* http://howadoor.wz.cz/index.html
Seznam všech kapitol Zápisníku
Můžete mě najít na ICQ. Možná. RSS kanál Howadoora na cestách

Červen 2001

Sobota 30 

Programování.

Pátek 29 

Nová paměť opravdu trochu pomohla. Kompilace celého programu se zrychlila z více než čtyř hodin na něco málo přes tři. Kdyby se někdo zajímal o podrobnosti, tak je to ve Visual C++ a počítač je PII 350 s 384 MB RAM.

Čtvrtek 28 

Zakoupil jsem lístek na autobus do Chamonix. Na Mont Blanc tedy odjíždím 25. července ve 14:30 z Prahy a 4. srpna dopoledne bych měl být zpátky. Sedm dní čistého času na místě by mělo na výstup bohatě stačit. Také jsem koupil konečně nový batoh, po rozsáhlých a hloubavých úvahách, jaký typ by to měl být, jsem šel do obchodu a koupil úplně jiný. Je to Alpinus Woodpecker s objemem 85 litrů. Večer jsem jej samozřejmě naládoval všemi věcmi, co obvykle vozívám. Zpočátku jsem hystericky ječel, že se mi tam nevejde ani tolik co do starého batohu, ale nakonec se vše v dobré obrátilo a věci se tam vešly. Příští týden jej ještě vyzkouším v Rudohoří.

Středa 27 

Pomalost mého počítače mě natolik dožrala, že jsem zakoupil dalších 256 mega paměti. Třeba to pomůže.

Úterý 26 

A je to tady! Začíná to vypadat, že z Pákistánu nebude nic. Tedy pro mne, ostatní pojedou, ale mě už asi chtít nebudou. Napsal jsem totiž pár mailů, ve kterých jsem je vybízel, aby se vzpamatovali a nedělali z normálního průměrného treku výpravu na Měsíc. Tím jsem je ovšem krajně rozzuřil a poslali mi několik velmi naštvaných odpovědí a vypadá to, že se raději beze mě obejdou. No co, kdyby to tak dopadlo, nohu si proto za krk nedám. Nějakou alternativu vymyslím a o jejich úžasné cestě si přečtu časem v té jejich knize (pchá). 

Pondělí 25 

Koupil jsem mapu Oravských Beskyd, abych zjistil, co to Karel vlastně plánuje. Večer jsem mu volal, a pakoš Kakof mi sdělil, že do Beskyd vůbec nejedeme, že změnil plán a že jedeme do Rudohoří! Ještě že mapy Rudohoří už mám. 

Neděle 24 

Před několika dny jsem rozeslal mail lidem, kteří se zajímali o cestu na Mont Blanc a uvažovali o tom, že by se třeba přidali. Asi třicet jich bylo, nebo ještě o něco víc. Napsal jsem jim, aby se tedy závazně rozhodli, protože je třeba koupit lístky na autobus. Výsledek? Nula. Všichni si to rozmysleli. Přesně jak jsem čekal. Na jednu stranu jsem rád, protože už jsem byl stejně natěšený na sólo výstup, který má jednak větší hodnotu, jednak se nebudu muset s nikým otravovat, ale na straně druhé mě vždycky naštve, když lidi něco napůl slíbí a pak se na to vykašlou. Kdyby se to aspoň nestávalo vždy a s drtivou pravidelností. Ale co, příště už nic organizovat nebudu a bude mi líp. Ještě trek do Pákistánu a pak už budu jezdit všude sám nebo s nejbližšími známými.

Sobota 23 

Jím fazole. 

Pátek 22 

Pepa má skvělou výmluvu, proč nemůže jet na kole - Ivča má totiž zápal plic a tak leží a on se musí starat o děcka.

Čtvrtek 21 

Kolo už je spravené. Ale stejně, musím vymyslet, jak si prasklou špici opravit sám. V předním kole to samozřejmě umím, to není problém, ale u zadního je třeba stáhnout pastorky a to nevím, jak bych udělal. Kdybyste to někdo věděli, tak mi napište.

