* http://howadoor.wz.cz/index.html
Seznam všech kapitol Zápisníku
Můžete mě najít na ICQ. Možná. RSS kanál Howadoora na cestách

Srpen 2000

Čtvrtek 31 

Celý den, od rána do večera sedím v práci, kde probíhá dvoudenní setkání programátorů. Všichni se radí, po dvou hodinách k tomu začnou chlastat a po dalších dvou už je z toho hrozná pijatyka. Naštěstí jsem se tomu tentokrát vyhnul (vymyslel jsem si dobrou výmluvu, takže mě nenutili se opíjet), minule jsem se znemožnil dost. 

Středa 30 

Večer řvou před barákem nějací opilci. Házím mezi ně z okna petardu, řvou pak ještě víc. 

Úterý 29 

Po více než půl roce konečně aktualizuji Zápisník. Večer jdeme běhat s Ivou, musím se pořádně najíst a namasírovat si nohy, ať se neztrapním jako obvykle. A to bych měl ještě rozmydlit pokoj (před malováním) a zajít odpoledne do posilovny. 

Od Vitáska došel mail, že prý čtrnáctého září vyrážíme na tři nebo čtyři dny do Slovenského krasu. To jsem vážně zvědavý, co mu do toho zase vleze, tedy jakou výmluvu si vymyslí tentokrát. 

Nakonec Iva večer telefonovala, že z běhání nebude nic, že prý až příští týden. Hm. Taky dobře.

Pondělí 28 

Už jsem zase doma. Zanáším se myšlenkou začít psát nějaký nový článek na web, ale nakonec jdu raději spát. Po chvíli mě budí zvonění u dveří. Přišel Pepa, potřebuje se podívat na internet, prý mu přišel nějaký mail. 

Neděle 27 

Na návštěvu přišly mé dvě starší sestry. Jak ucítily sušenou rybu, tak zaječely a chtěly utéct. Tohle jídlo se u nás asi moc populární nestane. Kousek jsem dal psovi, ten to sežral. Ale ten sežere všechno. I když mi to taky docela chutná.

Sobota 26 

Celý den přemýšlím o cestě na kole kolem Maďarska, až z toho utíkám do města a zakupuji za 168 Kč mapu. Vyvěsím si ji na zeď a budu vymýšlet trasu. Hlavně chci vidět hodně pust, jednu pustější než druhou. Neustále otravuji všechny kolem vyptáváním na poměry v Maďarsku. Bohužel nikdo nebyl nikdy jinde než v Budapešti a u Balatonu. Vlastně jaképak "bohužel", alespoň objevím neznámou a turisticky opomíjenou zemi.

Pátek 25 

Rodiče poslouchají mé islandské líčení s velkým nadšením, napětím ani nedutají. Po čase zjišťuji, že táta dokonce usnul. Proto jej budím a jako vrchol vyprávění jim nabízím sušenou rybu. Strašlivě se šklebí a nadávají. Prý něco tak odporného ještě nejedli. Aspoň mají zážitek. Tátovi ještě liju do piva sodovku, aby poznal, jak chutná pivo na Islandu. Vůbec si toho neváží, naopak mě chce bacit sušenou rybou po hlavě. Rovněž vykládají, jak byli na Slovensku, kde bylo vedro, ale hlavně žádné sušené ryby, nýbrž halušky s bryndzou.

Čtvrtek 24 

Bůů, po ránu je mi nějak zle. Někde jsem musel něco špatného sníst. A to mám jet odpoledne k rodičům, abych jim vylíčil náležitě cestou po Islandu. Hlavně nesmím zapomenout sušenou rybu, islandské to národní jídlo, kterou jim vezu darem.

Středa 23 

Tak se nakonec scházíme všichni, včetně Vitáska. Sice do sebe celý večer láduje Ibuprofen (nejsem s to mu vysvětlit, že se to nečte Ibuprofein), ale jinak je snesitelný. Kakof mu valnou část večera líčí, kolik lidí zemřelo za strašlivých bolestí na zánět okostice a kolik osob přišlo o rozum kvůli bolestem trojklannému nervu, ale Vitase to příliš nevzrušuje. Líčí nám, jak byl v červenci v Západních tatrách. To zase nevzrušuje mě a Kakofa, protože jsme tam tou dobou byli taky. Do toho všeho Pepa zvaný též donedávna Japončík pořád mele něco o předpovídání zemětřesení. Nikdo nikoho neposlouchá. Tak se mi to líbí. Rozcházíme se až o půlnoci, předtím nás ovšem ještě číšník okrádá o děsivé obnosy. Už tam nepůjdeme.

Úterý 22 

Celé dopoledne věnuji namáhavé organizátorské práci - snažím se sehnat co nejvíc lidí na zítřejší návštěvu putyky. Až na Vitáska nakonec půjdou všichni. Vitasovi rostou osmičky, má v dásni zánět a opuchlou hubu, kterou navíc prý nemůže otevřít. Jí údajně antibiotika a pije pouze brčkem, pročež se diskuze v restauraci odmítá zúčastnit. On si vždycky najde nějakou výmluvu.

Pondělí 21 

Navštívil jsem práci, abych zjistil, co se zase pokazilo, jakmile jsem odjel. Kupodivu tentokrát nic. Jak je výhodné nic neudělat! Bohužel jsem také dostal papír, na němž je halda strašně krátkých termínů, ve kterých budu muset všechno dokončit.

Neděle 20 

Chlastám s Pepkem v hospodě u Gogola. Pepa kritizuje české pivo, neb jest prý málo alkoholické. Ovšem rum si do něj nalít nechce. Vytahuje se před servírkou, že byl v Japonsku. Též já se vytahuji, že jsem byl na Islandu. Servírka pohrdavě říká, že byla nejdál v Praze. Pivo je dobré, určitě lepší než to islandské.

Sobota 19 

Po nočním letu Reykjavík-Kodaň a dopoledním Kodaň-Praha a jízdě šíleným autobusem a rozhrkanou tramvají jsem zase doma. Ufff. Bohužel Pepa, kterým se mezitím, co jsem byl na Islandu, vrátil domů, je právě někde pryč a tak mi nevyšla efektní návštěva nemytého a neoholeného Howadoora s batohem. Představoval jsem si, jak mu krásně poděsím děti, ale on, krysa, někde courá. Strašně se mi chce spát, ale nemůžu usnout. Nakonec jsem si vzal Rohypnol a půl hodiny na to, zrovna když to začalo zabírat, volá Pepek, jestli už jsem zpátky a jestli půjdeme chlastat. Už stěží artikuluju, takže to za chvíli vzdává. Půjdeme zítra. Ani nevím, jak jsem se dostal do postele.

 


 


Nějaký vzkaz pro Howadoora? Chcete-li odpověď, napište zpáteční adresu.

http://www.bravenet.com/