* http://howadoor.wz.cz/index.html
Seznam všech kapitol Zápisníku
Můžete mě najít na ICQ. Možná. RSS kanál Howadoora na cestách

Březen 2001

Sobota 31 

Zjistil jsem, že ta svářecí souprava stojí asi čtyřicet tisíc, to bych levněji sehnal nové kolo, spíš dvě. Blbá rada.

Pátek 30 

Jirka Burýšek mě v práci chvíli poslouchal, když jsem líčil, jak se nyní zabývám údržbou kola a potom si ťukal dlouho významně na čelo. A z cyklistické konference mi přišel mail:

Když si čtu proti jakým poruchám se chceš zabezpečit, tak si myslím, že bys měl s sebou mít určitě i přenosnou svářecí soupravu. Existuje jen asi sedmikilová, s malými bombami s kyslíkem a acetylénem, to hravě uvezeš. A dá se na to i přidat bomba s héliem a můžeš svařovat v ochranné atmosféře.

Dělají si z člověka jenom srandu, ale pořádně mi neporadí nikdo.

Čtvrtek 29 

Ondra mi vysvětlil, jak se centruje kolo, ale neřekl mi, že tři otáčky centrovacím klíčem jsou moc. Pustil jsem se do toho s takovou vervou, že jsem z ráfku vyrobil za chvíli něco jako vlnitý plech. Dalo mi hroznou práci to uvést do původního stavu, ale později jsem dokonce dokázal kolo opravdu vycentrovat. Jsem skvělý, brzy si možná dám na dveře ceduli "Drobné opravy a údržba kol". 

Středa 28 

Zasmrádlé maso podle Howadoora

Zasmrádlé maso připravíme stejně jako jindy, ale hodně ho opepříme, polijeme chilli omáčkou a moc k němu nečicháme, když ho jíme.

Úterý 27 

Pěkně jsem se projel (asi 70 km), ale ujel mi nějaký invalida na speciálním kole a pak ještě stoletý stařík na horském kole. Musím seštelovat přehazovačku.

Pondělí 26 

Čínská polévka po Howadoořím způsobu

Do vařící vody vhodíme jednu čínskou polévku (instantní nudle + pytlík s kořením), rozklepneme vejce, přidáme sterilované zelí a vydatně okořeníme něčím pálivým, pepřem nebo chilli kořením.

Neděle 25 

Přišla Blable a že prý potkala Ivču, Pepovu manželku. A ta jí vykládala, jak pekla včera čokoládový dort, protože odpoledne čekají návštěvu. Blable teď pořád přemýšlí, jak by se k Pepům pozvala, aby ten dort dostala. Nakonec se rozhodla, že tam zavolá a řekne:

"Ahoj, co kdybychom odpoledne přišli na návštěvu? Jo, já vím, že čekáte hosty… nakonec nevadí, tak já si aspoň pošlu pro ten dort… stejně poslouchat ty vaše zbleby… celý bude stačit."

Teď ze mě, mlsná potvora, mámí, abych tam raději zavolal já a ten dort domluvil sám, aby to prý nebylo tak nápadné.

Sobota 24 

Jako včera, dopoledne mlha, odpoledne lije. Mám hlad.

V deset jsem se vyplížil ven, v batohu žďárák, že budu testovat jeho odolnost v dešti. Všude hnusné bláto, psí lejna, všechno dobluté od opilců a na poli výmoly a výkopy, na krok nebylo vidět. Tak jsem se zase s proklínáním vrátil.

Pátek 23 

Odpoledne jsem měl jet do Orlických hor, ale není z toho nic, snad až za deset dnů. Udělal jsem menší úpravy stránek - únor a předchozí měsíce jsem přesunul do staršího Zápisníku, tenhle soubor byl už moc dlouhý. Konečně jsem upravil mapu Chamonix, ale je hrozně veliká (7 mega). Už zase funguje návštěvní kniha, ale nevím jak dlouho jí to vydrží.

Po obědě jsem se byl projet na kole, celou dobu děsně lilo a vrátil jsem se úplně mokrý. Blable viděla, jak ze mě crčí voda a začala lamentovat, že se určitě nachladím, že jsem musel strašně promrznout, co jí to dělám, že si mám jít lehnout a pít celý večer teplý čaj a podobné zženštilosti. Nevím, co ji to zas bere.

