bezpočet. Jako by na Japonsku nebylo nic zajímavějšího než nějaké svědectví. Ani nevím čeho, jen vím koho.

Hele, svědci Jehovovi, to začíná být zajímavé. Kde se tam v tom Japonsku vzali? Jak to, já myslel, že křesťané jsou tam v naprosté menšině? Jak je to vůbec s pobožností Japonců?

Těžko říct, jak se sem dostali. “Svědci Jehovovi vám vlezou všude. A strašně rychle se množí.”, jak by určitě prohlásil Jára Cimrman. Jisté je jen to, že jsou velmi zákeřní. Mé první setkání s nimi proběhlo asi takto :

Zazvonil zvonek u dveří. Byla sobota poledne.

“Koho to sem čerti nesou?”, zavrčel jsem otráveně a zvedl svou línou prdel od televize. Tolik pohybu těsně před obědem je nezdravé.

Otevřel jsem dveře a za nimi stála ONA. Japonka tak skvělá, že i zavilí homosexuálové by měli na chvíli problémy se zařazením své orientace. Já zalitoval, že moje žena i s dcerou nejsou někde na procházce, v České republice, na Měsíci či kdekoliv jinde, jen né doma. Takto jsem si nebyl jist, zda to stihnu “vyřídit” mezi dveřmi dřív, než se manželka přijde z kuchyně podívat, cože to v té chodbičce tak dlouho s tím pošťákem dělám?

Pak se zpoza polootevřených dveří vynořil ON. Nechutný doprovod, který jasně narušil mé zjevně čisté úmysly.

Zůstal jsem tedy stát ve dveřích, aby náhodou nemohli projít dovnitř (minimálně on ne) a vyčkávavě se Japonečce zahleděl hluboce do očí. Bohužel ji to nesrazilo na kolena, jak se mi obvykle stává, ale zůstala hrdě stát a spustila vodopád řeči. Její hlas byl snad ještě krásnější než ona a její angličtina mnohem skvělejší než ta moje (což ovšem zase tak moc neznamená). S obsahem to už ale bylo poněkud horší.

Prý, že se chtějí zeptat, odkud že jsem a jak se mi tu daří a že často navštěvují ubohé opuštěné cizince, aby jim nebylo smutno. Přemýšlel jsem, co všechno by byla ochotná udělat, aby ubohému opuštěnému cizinci nebylo smutno a zda by bylo nezbytné, aby se ON na to díval a nebo zda by mohl zůstat za dveřmi. Myšlenku, že by se třeba mohl přidat jsem zavrhl ještě dřív, než se jí vůbec podařilo dostat k tomu, že by mě mohla napadnout.

Pak se něco mihlo v úrovni mého pasu a já zjistil, že to je z kabelky vytahovaný výtisk “Strážní věže”. Nic horšího mi ještě žádná žena v životě neudělala. Dokonce snad ani smích většinou doprovázející odkládání mého spodního prádla není tak otřesný.

Přibouchl jsem dveře a bylo mi jedno, že jí mezi nima zůstala noha i to, jaký nepříjemně křupavý zvuk to udělalo.

“Kdo to byl?”, zeptala se žena, když jsem vešel zpět do pokoje. “Pošťák?”

“Ne”, řekl jsem drsně, “Pošťák zvoní vždycky dvakrát”.

Ponaučení, plynoucí z předchozí příběhu zní : “I kdyby žena oslovící vás v Japonsku na ulici byla sebekrásnější, neváhejte a vemte nohy na ramena. Nestojí to za to zaprodat svou duši, byť by cenou bylo sebekrásnější tělo” (beztak vám ho nedá).

A že mě pak na ulici ještě zastavovala spousta různých lidí s velmi dobrou znalostí angličtiny. Pravděpodobně se dotyčná organizace dobře stará o výuku cizího jazyka svých věrných.

Ale jinak jsou Japonci dosti pobožní. Tedy oni jsou budhisti i šintoisti současně, myslím, že hlavně proto, že tak mohou využívat svátky z obou náboženství. Nevím, jak moc tu víru berou vnitřně, ale už jsem zažil i to, že procházeli vědci ústavem, zastavovali se u každého stroje a za pomocí úlitby saké a tlesknutí rukou vzdávali dík, že se u dotyčné mašiny nevyskytl žádný úraz. Poněkud zvláštní u vysoce vzdělaného obyvatelstva, ale proč ne. Osobně jsem získal pocit, že to byla jen taková “předehra” k následující chlastačce. :o)

Mi to spíš připadá, jako že už byli totálně zchlastaní.

A to zas ne, začínali střízliví. Zchlastaní až skončili.

Teď, když nad tím přemýšlím trochu déle, tak se mi to začíná líbit. Asi si do práce vezmu saké nebo aspoň rum a začnu to praktikovat s počítačem. Co takové ty věci jako meditace, vonné tyčinky a tak? Taky jsem myslím někde četl o cvičení veřejnosti v parcích, je to pravda?

Meditaci jsem neviděl, což ovšem neznamená, že neexistuje. Vonné tyčinky se zapalují většinou před chrámy, či spíše se jen zapíchnou do nádoby s horkým popelem a pak si tam tak nějak smrdutě doutnají.

Cvičení na veřejnosti (konkrétně v parku) jsem skutečně viděl. Přišla skupinka nějakých nadšenců, zapnula magneťák a už to frčelo. I když to nebylo doslova cvičení, ale spíše pokus o nějaký hromadný balet nebo co. Asi na to nesehnali tělocvičnu.

A jak je to s ranní rozcvičkou ve firmách a zpěvem firemní hymny?

Ano, tak to je mnohem zajímavější. Když jsem ještě bydlel v původním bytě a okolo budovy se stavěla jiná budova, tak dělníci každé ráno, přesně v osm, zahajovali svůj pracovní den rozcvičkou. Na hlavách měli přilby, kolem pasu takové ty opasky s nářadím a za zvuků hudby máchali rukama a nohama sem a tam podle předcvičujícího. Stály proti sobě dvě skupinky, menší skupinka “mistrů” a větší skupinka obyčejných dělňasů. A po rozcvičce dostali mistři mikrofon a každý pronesl nějakou pozdravnou větu ke svým spolupracovníkům, nejspíše s přáním splněného pracovního plánu na sto tři procenta.

Hymnu bohužel nedávali. A i kdyby jo, stejně bych ji nepoznal, jednak mám hudební hluch, druhak ani nevím, jak japonská hymna vypadá. Třeťak je mi to jedno (nad Tatrů sa blýská hromy divo bijů…).

Údajně se tam nezpívá japonská hymna, nýbrž firemní. Každá firma má svou. A jak jsi to myslel s tím, že se kolem jedné budovy stavěla jiná? To si sice umím představit, ale smysl mi to nedává.

A tož to po mě chceš opravdu příliš. Jak mám poznat, zda je něco nějaká firemní hymna? Navíc dotyční dělníci nezpívali vůbec nic, jenom cvičili. V helmách a s opasky plnými nářadí.

A s tou budovou je to jednoduché. Představ si, že máš jednu budovu a kolem dokola moc prázdného místa. Tak tam okolo postavíš jednu větší budovu tvaru U, je to zajímavé a dá se to vydávat za kongresové centrum.

Nechceš si to ještě prodloužit?

Což o to, já bych si to prodloužil, jako ostatně každý chlap, ale jednak to dost dobře nejde, druhak moje žena tvrdí, že jí to vyhovuje tak dlouhé, jak to je. Beztak kecá.

Tomu nerozumím.

No já zas teď nerozumím tomu, že ty tomu nerozumíš.

Ani tomu nerozumím. Z Vitáska to sice lezlo jako z chlupaté deky, ale alespoň jsem tomu rozuměl. Mám to ale známé…

Nápodobně.

Ještě si stěžuj. Já tě chci proslavit a on si stěžuje. Ty jsi hrozně nevděčný člověk.

Já si nestěžuju, to bych si nikdy nedovolil. Koho chleba jíš (s kým rozhovor děláš), toho píseň zpívej (jako on si vlasy stříhej – Howadór je momentálně “nahoře bez”).

No že bys tam jako zůstal a já bych s tebou dělal rozhovory až do úplného zblbnutí?

Jo ty jsi myslel prodloužení tohohle (tj. mého pobytu)… No já už mám ženu pryč víc jak měsíc, tak občas myslím na (autocenzura). A s tím jsou velmi úzce svázány jisté délkové nároky a já myslel, že se zajímáš o tohle. Jenže ty jsi na mě asi moc civilizačně postižený.

Což mě přivádí na myšlenku, že jsi se mě ani nezeptal na Japonky. Nejsi ty nakonec ještě přihřátý? Každého přece na Japonsku zajímají především Japonky (obzvláště pak gejši), dále sumo, saké a Mt. Fuji. A ty nic. Co na to tvá lékařka?

