* http://howadoor.wz.cz/index.html
Seznam všech kapitol Zápisníku
Můžete mě najít na ICQ. Možná. RSS kanál Howadoora na cestách

Září 2000

Sobota 30 

Má mysl je klidná jako vodní hladina. Měsíční světlo proudí korunou staré švestky.

Pátek 29 

Pobíhám po Slovenském krasu, nakukuju do propastí, žeru Gombasecké klobásy, lezu do jeskyň a tak všelijak podobně.

Čtvrtek 28 

Rozdělil jsem Zápisník, ze starších zápisů z roku 1999 jsem udělal samostatnou stránku. Na víc dnes nemám čas, musím zabalit, zajít do posilovny, ostříhat si nehty na nohách a vůbec. Chtěl jsem si koupit nějakou knížku, abych měl po večerech co číst, ale ouha, zjistil jsem, že je státní svátek, pročež je všude zavřeno. Tak až zítra na Slovensku si něco opatřím.

Středa 27 

Už jsem se dožral. Celé dny, celé víkendy trávím u počítače, i po nocích už u toho sedím, sotva si najdu čas alespoň na tu posilovnu. A tak jsem si šel koupit lístek do Rožňavy, protože když budu mít lístek, tak už pojedu, ať se děje co se děje. Pročež zítra večer ve 22:25 odjíždím a vrátím se až v pondělí brzy ráno, nejdřív.

Úterý 26 

Dnes jsem empiricky vyvrátil mezi lidem rozšířenou pověru, že labuť má v zobáku strašnou sílu a jak vás - třeba omylem - klovne, tak vám urve ruku a sežere ji na posezení, bachachá! Není to pravda, dával jsem jí žrát chleba z ruky a několikrát se netrefila a klovla mě do prstu, ale vůbec to nebolí. Skoro to není cítit, ty její vrubozoby za moc nestojí. Je to vidět taky na tom, že s nimi už jenom trochu tvrdší krajíc velmi pracně a dlouho rozhlodává. Nevím, jestli by se na něco víc zmohla, kdyby byla vzteklá, ale přinejmenším dokud není, tak nemusíte mít z labutího zobáku žádný strach.  

Jiná věc je, proč se vlastně taková labuť nápadně často netrefí, když jí dáte kus chleba z ruky. Jedna teorie praví, že má oči po stranách hlavy a tak nevidí moc dobře přímo dopředu, druhá pak, že je z člověka tak vystresovaná, že se z toho celá třese a ta třetí, že vás ochutnává, jestli byste přece jen za rozhlodání nestáli. Co je pravda, nevím. 

Pondělí 25 

Včera jsem uvařil kilo a půl hovězího a teď ho blaženě požírám. 

Neděle 24 

Kamarádka Blable se koukala na Videostop a když jsem šel náhodou kolem, tak tam dávali nějakou písničku a ptali se, kdo režíroval ten film, ze kterého to je. "Podskalský", procedila Blable temně skrz zuby. Záhy se ukázalo, že měla pravdu, což mě zarazilo, protože já ten film nejen nikdy neviděl, ale ani jsem netušil, že něco takového existuje. A tak jsem se ptal Blable, jestli ona to viděla. "Ne", prohlásila. "A jaks to teda poznala?" "Protože to byla taková blbá konina." 

Sobota 23 

To čumění na olympiádu mě tak zblblo, že jsem odpoledne při procházce kolem přehrady ze sebe serval šaty a vrhnul se do ledové vody, kde jsem se jal strašlivě zmítat. Kolemjedoucí parník byl plný lidí, všichni zabalení v teplých bundách a všichni se mi hrozně vysmívali. Tak skončí každý, kdo se moc čumí na televizi. 

Pátek 22 

Opravil jsem obrovské množství překlepů, které byly v textu O vánocích. Až se stydím, jak jsem to tam mohl nechat. Už mám Zápisník rozdělený a připravený ho uploadovat na web, jenom mi chybí vhodný nadpis pro tu starší část. Pořád nemůžu na nic připadnout, aby to nebylo úplně banální a blbé, nebo alespoň aby to bylo výjimečně banální a blbé.  