Na www.accuweather.com hlásili, že odpoledne má být "několik málo" přeháněk. Vyšlo jim to, byla jen jedna. Začala asi ve dvě a teď je deset a ona se pořád ještě přehání. Zítra má jich být zase "několik málo", to se mám na co těšit. Ale k něčemu je to dobré - zítra pozdě večer se vyplížím s batohem do lesa a otestuji, jak se chová žďárák za deště.

Čtvrtek 22 

V-brzdyOndrovi jsem vylíčil, jak jsem jel poprvé na novém kole, jež má brzdy zvané vébrejky (V-brakes), které jsou děsně účinné a jak je člověk trochu zmáčkne, tak kolo stojí a on letí dál. A že jsem předtím na svém starém kole měl brzdy, co vůbec nebrzdily, a tak jsem na to nebyl zvyklý, zarval jsem za páčky co jsem mohl a už jsem byl na nose. Ondra si to vyslechl a chmurně zahučel:

"Pozdě."

"Co pozdě?"

"Vykládáš to pozdě. Já si je na staré kolo nechal namontovat před čtrnácti dny."

"Aha… no a?"

"No a taky jsem zabrzdil.", procedil Ondra skrz zuby.


Z konference "Programování v C/C++ a Visual C++ (cecko@pandora.cz)" na Pandoře:

Dotaz: 
Nazdar lidi, řeším problém jak se dostat na fullscreen s OpenGl. Zvládnu to bez problemů s knihovnou Glut, ale jakmile chci to samé dělat pomocí MFC, nic. Používám ChangeDisplaySettings, vrátí se úspěch (0). Na 98 monitor blikne, je vidět snaha o přepnutí do fullscreenu, ale okamžitě se vše vrátí zpět, na NT už vůbec nic. Co mám dělat?

Odpověď:


* vezmi hnědou lepící pásku


* zobraz OpenGL v okně


* všechno, co je na monitoru, ale není OpenGL, přelep hnědou lepící páskou


* máš OpenGL ve full-screenu

Reakce:
Skvělý nápad. Až to budu chtít promítat na zeď, vysekám vše okolo.

Středa 21 

O víkendu jsem řádil na ataristické konferenci, kde jsem barvitě popisoval, jak skvělá jsou Windows, jak je Linux bídný systém, Atari neexistuje a freesoft není nic jiného než matlácké zpotvořeniny neschopných šmoků. Z odpovědí rozvášněných ataristů ocituji pár nejlepších úryvků: "…pak se hned vidí, jak je blbý", "táhni idiote i se svými žvásty", "jsi dolarama prolezlý agent Microsoftu", "těm jako seš ty de akorát o prachy", "tupec, v životě neviděl počítač", "nepiš nám ty nesmysly", "je třeba si to s ním vyřídit ručně", "jsi typický odstrašující příklad", "úmyslné plácání nesmyslů jen za účelem spamu může dělat jenom totální kretén", "já tě tu mít po ruce tak ti asi urvu hlavu", "nakopat do análu" a "zkurvenej bastarde". Jak vidíte, výsledek docela pěkný, dobře jsem se pobavil. Ještě teď mi chodí maily na soukromou adresu, i když jsem se už zase z konference odhlásil. A to stačilo jen nenápadně zmínit, že Microsoft Word je dobrý program a už to jelo. Jenom lituju, že mi stále nefunguje návštěvní kniha, navedl bych je tam a hned by byla plná šťavnatých kleteb!

*Odpoledne jsem se chtěl projet kousek na kole, ale sněží, prší a fučí, žeru chleba s makrelou, co jí Blable říká "uzenáč", koukám z okna a čekám, až se zkompiluje program. Ani do knihovny nemůžu, neb je tam dnes zavřeno. Bída. I když ne tak velká, jakou popisuje praštěný ouřada ve svém deníku, kde dnes napsal, že se rozhoduje, jestli si má dát k večeři teplou vodu nebo si může dovolit přikousnout k ní plesnivou kůrku, nalezenou v popelnici.

Na mapě Maďarska jsem našel městys Tokaj, ale nevím, jestli je to ten s tokajským vínem, jelikož mám víno sice rád, ale nejradši ho mám se Spritem. To bude "Maďarský trojúhelník", Szeged - Debrecen - Tokaj.