Na to na všechno dojdeme a to podle důležitosti. Tak nejdříve ta Fuji. Už jsi tam byl? Každý správný Japonec furt leze na Fuji, to je moje představa. Je to tak? V Japonsku jsou ale i jiné hory. Jsou turisticky zajímavé? Jak je to vlastně v Japonsku s turistikou?

Fuj, Fuji (Fudži), hory, turistika. To jsou mi ale zájmy. Být to na tobě, tak populace vymře během jedné generace. Ještě, že jsou tu takoví jako já (brzy budu dvojnásobným otcem, heč).

No, ale když se tak ptáš na japonskou turistiku, musím přiznat, že japonská turistika přesně odpovídá mým představám o turistice. Je asi takováto: nejprve se vybere vhodné místo, dojede se na něj autem, vyfotí se všechno, co se nepohne, to co se hýbe se nakameruje. Zapadne se do nejbližší hospody na nějaký dobrý (a fuj, teď jsem zapomněl, že mluvím o Japonsku :o) ) oběd a jede se domů. To miluju.

Tak to dělá spousta lidí i u nás, o to mi nejde. Copak tam mladí neseberou batoh a nevyrazí si zuby do hor?

Myslím, že kdyby si někteří vyrazili své křivé zuby do hor, ještě by si tím pomohli, ale myslím, že dbají na ochranu přírody a tak si zuby vyráží do odpadků. Ty pak vyhazují do hor. Ovšem mladí, které vídám já, jezdí kolem našeho baráku o půl třetí v noci v autech případně na motorkách bez výfuků. Ti toho po horách asi moc nenachodí.

 

Tak je to správné, taková motorka s uřezaným výfukem hned jinak zní!

A co se týče Fuji, skutečně na ni leze spousta lidí, prý se tam jde v obrovském zástupu prodíraje se horou odpadků a nechtějme se ptát, čeho dalšího, lidé mají občas určité potřeby…. Nemůžu ovšem potvrdit, ještě jsem tam nebyl. Můj šéf prý taky ne, ačkoliv vyrostl ve vesničce těsně pod Fuji.

Jak to, že jsi tam nebyl?

Protože nejsem debil. Sorry, to jsem tam musel dát kvůli rýmu. Ale nebyl jsem tam proto, že mě neláká se vláčet do kopce jen proto, abych pak pohledem zjistil, jak to dole vypadá krásně a že jsem tam měl radši zůstat.

Jinak jsou tu i jiné hory, dokonce možná hezčí než Mt. Fuji, ale taky se na ně jezdí autem a nebo minimálně lanovkou. Japonci neradi chodí pěšky s výjimkou joggingu, který se tu v poslední době rozmáhá. A je to skutečný jogging – pomalý běh (téměř chůze) a máchání rukama. Děsná legrace se na to dívat.

Tak ven s tím, co je to za hory. Někde jsem četl, že v Japonsku je taky spousta zajímavých národních parků, v jednom z nich jsou prý ochočená prasata. Co ty o tom víš?

Já o tom nevím nic a nepodepíšu, až co František. Nicméně jsem mluvil o horách zvaných Nikko, ale tam jezdí prasata jen dvounohá odhazující odpadky. Nicméně je Nikko známé tím, že v něm volně žijí opice a když přijde zima a v horách toho moc na žrádlo není, slezou dolů do vesnic a žebrají jídlo po turistech. Případně kradou.

Aha, Nikko, smrduté opoce. To vypadá zajímavě. Může se tam stanovat? Jak je ta oblast velká? Jak jsou ty hory vysoké? Jak daleko je to od Tokia? Co je to za druh opocí? Už jsi tam byl? Chystáš se tam?

Myslíš smrduté “minkí” (měl jsem půjčeného Růžového Pantera v originále). Nevím, co to je za druh minkí, protože já je bohužel neviděl. Od Tokia je to vzdáleno asi 80km, velké je to tak, že pěšky bych to jít nechtěl, byl jsem tam s JISTECem, který nás vozil autobusem, a o stanování nic nevím a ani vědet nechci. Už tak stačí, že spávám na zemi, ještě nemít nad hlavou pořádnou střechu…

Na zemi, ty vlastně spíš na takové té rohoži, že? Spí se na tom dobře? Jak je to tlusté a z čeho to je?

Ta rohož se jmenuje tatami a je z rýže (čeho jiného), ale na to se ještě pokládá futon (matrace vyplněná nevím čím) a teprve na tom se spí. Většinou je to dvou až tří kusý futon. První je trojdílná matračka ze čtverců molitanu a na to se dá řádná, tlustá matrace vyplněná nevím čím, ale na molitan je to dost tvrdé a těžké. No a kdo chce, dá si na to ještě třetí díl, který je něco mezi matrací a přikrývkou, aby se to celé řádně změkčilo. Spí se na tom dobře, je to sice tvrdší než klasická postelová matrace, ale oni doktoři beztak tvrdí, že se má spát na tvrdém. A po zeleném čaji navíc s tvrdým. A kdo je natvrdlý, ať čte Ohníček.

A když opoce jsou minkí, jak je v originále “telefén”, “plomba” nebo “cimra”?

Protože už jsem to znal, koukal jsem na to jen tak zběžně, ale mám pocit, že telefén byl skutečně telefén. Plombu jsem nezaregistroval, ale zato pokoj (room – rům) vyslovoval jako “rém”.

Ty máš dneska nějak ukecanou náladu, pozoruju? Už umíš takhle žvanit i japonsky? A kdy budeš umět? Je ta japonština tak obtížná – tedy alespoň na to aby ji člověk porozuměl, ne snad aby se nedejbože naučil i tak mluvit. Jak je to vlastně s těmi Japonci, umí třeba anglicky? I venkovani? Učí se anglicky na škole, předpokládám.

Tomu tedy říkám zasypat chudáka Japončíka otázkama. Jako by vůbec někoho nějaká japonština zajímala. Nicméně asi brzy bude muset. Zjistil jsem, že v každém druhém americkém filmu, co tady dávají se prohodí nejméně jedno slůvko japonsky. A teď samozřejmě nemám na mysli, že je ten film dabovaný, jedná se o originální americký sound. Například v slavném filmu Pretty Woman se vyskytuje japonské slovíčko SUMIMASEN (s dovolením, či také promiňte), nejnověji pak ve filmu “Blade” dokonce několikrát. Nicméně otázky jazyka jsou na strašně dlouho, to by bylo lepší na úplně samostatný rozhovor. :o)

Já dělám rozhovor. Když bude dlouhý, bude dlouhý. Ty se starej o inteligentní odpovědi. Vůbec mám dojem, že si ti rozhovorovaní nějak moc vyskakujou. To musí přestat.

Skutečně by sis přál, abych pohovořil o japonštině? Beztak se dávno chystám udělat na toto téma seriál na svou stránku. Plánuju pro začátek šedesát dílů. Ale stačí říct, nemusím tím zaplácávat své stránky, beztak to nikoho bavit nebude, můžu to všechno vměstnat do jednoho rozhovoru pro tebe, ale bude teda PĚKNĚ dlouhý…

Když to bude zajímavé, ať je to klidně dlouhé.

Já to znám opačně. Když je to zajímavé, může to být i krátké. Důležitá je technika. ;o)

Třeba jsi se v těch amerických filmech jenom přeslechl.

Když něco slyšíš dvacetkrát denně, tak se nepřeslechneš. Navíc poslouchám velmi pozorně, abych svou chabou angličtinou alespoň něco pochytil. Takže pak velmi lehce pochytím běžná japonská slůvka. Navíc tu teď žiju a tak jsem na to velmi citlivý a všimnu si toho i kdyby to tam nebylo. :o)

Když už tak hovořím o japonštině a angličtině, tak ještě něco přidám. Japonština je zvláštní tím, že téměř polovina zde používaných slov je anglická, nicméně v tak příšerné výslovnosti, že trvá několik měsíců, než si na to cizinec zvykne (a anglicky mluvící gajdžin si asi nezvykne nikdy). Nejhorší na tom je, že Japonci se pak angličtinu samotnou učí stejně špatně, jako ta převzatá slůvka, takže jim prakticky není rozumnět a oni sami taky nikomu nerozumí. Pokud nebyli tři roky v Americe. :o) Snad jen pro zajímavost, například “Love letter” (milostný dopis) tu vyslovují jako “rabu redá” a patří už k místnímu jazyku.

Rabu redá?! Co je to za pitomost, jak k tomu došli?!

A teď jsi mi nahrál na smeč, tuhle otázku jsem čekal. Četl jsi “Jak jsem vyhrál válku”? Jak tam furt vykládali o kriketu? Tak něco podobného chystám pro tvůj rozhovor. Cokoliv řekneš, bude o japonském jazyku. Máš to mít.