Jo a Pepa mi říkal, že žena od Jirky Zelinky, jak jsem tu o něm minulý pátek a tohle úterý psal, se nejmenuje Hedvika, to jsem si spletl s ženou od Balina, nýbrž se jmenuje Markéta, což se mi nelíbí a tak jsem si to nezapamatoval. Ale tu příhodu jsem si zapamatoval dobře, tak kdyby byl zájem… třeba… asi ne, co. 

Čtvrtek 21 

Příští týden z Belgie přijede Sám Velký Šéf, a můj zdejší šéf, sice taky velký, ale ne zase až tak, mě láká, abych si připravil nějaký projev, protože Sám Velký Šéf by nás mohl poslat na služební cestu do Indie, do Mádrásu, tedy když uděláme dobrý dojem. A jel by tam Velký Ale Ne Zase Tak Velký Šéf a já, malý, avšak Indie chtivý Howadoor. Jenže jak se znám, dojem sice udělám se svým projevem mohutný, ale Sám Velký Šéf bude pro mě uvažovat o úplně jiné cestě, a to na dlažbu. Tak z projevu nebude nic. Se budu kompromitovat spoluprací s establishmentem, to tak. Dám se k Linuxákům, jak mě budou dráždit. 

Středa 20 

Uvažuju o tom, že bych si zase koupil velký kus masa a snědl ho. 

Úterý 19 

Tak ten Jirka Zelinka, jak jsem tu o něm minulý pátek psal, má nejen X-kartu, ale též ženu, co se jmenuje Hedvika a vyznačuje se tím, že je velmi bázlivá a furt se něčeho bojí a v tom spočívala právě ta divná příhoda s ledničkou, co nám v té hospodě vyprávěl. Kdyby to teda někoho zajímalo. A zeptal se. Zatím se nikdo nezeptal. Tak co bych se s tím sepisoval, s příhodou. S ledničkou. Ale divná byla, to jo.  

Dneska jsem se vyspal dobře, takže to asi skutečně bylo tím čajem. To si musím zapamatovat, třeba by se toho dalo využít na horách. Už teď s sebou vozívám Rohypnol, teď do toho ten čaj, to bude něco. 

Pondělí 18 

Tak jsem to tam ráno konečně narval, myslím ty nové věci na stránky. Trvalo to dobře čtvrt hodiny, to se asi tento měsíc nedoplatím, až přijde účet za telefon. Musím bezpodmínečně rozdělit Zápisník, už má přes 120 kilo a ty musím vždycky znova nahrávat na web při každé změně, což jest nákladné a otravné. Hned zítra, dnes nemám už čas, musím vrtat díry do zdi a dělat jiné užitečné věci. Mám obrovskou vrtačku s mohutným příklepem a už se těším,jak z toho nadělám ementál.  

V noci jsem nemohl spát, usnul jsem až někdy v jednu a probudil se o půl šesté a znova usnul až v sedm a hned se zase vzbudil a pak už neusnul. Řekl bych, že to bylo tím, že jsem celý den chlastal džbery plné zeleného japonského čaje, protože on se čaj nezdá, ale kofeinu je v něm skoro jako v kávě, a když toho vypijete pět litrů, tak už se to projevit musí. Asi. Dneska to pít nebudu a uvidí se. 

Neděle 17 

Letos první nové věci na stránkách, a hned dvě najednou - Sobota s Montym a Jede to jak kuna. Tak ať se ti líbí, Aleno, a nezhnusí ti jogurt.  

Je čtvrt na dvanáct večer a přes veškerou snahu se mi nepodařilo protlačit nic z těch nových věcí na web. Bude to muset počkat přinejmenším do zítřka, ale dost možná až do úterka, kdy jdu do firmy. Já se s tím dělám jako blázen a ono to pak nejde uploadovat, to je k vzteku. 

Sobota 16 

Dopoledne jsem na setkání ataristů, odpoledne píšu program. Přemýšlím o tom, že budu muset rozdělit Zápisník na dvě části, už je hrozně dlouhý. Asi ustřihnu rok 1999 a udělám z něj samostatnou stránku. 

Pátek 15 

Večer jsem zase U zeleného mužíka, ale mužík tu není. Asi má dovolenou. Jsem tu s Pepkem a Jirkou Zelinkou, který má X-kartu a vykládá divnou příhodu s ledničkou. 