Proboha, jak vlastně souvisí víno se Spritem s tím, že nevím jestli Tokaj je ten Tokaj? Už to s tím zenem začínám přehánět. Zítra jdu do firmy a nesmím zapomenout vzít Ondrovi hustilku, chtěl si ji prohlédnout. Asi zamýšlí ty své počítače přifouknout.

18:55 Sněží už celé odpoledne, čím dál víc a teď do toho ještě přišla bouřka. Skutečně, lítají blesky a hřmí.

Úterý 20 

Jel jsem do práce na kole. Když jsem ho cpal na firmě do výtahu, šla kolem blbá úřednice z Aholdu a ptala se: "To jezdíte na kole i když je taková strašná zima? Vždyť zmrznete!". Popravdě a znechuceně jsem opáčil: "Jaká medle zima? Šak su zpocený jak prase." Fakt sice je, že ráno byla nula a když jsem se řítil šílenou rychlostí okolo pošty, tak ve vzduchu vířilo pár sněhových vloček, ale to jednak není žádná zima, jednak jsem skrz ně přehlídl odbočku, zarval za brzdu jako na starém kole, které nebrzdilo a udělal kaskadérský smyk, div jsem nehodil další tlamu. Takže ať mi zdřevnatělá byrokratka nevykládá něco o zimách.

S plánováním maďarské anabáze jsem skoro skončil. Mám hotovo 878 kilometrů do nejvýchodnějšího bodu, zbývá přidat etapu z Brna do rakouského Parndorfu, čímž se to zaokrouhlí na tisícovku. Návrat nemá cenu plánovat, jelikož se nabízí až příliš mnoho alternativ, kudy jet, a tak se raději rozhodnu až na místě podle situace. Už se těším na královskou etapu ze Szegedu do Debrecenu, protože mám rád segedínský guláš i debrecínské párky. Celá cesta bude mít asi 1800 km a bude na ni zapotřebí nanejvýš čtrnáct dnů.

Byl jsem pochválen šéfem, jak mi ten program pěkně funguje. Hm, po předchozích debaklech to potěší. Zítra se tomu zas budu věnovat celý den.

Už víc jak týden nefunguje návštěvní kniha. Nevím, co s tím budu dělat, zatím asi nic. Ostatně je půl deváté, tudíž čas utíkat do posilovny.

Pondělí 19 

CibuleMám naplánováno 727 kilometrů trasy kolem Maďarska, zbývá asi 1300. Píchnul jsem kolo, ale už je spravené. Zjistil jsem, že v ráfcích jsou moc malé díry, takže tam nedám duše s tlustším - automobilovým - ventilkem. Budu to muset převrtat nebo tak něco. Na internetu jsem našel hromadu informací o místech v Maďarsku, kudy pojedu. V angličtině, i když začínám zjišťovat, že maďarština není ani zdaleka tak nesrozumitelná, jak se všeobecně tvrdí. Například útca = ulice. Z webu města Makó jsem stáhl cibuli, asi ji tam pěstují. Elérhetőségünk megváltozott!

Neděle 18 

Nějaká divnostRozhovor s Petrem:

"Poslyš, ty pořád píšeš o tom zenu, co to vlastně je?"

"Zen? Zen je probuzení, je to uvědomění si vlastní božské podstaty, nalezení vlastního buddhovství."

"Žjóva! To je maso! Fakt, jo?!"

"Ne. Dělal jsem si legraci."

Sobota 17 

Tak vypadá mé nové kolo. Je to stejný model, jenže to moje je zelené a ne tak kolotočově zmalované.O Maďarsku už je rozhodnuto, odjezd se odkládá někam mezi desátý až patnáctý květen. Je to špatné, protože tam bude omamující vedro, ale má to i výhody. Do té doby můžu kolo přezout, otestovat a hlavně najezdit pár set kilometrů, abych trochu zlepšil kondici. A vypracovat podrobný itinerář, už mám prvních 300 kilometrů. Na přechod Krkonoš vyrazím 30. března, tedy za čtrnáct dnů.

Pohádal jsem se s Blablí tak, že jsem v zuřivosti praštil pěstí do vypínače a rozbil ho na cimprcampr a Blable popadla věšák a třískla mě s ním do hlavy. Nenávidím ženské.