O kriketu? To se v Japonsku hraje kriket? To je ale divná země, svědci Jehovovi tam hrajou kriket a do toho jim skáčou smrduté opoce, poslyš, jsi ty opravdu v Japonsku?

Teď jsi to ale úplně popletl. Nehraje se tu kriket, ale baseball, nehrají ho smrduté opoce, ale minkí, Svědci Jehovovi při tom stojí na Strážní věži a všichni chlastají, co se do nich vleze, aby z Tvého rozhovoru úplně nezblbli.

Takže rabu redá. Musíš si uvědomit, že Japonci angličtinu do svého jazyka dostávají tak, že ji nejprve vysloví a pak si tuto výslovnost napíší v katakaně. Ovšem katakana je slabikové písmo, což znamená, že nezná jednotlivé znaky, ale jen slabiky. Navíc nezná některá písmenka (slabiky) vůbec, takže místo V se používají slabiky s B a místo L se používají slabiky s R.

Love letter se vysloví asi jako “Láv ledr” či tak nějak. Dávno jsem zjistil, že přepsat angličtinu do češtiny dokonale je nemožné. Jo, normálně by to bylo “letr”, ale oni tu milují Američany a ti mají ledr, tak je to ledr. No a jak jsem před chvílí naznačil, Japonci nemají L ani V, takže dostaneš “RAB REDR”. No a nezapomínej, že mají jen slabiky : “RABU REDÁ”, protože jak říkám, výslovnost není úplně “ledr”, ale trochu k “led”. Prostě na konci je místo R spíše jen uzavřené E. No prostě to chce spíš slyšet, ale Japonci tam rozhodně slyší dlouhé A.

Kapišto?

To je nenapadlo zavést si pro zapisování výslovnosti nějaké zvláštní znaky? Vždyť takhle vlastně takový japonec vůbec nemluví anglicky, ale spíš svahilsky. Já přijdu na nádraží, chci lístek a oni na mne “Rabu redá”. Vždyť tomu se nedá rozumět. Máš ještě víc takových příkladů?

No, oni by si mohli zavést zvláštní znaky, ale nepřečetli by je a tak by je zase museli přepsat do hiragany a katakany a byli by zase tam, kde jsou teď. To je totiž jeden z problémů kandži (znakového písma). Můžeš jedním znakem vyjádřit celé slovo, ale beztak musíš mít nějaké jiné znaky, kterými vyjádříš, jak se to kandži čte. No a Japonci už ty znaky mají a pravdu říct, jsou to všechny možné kombinace toho, co jsou schopni vyslovit, takže i při zavedení znaků nových by měli problémy. Například žádný Japonec neřekne : ej bí sí dí (ABCD), ale zásadně : ej bí ší dí. Sí prostě říct nedokážou. Asi problém špatného uspořádání ústní dutiny.

A bude-li ti na letišti řečeno rabu redá, pak to nejspíš znamená, že jsi si spletl letiště, jsi zrovna někde uprostřed Papui-Nové Guiney (teda jak tohle se píše?) a místní uvítací výbor ti právě sděluje, že mají obzvláště rádi cizince, jinými slovy, že jsi se právě stal součástí jejich jídelníčku.

A jako další příklad ti přepíšu tvůj nickname : Howadór = Hobadóru. (pokud bys ovšem skutečně anglicky vyslovoval, pak Hauedóru).

Nedokáží vyslovit… oni jsou spíš leniví se to učit, že? Čech má taky potíže s anglickým “th”, ale naučí se to. Oni si asi spíše myslí, že angličani budou kvůli nim radši říkat “rabu redá”.

Podle toho, že každý druhý až třetí americký film obsahuje několik japonských slůvek to tak dokonce i vypadá. Rabu redá, rabu redá. Těžko říct, zda dokáží vyslovit nevyslovitelné? Když jsem se jim pokoušel vtlouct do hlavy své jméno, tak jsem zjistil, že co neumí vyslovit, to ani neslyší. A jak je chceš naučit něco, co neslyší?

Zmínil jsi moji lékařku. Za tou chodím, leda když chci něco nasimulovat a ulít se tak z civilky. Ještě, že jsi mi to připomněl, měl bych si vymyslet nějakou chorobu. S těma zádama minule jsi mi poradil moc dobře, nemáš ještě nějaký takový nápad?

Hele, ty si teda troufáš, co když má tvoje lékařka internet? Jinak jestli stojíš o chorobu, zkus simulovat HIV, to bude trvat jen půl roku, než se to prokáže. A léčit tě pak budou až do smrti. ;o)

To jsou mi nápady. Jak bych to měl asi simulovat, ty truhlíku?

To je jednoduché. Nejprve si najdeš známost hodně pochybné pověsti a budeš se s ní pár týdnů “tahat”. No, koneckonců, možná stačí jediná noc. No a pak budeš chodit k lékaři, jako že jsi malátný, máš mírně zvýšenou teplotu, jsi nachlazený, vypadávají ti vlasy (beru zpět, prý jsi teď plešatý, tak se to nedá použít), špatně se ti hojí poranění a tak. Copak já znám všechny příznaky? Ještě nejsem v tak pokročilém stadiu. Přečti si o tom něco odporného.

Když už jsme u toho, jak to tam máš vlastně s doktorem? Že ti to platí stát, to vím, ale jak to chodí u takového japonského doktora, je to jako u nás?

Pravdu říct, já tady k doktorovi nechodím, takže nevím, jak to tu s ním je. Ovšem slyšel jsem historky…. Jako třeba že každý lékař má několik sester, jedna ti sundá šaty, druhá změří teplůtku, třetí vopíchá (myšleno dá injekci jsem samozřejmě myslel) a čtvrtá zinkasuje. Doktor je jen na to, aby si vymyslel položky do tvého účtu. :o)

A zubaře? Ti šílení karatisti musí být hrozně nebezpeční….

K zubaři nechodím ani v Česku, nevím, proč bych se měl nechat sadisticky týrat v Japonsku? I když jsem slyšel, že kvalita plomb a jiných zubařských výkonů je tu na takové úrovni, že v Česku nám bude ještě pár desetiletí trvat, než se na ni doktoři vyšplhají.

To ti vykládal nějaký Japonec, co?

Budeš se divit, ale říkalo mi to nezávisle na sobě několik Čechů, co tu shodou okolností muselo jít k zubaři. Teď jsi utřel, co?

Já jen, že budu muset jít brzo k zubaři.

Já bych měl taky, ale zatím mám stále větší strach než bolesti. :o)

Ještě zpět k Japoncům. Většina jich má dost příšerně křivé zuby, děti pak navíc ještě desně vykotlané. Zato prý ale může dědičnost, přebytek čokolády, málo fluoru ve vodě a nedostatečný rodičovský dozor v koupelně. Kdo ví?

To je zvláštní, tvrdil jsi, že Japonky si myjou vlasy dvakrát denně a o zuby nepečují. Jak je to s těma vlasama? Už si je taky myješ dvakrát denně? Nebo sis to celé vymyslel?

Nevymyslel. Přivezu ti na videokazetě ukázat některé místní reklamy, aby jsi pochopil, že naprostá většina jich je na vlasové prostředky, pivo a auta. V poslední době se trošíčku začínají vzmáhat notebooky, ale na vlasy a pivo to furt ještě nemá.

Já si vlasy myju jen jednou týdně, častěj to prý není zdravé. Říkaly mé líné ruce. :o)

Ale zato se teď denně holím, heč. :o)))

To jsou ale idiotské otázky, mi to dneska nějak nemyslí….

Jenom dneska? Tak to buď ještě rád, některým z nás to už nemyslí vůbec. A některým jenom jedním směrem. Což mi připomíná, že jestli mi ještě od Kakofa pošleš nějaké fotky, tak nazvracím do igelitky a pošlu ti to na dobírku.

Kakof stáhnul ještě haldu fotek podobného ražení a potom ten server zrušili. Jeho autoři teď asi někde bručí v díře. Ale včera mi vykládal, jak si koupí foťák a bude se fotit na záchodě.

No, pokud mi pošleš Kakofovi fotky ze záchodu, to beru. Vystavím je na web a tím ho zostudím (pokud se to vůbec ještě dá). Mimochodem, budou i nějaké Janiny fotky? ;o)

Janiných fotek tu mám dost, ale nejsou nahaté, tak to je asi nechceš vidět.

Konečně proč ne. Mám tu legálně koupený Adobe Photoshop a s tím se ti dají dělat věci….

Už jsem o tom taky přemýšlel, ale to je moc nadlouho. Jestli máš na to čas, tak ti to pošlu.

Čas na to sice nemám, ale zase ta představa, jak to Kakofa vytočí…

Vidím, že jsme se vcelku nikam nedostali. Tak jinak – vraťme se třeba k tomu jídlu:

Jo, jo, jídlo, to já musím mít, to je moje droga. Jak alespoň jednou denně nejím, už mám absťáky.

