Sepisovat pořád nějaké humory z cest, to je pěkná otrava, to mi věřte. Člověk už se skoro bojí někam jet, protože pak ho zas budou všichni uhánět, aby o tom napsal něco na web a když už to nakonec udělá, tak ho ještě zkritizují, že to není nic moc, obrázky jsou ohyzdné a nebo budou dokonce tvrdit, jak třeba ta mrcha Kapsička, že v tom mám pravopisné chyby. Nevděčníci nevděční prašiví poslintaní.

Tak jsem si usmyslel, že na to půjdu jinak - co já se budu pořád s něčím sepisovat. Udělám rubriku rozhovorů. Těch pár otázek snadno vymyslím a ať se s psaním odpovědí už někdo moří. On už se vždycky najde někdo, kdo se bude chtít proslavit, že jo?

Jako prvního jsem požádal o rozhovor Vitáska. Jednak byl první na ráně, druhak stejně pořád visí na internetu a třeťak už jsem tady o něm napsal tolik, že nebude od věci, když se o tom chlápkovi dozvíte nějaké intimní podrobnosti. Vitásek neodmítl, takže jestli na něj máte žaludek, čtěte. Bohužel se mi nepovedlo z něj vytáhnout moc věcí na téma cestování, ale co se dá s pařezem dělat.

Jako další mi rozhovor slíbil Japončík. Ten je (kdo by to byl řekl?) v současnosti v Japonsku, takže se snad dozvíme taky něco o téhle šikmé zemi. No a pak se nabídla Kapsička, která si myslí, že se tak proslaví až tak moc, že ji vezmou k filmu jako klapku, což je její sen. To je mi pochopitelně fuk, protože ji nesnáším, ale jelikož byla taky v Japonsku a teď se, ludra, prochází někde na Dálném východě, tak se bude rozhovor s ní na stránky o cestování docela hodit.

A proč se tahle rubrika tak zajímavě a nápaditě jmenuje? To bylo tak:


Ještě než se z Pepka stal Japončík pomocí odjezdu do Japonska, ještě když byl Karel svobodný a místo Kakof říkalo se mu Goodboy, seděli jsme takhle jednou společně s Vitáskem v hospodě U družstva, ožralý zelený mužík (vrchní v zelené vestě) nám nosil piva a párek-utopenec, u vedlejšího stolu kouřili trávu a pak do toho všeho Pepa pravil, že se nemůže ožrat jako obvykle, jelikož musí zítra řezat prkna a lepit polici.

„Polici?“

„Jo, polici, Iva chce polici, tak jsem si opatřil prkna a lepidlo, prkna uřežu a slepím.“

„Slep si raději truhlu, tu aspoň brzo využiješ“, zahučel temně Goodboy.

„Jenomže nevím, jak to uřezat, abych neměl po celém bytě piliny.“

„Proč nechceš mít všude piliny? To je praktické, můžeš močit do kouta a piliny to všechno vsáknou.“, napadlo mě.

„Já vím, ty to tak máš doma, co?“

„Potom taky můžeš zapnout vysavač na zpětný chod a dělat si doma vánici.“, navrhnul mu Vitásek.

„A kdyby se tě někdo ptal, odkud máš tolik pilin, tak můžeš říct, že ti Iva udělala díru do hlavy.“, pravil Goodboy.

„Vy jste blbí, co když to doma pokydám tím lepidlem? Všude piliny, v tom lepidlo, to mi Iva dá! Kdybyste mi radši něco poradili…“, lamentuje Pepa.

„Tak s tím běž někam ven, když máš tak malý byt.“

„A kam, prosím tě? To to mám jako podle tebe natahat třeba do tramvaje a tam to řezat?!“

„No, kdybys jel jedničkou na konečnou a zpátky, tak bys na to měl přes dvě hodiny čas, to by ti snad mohlo stačit.“ Vitásek má vážně skvělé nápady.

„Ale ne, třeba někam k lavičkám, na pískoviště, tam si to položíš, uřízneš, slepíš a těch pár pilin se ztratí.“, vysvětluji.

„A to lepidlo taky“, povídá Vitásek.

„A co mi řeknou ty matky od těch dětí, co si tam hrajou?!“

„Nic, ty tam chytře půjdeš v noci. Pod pláštíkem tmy vyplížíš se s prknem z bytu…“

„To je nápad! Půjdeš tam v noci, uřežeš, slepíš…“, líčí nadšeně Vitásek.

„…pokydáš to všechno lepidlem a půjdeš domů.“, přidávám se.

„A pak tam ráno přijdou děti, spadnou do toho lepidla, cos tam nalil, obalí se pískem a pilinama a ztuhnou.“ Vitáskovi se ta představa zjevně líbí.

„A nakonec přijede televize Nova, udělá o tom reportáž a bude se to jmenovat Epoxidové loutky hovoří.“, završil to všechno Goodboy.
 
 

Howadoor, 11.listopadu 1999

 
 
Nějaký vzkaz pro Howadoora? Chcete-li odpověď, napište zpáteční adresu.