Středa 20 

Už mi zase píšou lidi, že nedávám nic nového do Zápisníku, že nemají co číst. Je to pravda, ale co mám dělat, času je teď hrozně málo. Desátého července jede šéf do Belgie předvádět óbršéfům, jak jsme pokročili s naším softwarem a náš software leží v troskách. Pročež se právem obává, co by mu asi řekli, až by jim ty trosky předváděl a tak nás všechny neustále popohání a buzeruje a bičuje jezdeckým bičíkem, přičemž hystericky ječí "pracůůj hajzléé pracůůůj". No dobrá, to poslední nedělá, ale stejně teď neustále sedím u počítače a buším do něj. Tedy ne přímo do počítače, ale do klávesnice. Ovšem do počítače začnu asi bušit brzo taky, jelikož je hovadsky pomalý.

Úterý 19 

Tak. Rupla mi špice v zadním kole. To je to mé centrování. Teď abych to nesl do opravny. 

Pondělí 18 

Blable si koupila čepici s kšiltem a teď v ní pořád chodí. Nemůžu jí vysvětlit, že vypadat jako kříženec Pierra Richarda s foxteriérem není to pravé.

Neděle 17 

Cheche, ten článek ze včerejška se bude líbit Adrianovi, který pořád jezdí na černo. Ostatně já taky, i když teď už jezdím spíš na kole, což mi připomíná, že bych ho měl zase trochu vycentrovat..  

Sobota 16 
*

*
Pátek 15 

Ti Pákistánci jsou magoři. Teď nemyslím obyvatele Pákistánu, nýbrž lidi, se kterými chci jet v září na trek do hor pákistánského Karákorámu. Poslali mi nesmyslný dotazník, ve kterém jsou inteligentní dotazy jako "v kterém znamení jsem se narodil" a "čeho si na lidech nejvíc vážím". Pak to chtějí dát i s fotkama na web a tím spáchat obludnou prezentaci celého výletu, který honosně nazývají "expedicí". To ale není vše - o cestě chtějí napsat haldy článků do kdejakého časopisu a dokonce (!!!) vydat knihu! Totálně jim hrabe. A ještě ke všemu mě furt tahají na nějaké přípravné akce, na které nemám čas ani náladu. K čertu, já chtěl jet do Pákistánu, ne vymýšlet kraviny.

Čtvrtek 14 

Vymyslel jsem plán na další cestu na kole - přes Rakousko, Maďarsko a Slovinsko k moři, potom do Benátek a přes Alpy zpátky. Je to krátké, čtvrtý den bych mohl být u moře, cestou jsou Julské Alpy, kde by se případně dalo vylézt na Triglav a taky mě láká cesta zpět přes Rakouské Alpy. Ale celé se to uskuteční až příští rok, ledaže by zkrachnul letošní Pákistán.

Středa 13 

Nic se neděje. 

Úterý 12 

To je jiná myš, ta naše je celá bílá. Ale obrázek bílé myši se mi nepodařilo sehnat.Blable myši podstrojuje samá vybraná jídla a já mám ještě větší hlad než obvykle! To je samý "salámek pro myšičku" a "myšinka se napapinká" a já bych žral až bych skučel. To jsem si zas naběh', s blbou myšou.

Adrian se na svých stránkách strašně vzteká, protože jeho děvče si přečetlo o jeho morálním úpadku a velmi se naštvalo a přestalo s ním mluvit. Navíc mu Maďarky odjely do Maďarska a tím ukončily pravidelný přísun baget. Chachá, tak se na zvrhlíka musí. Pořádně vyhládne a ona ho ta jeho perverzita přejde.

Karel se ozval s tím, že o víkendu 5. července pojedeme buď do Oravských Beskyd nebo do Slovenského Rudohoří. Prý si můžu vybrat. Tak jsem si vybral Rudohoří a Karel prohlásil, že jsem si vybral špatně, protože pojedeme do Beskyd.

Pomalu se blíží Mont Blanc. Přesunul jsem jej na poslední týden v červenci nebo na první týden v srpnu, podle toho, jak se vyjádří ostatní účastníci. Tedy budou-li jací. Až do teď se ozvalo víc než dvacet zájemců, ale jak to tak znám, tak stejně všichni nakonec odřeknou, protože jsou to sráči. Ale to nevadí, sólo výstup bude stejně nejlepší.

Pondělí 11 

Napsal jsem Pepovi lákavý mail s pozváním na krátkou vyjížďku. Diplomaticky jsem navrhl trasu krátkou, s mnoha hospodskými zastávkami a nezapomněl zdůraznit, že v těch hospodách bývá vždy zapnutá televize. Došla zhnusená odpověď, že televizi má doma a nikam nepojede, že by ho žena nepustila. Napsal jsem další mail, ve kterém jsem vyvrátil jeho trapné výmluvy s tím, že je to právě jeho žena, která mě pověřila ho vytáhnout někam ven. Na to už Pepa raději neodpověděl vůbec. 