Nějaké typické Japonské jídlo a jestli napíšeš syrové ryby, tak tě praštím. Nějaký recept, aby si to čtenář mohl doma vyhrobit.

Ty jsi vymyslel nový způsob vraždění? Nabídneš čtenáři recept, on se otráví Japončíkovým jídlem a ty jsi z toho venku. Ó jak ty jsi vychytralý…

Nicméně musím opakovat, že skutečně typické japonské jídlo jsou syrové ryby (budeme-li mlčky předpokládat, že samotná rýže pro českého občana žádné jídlo nepředstavuje). Jauvajs, nech si to, mám lhát, jen aby jsi mě přestal mlátit? Prostě vždycky když přijdeme do restaurace, nejprve se objedná sašimi (=syrové ryby, chobotnice, sépie a jiná havěť) a až teprve pak přijde na něco pořádnějšího. Jako například nudle (udon, rámen, soba), vepřové s rýží (tonkacu), hovězí s rýží (nevím jak se jmenuje), šabu-šabu (syrové hovězí jen tak omáchnuté ve vroucí polévce) vyjímečně bez rýže, no a nebo se jde rovnou na suši (syrová ryba / chobotnice / sépie / jiný hnus na válečku vařené rýže obalené v mořských řasách zvaných nori).

Mezi náma, přišel jsem suši celkem na chuť a ani ty syrové chobotnice nejsou zase tak zlé, jak na první pohled vypadají. Už po třech dnech jsem pak vždycky schopen dostat do žaludku kousíček suchého chleba.

S receptem to bude horší, to se zeptej mé ženy, já neumím vařit.

Recept to sice není, ale hovězí s rýží si alespoň umím představit. Dělají japonci taky rýži na sladko? A ta jejich rýže, to je to samé jako naše rýže nebo to vypadá nějak jinak? Víš, po tom všem, co jsi tady napsal, už nevěřím ničemu.…

No, rýži nasladko asi nedělají, když ji chtějí osladit, vrazí do ní sladké sojové boby (nebo fazole nebo co to je). Jinak japonská rýže je skutečně trochu jiná, než v Česku prodávaná. Je to rýže krátkozrnná a taková se pěstuje tuším jen v Japonsku a v Kalifornii. Jestli se nepletu. Nicméně je strašně dobrá, přestože ji Japonci zásadně vaří bez soli, oleje a vůbec čehokoliv dalšího. Jen to šupnou do vody a už to frčí. Dokonce na to mají speciální hrnce, které tu rýži nikdy nepřipálí a navíc ji dokáží celý den udržovat teplou, aby byla kdykoliv k použití.

Jo a pozor, japonská rýže se vždycky lepí (ne jako ta podezřelá Uncle Bens). Je to celkem logické, kdyby se nelepila, nedala by se jíst hůlkama. :o)

A nějaký japonský chlast, ale ne horký rýžák, to zná každý. Nanejvýš bys mohl popsat, jak si ten rýžák vyrobit podomácku.

Japonský chlast je saké, toho tu mají tuny, až na to, že mu neříkají saké, ale nihonšu. Slovem saké označují chlast všeobecně. Jinak tu mají poměrně levnou whisku (ve srovnání s cenou piva prakticky zadarmo, třeba 12-ti letá skotská Chivas Regal jen něco málo přes deset plechovek piva) a sloupou dost pivo, až na to, že mají radši z láhve a nebo plechovky, než točené. Jsou nechutní.

Člověče, já bych potřeboval nějaký recept, abych to mohl dát do rubriky rad a návodů. Jak to tak vidím, tak jako japonské jídlo tam dám slizkého syrového pstruha zapitého anglickou whisky. Co takhle nějaké cukroví, aspoň? A jaký tam mají chleba?

Za cukroví se tu považují sojové boby nasladko zabalené v rýžovém těstě. Původně se mi to zdálo pěkně odporné, ale představ si, že včera jsem si to lupl po večeři u televize a ještě jsem si musel přidat. Asi je čas vrátit se domů.

Tak, to z tebe musím vytáhnout. Předpokládám, že se uvaří sójové boby a osladí lžící medu. Je to tak, můžu to použít jako recept? Nemohl bys z nějaké kuchařky kus naskenovat? Nebo aspoň obrázek nějakého jídla? Nebo aspoň vůbec nějaký japonský obrázek, třeba kus nějakého časopisu? Já bych to použil jako ilustraci.

Pravdu říct, naprosto netuším, jak se ty boby nasladko dělají. Je to taková rozvařená majda s kusy bobů a má příšerně sladkou chuť. Řekl bych, že med v tom nebude, ten chutná jinak.

Ale jestli chceš recept, popíšu ti, jak se vyrábí “omoči”, slavné japonské rýžové těsto, které se pak používá při různých praktikách, jako třeba dušení důchodců na Silvestra.

Vezmeš velké množství rýže a tu uvaříš. Jen tak, ve vodě, bez ničeho dalšího. Pak vezmeš vydlabaný pařez a rýži do něj vyklopíš. Vezmeš velké dřevěné kladivo. A začneš tlouct. A tlučeš tak dlouho, až je z toho pořádné těsto, které se příšerně lepí a nedá se ukousnout. Aby se ti nelepilo na kladivo, tak ho namáčíš (možná právě proto se jmenuje omoči :o) )..

No a z toho těsta pak můžeš dělat koláčky, nebo ho jen tak kus hodit do polévky, nebo co já vím, co chceš. Tady se třeba jí na Silvestra kus téměř vřelého omoči a každý rok se při tom pár starých lidí zadusí.

A o chlebu mi nemluv, jediné, co tu považují za chleba je něco podobného v česku používanému toustovému chlebu. Pořádný kmínový či jiný, nejlépe domácí chlebík tu nenajdeš. Jak mně se po něm stýská. Víc než po mé ženě. Éééé, totiž co to plácám?

A jestli sníš pstruha, tak jsi pěkně nechutný. Sladkovodní ryby se zasyrova nejí. Čuně.

Aha, to jsem nevěděl. Vidíš, ještě že jsi mi to napsal, taky jsem mohl požírat syrové pstruhy, libovat si, jaký jsem Japonec a byl bych než prase. Takže jenom mořské? Nebo to má ještě nějaké omezení?

No, pravdu říct, oni možná občas jedí i něco sladkovodního, ale já osobně nic takového ještě neviděl. Mezi běžně konzumované syrovátky patří: tuňák, losos, chobotnice, sépie, krab, ústřice (a jiné škeble) či něco, co se jmenuje schrimp (dodnes nevím, co to vlastně je, že by langusta?) a to ve všech možných podobách a úpravách. A zásadně se sojovou omáčkou.

Představ si, že přijedu do Japonska a chci lozit po horách. Kterou oblast bys mi doporučil?

S ohledem na to, že tě znám a že bydlím ve středním Japonsku, pak buď Hokkaido (úplně na severu) a nebo Kjůšů (úplně na jihu). Ale jestli jsou tam hory, to vážně nevím. :o)

Možná, že by stálo za to zajet si do Nikka a nebo do Nagana. A myslím, že na tom Hokkaidu taky něco je. Jinak samozřejmě Fuji a okolí. Třeba bude mít svět štěstí a utopíš se tam v některém z jezer.

Velká jezera, hezká jezera? Ryby se tam dají lovit?

Nádherná jezera, všechna s krásným výhledem na Fuji (Fudži – jak to mám psát, aby to lidi pochopili?), plná ryb, turistů a jiného neřádstva.

Och, ach, ty mne lákáš… Nezajedeš se tam podívat?

Možná jo, jestli se naskytne příležitost. Momentálně je ale Fudžina zavřená, jako ostatně každou zimu.

Ona se na zimu zavírá? Jak to vypadá, takové uzavření Fudžijamy?

No to přijedou tanky, několik rot vojáků, dělostřelci, vrtulníky a raketové vojsko a střeží všechny možné a většinu těch nemožných přístupových cest na Mt. Fuji. A kdo se přiblíží na 200 metrů, toho rozstřílejí na kusy.

Člověk tu s tebou s vynaložením všech sil dělá rozhovor a ty si z něj tropíš ouchcapky. To se tam jako vůbec nesmí a koho chytí, platí pokutu nebo tam jenom nejede autobus?

Já úplně přesně nevím, jak to funguje. Jen vím, že je několik přístupových cest na Mt. Fuji, myšleno silnic, kterou vedou tak do půlky (zbytek se šlape pěšky), no a na těch jsou závory a hlídači a v zimě to zavřou a dostanou se tam jen údržbáři a pohřebáci. Jak to funguje, když to obejdeš pěšky, to nevím. Pravděpodobně tam nehlídá nikdo, jen na jaře to tam před sezónou trochu prolezou a posbírají mrtvoly.

