O Žábě, Kašpárkovi a Zápalu plic

Šel jednou Zápal plic kolem rybníka a byl velmi nevrlý a nespokojený, protože už dlouho na nikoho neskočil a nikomu nezapálil plíce. Jde a vidí brouka.

"Ha! Brouku, já jsem Zápal plic, skočím na tebe, zapálím ti plíce a uvidíš!"

Brouk říká: "Ale já nemám plíce." A šel dál.

Zápal plic chodil dál kolem rybníka, nakukoval do rákosí i do korun stromů, až z ničeho nic letěla kolem moucha.

"Moucho, já jsem strašný Zápal plic a skočím na tebe a zapálím ti plíce!"

"Bzzz, bzzz, já nemám plíce, mi neublížíš", dí na to moucha a letí dál. Zápal plic byl ještě nespokojenější a už by si byl zoufal, když v tom z rybníka vystrčila hlavu ryba.

"Éj, ryba", zajásal Zápal plic, "skočím na rybu a dám jí co proto! Ale raději se ryby nejdřív zeptám, abych nenaletěl."

"Hoj, rybo, máš plíce?", volá Zápal plic na rybu.

"Nemám", odtušila ryba a zase se ponořila.

Zápal plic byl z toho naprosto znechucený. Už kolik dnů na nikoho neskočil a teď ještě chodí kolem mizerného rybníka, kde žijí zpropadení tvorové, kteří vůbec nemají plíce. Přemýšlel, jak by to udělal, aby přece jen někoho čapnul, až to vymyslel.

"Schovám se tady za ten keř, a až někdo půjde, tak se na něj vrhnu a ukážu mu, co jsem zač!"

Jak si usmyslel, tak to provedl, schoval se za velký keř a číhal.

Po nějaké době šel kolem Kašpárek. Procházel se kolem rybníka, zvonil rolničkou a rozhlížel se a najednou, co nevidí, zpoza keře něco čouhá. Něco hodně divného.

"A to já tam nepůjdu", říkal si Kašpárek, "co kdyby tam na mě něco skočilo? Raději zavolám kamarádku Žábu, ta je silná, ať se nejdřív podívá, co se to tam schovává."

Zavolal tedy do rákosí: "Hola, Žábo, to jsem já, Kašpárek, polez ven!"

Žába po chvíli vylezla: "Zdravím tě, Kašpárku, co potřebuješ?"

"Támhle za keřem něco vyčuhuje a já se tam bojím podívat. Co když tam někdo číhá? Nemohla by ses tam podívat ty? Jsi silná a nikdo ti neublíží."

Žába se nafoukla pýchou: "Silná, to já jsem. A taky se tam podívám, na mne si nikdo nedovolí."

A jde se podívat za keř. Za keřem sedí Zápal plic a když uvidí Žábu, hned volá: "Ha! Jsem strašný Zápal plic! A kdo jsi ty?!"

"Já jsem velká Žába a vůbec se tě nebojím", povídá žába hrdě.

"A máš plíce, Žábo?"

"Mám, a jaké veliké!", nadmula se Žába, až byla velká jako míč.

"Chyba, Žábo, chyba, protože na takovou tady právě čekám. Já ti ty tvoje plíce zapálím a to budeš koukat."

A Zápal plic se vrhnul na Žábu a zapálil ji plíce.

Ubohá Žába hned začala kašlat, chrchlat, zeslábla a zpoza keře se sotva vlekla. Kašpárek vidí zbědovanou Žábu a ptá se: "Ach, Žábo, co se ti to stalo?"

"Jsem ubohá Žába, za keřem číhal Zápal plic, skočil na mě a zapálil mi plíce. Mám horečku, jsem malátná a asi z toho umřu."

Když to slyšel Zápal plic, tak se smál: "To jsem ti to, Žábo dal, to máš za brouka, mouchu i rybu. Já ti ukážu, kdo je hrůzostrašný Zápal plic."

Kašpárek přemýšlel, bylo mu Žáby líto, dumal, přemítal, až vymyslel.

"Žábo, slyšel jsem, že na Zápal plic je dobrá vrbová kůra, zkus trochu ohryzat tady tu vrbu, třeba to pomůže."

Žába se z posledních sil doplazila k vrbě a začala ji ohryzávat. Hořká vrbová kůra jí vůbec nechutnala, ale co mohla dělat. Hryzala a hryzala.

Zápal plic si v Žábě lebedí, rozvaluje se spokojeně, ale z ničeho nic cítí, že něco není v pořádku. Odněkud se line hořká, odporná chuť, kterou tolik nemá rád. Fuj. A už to vidí, Žába žere vrbovou kůru a tu Zápaly plic nesnáší.