Večer jsem byl v posilovně nepochopitelně silný, šel jsem tam ospalý a úplně zhnusený, ale nabušil jsem nevídané výkony. Úplné rekordy, tedy osobní, rozumí se. Podivné. Přitom jsem za poslední tři měsíce nepřibral ani gram. Že by ty pochody? Možná, že bych mohl příští týden dát zas nějakou padesátku, jestli bude čas. Ale nejspíš nebude.

Vyřešil jsem konečně vleklý problém s nafoukáním kola, což byla drastická věc, která mě stála množství vzteku. Na kole, co jsem koupil, jsou totiž takové podivné úzké ventilky a já mám pumpičku se širokou koncovkou, na ventilky široké, automobilové. Pročež se nedá použít. K pumpičce ale byla redukce, kterou jsem - kupodivu - záhy našel a říkal jsem si, že mám vystaráno. Jenže to nefungovalo. Něco málo vzduchu jsem dovnitř naládoval, ale dál už to nešlo. Jet se na tom sice dalo, ale nebylo to nic moc. Tak jsem se vyptával v práci, jak to řeší ostatní a všichni mi svorně řekli, že oni nafukují kolo u pumpy. Pročež jsem zajel k benziónu a tam neměli kompresor. U druhého ano, tedy přiložil jsem koncovku k ventilku, ozvalo se pfúúúúú a všechen vzduch z kola, který jsem tam tak pracně namlátil, byl venku. Po lítém zápase s kompresorem a zuřivém proklínání Ondry, který mi to s tou pumpou nejvíc radil,  jsem něco málo vzduchu dovnitř zase narval, ale byla ho sotva půlka množství, se kterým jsem k pumpě přijel. Znechucen odjel jsem domů.

Dnes ráno jsem se vydal do obchodu, abych zakoupil nějakou lepší hustilku, ale měli tam jen nějakou amorálně drahou (495 korun!) a ke všemu měla stejnou koncovku jako ta, co mám doma. Bystrou úvahou dospěl jsem k tomu, že tedy mají také nějakou redukci, třebas lepší než je ta, co mám já. Měli! Stála 28 korun a jde to s ní nafoukat úplně dokonale. Pročež jsem doma namlátil do duše strašné objemy vzduchu a teď jezdím rychle, ale s obavami, kdy mi kolo exploduje.

Recept na tuňákový salát dle Howadoora

Zakoupíme konzervu tuňáka ve vlastní šťávě, bílý jogurt, pytlík mražené kukuřice, koření na ryby a něco rohlíků. Kukuřici strčíme na tři až čtyři minuty do mikrovlnné trouby, kdo troubu nemá, tak ji lehce a krátce podusí nebo povaří a sleje vodu. Přidáme koření, tuňáka a jogurt, zamícháme, přisolíme, připepříme, přioctíme a požíráme s rohlíky.

Pátek 16 

Pákistánská ženština dle Zaaca, klikněte si pro větší obrázek.Přišel mail:

…nechcem byt blby, ale prislo mi smiesne ze sa chystas do toho Pakistanu, dostal som totiz minuly tyzden maila s takymto obrazkom pakistanskej zeny. ( vid attachment ) Tak bacha na to chalos, nieze tam budes balit nejake babulky !  ;))

vpred !

Zaac

Čtvrtek 15 

Dopoledních 49,5 km jsem ušel za 8:26, tentokrát bez běhání a bez efedrinu. Čas na 43 km jsem měl 7:03, což je o půl hodiny lepší než minule, ale není to tím, že bych měl lepší kondici, spíš, že jsem to minule flákal. Přišel jsem v jednu, právě včas, teď programuju a venku lije. Příští týden si dám asi s pochody pokoj, spíš budu dělat nějaké vyjížďky na kole. Ale než se pustím do stovky, rád bych ještě alespoň čtyři padesátky ušel.

Blable mi dnes neposlala ani jednu SMS-ku.

Středa 14 

Blable vlčí. Je čím dál vzpurnější a drze odmlouvá. Jestli ona nezačíná s tím feminismem! Nemám čas se tím zrovna zabývat, ale o víkendu to pořeším.