Dají se tam koupit turistické mapy?

Baže dají. V Japonsku se dá koupit cokoliv, máš-li dostatek peněz.

Jak je to se stanováním, je povoleno nebo ne?

To teda skutečně nevím. Ovšem onehdá jsem jednomu japonci vysvětloval, co je to stan (nemohl jsem si vzpomenout na příslušné anglické slovíčko) a když jsem mu líčil, jak leze po nějakých kopcích a večer, aby měl kde přespat, tak si postaví malý plátěný domeček, tak se na mě díval jako na idiota, o čem že to mluvím, když se všude dá dojet autem a zaručeně tam někde poblíž bude nějaký hotel.

Hrůza. Děs běs. Jinak stan je “tent”.

Neříkej dvakrát tent, nebo se potento. Na druhou stranu, třeba se mi to bude líp pamatovat. :o)

Tak a teď ty Japonky, konečně. Opravdu nosí na zádech čajovou soupravu? Nebo je to brzdící padák? A vážně tak legračně cupitají?

Dej si úzkou sukni po kotníky a nebo si svaž boty tkaničkama k sobě a pak zkus legračně necupitat, když jsi tak chytrý. Mě to jejich cupitání náhodou rajcuje. Zvlášť když u toho mají školní uniformu.

Zde možná na vysvětlení – kimono je dlouhé až po zem a dole úzké, je třeba cupitat. Ke školní uniformě patří krátká sukénka, někdy tak krátká, že se dá považovat za šálu. Nicméně se v nich taky cupitá, to už je holt zvyk z těch kimon.

To mi se to taky líbí, o to nic. Je to těžké seznámit se s nějakou Japonkou? Tedy seznámit… no, víš jak to myslím.

No, zajdeš-li do příslušných čtvrtí v Tokiu, tak to tak těžké není. A teď nemyslím jen “vykřičené” čtvrti, ale je tam pár diskotékových, kde spousta mladičkých čtrnáctek je po gajdžinech (cizincích) jako divá.

A ty už jsi tam byl? S jakým výsledkem? Mohl bys popsat nějakou příhodu?

Což o to, já bych popsal, jenže jsem ženatý, jak zajisté víš, a proto jsem v takovém podniku NIKDY NEBYL a o čtrnáctky obzvláště jsem se v žádném případě NEZAJÍMAL. Rozumíme si? ;o)

Iva ty mé stránky stejně nečte a když, můžeš tvrdit, že sis to všechno jenom vymyslel, abys udělal dojem. Ale jak chceš… Třeba znáš nějakou takovou příhodu od nějakého krajana, s kterým ses tam potkal…

No, já akorát slyšel, že ty čtrnáctky tam za moc nestojí. Malé, vychrtlé, s rovnátkama. A celkem bych tomu věřil, protože tady na čtrnáct vypadají tak dvacítky. Jak potom musí vypadat ty čtrnáctky, o tom radši ani neuvažuju. Jisté je jen to, že když tam přijdeš s tričkem "I am from U.S.", tak ti urvou všechno, co bude přečnívat, jak se o tebe poperou.

Z toho mi jasně vyplývá, že ty máš těch triček aspoň pět a v ničem jiném nechodíš, viď?

Kdepak, já jsem mnohem zákeřnější. Já nosím trička jako : Texas university, Philadelphia university, či případně F.B.I. To není na první pohled tak nápadné a tak to přitahuje víc, protože nevypadám jako vtěrka. Ovšem dávám tak najevo, odkud jsem, já se za svou vlast nestydím. ;o)

Vrátím-li se ještě k těm superkrátkým sukním, tak onehdá jsem tu v televizi viděl pořad založený na tom, že nějaký džudista mlátil s ženskýma na žíněnku, všechny měly krátké sukně a jejich cílem bylo udržet nohy tak, aby kameraman neviděl kalhotky.

To snad ne?! To sis vymyslel! Takhle vypadá běžný soutěžní pořad v japonské televizi? To mi přijde dost šílené.

Šílené? To asi proto, že jsi neviděl pořad, kde si ženské na čas svlékaly podprsenku. Upřesním, museli si ji vysvléci přes zbytek oblečení. Takže to byl vlastně strašně cudný pořad. Jo a vítězka si ji pak zase oblékala a jak se ukázalo, vytáhnout si ji zpod svetru uměla podstatně rychleji, než si ji opět nasadit. ;o)

Občas tu mají vážně zajímavé pořady. Jako třeba ten, kdy byly dvě ženské v ringu obehnaném ostnatým drátem a vyhrála ta, co byla schopná se ještě alespoň plazit. Tomu říkám dovést wretling k dokonalosti.

Ty lžeš, ty si to vymýšlíš!

Už mám nachystanou videokazetu a příště to natočím. Minule jsem to bohužel nestihl. Doma pak uděláme pařbu a budem čumět na sumo a ženský wrestling. Měl jsi vidět té krve, co z nich cákalo. Já sám jsem nevěřil vlastním očím a stále se snažil přijít na to, v čem je trik. Nic jsem nenašel.

Jo a co se týče těch padáků, řekl bych, že v současné době tam nosí hlavně mobilní telefony. I když vzhledem k miniaturním mobilům, jež se tu prodávají, je ten padák zbytečně příliš velký. Kdo ví, co v něm ještě mají. Zatím si to žádná přede mnou nechtěla sundat. ;o)

Tak jsem se zase nic nedozvěděl… tož ještě pár otázek o Japoncích a životě v Japonsku. Jak je to v Japonsku se životní úrovní? Příjem na hlavu a tak? Jak moc se liší venkov od měst?

Neskromný chlapče. Jak mám vědět příjem na hlavu? Životní úroveň je tu velká, to zase jo. Na domácnost jedno až dvě auta, plné vybavení elektronikou, ženy téměř zásadně nepracují a muži jsou schopni je uživit. Jenže se to dá těžko srovnávat s Českem. Tady je naprosto rozdílný způsob života. Materiálně jsou na tom líp než my, co se týče mezilidských a rodinných vztahů, děs a hrůza.

To mě zajímá, povídej, přeháněj! Já myslel, že Japíci jsou takoví malí a nevýbojní, pořád jen meditují a pak přerazí úderem malíčku strom.

Oni přerazí kde co a kde čím, neomezuje se to jen na malíčky. Problém rodiných vztahů však není v tom, kdo z manželů je lepší karatista, ale spíše v tom, že muži téměř nejsou doma. Odjedou brzo ráno do práce a vrátí se hodně pozdě, pokud vůbec. A to včetně víkend.- Jistě si dovedeš představit, jak jsou z toho jejich ženy šťastné. Ony vlastně žijí samy, jen s dětmi a ačkoliv manžela mají, tak ho skoro nevidí a neznají.

Navíc jsou tu ženy trošičku nerovnoprávné. Ne sice ze zákona, ale každý se k nim tak chová. Žena tu nemá moc šancí dosáhnout nějakého vyššího postavení v práci a v rodině je to obdobné. Já to sice nezažil na vlastní kůži, ale Japonky prý manžela obskakují, chystají mu svačinu do práce, čekají na něj, až se vrátí, oblékají ho, zouvají mu boty a tak. Prostě dokonalé otrokyně. Celkem chápu, proč se tu většina cizinců ožení. ;o)

Třeba by ses mohl taky oženit. Vlastně, co to blábolím… A těm ženám to tak vyhovuje nebo je tam nějaké hnutí za rovnoprávnost nebo nějaké feministické hnutí? Mění se v tom něco nebo je to pořád to samé? Já si říkám, že to zase může být pro ty ženské docela dobré, jednou za dlouhou dobu přijde chlap, dá jim peníze a pak ho zase dlouho nevidí. Kdybych byl ženská, tak bych v tom viděl leccos pozitivního.

Vidím, že jsi důvtipný chlapec. Ono to tu skutečně tak funguje. Většina mužů ani neví, u které banky má konto, na něž jim chodí výplata, natož aby věděli, kolik na něm mají. Ženy se pak baví tím, že přes den utrácejí manželovy prachy s kamarádkama po restauracích.

Nicméně to nemění nic na tom, že většina žen tu není příliš šťastná, protože jak říkal Olda : “Žena chce po chlapovi jen jedno. A peníze.” No a tady mají jen ty peníze. Není koho buzerovat, není koho vyhnat s dětmi na procházku, není koho poslat s odpadky. Utrpení.

No a ženám to sice vadí, ale nějak s tím nejde nic moc dělat, protože ta společnost tak žije několik tisíc let a změnit to se nedá za pár století. Nicméně mně, jako muži, by to celkem vyhovovalo, tak jakápak emancipace. ;o)

Já myslel, že ty jsi přesvědčený ekofeminista?!