Neděle 10 

Dnes prší skoro celý den. 

Sobota 9 

Poslední asi týden jsem vedl korespondenci se známým pražským opilcem úředníkem Adrianem, který mi vyčítal, že o něm na svých stránkách informuji neobjektivně, což není žádná pravda a nyní to doložím. Následují výňatky z vyměněné pošty:

Adrian: Co to píšeš za kraviny?! S žádnýma dvěma Maďarkama nechodím!


Howadoor: Jaké kraviny? Sám to píšeš na svých stránkách. Já za to nemůžu že tam lžeš.


Adrian: Nelžu, ale nemusí to každý vědět. Kdo ví, kdo si to všechno čte.


Howadoor: Třeba ta tvoje Bára, co? Ta ti dá, až se to dozví, jen počkej. To tě naučí chodit se třema najednou.


Adrian: Jestli se to domákne tak jsi synem smrti a rozpářu ti břuch, hade. Navíc já s nima nechodím, občas se s jednou vyspím, ale to jen tak z lítosti, protože je hrozně hnusná a nikdo s ní nechce nic mít. To není žádné chození.


Howadoor: To si schovej na doma, tyhle výmluvy, ty odporný amorální nemravný člověče.


Adrian: To nejsou žádný výmluvy, sketo. Ta druhá je ještě hnusnější a s tou spím jenom když mi koupí bagetu a ještě musí být šunková. To je tvrdá práce a ne nějaké chození, vole. Nemít takový hlad tak mi to ani za ty bagety nestojí.

Jestli vás to šokuje stejně jako mě, jak se někteří mladí lidé dnes chovají, tak je mi to líto, ale musel jsem to tady uvést, jelikož onen Adrian pod pseudonymem Blacklight vytrvale píše do návštěvní knihy rozličné nechutnosti a naznačuje, že snad na svých stránkách neuvádím vždy informace přesné a pravdivé. Nyní vidíte, jak se skutečně věci mají a nikdo mě nemůže osočit, že bych si snad vymýšlel, což ostatně každý, o němž jsem se někdy na webu zmínil, ví moc dobře.

Pátek 8 

Blable přinesla z obchodu se zvířaty plný pytel pilin, který mi věnovala se slovy "Ta myš musí z domu!". Zadní kolo jsem srovnal tak dobře, až se sám podivuji své zručnosti.

Čtvrtek 7 

Pepova herka Author Horizon. Fuj.Zjistil jsem, že mám na zadním kole děsnou osmu, jak jsem včera v noci hrál ten volejbal. Celý den to srovnávám, ale moc se mi to nedaří.

Na obrázku je Pepovo nové kolo. Musím jej vylákat na vyjížďku a pak zcela pokořit. Ale bude to těžké, protože Pepa je vyhlášený zdechlák a vyznavač extrémního gaučingu. Nijak se s tím navíc neskrývá, v hospodě, když někdo vypráví, že byl někde na horách nebo provozoval nějaký jiný sport, tak se posupně chechtá a vykládá, že jeho sport je válet se na pohovce a přepínat dálkovým ovládáním programy na televizi.

Jeho žena Iva je ale naopak pohybem posedlá, chodí do posilovny, érobiků a jiných marastů a pověřila mě, abych Pepu někam vytáhl, protože se na jeho zdechlačení už nemůže dívat. Varoval jsem ji, že to je úkol přetěžký, ba téměř nemožný. Odvětila, že to ví, ale že se to třeba podaří. Tak to tedy zkusím.

Středa 6 

Dnes se přihodila firemní akce, která se koná každým rokem a jmenuje se Bítýška Tour. Obvykle se žádných takových podniků neúčastním, jelikož jsem individualista a rmoutí mě duševní marasmus, do kterého tyto pochybné zábavy záhy upadnou a nízká úroveň diskuzí, jež se tam vedou. Avšak na Bítýšku jezdívám, jelikož jest to akce sportovní, spočívající v tom, že se z Brna vydá skupina cyklistů a jede od hospody k hospodě do Bítýšky a zpátky a skončí na přehradě v restauraci Belvedér, či jak se to jmenuje. Tedy jezdívám… byl jsem tam zatím jednou, předloni, loni jsem narychlo před startem vyměňoval duši a tu novou přitom propíchl šroubovákem, takže jsem nejel nikam.