Úterý 13 

Od Zdeňka Josky, který organizuje trek v Karakoramu, přišla objemná obálka s mapami a jinými materiály, které mám naskenovat, nastudovat, přeložit, a dát na web. Ještě tak kdyby k tomu připsal, kdy to mám stihnout. Šéf měl dnes ve firmě proslov, ve kterém nám vylíčil, že to, co se plánovalo na příští rok a půl, musí být hotovo do konce června, jinak firma zkrachuje. A Alena napsala Blabli dopis, ve kterém se vyjadřuje pohrdavě o mne a mužích vůbec a nabádá jí ke vzpurnosti. Jedinými úspěchy dnes bylo zakoupení sady imbusů a zjištění, čím řádně nafoukat kolo - šest dotázaných cyklistů mi shodně řeklo, že nejlepší je dojet k pumpě.

Pondělí 12 

Práce, stále jen práce. Musím si zajít pro kolo. Bolí mě úděsně v zádech. Stránku o treku v Pákistánu jsem zaregistroval na Na Vrcholu. Už mám kazety ze Slovenska i z Islandu, ale kdy bude čas je nasamplovat a dát na web, to opravdu nevím. Předělal jsem Plány. Brzo provedu zjednodušení - sloučím tři stránky různých nepodstatných informací do jedné. Stejně sloučím starší Zápisníky a seřadím je opačně, od nejstaršího k nejnovějšímu. Jestli proti tomu někdo něco má, tak ať se ozve, ale myslím, že je to všem fuk.

10:20 Jdu pro kolo, co jsem ve středu koupil. Úplně se děsím, co bude zač. Nesmím zapomenout zeptat se, jak se mění řetěz, čím to mám nafoukat a koupit klipsny. Jestli bude čas, ve čtvrtek dopoledne chci jít padesátku, tentokrát poctivých 50 km. Ale už bez efedrinu, bojím se, že bych pak šel a koupil bagr nebo ještě něco horšího. Blable mi nadává, že jsem feťák a vyhrožuje, že mi ten efedrin sebere.

11:10 Už jsem zpátky i s kolem. Nějakou velkou důvěru ve mě nebudí, ale teď není čas jej vyzkoušet, musí se programovat.

18:15 Všechno už jsem naprogramoval a tak jsem si řekl, že vyzkouším nový bicykl. Teď už jsem zpátky, jsem celý dodřený a mám naražený a oteklý loket, hodil jsem převelikou tlamu. Kalhoty jsou nadranc a nevím, v čem zítra půjdu do firmy. Ať je to kolo jaké chce, rozhodně brzdy mu brzdí. Zítra musím koupit imbusový klíč.

Neděle 11 

Není čas, spousta práce. Chodí pitomé maily o pokousaných psech. Blable jí broskve z piksle.

Sobota 10 

Už jsem to spravil. Programování. Večer jsem dostal obrovský kus vařeného masa. 

Pátek 9 

Práce, zhroutil jsem počítač a majitelka vřeští, že tam má data. Už třetí měsíc není v televizi nic ke koukání, hurá!

Čtvrtek 8 

Už zase katastrofy, já ubohý, znova tlaky do hlavy.

Mám moc práce, ale když ráno přišla Blable, tak jsem vstal od počítače a šel uvařit kafe, nic zlého netuše. Jenže Blable si z dlouhé chvíle četla mé stránky a když jsem přišel s kávou, tak mi začala nadávat: "Tak jsem si četla ty tvé nesmysly a to jsem si nemyslela, jaký ty jsi narcis! Pořád tam píšeš jak ty někam chodíš, jak ty něco děláš, jsi do sebe zahleděný sobec! A ještě si myslíš, že to někoho zajímá, jenže to se pleteš, nezajímá to nikoho, ty budižkničemu. Jsi odpudivý sebestředný egoista! Neseš kafe? Dej sem!" Jal jsem se jí oponovat, že občas to asi někoho zajímá, když mi lidi i maily posílají, dokonce i ženy… a to byla velká chyba. Blable obvykle sotva umí něco napsat ve Wordu nebo udělat tabulku v Excelu, ale najednou byla náramně chytrá a přesto, že jsem jí to blekotavě vymlouval, řka, že jsem se s těmi ženami spletl a že to není žádná pravda, nastartovala si Outlook a bohužel záhy našla ty maily a hned je všechny pečlivě prostudovala, zvláště ty od žen. Ojojoj, to byla smršť, to bylo vřeštění! Jako bych za to mohl, co mi kdo pošle. A když slušně odpovím, tak to snad taky ještě není nic, kvůli čemu by musela tak vyvádět, no ale říkejte to Blabli.