"Žábo, co to děláš?", křičí polekaně Zápal plic.

"Jím vrbovou kůru."

"To nedělej, Žábo! Vrbová kůra není vůbec dobrá."

Jenže žába dál hryže kůru, pojídá a nic neříká. Zápalu plic se z té hořkosti dělá špatně.

"Povídám, Žábo, nech toho!"

Žába zas nic neříká a dál okusuje vrbu.Najednou už to Zápal plic nemůže vydržet, fuj, všude samá hořká kůra, vyskočí z Žáby a utíká s láteřením pryč.

"Lumpové, mizerové, už tady s vámi nebudu, buď nemáte plíce nebo ožužláváte tu hnusnou vrbovou kůru, jdu někam jinam a k vám už se nevrátím!"

A Zápal plic utíkal přes pole pryč, až se ztratil v dálce. Žába už je zase silná a naparuje se: "Vida ho, hnusáka zpropadeného, to jsme mu to dali!".

Kašpárek byl rád, že to dobře dopadlo a až do večera se procházel s Žábou kolem rybníka a koho potkali, tomu vyprávěli, jak přemohli strašlivý Zápal plic.

 

Jak Žába, Kašpárek a Prasátko lezli na horu

Daleko za rybníkem, za polem a za lesem tyčí se veliká hora. Když je jasno, je od rybníka vidět, jak se pne do výše a na jejím vrcholku se leskne sníh.

U rybníka žije Žába, v lese Prasátko a někdy je navštíví jejich kamarád Kašpárek. Jako třeba dnes ráno, je krásné počasí a tak si vyšel na procházku. Kašpárek, Žába a Prasátko sedí na břehu rybníka a pozorují dalekou a vysokou horu.

"Jak se ta hora leskne!", povídá obdivně Kašpárek.

"A jak je vysoká", říká Prasátko.

"Určitě tam odsud musí být moc daleko vidět", přidává se Žába a v tom ji napadlo: "Co kdybychom se tam vypravili a na horu vylezli?"

Ostatní hned souhlasili: "To je nápad!"

"Vyleštím si rolničku a budu celou cestu klinkat, aby nám bylo veselo", prohlásil Kašpárek a dal se do cídění rolničky.

"A já si nasbírám bukvice a žaludy a budu je celou cestu pojídat, abych bylo silné a na horu vylezlo", řeklo prasátko a začalo sbírat žaludy.

"A já se najím žabince, abych byla veliká a hory se nezalekla", usmyslela si Žába a už se láduje žabincem, div nepraská.

Když se dosyta nacídili, nasbírali a naládovali, vydali se na cestu. Šli přes les, přes pole, až odpoledne došli celí upachtění k hoře. Zblízka byla ještě mnohem větší než zdálky a tyčila se nad kamarády náramně hrozivě.

Žába se pokusila nafouknout, aby se jí hora lekla, ale hora se nelekla. Žába sklíčeně zakvákala:

"Ta hora je vyšší, než jsem si myslela a vůbec se mě nebojí! Zaklinkej, Kašpárku, rolničkou, abychom se rozveselili."

Jenže Kašpárkovi bylo z pohledu na obrovskou horu stále víc úzko a vůbec se mu do klinkání nechtělo.

"A co ty Prasátko, jsi pořád dost silné?"

Jenže Prasátko na to nic neřeklo, protože zjistilo, že cestou snědlo všechny žaludy a bukvice. Otočilo se a utíkalo zpátky domů do lesa, aby si nasbíralo nové k večeři. Když to ostatní viděli, už se jim vůbec nechtělo lézt na vysokou horu a utíkali zpátky za Prasátkem.

Večer seděli zase Žába, Kašpárek a Prasátko u rybníka. Žába už byla zase veliká, naládovaná žabincem, Kašpárek vesele klinkal rolničkou, Prasátko chroustalo žaludy a společně pozorovali vysokou horu, jak se leskne ve světle zapadajícího slunce.

 

Mistr Li a studna (zenový příběh)

Mistr Li platil v okolí vesnice za vyhlášeného učitele zenu. Docházel do rodin rolníků a vyučoval tam jejich děti. Bylo dohodnuto, že až se sklidí a prodá úroda, přijde si mistr Li pro svůj plat.