Čtvrtek 14 

Tak jsem ho konečně sehnal, Vitase pitomého. Vymyslel si úplně debilní výmluvu, která pěkně ukazuje jeho zbabělý charakter - prý spadl při práci v sadu ze švestky, narazil si nohu a teď nemůže jet. Spíš spadl z višně, vřed. Naštěstí jsem s tím tak trochu počítal, protože už ho znám, a tak mám vlastní cestu do Rožňavy naplánovanou za asi čtrnáct dnů, možná tři týdny. 

Středa 13 

Vitásek se stále neozývá. Předpokládám, že se stáhl někam ke vzdáleným příbuzným, abych ho nesehnal ani telefonicky a nenutil ho jet do Rožňavy, i když si to sám vymyslel. Eunuch jeden. 

Úterý 12 

Konečně jsem na web narval všechny opravené stránky. Teď už by měly fungovat všechny formuláře na odesílání pošty, alespoň doufám. Ještě musím změnit odkazy ve vyhledávačích, to zase bude práce… Ale to až někdy příští týden. Zítra večer jedu do Slovenského krasu a vrátím se až v neděli brzy ráno. Tedy jestli se ozve Vitásek, trčí někde doma v Uherském Brodě a zatím mlčí jak zařezaný. 

Pondělí 11 

Ten guláš mě strašlivě nafoukl. Nemůžu chodit mezi lidi a doma musím mít neustále otevřené okno. Asi jsem tam neměl dávat tolik cibule. 

Neděle 10 

Přes všechnu snahu se mi na Crosswinds nepodařilo procpat všechny opravené stránky. Proto formuláře na odesílání pošty na některých stránkách nebudou fungovat. Znovu se pokusím až v úterý nebo v pondělí z firmy.  

Pokračuji v sepisování zprávy z cesty po Islandu. Nějak se mi poslední dobou příčí psát furt nějaké humory, a tak to bude místy nudné až otrávené. Vůbec mám chuť napsat něco pořádně noir

Sobota 9 

Vyměnil jsem všechny formuláře na odesílání pošty, teď už by měly fungovat. Při té příležitosti jsem poopravil nějaké technické záležitosti v kódu stránek. Odpoledne jdu do ZOO, už mám plné kapsy kamenů na házení po klokanech.  

Ha! Odpoledne jsem ochutnal zbytek guláše z předchozího dne a je mnohem lepší! Že by se měl správný guláš nejdříve pořádně rozležet?! 

Pátek 8 

Sakra, dal jsem se do vaření guláše a dělal jsem si velké chutě, jaký bude dobrý a on není. Ne že by byl vysloveně hnusný, ale zklamalo mě to. Tfuj. Taky jsem byl v knihovně, abych si vypůjčil něco o Maďarsku, ale měli jenom průvodce vydaného za komunistů a o historii země nic. Vyptával jsem se známých, jestli byli v Maďarsku a všichni říkali že jo, že u Balatónu. Ovšem nikdo nikde jinde nebyl. To mám pěkné známé, válet se u plytkého rybníka, to je jediné, na co je užije.  

Vitásek telefonoval, že do Slovenského krasu pojedeme příští středu večer. Čekal jsem, že to vzdá, takže mě to příjemně překvapilo. 

Čtvrtek 7 

Byl jsem s Pepkem po více než dvou letech na pivo v hospodě U družstva, jinak též U zeleného mužíka. Zeleným mužíkem jest zván vrchní, který nosí zelenou vestu, je věčně ožralý a má zvyk hosty vítat slovy "Co tu zas chceš, ty vocase?!" a tak podobně. Po dvou letech značně sešel a hospodu teď vede jeho kolega, který je ochotný a usměvavý. Zelený mužík jenom jednou sbíral prázdné sklenice a když jsme mu řekli, že chceme ještě jedno pivo, tak zavrčel "To si objednávejte co chcete, já na to seru" a šel pryč. Ale druhý chlapík pivo brzy přinesl.  

