* http://howadoor.wz.cz/index.html
Seznam všech kapitol Zápisníku
Můžete mě najít na ICQ. Možná. RSS kanál Howadoora na cestách

Listopad 2000

Čtvrtek 30 

Tuhle jsem se zmínil o hodném bratrovi, aniž bych to nějak vysvětlil. Ono je to tak - posilovnu, do které chodím, vedou (a patrně i vlastní, ačkoli přesně to nevím) dva bratři, dvojčata. Jsou si velice podobní a dlouhou dobu jsem měl divné pocity, když jsem jednoho viděl vycházet z místnosti, do které jsem pak vešel a on tam pořád ještě byl. Ale povahově se dost liší - jeden je hodný a druhý zlý. Ten hodný každému radí a úslužně mixuje podivné lektvary, ten zlý stojí za pultem, zuby zatnuté a zuřivě se snaží zabít lidi pohledem. Tak je to s hodným a zlým bratrem.  


Minulý týden byl ve firmě Den otevřených dveří, zákazníci a různí zájemci mohli přijít a byl jim předveden náš skvělý softvér a nabídnuty chlebíčky v naději, že je takto nalákáme a ty naše strašlivé bastardy za horentní sumy nakoupí. Jenže ve čtvrtek se do firmy dostavil pažravý programátor Balin, který, spatřiv dvě mísy chlebíčků, nezaváhal ani minutu a okamžitě je úžasným tempem sežral. Po chvíli přišla sekretářka Dáša a zděsila se: "Kde jsou ty chlebíčky?!" "Byly dobré," odpověděl Balin s plnou pusou a poprskal stůl kousky vajíček, "ale bylo jich málo. To teď bude pokaždé?" "Jak, pokaždé?", zvolala Dáša, "to nebylo pro tebe! To bylo pro zákazníky a tys to všechno sežral!! Co jim teď dám?!" "Jo, tak, pro zákazníky", naštval se Balin, "a pro programátora nic! Člověk na ně dře a oni by mu ani chlebíček nedopřáli, lakomci!". A odvalil se.

Středa 29 

Ten efedrin před tréninkem je dobrá věc, konečně zase nějaký přípravek, který funguje. Zatím to byly (snad až na maltodextrin a kreatin) vždycky jenom nějaké nesmysly, za které chtěli horentní peníze a které vůbec nezabíraly. Ale ten efedrin je fajn, síly sice nepřidá, ale člověka to nabudí a přidá na aerobní výkonosti. Trochu potíž je v tom, že já chodívám do posilovny okolo osmé, deváté večer a když si dám předtím ten efedrin, tak pak nemůžu do dvou v noci usnout. Asi budu muset chodit cvičit dřív.

Úterý 28 
* 
Kris, zjevně nějaká malajská zbraň.

Ouha! Malajec, se kterým jsem před měsícem udělal rozhovor, ale z nejrůznějších důvodů jej zatím nedal na web, si přečetl Zápisník a tohle mi poslal: 

Zdar Howadoore, 

tak jak je to s tim rozhovorem? Ja si na tebe vazne nejakou zbran asi

poridim. Kinzal to nebude, ale co bys rikal na takovej kris? 

Tak se uz koukej pochlapit! 

                 M. 

K tomu přidal obrázek velmi nebezpečně vyhlížejícího předmětu, fuj. Takže teď sedím a opravuji ty jeho zbleby a brzo je snad uvidíte i vy. To jsem si zase naběh', dělat rozhovor s nebezpečnými šílenci…

Pondělí 27 

Ty mizerné sáňky se přilepily ke stolu.

Neděle 26 

U popelnic jsem našel sáňky, někdo je vyhodil. Jsou sice trochu polámané a mají potrhané sedátko, ale není to nic, co by nespravila trocha Epoxidu a pár metrů nového popruhu. Tak jsem si je vzal a už je tady lepím. Až je dolepím, tak je ještě obrousím a natřu barvou a nazvu Fialový ďábel. Už se vidím, jak na nich v lednu svištím z Lysé hory!

Sobota 25 

Ondra měl asi pravdu. Zavrtal jsem kotvy do stropního panelu, zavěsil houpačku a zdá se, že kdybych k ní ještě přidal osobní auto, tak by to taky vydrželo. To se mi líbí, takový festovní výrobek, asi si těch kotev ještě pár přikoupím. Nejsou drahé, jedna stojí 25 korun. A teď se budu celé víkendy houpat a popíjet rum.

Pátek 24 

Tak a je to! Po více než měsíci jsem zase protlačil na web aktuální Zápisník. Otázka je, jestli o to někdo stojí.