Abych ji alespoň trochu uklidnil, musel jsem jí slíbit, že napříště budu psát raději o ní, jelikož je mnohem zajímavější než já, že budu psát o tom, co dělá, kam chodí, jak se vybraně obléká a jaké má milé děcko, co mi ho sem každou chvíli přinese a ono pak pekelně vříská, abych nemohl pracovat, ale teď budu muset psát, jak ho skvěle vychovává, aby z něj nebyl sobec a asociál jako jsem například já.

To se máte na co těšit.

Jenže až někdy po víkendu, protože teď mám opravdu moc práce a žádná aktualizace nejméně do pondělka nebude.

Teď mne napadá, že Blable nemá email. Alespoň to je na věci pozitivní, protože by jí určitě psali nějací chlapi a to by mě rozlítilo a musel bych něco rozbít.

Středa 7 

Účetní FantozziTo zas byl den. O půl šesté ráno jsem vyběhl rozjařeně a praštil sebou na náledí. Ze čtyřiceti kilometrů jsem udělal díky bloudění 43. Fantozziho bomba se osvědčila snad až trochu moc - udělal jsem hrůznou věc, nad níž se každý pravověrný turista zhnuseně otřese. Část cesty jsem utíkal. Polehčující okolností nechť mi je to, že jsem byl pod drogama, bylo to jen pár kilometrů a skoro pořád z kopce. V jednu jsem byl doma, celkový čas 7:35 je dost mizerný a na stovku, která je limitovaná dvaceti hodinami (myslím) to nestačí. Jenže efedrin a další lektvary nechtěly pochopit, že už je po všem a vyhnaly mě o půl druhé do posilovny, kde jsem hodinu dřepoval. Ale jen tak decentně, alespoň doufám, že zítra vstanu. Když jsem pak šel do šatny, stál tam zlý bratr a já mu naivně pochválil bobule, co mi včera prodal. "Ten efedrin dělá divy!", řekl jsem mu. Zlý bratr se zajímal, co a jak, tak jsem mu vylíčil, jak jsem strávil dopoledne a to jsem neměl dělat. Zbuzeroval mě jak malého kluka! Nadával, že takhle akorát zhubnu a že jestli chci běhat maratóny a vypadat jak kostlivec, tak že nechápe, proč vůbec utrácím prachy za posilovnu, že jsou to vyhozené peníze a že místo zmateného běhání bych měl radši žrát maso a zvedat pořádné váhy. Byl úplně vzteklý! Když se vyřval, tak jsem se odplížil schlíple k šatně, zmáčknul jsem vypínač, abych rozsvítil a praskla žárovka. Zlý bratr se na mě podíval s naprosto znechuceným výrazem a procedil mezi zuby: "No jo, to se dalo čekat…". Od teď jsem v posilovně za debila.

Ale ty bobule a dryjáky pořád pracovaly, a tak jsem běžel do bankomatu a pak do obchodu, kde jsem koupil bicykl. Stále jsem však byl zcela nepříčetný, vlastně se to ještě zhoršilo, tedy jsem vrazil do potravin a asi dvacet minut hledal v regále máslové sušenky, přičemž jsem funěl jako lokomotiva a stále mnou lomcovalo těžko zvladatelné nutkání začít po obchodě pobíhat s vozíkem a ďábelsky řvát. Ten regál měl na délku sotva dva metry a jen čtyři police, ale stejně jsem sušenky nenašel. Po dvaceti minutách je našla prodavačka, samozřejmě jsem na ně celou dobu zíral. Se sušenkami jsem se odvalil domů, kde jsem se pak ještě asi hodinu na gauči vydýchával, než to přešlo. Příště s tím dopingem budu opatrnější. 

Teď už jsem vcelku v pořádku, zbytek dne až do noci mě čeká programování. I pracovat je třeba.

A v pondělí se půjdu podívat, co jsem to vlastně koupil za kolo.