Pepek mi zkazil celý večer, neboť mi pořád vykládal o mobilech, videích, prostorovém zvuku a rozličných jiných kravinách, které mne vůbec nezajímají. Na to jsem ale zvyklý, to by mě tak nenaštvalo, kdyby nezačal o tom, jak si sehnal nové místo ve firmě, kde bude dělat kariéru, nejdřív se stane malým manažerem, pak velkým, až z něj, vemena, bude velký boss. A završil to tím, že si koupí nábytek z dubového dřeva, koženou sedačku a obraz se skákajícím delfínem v zapadajícím slunci, což mě přivedlo na myšlenku, že by se někteří lidé měli mlátit po hlavě od rána do večera jako služba lidstvu. Nebýt toho, že se nakonec polil pivem Velvet, které si objednal, tak jsem mu ty jeho snobácké kecy zarazil do chřtánu, fakt.  

Zelený mužík, vida bosse Pepka dolitého pivem, prohlásil "Sem to věděl, ty jelito, že sis to neměl objednávat. Seš prase." a odkvačil. Zaplatili jsme jeho kolegovi a odešli. 

Středa 6 

Opět se mi podařilo utéct revizorovi! Včas jsem ho zmerčil, ale on mě taky. Já se dral od něj k nejbližšímu východu a on se dral tlačenicí za mnou. Tramvaj zastavila a já se vyřítil ven! Utíkal jsem rychle jako liška po pampě, to bylo něco! Pchá, tlustý revizore, na mne si nepřijdeš!  

Od Aleny jsem dostal mail, ve kterém se praví, že jí mé stránky nejen že nefungují, ale dokonce hroutí prohlížeč. Pátráním jsem zjistil, že za to může to vyskakovací okénko, které zhruba od května přidává server FreeYellow ke každé stránce. Starší verze Netscapu, kterou Alena používá, nezvládne kód určený k jeho zobrazování a zhroutí se. To byla poslední kapka a dvě odpolední hodiny jsem věnoval přesunutí kompletního webu na server CrossWinds. Pokud používáte adresu www.psynet.net/howadoor, tak byste tu změnu ani neměli zaznamenat. Jenom formuláře pro odesílání mailů teď nějakou dobu nebudou fungovat. 

Úterý 5 

Ivě umřela babička a je celá smutná, takže běhat nejde a nepůjde. Zato v posilovně se mi konečně po dlouhé době zase konečně daří, taky už jsem z deseti kil, které jsem shodil na Islandu, zhruba pět až šest přibral. Alespoň nějaký úspěch. Pořád do sebe leju nějaké divoké koktejly, které si mixuju z rozličných nechutných ingrediencí, jako je maltodextrin a sušené bílky a ještě mnohem horší věci. Ale kupodivu to jakési výsledky má. 

Pondělí 4 

Nic se mi nechce a přitom tady mám tolik práce. Ufff. 

Neděle 3 

Byl jsem s Vitáskem na přehradě, kde jsme domlouvali cestu do Slovenského krasu. Pravděpodobně se uskuteční přespříští víkend. Též přišel ohlas na stránku o Bukovských vrších, tak jsem ho tam přidal. Kromě toho se mi mistrovsky povedlo opravit kapající záchod, kvůli kterému přiběhla minulý týden sousedka, že prý jí soustavně vytápíme byt. 

Sobota 2 

Sepisuju zbleby o Islandu, třeba se donutím je časem dopsat a dám to na web. Už mám asi pět stránek a pokud to někdy dokončím, tak to bude zvěrsky obrovské a nikdo to stejně číst nebude. 

Pátek 1 

Okolo desáté se zničení programátoři s bolestí hlavy začínají trousit do práce. Děsně se jim směju, ubožákům. Zvláště Jirka Pařík se včera vyznamenal a získal přezdívku "destruktor", protože se mu povedlo během pěti minut zlikvidovat tiskárnu, klávesnici (nablul do ní) a ještě smazat půlku dat z disku (nikdo neví jak). Šéf se ještě nenašel, asi vyspává někde v příkopě. To jsou ty programátorské kempy, to byl teda nápad. Libuju si, jak jsem z toho tentokrát vyvázl. 

 


 


Nějaký vzkaz pro Howadoora? Chcete-li odpověď, napište zpáteční adresu.

http://www.bravenet.com/