Co to je ekofeminista? To je vraždící homosexuál zakopávající mrtvoly mužů pod vlastním záhonem mrkve?

Ne, to je ekolog a feminista dohromady. Co je feminismus, to víš, nebo se podívej na www.feminismus.cz. No a ekologie je, když žereš místo u MacDonalda někde na záhonku v parku.

No, já vím, co to je ekologie a vím, co to je feminismus. Akorát nechápu, co to má společného se mnou? Hamburgery a pizzu mám rád a i když používám na WC recyklovaný papír, tak to se nepočítá, protože dnes už se jiný ani neprodává. A s feminismem mám společného akorát to, že nemám rád chlapy, ovšem to přičítám spíše své heterosexualitě, než nemoci šílených krav.

Tak nechme feministky a podívejme se na něco jiného. Co japonci a sporty? Jaké sporty jsou tam populární?

To náhodou vím. Nejpopulárnější je možná sumo, jakožto národní sport, ale tak nějak se nedá hromadně provozovat. K tomu tady mají baseball. Ten hraje kde kdo. Pak se taky každý snaží alespoň občas zajít na golf, protože je to příšerně drahý sport a kdo si ho může dovolit, patří k místní smetánce. Takže si ho každý snaží dovolit alespoň jednou ročně. :o)

No a pak tu řežou tenis.

No a pak takový ten zbytek jako fotbal a jiné nesmysly.

Nicméně sumo a baseball vede.

Ale ty asi myslíš pasivní sporty, tj. koukání na televizi. Já se spíše ptal na to, co japonci provozují aktivně. Hlavně chci slyšet, jak tam všichni chodí v kimonech a do toho hlavou přerážejí stohy cihel.

No, tak sumisti mají jen takové ty pásy kolem pasu (pravda, vzhledem k objemu pasu je na tom látky jak na dva mé obleky, ale furt jsou to jenom opasky) a baseballisti nosí čepičky a rukavici a pálku. Jinak co se týče suma, to je skutečně spíše pasivní, všechno ostatní popisované je aktivní. Třeba mě tu zaujalo, jak do každého sebemenšího volného prostoru dokáží nacpat baseballové cvičiště, což je většinou jen rampa obehnaná sítí a minomet na baseballové míče.

A v kimonech chodí ženské, když je nějaký svátek.

Poslyš, to mě vždycky zajímalo, mají ti sumisti (nebo sumaři?) pod tím pásem ještě něco?

No, já bych řekl, že ani nemají. Alespoň vzhledem k tomu obrovskému tělu to musí být zcela zanedbatelných rozměrů.

Nicméně jestli jsi myslel nějaké oblečení, to fakt nevím, ale kdysi jsem ještě v České televizi viděl šot, jak ten pás jednomu sumistovi odpadl a neměl pod ním nic. Akorát na ten pás se většinou ještě věší takové třásně, či spíše to vypadá jako nějaké tyčky, ale kdo ví, k čemu to je, nikdo mi tu nechce dát o sumu školení, prý mají radši baseball.

Existují v Japonsku posilovny?

Baže existují. Většinou se zaměstnavatelé snaží mít posilovnu, hřiště, tělocvičnu atd. ve svém zaměstnání, aby jejich zaměstnanci mohli v hodinu a půl dlouhé polední přestávce sportovat. Sport tuží zdraví a každý chce mít zdravé zaměstnance.

Jen jsem nikdy nepochopil, jak se můžou japonci narvat obědem a pak v pětatřiceti stupňovém vedru hrát hodinu baseball.

A vidíš, podnebí, k tomu jsme se ještě nedostali. V létě je tam tedy těch pětatřicet, co v zimě a na jaře a v létě a jak se všechna ta období jmenují? A srážky? A vítr? Údajně tam máte každou chvíli nějaký hurikán, ale já tomu moc nevěřím, protože když si představím všechny ty papírové domky, tak to byste museli už dávno všichni odletět do USA.

Tož asi takto. Hokkaido daleko na severu je na tom skoro jako Česko. Ale já popíšu, jak to vypadá zde (oblast Tokia). Někdy začátkem dubna přijde něco jako jaro. Začnou se nalévat pupeny (já taky, není-li tu moje žena), začne se oteplovat. Někdy v květnu přivalí období dešťů. Tvrdili mi, že to znamená, že měsíc leje a nebo je pod mrakem, ale není to zas tak strašné (alespoň letos nebylo). Já bych to viděl na normální dubnové počasí v Česku. Pak přijde červenec, srpen a září, příšerná vedra, ani ne tak kvůli teplotě, jako kvůli vlhkosti. Nejlepší představu dává skleník a nebo pařeniště. Nepřežiješ bez klimatizace. I Španělé tu chcípají jak jepice, protože ve Španělsku je prý sice větší vedro, co se týče stupňů, ale sucho.

Pak přijdou tajfuny. Konec září, říjen. Teda ony chodí tak okolo po celé Asii, ale sem tam nějaký dojde až do Japonska, obzvláště na jeho jižní část. Tajfun znamená hodně vody a silný vítr. V bytě lehce přežiješ, nic hrozného. Děcka normálně chodí do školy.

Pak konečně přijde nádherný japonský podzim (je tu právě teď). Skvěle modrá obloha, Slunce, listí se nám barví, každé ráno vidět 150 km vzdálená Mt. Fuji. Nejlepší období v Japonsku, všichni sem touto dobou jezdí. Vydrží až téměř do ledna.

No a pak to přijde. Zima. Příšerná. K nevydržení. Teploty sice málokdy poklesnou pod nulu stupňů, ale stejně jako léto je příšerné kvůli vlhku, zima je ještě příšernější. Představ si deštivý den na přelomu podzimu a zimy, kdy musíš ráno v šest vylézt z bytu a někam jít, mírně ti mrholí za krk, je trochu mlha a příšerná kosa. Tak tak je tu celou zimu a to i ve dnech, kdy svítí Slunce. Navíc se nikde pořádně netopí. Hrůza.

No a samozřejmě to nejlepší – jaké máš zkušenosti se zemětřeseními? Já si to představuju jako skvělý zážitek.

Už dlouho žádné nebylo. A osobně mi to zase tak moc nevadí, protože tu nemám ženu (viz. nejlínější chlap na světě je ten, který si lehne na ženskou a pak čeká, až přijde zemětřesení)., ale skvělý zážitek to určitě je, teda v případě, že se to drží v rozumných mezích. Nesmí padat baráky. Já osobně to miluju. Ta nejistota, jestli to tentokrát ještě nespadne, k tomu to příjemné houpání. Těžko popsat, to chce zažít. Nevím proč, ale já se u toho vždycky cítím, jako když jsem byl u porodu své dcery. A že to byl super zážitek. Všem vřele doporučuju (ale ne s mojí ženou, chlíváci).

Já začínám mít dojem, že už ti ten sex leze na mozek. Jak se v Japonsku chovají lidé k homosexuální menšině?

Sám jsi úchylák. Koho zajímají nějací špatně orientovaní? Zemětřesení jsem k porodu přirovnával proto, že člověk si po obojím nějakou dobu víc váží života. Alespoň na některé z nás to takto zapůsobilo. Ovšem nědělám si nejmenší iluze, jaké pocity bys u porodu měl ty, čuně.

Howadór je svobodný muž, chachá! Mě spíše zajímalo, jestli tam taky prosazují zákon o registrovaném partnerství a tak.

A kdo tvrdí, že nejsi svobodný? To ti ovšem ani v nejmenším nezabraňuje se zákeřně proplížit na porodní oddělení, aby jsi tak ukojil své odporné choutky. Je to úchyl, chyťte ho, než se pro změnu proplíží do nejbližší márnice….

No, a co se týče homosexuality, tak už jsem v Japonsku viděl úchyláky na malé děti (v knihovně), vím, že se tu každá druhá televizní hra věnuje znásilnění nějaké školačky, ale o homosexuálech jsem tu ještě neslyšel. Koho bych se tak na to měl podle tebe zeptat a přitom ze sebe neudělat gaye? Stačí, že už jsem tu gajdžin (cizinec).

Jak je to s tím, že si Japonci neberou celá léta dovolenou? Kolik je tam zákonné dovolené, jestli tam vůbec něco takového je?

Je to tak, neberou si dovolenou. Mají měsíc jako my a k tomu ještě tuším patnáct dnů státních svátků, které navíc fungují tak, že padnou-li na neděli, volno je automaticky přesunuto na pondělí. Ovšem když si vezmou celý týden dovolené naráz, je to první týden v květnu, protože to jsou dva státní svátky a tak si vlastně berou jen tři dny, což je ještě poměrně únosná délka. Jinak tu trčí od devíti ráno do devíti večer, teda v případě, že jsou tak nějak unavení či nemocní. Jinak ještě pár hodinek přidají. Zahrnuje to i soboty a neděle. I když přece jen tu o víkendech bývá poněkud prázdněji než přes týden v deset večer.

