* http://howadoor.wz.cz/index.html
Seznam všech kapitol Zápisníku
Můžete mě najít na ICQ. Možná. RSS kanál Howadoora na cestách

Prosinec 1999

Pátek 31 

Chodíme po horách, na oběd jsme se zastavili v hotelu a v deset už jsem spal, takže jsem neviděl ani ohňostroj, ani jak se zhroutily všechny počítače. Je mi to fuk. 

Čtvrtek 30 

Vyrážím autobusem do Orlických hor, kde mám domluveného Silvestra a Nový Rok. 

Středa 29 

Dneska jsem se jenom válel a četl si japonské povídky. A žral maso. 

Úterý 28 

Dnes jsme stěhovali firmu a dozvěděl jsem se, že jeden z šéfů tak usilovně fetoval, až z toho teď leží v nemocnici s infarktem. Chudák. Chudák Trubák. Ale zdá se, že se ještě vzpamatuje. Večer jsem si vařil další kus masiska. To si zase dám. 

Pondělí 27 

Večer už jsem zase v Brně. Nádhera, jsem tu pěkně sám, dělám si co chci. Koupil jsem si kus masa a celý večer ho vařím. 

Neděle 26 

Zatracená hra, nějak jsem se zasekl a nevím jak dál. Už se s tím mořit nebudu. Odpoledne jsme byli s našima na Hukvaldech a děsně jsme se pohádali. Sami si za to můžou. 

Sobota 25 

Odporné vánoce. Ještě že jsem si s sebou vzal skvělou počítačovou hru Fatal Illusion, kterou pařím až do tří do rána. 

Pátek 24 

Ty hnusný blbý Jéžišku, kde je moje polní lopatka, ptám se?! Nikde!!! Zase nikde, ty parchante!!! To si myslíš, že se dají jámy kopat ponožkama? 

Čtvrtek 23 

Jsem doma. Sestra strojí vánoční stromek. Máma něco kuchtí. Fuj, zítra je zavřená posilovna, jak to přijde?! 

Čtvrtek 23 

Jedu na vánoce k rodičům. Další aktualizace stránek bude až příští středu. Nač se můžete těšit? Jsou hotové dva další rozhovory, jeden o útoku slovenských medvědů na ubohého turistu a pojídání psů v Rumunsku a druhý o obchodu bílým masem, známým pod názvem au-pair. Přibude další povídka z Nepálu a možná i nějaký textík o Jeseníkách a Kirgizstánu. 

Středa 22 

Ono když se člověku stane, že mu z počítače nějakým záhadným způsobem zmizí data, na kterých pracoval předchozí tři týdny, tak zkoumá, jak se to mohlo stát, hledá, jestli je třeba ještě někde nenajde, snaží se, co může.  

A jeho zájem o záchody upadá.  

A tak mu docela unikl ten zlosyn, který znovu znečistil toto zařízení, tentokrát způsobem zcela enormně exkrementálním. Hohohohoho! 

Úterý 21 

Dnes přijede Japončík, který je tady v Česku, jelikož mu o vánocích rodí žena a budeme všichni (tedy s Vitáskem a Kakofem a Zelínem) příšerně chlastat, až si přivodíme otravu alkoholem a odvezou nás na záchytku. Dopoledne ale musím ještě do posilovny, neb chci překonat osobní rekord v benchpressu.  

12:20 


Povedlo se! Skvělé, jsem silný jak pivovarská kobyla! Konečně pořádný dárek k těm hnusným vánocům. Jasně se ukazuje, že co si člověk sám neudělá, to nemá. Ještě teď půjdu někoho naštvat a pak už budu mít po dlouhé době opravdu dobrou náladu. 

Pondělí 20 

Hehe hoho haha! To si tak jeden člověk předsevzal, že přijde na to, kdo tak brutálním a výsměšným způsobem znečisťuje ústavní záchod. A tak celé dopoledne každou chvíli vybíhal, aby zjistil, jestli už tam ten dotyčný své dílo provedl, přičemž pootevřenými dveřmi bedlivě sledoval, kdo na záchod chodí.  

Takový člověk, co celé dopoledne úpěnlivě pozoruje záchod, nemůže věnovat své práci dost pozornosti.  

Určitě ji nevěnoval dost na to, aby zabránil jinému člověku smazat v nestřežené chvíli z jeho počítače polovičku dat. Hehehehehe 

Neděle 19 

Konečně jsem dopsal Případ Tríbeč: Expedice. Teď mám, doufám, na nějakou dobu od Tríbeče s jeho hnusným deštěm pokoj. 

Sobota 18 

Peču krůtu, krájím krůtu, žeru krůtu. Dobrá krůta. Velká krůta. Konečně jsem se po letech zase najedl. 

Pátek 17 

Uachachá!!! Na ústavu probíhá vyšetřování, které má objasnit, co za hovado to už třetí den po sobě tak strašlivě zafekálovalo záchody. Hihihi. Neměli jste mi ničit mé špagety, parchanti. Na příští týden si vymyslím zase něco jiného. Musíte trpět, úpět a kvílet!  