Čtvrtek 23 

Vyrábím si v bytě houpačku. Zakoupil jsem dvě mohutné kotvy do betonu. Ondra tvrdil, že na jedné takové viselo celé prase a vydrželo to, načež dodal že mne to taky určitě udrží. Nevím, jestli to nebyla nějaká drzost, u něj člověk nikdy neví.

Středa 22 

S Jirkou Paříkem jsem založil na Pandoře konferenci Letecké modely a pojízdné bordely, tak se tam hned všichni přihlašte!

Úterý 21 

Konečně jsem se rozhoupal k uploadu Zápisníku na web a ten mizerný server Crosswinds nejede!!!

Pondělí 20 

Už jsem ji našel, byla v ledničce za chlebem. To je záhada, jak se tam dostala…

Neděle 19 

Chtěl jsem do lustru zamontovat tu úspornou žárovku, ale nemůžu ji najít.

Sobota 18 

No jo, já to věděl. Předpovídali zataženo, déšť, a ono je krásně, svítí sluníčko. To je tím, že jsem nikam nejel, kdybych byl teď v Javornících, tak to těm meteorologům vyšlo.

Pátek 17 

Koupil jsem úspornou žárovku. Byla hrozně drahá.

Čtvrtek 16 

Přežil jsem to, ale záda mě pořád dost bolí. Předpověď počasí je taky mizerná… no jo, zase zůstanu doma. Sice tak udělám víc práce, ale radši bych jel konečně někam na hory.

Středa 15 

Záda pořád bolí jak čert, ale večer si jdu alespoň trochu zadřepovat, to by nešlo, pořád se ulejvat. Třeba to přežiju.

Úterý 14 

Jauvajauva, včera jsem to zase v posilovně přeťápl nebo co, ale ráno jsem se nemohl postavit. Strašně mě bolí v zádech, skoro tak, jako v červenci když jsem byl s Vitáskem cvičit a blbec jsem se musel předvádět. Tenkrát jsem se po dvou dnech dovlekl k doktorce, která mi napíchala do zad injekce a pak to po pár dnech přešlo, ale doufám, že tentokrát to nebude tak hrozné. Pro jistotu jím haldy prášků, i když nedoufám, že to pomůže. Možná zabere to červené víno, kterým ty prášky zapíjím.

Pondělí 13 

Ráno mě v posteli otravovala obrovská moucha. Člověk by řekl, že touhle dobou už mouchy nejsou, ale ony si myslí něco jiného.

Neděle 12 

Někdy v lednu, únoru, si koupím nové kolo. Staré jsem spravil, vyměnil řetěz a jiné věci, ale do Maďarska chci jet na kole s lepšími převody - když to staré kolo pořádně naložím, tak to jde hrozně ztuha.

Sobota 11 

S Pepkem jsme vedli zuřivý spor, zdali je česky správně věta "To je mi jedno", přičemž já tvrdím, že je to zcela správně a on, že zájmeno "mi" se tam použít nedá a že jsem vůl. Člověk by řekl, že se věc vyřeší nahlédnutím do pravidel, ale když ono to tam není! Tedy alespoň v těch, co mám doma.

Pátek 10 

Malajec mi posílá zuřivé maily, kdy už ten rozhovor s ním dám na web. Ach já ubohý, asi budu mít brzo kinžál v břuchu.

Čtvrtek 9 

Konečně jsem se dostal s váhou zpátky alespoň na devadesát kilo, i když kdo ví, jak by to vypadalo, kdybych se nevážil najedený. Na Islandu jsem jako obvykle strašně zhubnul. Když jsem tam jel, tak jsem měl asi 91 kilo a když jsem se vážil v Reykjavíku na koupališti, tak jsem na té váze viděl strašné cifry jako 81 a 82. Hrůza. Výkony v posilovně po návratu tomu odpovídaly. Teď už se to trochu vrací zpátky, i když pořád si na ustavení nového osobního rekordu v benči netroufám.

Středa 8 

Měl bych něco dát na web, ale hrozně se mi nechce. Když už jsem se konečně donutil, abych se do toho pustil, tak se ozval telefon a Jarda Navrátil přišel s geniálním nápadem, že mu přeložím program ve Fortranu do C.

Úterý 7 

Zatracené bobule, celou noc jsem nespal, jelikož, jak jsem dodatečně zjistil, byly plné efedrinu. Příště si je musím dát před tréninkem a ne až po něm.

Pondělí 6 

Právě jsem se vrátil z posilovny, kde jsem dvě hodiny dřel jako magor na rotopedu. Totálně jsem propotil nejen tričko, ale i velikánskou osušku. Lidi na mě koukali a diskutovali, jestli dřív zavařím ten rotoped nebo dostanu infarkt. Vydrželi jsme to oba. Abych to nějak oslavil, tak jsem u hodného bratra zakoupil nějaké bobule, ať jsem ještě silnější.