Ovšem tohle je to, proč říkám, že mezilidské vztahy jsou tu nadraka a nedá se lehce srovnávat životní úroveň. Někteří otcové tu třeba nevědí, kterou školu jejich děti navštěvují a některé dvouleté děti zase nevědí, jak vypadá jejich otec (přestože ho mají a žijí s ním ve společné domácnosti).

My nemáme měsíc dovolené, ty už jsi tam nějak moc dlouho, že jsi to zapomněl. Tady jsou zatím stále jen tři týdny. Zákon nestanoví nějakou pracovní dobu?

Nevím, zda je to oficiální pracovní doba, ale bylo mi řečeno, že se tu dělá od půl deváté ráno do pěti odpoledne s tím, že je od půl dvanácté do jedné polední přestávka, tak si to spočítej. Ale můžu tě ujistit, že ráno se sice všichni skutečně trousí tak kolem půl deváté, ale večer rozhodně neodcházejí dřív než o půl deváté (kromě mě).

Ale jinak jsou tam lidé veselí, přátelští, ne? Jací jiní by taky byli, když jsou tlustí (to jak trénují na to sumo) a věčně ožralí (alespoň podle tvého líčení jsem to tak pochopil)?

Eeeee, eééeéeée, e? Veselí a přátelští? A ožralí? A tlustí? Teda já se tak snažím s rozhovorem a ty jsi nic nepochopil. Tak znovu. Nejsou tlustí (kromě několika sumistů), protože když jíš denně jenom syrové ryby a nesolenou rýži, nemáš z čeho ztloustnout. Obzvláště ženské jsou tu vychrtlé tak, že už nejsou ani tak požitkem pro pedofily (jéééee), jako spíše idolem nekrofilů (ble).

Jsi psal, že japonci jezdí všude autem, tak jsem si myslel, že jsou z toho tlustí… No tak ne, no…

Je to zvláštní, ale nejsou. Asi za to fakt může strava. Nejsem Rajko Doleček, abych tomu rozumněl, ale jak to vidím já tady, na obezitě se více podílí strava, než pohyb. Ale možná jen mají Japonci nějaké geny, které je prostě drží hubené. Kdo ví. Zeptej se Vitáskovy Ohavy, ta je jasným prototypem Japonky, ona Ti řekne, jak to dělá, že tak vypadá. ;o)

(P.S. Vitásku, to není urážka, mně se Japonky děsně líbí, jsou tak dětské… ;o) )

Ožerou se sice snadno, protože jim prý vrozeně chybí nějaké enzymy na odbourávání alkoholu, ale když sedí do půlnoci v práci, tak nemají čas chlastat a třeba minulý rok se tradiční chlastací rozloučení se starým rokem konalo už začátkem prosince, protože jindy neměl nikdo čas.

A veselí a přátelští někteří z nich opravdu jsou, ale až na těch pár výjimek je ten zbytek zcela normální.

A teď z jiného soudku – politika. Jak je to tam s politickými stranami, volbami atd.? Jako u nás?

Politika v Japonsku mě zajímá stejně jako doma, což znamená vůbec. Na takové blbosti nemám čas. Jediné, co vím o volbách (protože to nejde přeslechnout) je, že před volbami jezdí dotyční kandidáti po městě sem a tam v autě s amplionem a řvou nějaká budovatelská hesla nebo co. Kdyby tak otravovali v Česku, tak po nich budou lidi házet prázdné flašky. Tady to kupodivu nikomu nevadí, buď mají vatu v uších a nebo už všichni ohluchli z Pačinka.

Tady už to taky pár stran praktikovalo (já jsem slyšel myslím nějaké moravisty nebo koho) a flaškou po nich nikdo neházel. Až jsem se sám divil, tož ale začít jsem nechtěl, pak by to bylo na mě. Z čeho že to ohluchli?

Z Pačinka. To tady mají strašně oblíbené herny plné hracích automatů a říká se jim Pačinko. Ovšem vyhrát se tam dají jen tužky a nebo bonbóny. A přesto tam lidi sedí celé dny. Normální závisláci. Jo a z těch automatů je tam příšerný hluk. Ale fakt příšerný.

Automaty na vyhrávání peněz tam nejsou? A co ty, už jsi vyhrál tužku? Kolik se do takového automatu hází? A pak to funguje jak, takové ty kotouče s obrázkama? A proč se to jmenuje Pačinko, to mi nezní moc japonsky?

Tady je hazard, nebo-li vyhrávání finančních částek, zákonem zakázaný. A abych pravdu řekl, v Pačinku jsem ještě nebyl, jelikož mě to neláká stejně jako počítačové hry. Ale mám pocit, že tam jsou takové ty typické automaty, co najdeš dneska už v každé české hospodě. Akorát vyhraješ tužku nebo bonbóny místo peněz.

A japonsky to je, všechny slabiky umí vyslovit dobře. Ale co to znamená? Mrknu se do slovníku, případně se poptám, až zas budeme pařit a budou dost zlití na to, aby mi to řekli. Onehdá mi například pod parou prozradili, čemu se říká “kinoko”.

Teď se samozřejmě musím zeptat, čemu se říká “kinoko”.

No, kinoko je (mimo to jiné, co mi prozradili v opilosti) druh nějaké houby. Jinak předpokládám, že tvé kinoko je very small a tak se o tom raději už nebudeš chtít bavit. ;o)

Taky jsou tam denně v novinách nejméně dvě nové aféry politiků?

No, sem tam se tu dá vidět v novinách fotografie rvačky v parlamentu, ale nikoho to tu nijak zvlášť nerozrušuje, protože si všichni myslí, že právě takto se má dělat politika a pokud nepadne v parlamentu alespoň jednou týdně nějaká ta facka, tak se politici flákají a mělo by dojít k novým volbám.

A zase něco jiného – zajímaly by mne nějaké lidové historky. Jak se u nás vypráví o vodníkovi, v Nepálu o yettiích, tak o čem se vykládá v Japonsku? Nějakou tu “folk tale” bych prosil.

Tak to very sorry, ale místní historky neznám. Nějak se o ně nezajímám. Já mám radši americkou hollywoodskou produkci. Onehdá jsem za dva dny třikrát viděl film “Soldier” (česky celkem nevhodně přeloženo Žoldnéř nebo Žoldák, teď si nejsem jistý).

Žoldák... Sakra práce, tak se na nějakou historku zeptej někoho aspoň kvůli mě, já mám lidové historky rád. Jsi v Japonsku, tak se máš zajímat o kulturní dědictví japonského lidu a ne o nějakou brakovou produkci degenerovaných zglobalizovaných hollywoodských židobolševických anarchofeťáků.

Hele, na Žoldák mi nešahej, na to jsem alergický. Jeden z mála dobrých filmů. Řadím ho k Leonovi, Pátému elementu, či Blade Runerovi. Je to trhák.

S tou historkou se pokusím, ale nic neslibuju.

Je velký rozdíl mezi venkovem a městem? Ty jsi přece na těch tvých výletech na venkově byl, jak to tam vypadá?

Pravdu říct, já vidím Japonsko jako jedno (maximálně dvě až tři) velké město. Není se co divit. Obyvatelná plocha je asi tak velká jako naše republika, ale žije na ní ne deset, ale sto dvacet milionů lidí. To se pak skutečně musí stavět na každém volném plácku.

Nicméně venkov, to jsou převážně rýžová pole tu a tam protkaná domky. Rozdíl samozřejmě je, protože město, to je spousta železobetonu, venkov, to je převážně dřevo. Ale jak říkám, jede-li se třeba vlakem, podél trati neustále stojí nějaké domy, takže jaképak dělení?

Teď už asi budu za totálního blba, ale to má vážně plochu jako Česká republika? Já myslel, že je to větší.

Baže to je větší. Mnohem větší. Jenže plocha, na které se dá bydlet, je velká asi jako Česko. Já vím, že ty by jsi klidně bivakoval na horách, ale Japonci tam ty své dřevěné domky holt neumí postavit.

Tuhle jsem četl nějakou stránku o Japonsku a tam psali, že ve všech japonských domech jsou švábi a brouci, jen se to prý liší množstvím. Máš taky doma šváby?

Teď jsi mě dojal. Jestli najdu doma nějakého švába nebo rusa, tak ti ho pošlu, protože jsi ho na mě přivolal. Já ve svém bytě zatím nic takového neviděl (ťuk, ťuk, ťuk na dřevo) a s ohledem na to, že žiju na zemi, tak doufám, že ani neuvidím.

Tam to ale vážně psali, našel jsem to na freeweb.coco.cz/poutnik v článcích věnovaných Japonsku. Tam psali, že bez švábů není žádné japonské bydlení.

No já tu bydlím takto.