Úterý 6 

Pákistán, Karakoram, ledovec BaltoroZačíná to vypadat, že v září pojedu do Pákistánu. Zatím pomáhám dělat web na lákání nevinných obětí.

Přeměřil jsem znova zítřejší dopolední trasu a vyšlo mi místo třiceti sedmi čtyřicet pět kilometrů. To je nějak moc. Musím to změřit jiným způsobem, tolik bych za dopoledne nezvládl. Stejně se mi udělá puchýř, já to vím, aúúúú, už teď mě to bolí, úplně to cítím, jak se mi ten puchýř dělá. Rozhodl jsem se, že vyrazím už v pět ráno, abych byl doma k obědu nebo alespoň do dvou. V posilovně zakoupil jsem něco podpůrných prostředků a namíchám si z toho výživnou Fantozziho bombu - kofeín, kodeín, heroín, kokaííín… Na těch pár kilomětrů to sice není v podstatě k ničemu, ale stovka se jde přes noc a chci vyzkoušet, jestli to řádný dopingový mix usnadní.

Konečně se objevilo pár zápisů v návštěvní knize, jen tak dál. Zatím jsou to pěkné nesmysly.

Nepříjemná věc! Bohužel se mi hatí plány na jízdu na kole po Maďarsku. Ne že bych tam nejel vůbec, to rozhodně ne, ale můj krásný termín na počátku května obsadily hnusné povinnosti. Nebo alespoň hrozí, že jej obsadí. Teď přemýšlím, jestli v takovém případě pojedu spíše v první půlce dubna, nebo naopak až v druhé půlce května. Jedno je horší než druhé. Jdu vařit doping, ať je na ráno pěkně vychlazený.

Pondělí 5 

Vyzkoušel jsem program WAVClean na odstraňování ruchů a šumů z nahrávek, zdá se, že jakési zlepšení je patrné. Kazety má teď půjčené máma, ale po víkendu se dám do samplování a na stránky časem přibudou i nějaké zvukové záznamy. V návštěvní knize stále nic, proč já se s tím dělal? Na středu dopoledne jsem si naplánoval 37 kilometrů, musím trochu trénovat vytrvalost.

Vitásek poslal mail plný nadávek, ve kterém mi vztekle vyčítá, že jsem to já, kdo způsobil, že on ráno nevstal z postele a nešel s námi na pochod. Prý ho to celý víkend mrzelo a já jsem ten, co za to může. Měl by navštívit psychiatra, šmok pošahaná.

Neděle 4 

Práce, plavání a dřepy v posilovně. Nepříčetný Vitásek tvrdí, že včera ráno vykouknul z balkónu, zjistil, že prší a z toho usoudil, že se žádný pochod nekoná.

Sobota 3 

Karel a já jdeme padesátku kolem Brna, trotl Vitásek ráno nepřišel. Čekali jsme do sedmi, pak jsme šli sami. Tentokrát jsme to ušli - až na obvyklé Karlovo fňukání v poslední třetině - zcela bez potíží. Čas 10:58 je vcelku bídný, ale o nic nám nešlo, třičtvrtě hodiny jsme seděli v hospodě a hlavně nikdo vlastně přesně neví, jak to bylo dlouhé.

Pátek 2 

Včera nebylo dvacátého devátého února, ale prvního března! Pozoruhodné. Dneska zase sedím na firmě, ale stejně pořád nic nefunguje.

Konečně jsem zprovoznil návštěvní knihu, jenomže mi tam nikdo nic nepíše. Magor Neff sice článek zveřejnil, ale tu původní verzi! Já se s tím přepisuju a on tam dá tu, která se mu zdála dlouhá. Kálím na Neviditelného Psa, už tam nic posílat nebudu.

Na www.audionet.cz jsem našel odkazy na software, který prý umí odstraňovat šum z nahrávek. Už delší dobu přemýšlím, že bych mohl nasamplovat své záznamy z cest, mám jich tady asi patnáct kazet, ale trochu mi vadilo, že technická kvalita není zrovna skvělá. Možná, že tímhle by se dala zlepšit.

Vitásek poslal mail, kupodivu zítra Karlovu padesátku půjde. Startujeme v 6:30 od Karla.

 


 


Nějaký vzkaz pro Howadoora? Chcete-li odpověď, napište zpáteční adresu.

http://www.bravenet.com/