Neděle 5 

Mám mnoho sester a jedna z těch starších, Ivana se jmenuje, mi vykládala příhodu, která se jí stala v létě na koupališti. Ivana pracuje na osobním oddělení dosti velké firmy Autopal v Novém Jičíně, a proto přichází čas od času do styku s každým se zaměstananců. A jednou takhle v srpnu seděla na koupališti a všimla si chlapa, který, sedě nedaleko od ní, po ní neustále pokukoval. Byla z toho už celá nervózní, pořád se dívala, jestli na sobě nemá něco divného nebo tak až už se naštvala. "Sakra, má tu svoji ženskou, tak co furt čumí po mě, obejda jeden?!", řekla si a vyplázla na něj jazyk. A chlap se zvedl a šel k ní, čehož se ulekla a blekotala "Cocococo, co chcete, člověče??". A chlápek se k ní naklonil a potichu, prosebným hlasem říká: "Paní Brožová, prosím vás, neříkejte manželce, že jste mě tu viděla." "Co? Komu? Vždyť já vás vůbec neznám!", divila se má sestra. "Ale znáte, já jsem údržbář, Karas se jmenuju, minulý týden jsem byl u vás něco vyřizovat." Sestra se zamyslela a povídá: "Aha! Tak to jo! Vy máte dvě děti, jedno na vysoké a druhé na střední, vaše žena pracuje tam a tam, bydlíte tady a váš plat je tolik a tolik. To jo, to vím, ale vůbec vás neznám."  

Tak jsem se smál, když mi to vykládala, ale sestra byla naštvaná a říkala, že takhle nemůže jít už ani na plovárnu, protože po ní každou chvíli bude nějaký otrapa chtít, aby ho zapírala jeho ženě nebo ještě něco horšího. Poté pravila, že drží dietu, kterou jí předepsal její osobní dietolog a sežrala půl dortu.

Sobota 4 

Tak jsem nakonec zase nejel nikam, převážně kvůli práci. Příští víkend to taky nepůjde a tak to teď vypadá až na víkend po 17. Letos je ten nový státní svátek, což je hezké, ale mě se to stejně nějak moc netýká, jelikož pracuji většinu času doma. Poslední dobou mám mizernou náladu z toho, že nemůžu na příští rok vymyslet žádnou pořádnou akci, která by mě opravdu nadchla. Kdybyste třeba měli nějaký nápad, tak mi dejte vědět. Představoval bych si nějaký dlouhý trek s výstupy na vysoké hory, ale třeba by to mohlo být i něco jiného.

Pátek 3 

Proč jsem se do tak blbé konference přihlašoval, ptá se jeden člověk. Protože jsem se zajímal o zen a myslel jsem, že tam najdu někoho podobného. Ha, to jsem si dal! Samý pomatený pámbíčkář je to tam.

Čtvrtek 2 

Už drahnou dobu jsem přihlášený v mailové konferenci o filozofii na serveru Pandora. Jestli zrovna nemáte co na práci, tak se tam tady přihlašte - dělá se to tak, že pošlete mail, do jehož subjektu napíšete "subscribe filos" ma adresu mailman@pandora.cz. Tolik pitomců na jedné hromadě málokdy potkáte - tedy pokud nenavštěvujete větší úřady. A jestli váš masochismus není tak velký, abyste se tam sami přihlásili, zkuste naštvat nějakého svého spolupracovníka. Nenápadně se přitočte k jeho počítači a do té konference ho přihlašte. Ať trpí.

Středa 1 

Jedno jinak velmi milé děvče mi vyprávělo příhodu, která spočívala v tom, že si nechalo (to děvče) odloženou tašku s nákupem na lavičce a někam si na chvíli odběhlo. A když se po chvíli vracelo, tak uvidělo, jak mu z tašky nějací dva malí kluci, zhruba šestiletí, tahají jogurty. Když ji uviděli, tak popadli kořist a jali se prchat. Děvče se strašně rozběsnilo a vrhlo se na ně! Po několika desítkách metrů úprku je dopadlo a, jak mi barvitě vylíčilo, je div nerozsápalo! Úplně jsem měl z té holky strach, když vykládala jak jim mlátila hlavama o sebe, až to dunělo a tahala je za uši, až to praštělo. Nakonec, když byly obě nenechavé děti zcela zdecimované a válely se v bolestech po trávníku, sebrala nevinná dívka jogurty a vítězoslavně odešla. "Ještě, že ty jogurty nepoškodili!", skřípala zuby, když mi to vykládala, "to by z nich krev crčela! Já je naučím, zlodějské fakany."

 


 


Nějaký vzkaz pro Howadoora? Chcete-li odpověď, napište zpáteční adresu.

http://www.bravenet.com/