Možná jsem měl kliku a nebo vylézají, jen když spím. Fuj, ode dneška nebudu moct večer zamhouřit oko. To ti teda pěkně děkuju!

Tak tu mám pár dalších otázek, potom už jen nějaké detaily a pak už ti dám pokoj. Tedy jestli tě už nesežrali ti švábi?

Je načase skončit. Kolik si myslíš, že se najde lidí, kteří to dočtou až sem? Jeden?

Nikdo. Za měsíc jsou tu vánoce, všichni už blbnou s hysterickým nakupováním dárků. Jak to vypadá s vánocema v Japonsku, slaví je tam vůbec? A jak?

Japonské vánoce jsou čistý americký dovoz. Samý Satan Klaus, samé Jingle bells. A chodí se do práce. Japonci je slaví jen jako příležitost udělat večírek, případně si předat nějaké “purezento". Vánoce tady jsou jen čistý obchod. Žádná slavnostní atmosféra. Nechutné.

Kapry, předpokládám, nejedí. Kapr je tam okrasná ryba, že? A co Silvestr a Nový Rok? Letos to tady asi bude mohutné. Do výbuchů petard budou kolabovat počítače, to bude legrace. Taky se v Japonsku chystají mohutné oslavy?

V rybnících tu mají okrasné kapry (barevné), ale když máš zájem, seženeš i normálního a můžeš ho i jíst. Akorát asi ne syrového.

Silvestr a Nový rok je tu velmi tichý, lidi akorát chodí do těch svých svatyní a tlučou tam do zvonů. Letos to bude, předpokládám, totéž, jelikož oni tu teď mají rok 11-náct, takže příští bude 12-náct, tak jaképak oslavy. A sekta Om šinkirjó to začala preventivně likvidovat už před pár lety (nervový plyn sarin v metru), takže nečekám nic extra. Navíc tu asi ani nebudu.

Co bude s tvýma stránkama, až se vrátíš definitivně domů? Budeš pokračovat nebo tam dáš nápis “THE END” ?

Co já vím? To záleží na tom, co budu dělat. Možná začnu uveřejňovat seriál pomluv na jiné www stránky. Začnu s tou tvojí.

A kam se chystáš po Japonsku? Moc se mi nezdá, že by se ti po dvou letech ve fungující zemi tady u nich ještě líbilo.

Domů se chystám. Jsem Čech, Čech, Čech, tak si toho vážím. A navíc teče mi v žilách česká krev a už se těším, až mi tam poteče i české pivo.

To tě přejde nejpozději na letišti.

No, třeba se mi podaří prosadit, aby naše školačky taky začaly nosit školní uniformy. A pak mě to nepřejde. ;o)

Navíc se mi nelíbí, jak se vyjadřuješ. Nejsi vůbec hrdý na svůj národ. Až přijde revoluce, budeš ten, kdo půjde první ke zdi (paroduju Stopařova průvodce).

To není můj národ, ale to teď nechme stranou. Ty jsi v Japonsku na stáži a pokud vím, nejvíc tě na tom zajímalo, když jsi odjížděl, že si vyděláš na nový byt. Už sis vydělal? Móóc?

Ty jsi mi nějaký zvědavý. Bohužel nevydělal, Japonsko je mnohem dražší země, než se čekalo. Bů, bů, víš kolik tu stojí pivo? Radši se ani neptej.

Já ti je nechci sebrat, jenom by třeba lidi zajímalo, jestli se to vyplatí.

No, poctivě musím uznat, že se to vyplatí (tedy budeme-li uvažovat, že všichni čeští tuneláři budou časem zavřeni). Ovšem stále existují zaměstnání, která se “vyplatí” mnohem víc. Ovšem nebudeš-li uvažovat jen v kategorii “peníze”, ale také v kategorii “dostat se do vzdálené země”, pak se to vyplatí určitě.

Vždycky mě zajímalo, jak Japonci píšou těch několik tisíc znaků na klávesnici. Jak se to dělá? Co tam vůbec používají za soft? Je to jako tady?

Původně Japonci milovali Jabka (MacIntosh), ale už pochopili, že chtějí-li komunikovat se světem, musí mít “windoz píší”. Až na to, že ty windozy mají japonsky. Používají všechny softy, co se používají u nás, ale japonsky. A japonštinu píšou velmi jednoduše, prostě píšou v hiraganě (asi 50 znaků) a počítač jim nabídne, jaké kandži se z toho má udělat a oni si vyberou. Má to ovšem pro Japonce jednu obrovskou nevýhodu, kterou si zatím pravděpodobně neuvědomují. Než se naučí všechna ta kandži psát, trvá jim to celou školní docházku a denně musí alespoň hodinu trénovat. Počítač jim psaní velmi zjednoduší, ale na druhou stranu bez denního tréninku zapomenou psát ručně. No a jestli přijdou hlasem ovládané počítače, zapomene psát úplně všichni.

Nebo budou psát všechno v hiraganě a bude to. A ty, když chodíš do japonštiny, se taky učíš kandži? Kolik znaků už znáš? Kolik znaků je třeba, aby člověk přečetl třeba noviny nebo jídelní lístek? Je to pro cizince obtížné? A kolik znaků se tak dá týdně naučit?

Už umím asi tři znaky, heč. V japonštině nás znaky neučí (nejspíš proto, že tam převážně chodí Číňani a Korejci a ti už je dávno umí). Někde jsem slyšel, že aby jsi se trochu orientoval v tisku, potřebuješ znát minimálně dva tisíce znaků. Vysokoškolsky vzdělaní lidé se prý dostanou asi na 12 tisíc. Ti ostatní tak někde mezi. A japonské děti se to učí od základní školy (dost tvrdě) a někde na střední dosáhnou těch dvou tisíc. Myslíš, že mám denně hodinu času na to, abych maloval obrázky? A víš, kolik bych toho musel zapomenout, abych si na ty znaky udělat místo v memory? Já si nemůžu dokoupit “externí hard disk”. Je čas si uvědomit, že stačí všem (i nám) 26 znaků a až pokročí kompjúteryzace, budeme se vyjadřovat jen verbálně a do psané podoby to bude převádět mašina. Takže pak už budeme skutečně umět jen číst a nebudeme umět psát.

S kým by sis rád přečetl rozhovor? A na co se ho mám zeptat?

Rád bych si přečetl rozhovor s tebou, protože ty toho o sobě na svých stránkách moc nemáš. A zeptej se sebe hlavně na věci, o kterých bys rád, aby se moc nemluvilo. Určitě se nějaké najdou, každý máme svá tajemství. ;o) (To jsem ale zákeřná bestie, co?)

Jo, sám se sebou budu dělat rozhovory. Nebo Třeba Vitásek se mnou, ty zase s Vitáskem a tak pořád dokola jako úplní idioti. To zrovna. Kapsičce už jsem poslal otázky a dalšímu chlapíkovi je pošlu zítra. Kakof říkal, že s ním rozhovor můžu udělat, ale musí to být o pitvách, pissingu a musím tomu dát název “Mé jméno je smrt”, tak z toho asi nic nebude.

Ale naopak, Kakofa zintervjůkuj jako prvního, to jsou zajímavá témata.

Ty jsi taky pěkné hovado.

Nicméně jsem nemyslel dělat rozhovory furt dokola. Myslel jsem rozhovor s tebou (ať už ho udělá kdokoliv), aby lidi taky věděli něco o tobě. Ty sám toho o sobě na stránce moc nemáš. Stydíš se snad za sebe?

Vždyť ty mé stránky jsou hlavně o mých cestách, takže o mě. Chceš, abych se tě ještě na něco zeptal? Určitě po tom toužíš, já to vím.

No dobrá, tak se mě zeptej, kolikrát se dá pít mléko ze stejného hrnku a jíst z jednoho a téhož talíře, aniž by se mezi tím musely umývat (pro méně chápající, momentálně tu nemám ženu a jsem líný jako veš).

To je přece jasné, kolikrát chceš. Jako svobodný chlapec se na to ptát nemusím. Ale napadá mne něco jiného, to bude taková pěkná tečka za tím naším rozhovorem:

Jape, že jsi v Japonsku a tak, to jsou jistě zajímavé věci, ale nejpověstnější jsi svými vtipy. Mohl bys povykládat nějakou svou anekdotu, abychom se všichni zasmáli?

Myslíš nějakou svou neoblíbenější?

Co takhle : Potkají se na pláži chlapeček a holčička. Ten první se ptá : “Taky lapečet?” Druhá odpoví : “Né, to je hovínko.”

Už jsi spokojený?

To je hrůza. Tak to byla taková pěkná tečka za tím naším rozhovorem. Zdar.

S Japončíkem od 24. listopadu do 1. prosince 1999 rozmlouval Howadoor


Nějaký vzkaz pro Howadoora? Chcete-li odpověď, napište zpáteční adresu.