Včera jsem trčel až do sedmi ve firmě, cestou domů jsem ještě zašel do posilovny (jsem teď nějaký děsně silný, až je mi to divné) a doma jsem se pak jen vykotil na postel a usnul. Takže Případ Tríbeč: Expedice se odkládá na pondělí. Text už mám z poloviny hotový, fotky jsou naskenované, zvuky nasamplované, tak to snad v neděli stihnu. 

Čtvrtek 16 

Ohoho! 

Středa 15 

He he he 

Úterý 14 

V jámě stále nikdo. Co je to za lidi, že mi nechtějí udělat alespoň trochu radosti? Fotky z Tríbeče budou dneska odpoledne, což je na jednu stranu dobře, ale na druhou stranu se už nebudu moct vymlouvat a budu muset sepsat zprávu z expedice. Včera jsem nasamploval zvukový materiál, dneska ho přepíšu, zítra naskenuju fotky a ve čtvrtek, možná v pátek bych to mohl dát na web. Možná.  

Optimalizoval jsem část grafiky, hlavně obrázky na titulní straně se zmenšily asi na polovinu. Teď by se stránky měly zobrazovat rychleji. Když se ale tak koukám, jak teď vypadá titulní strana po všech těch úpravách, tak se mi chce zvracet. Je to hnus. Fuj.  

10:21 


Chci se mstít!!! Chci, aby shnilá krev těch ústavních krys potřísnila slizovité chodby téhle ponuré bezduché instituce!!! Smrt, zkázu, Armageddon!!!  

Donesl jsem si z domova krabičku se špagetama, co mi zbyly od večeře, protože na ústavu na obědy nechodím, i když je mám zadarmo. Asi bych se poblil, kdybych se měl u jídla dívat na odulé ksichty zaměstnanců a poslouchat jejich bláboly. V deset hodin na mě přišel hlad, tak si říkám Howadoore, dáš si své chutné a zdravé špagety. I vplížil jsem se ostražitě do jídelny, kde je mikrovlnná trouba a když jsem se ujistil, že tam nenačumuje žádná ohyzdná osoba, dal jsem si krabičku do mikrovlnky a zapnul ji na čtyři minuty. Mezitím jsem si šel umýt vidličku.  

Když se vrátím a nahlédnu do útrob toho zlořečeného stroje, co nevidím! Hrůza! Krabička se spekla v hroudu plastiku a mé špagety zůstaly někde v té hroudě! Nějaké prašivé hovado zapnulo, určitě jenom proto, aby mě naštvalo, gril a já si toho nevšimnul. Jsou to tu všechno pablbové a hnusníci. Teď drtím kromě nadávek v zubech kusy plastiku a přísahám pomstu. A má pomsta bude strašná! Stát mě připravil o hrdost, peníze, jeden a půl roku života a teď i o špagety, nemluvě o zánovní krabičce. To byla poslední kapka. Pohár přetekl. Válka začíná. 

Pondělí 13 

Ráno jsem se díval do jámy, ale zatím tam nikdo nespadl. Ale ještě není jámě konec. Došla halda naštvaných mailů od šéfa, takže budu muset ještě usilovněji pracovat a nevím, jestli budu mít na web čas. Stáhnul jsem si nějaké programy, které umí zmenšit velikost obrázků, tak to hned zkouším a poněkud redukuji velikost titulní strany. Asi to časem aplikuju na všechny obrázky. Vitásek mi psal, že ho strašně naštvala Učitělnica, tak musím vyzvědět, co se za tím skrývá. Doma mě čekají špagety, které jsem si včera uvařil. Doufám, že je zas někdo nesežere, než přijdu, sic se hrozně rozvzteklím!  

Dneska je hezky. K čertu. Mokré věci z Tríbeče ještě nevyschly. 

Neděle 12 

Ráno je stále hnusně, navíc to začíná vypadat, že se tady opravdu dějí divné věci. Takže nemeškám a beru nohy na ramena. V šest jsem doma. Celková zpráva o expedici by mohla být do pátku, podle toho, jak rychle stihnou vyvolat fotky a hlavně kolik budu mít času.  

V sedm večer přestala téct voda, tak koukám z okna a vidím, jak se přiřítilo obrovské auto, z něho vyskákalo komando dělníků, pak přijelo další ještě větší auto, z toho nevyskákal nikdo a nakonec si to přisupěl bagr. Takový menší, spíše bagřík. Ale začal bagrovat jak jatý a dělníci koukali zaujatě do jámy. Když vybagroval příšernou díru, tak tam naskákali a pak už voda šla. Celkem to trvalo sotva dvě hodiny. Taky bych chtěl kopat takové obrovské jámy, to by se mi líbilo. Třeba do ní do rána někdo spadne.  

Pak jsem šel do posilovny, ale nestálo to za nic. 