Přešlo léto, rolníci sklidili, prodali a mistr Li se vydal obcházet vesnici. Šel, jako vždy, pohroužen v hluboké, meditativní myšlenky, což se mu však tentokrát nevyplatilo. Za domem rolníka Fanga přehlédl starou studnu, nedbale překrytou olámanými větvemi a spadl do ní.

Naštěstí bylo na dně studny mnoho bláta a kalu, a tak se mistru Liovi nic nestalo a mohl křičet ze studny o pomoc.

Po nějaké době jeho volání uslyšel rolník Fang, a přiběhl se podívat, co se to děje. Vida mistra ve studni, napůl ponořeného do bláta, zabědoval a utíkal pro svého syna, který byl též mistrovým žákem. Společně pak spustili do studny provaz a zabláceného mistra Li vytáhli.

Fang se svým synem se mistrovi omlouvali, seč mohli, že starou studnu nebale zakryli a snažili se očistit mistrův šat. Nakonec starý Fang zašel do domu a přinesl peníze. Ke školnému přidal ještě něco navíc, aby odčinil nemilou příhodu.

Mistr Li však peníze odmítl.

"Zaplaceno už jsem dostal", řekl a odešel.


Jak chtěla Žába létat

Žába seděla na břehu rybníka a nafukovala se, jak už to tak žáby dělají. Vtom vidí, jak po nebi letí červený balónek. Letí po větru, táhne za sebou provázek a kolébá se ze strany na stranu.

"To musí být krásné, takhle vysoko letět", přemýšlí obdivně Žába, "dívat se dolů a kolébat se. To bych taky chtěla."

Dumá, přemítá, až dostala nápad.

"Vždyť já se přece také umím nafouknout, docela jako balónek! Řádně se nafouknu a určitě poletím."

Červený balónek mezitím uletěl za les a Žába ho už neviděla.

"Jenže to bych také uletěla daleko za les", přemítá dál Žába, "uletěla a nenašla bych cestu zpátky. Musím se přivázat provázkem, než poletím, abych se vznášela pořád nad rybníkem a neuletěla až nad les."

A už bere Žába provaz a šplhá s ním na strom.

Na stromě se Žába pohodlně posadila na větev, přivázala si jeden konec provázku na nohu a druhý omotala kolem větve. Pak se začala nafukovat. Nafukuje se, zvětšuje se, nadýmá, stále víc a víc, až je nafouknutá úplně nejvíc, jako nikdy dřív nafouknutá nebyla.

"Teď jsem úplně jako balón", myslí si žába, "skočím a poletím."

Skočila z větve a letěla. Ale ne nahoru, nýbrž dolů, přímo na zem. A že byla za nohu přivázaná provázkem, zůstala viset nad pěšinou.

Šel kolem Kašpárek a co to vidí? Ze stromu visí na provaze Žába, zmítá se, běduje a naříká.

"Kašpárku, Kašpárku, sundej mne, noha mě bolí!"

Než mohl Kašpárek Žábě pomoci, rup, provázek se přetrhl a Žába spadla na zem.

"Co to vyvádíš, Žábo?", ptá se Kašpárek všecek udivený. Ale Žába mu na to nic neřekla, vlezla do rybníka, schovala se v rákosí a přemýšlela, kde udělala v létání chybu. Nakonec na to přišla:

"To bude tím, že balónek byl červený a já jsem zelená. Příště se musím nabarvit načerveno."
 

Žába a Vlk

Jednou ráno se procházela Žába kolem rybníka, když v tom se z lesa ozval strašlivý lomoz a vyběhl z něj Vlk. Hladový, vzteklý a hned na Žábu:

"Žábo, mám veliký hlad a proto tě teď na místě sním."

Žába se hrozně vyděsila a začala naříkat: "Ach Vlku, nejez mě, já ti nebudu chutnat! Podívej, jak jsem malá! A vůbec nejsem dobrá! Jsem celá zelená, studená, slizká, na kůži mám bradavice, fuj! Udělalo by se ti ze mě špatně! Pořád jím jenom žabinec a válím se v blátě a proto hrozně páchnu. Jsem šeredná, špinavá, nechutná žába, nejez mě, bylo by ti ze mne moc a moc zle!"

Vlk si žábu obhlížel zleva, očuchával zprava, a nakonec řekl:

"Víš co, Žábo? Máš pravdu."

A utekl zpátky do lesa.

Odpoledne přišlo k rybníku Prasátko: "Hola, Žábo, to jsem já, Prasátko, přišlo jsem si popovídat. Je něco nového?"

Žába se na Prasátko chvíli dívala a nakonec zavrtěla hlavou: "Ne, Prasátko."

Howadoor, 27. března 2002