Sobota 11 

Ploužím se po Tríbeči. Celý den prší. Fotky nebudou stát za nic. Potkávám asi tři lidi, snažím se jich na něco vyptat, ale k ničemu to nevede. Večer se dovleču do Skýcova a zalezu do hospody a ouha! Po půl hodině mám hned prima materiál. Kdybych to věděl, tak bych nikam jinam než do hospody ani nešel. 

Pátek 10 

Vzhůru na tajemný Tríbeč, odhalit zelené přízraky záhrobních úchylných ufounů nebo co to tam řádí! 

Čtvrtek 9 

Koukám na statistiky za včerejšek a nestačím se divit! Lidi mi tu včera čuměli jak strhaní a za dnešek už mám šest návštěvníků! Co se to děje? Každopádně jsem potěšen, tak jen houšť a více. Dokončuji dva další rozhovory, dvě povídky jsou už napsané a zbývá jim dodělat titulky a jen co se vrátím z Tríbeče, tak napíšu zprávu o expedici. A materiály jsou asi na tři další texty, takže tu rozhodně zvolna časem asi něco možná i přibude. Leda, že by ne.  

Včera jsme po plavání s Kakofem (vzal mě o deset bazénů) pařili ještě s Vitáskem na Severce. Dneska mám správně vychlastaný hlas. Jestli budu takhle pokračovat, tak po nějaké nepříliš dlouhé době se můj pisklavý myší hlásek změní v bučivý baryton. Vitásek včera vyřvával na celý lokál své politické názory, což bylo vcelku zábavné. Od vedlejšího stolu ho pozorovaly nějaké mladé holky, ale to on neviděl, jelikož k nim byl zády. Kamarádsky jsme mu to sdělili až na odchodu před hospodou. Chtěl se pro ně vrátit zpátky, ale rozmluvili jsme mu to. V tramvaji jsem chtěl jet na netopýra, ale nepodařilo se mi prostrčit nohy mezi rourou a stropem. Ta tramvaj je pěkně blbě zkonstruovaná. Nebo to byl trolejbus? Moc si to nepamatuju, jenom jak Karel ohryzával ceduli s číslem linky, to si pamatuju moc dobře.  

Dnes večer ještě musím sbalit batoh, protože zítra ráno v 10:40 vyrážím autobusem do Nitry. Už se těším. Chcíploň Vitas sice včera békal něco o studené frontě, ale kdopak by se fronty bál? Drsný Howadór učitě ne! 

Středa 8 

Přišly kupodivu nějaké ohlasy na Případ Tríbeč. Jestli jich bude jenom o málo víc, asi bude další pokračování Případ Tríbeč: Polemika. Dokonce jeden z těch ohlasů slibuje zajímavé informace. Tak jen tak dál!

Úterý 7 

Tak jsem byl dnes na novém Arnoldově filmu End of Days (Konec světa). Bylo to docela dobré, i když už trochu obehrané. Zítra abych šel s Kakofem plavat a chlastat, ale mě se tak nechce! Na druhé straně se v tom bazénu aspoň trochu umyju, už jsem se asi deset dnů nesprchoval, pořád chodím do posilovny… poněkud si taky tiše smrdím. Ale já si smrdím rád. 

Pondělí 6 

Milý Jéžišku, chtěl bych k vánocům polní lopatku, protože není nikde k sehnání a mám s ní dalekosáhlé plány. Už se na ni těším a ne že to dopadne jak loni s tím kulometem!

Neděle 5 

Jo, do posilovny! Včera v poledne mi volali z firmy, že se tam zase něco pokazilo a že to musí vézt v neděli do Belgie a bebebé a tak jsem tam tvrdnul až do večera. Pak jsem až do půlnoci předělával titulní stranu a upravoval rozhovor s Japončíkem.

Sobota 4 

V sobotu se budu jen tak válet a pak si zajdu do posilovny. Možná něco napíšu, ale nechce se mi.

Pátek 3 

Ha, dneska jdu do posilovny a mám strašně bojovnou náladu. Cítím, že to tam všechno rozmlátím!

Čtvrtek 2 

Přes den vysedávám ve firmě a lovím idiotskou chybu, kterou tam způsobil nějaký zatracený potrat svou imbecilitou. Taky jsem dokončil celý rozhovor s Japem, dokonce jsem stáhnul i nějaké obrázky, které se k tomu tématicky hodí. Ke všemu jsem naskenoval obrázky pro další textík o porkupíně. A ještě jsem opravil chybu ve skriptech na stránkách! Já jsem tak šíleně pilný, to ani není k uvěření.

Středa 1 

Konečně jsem to dopsal, ejchuchú, mám to z krku a teď už zase můžu psát ty obvyklé humory! To jsem zvědav, co na to Alena… Takže všichni mazejte číst Případ Tríbeč: Expozice, jelikož mi (a nejen mi) to dalo děsnou práci. A nešetřete kritikou, i když je to jenom první verze bez obrázků a dalších věcí. 

 


 


Nějaký vzkaz pro Howadoora? Chcete-li odpověď, napište zpáteční adresu.

http://www.bravenet.com/