Dostavil jsem se tedy ve dvě hodiny na start. Tam už byly hordy lidí a všichni měli takové ty cyklistické kraťasy, jak v nich každý vypadá jak buzerant a někteří i kompletní dresy a já měl tričko a kalhoty, tak jsem tam trčel jako hňup. Pak se vyrazilo, tak jsem trochu zaspurtoval a v první hospodě byl druhý, dva metry přede mnou jenom nějaký namakaný bořík, kterého jsem naštval, protože měl silniční speciál a nepodařilo se mu ujet masňákovi v riflích na kole s nosičem, tedy mě. Pak se pilo pivo a pak se jelo do druhé hospody, kde se rovněž pilo pivo a velký šéf Trubáček zvaný Trů rozvíjel nápad, že se teď bude prodávat náš software novým, moderním způsobem. Prý se uspořádá takové představení, kde na začátku nebude na pódiu nikdo, v hledišti zákazníci a pak na pódium vyskočí on, bude freneticky mávat do publika a strašně se zubit, v každé ruce vějíř cédéček a začne řvát "Ahojahojahoj, já jsem Bob a mám tu dnes pro vás něco úžasného!!!". Prý to viděl v televizi, nabízeli tak nějaký šroubovák kombinovaný se strojkem na stříhání pudlů a mělo to údajně ohromný úspěch. Navrhl jsem mu, abychom ke každému balení dávali mrtvého psa zdarma, ale to se mu nelíbilo, protože tak to prý v té televízi nebylo. Pak jsme dopili a jeli do třetí, poslední hospody.

V cestě však stál obludný kopec zvaný Bítešák, na kterém se všichni začali předhánět a závodit, jelikož byli motivovaní pivem. Já taky, ale asi jsem to s tou motivací přehnal, jelikož mi trochu ujeli, zvláště pan docent Navrátil a zloděj zipů Ševčík, řečený Ševča. To jsem nemohl připustit a vědom si technické nadřazenosti svého stroje nad jejich  horskými koly ze supermarketu, rozjel jsem to z kopce na drastický převod 48-11, přičemž jsem nabral rychlost nevídanou a blížil se k nim velmi zprudka. Pana docenta jsem předjel hladce, avšak nechutný Ševča nechtěl mi dopřát zaslouženého vítězství a jal se šlapat velmi zběsile. Ale já se nedal zahanbit a mé nohy zavířily strašlivým tempem a předjel jsem jej, přičemž jsem si neodpustil ukázat mu gesto vítěze. Ha! Jenže to se mi nevyplatilo, protože jsem se na šlapání a gestikulaci soustředil natolik, že jsem si nevšiml, že se řítím do ostré zatáčky a když jsem si toho všiml, tak jsem už byl tak vynešený, že už jsem se viděl na stromě u cesty, ale mé hbité reflexy nezklamaly a zatáhl jsem za záchranné brzdy, které jsem doma předtím pečlivě promazal a ty zabraly a kolo na štěrku na okraji cesty vyrobilo několik krásných smyků a skoků a Ševčík proletěl se strašným řevem kolem mě. Ječel něco o debilech, pitomcích a magorech, takže když jsem kolo opět uvedl do rovnovážného stavu, raději jsem se už nesnažil ho předjet.

V hospodě si pak stěžoval, že jsem ho chtěl zabít, jelikož prolétl asi v osmdesátce (on si strašně vymýšlí) pět centimetrů kolem mého zadního kola a že už nikdy nebude jezdit na kole blíže než deset kilometrů od takového vygumovaného magora jako jsem já. Opáčil jsem, že si za to může sám, jelikož jezdí příliš rychle a když ho někdo chce předjet, tak mu nezbývá než jezdit trochu nebezpečně a navíc, že nevím o čem mluví, protože smyky a skoky dělám záměrně, jelikož je to zábava a když to nechápe, tak je suchar. Na mou stranu se přidal podnapilý horolezec Michal Brožek s chytrým názorem, že kdo nebourá, jezdí pod své možnosti. Poté začal totálně intoxikovaný pan docent Navrátil líčit, jak navštěvuje bordely a vede tam s děvkami závažné psychologické rozhovory, což je vždy znervózní, protože se bojí, že když se k ničemu nemá, že bude chtít vrátit peníze. Raději jsem pil vodku a nemohl se s Michalem shodnout na tom, jestli je lepší broskvová, pražská nebo finská. Kromě toho, že Petr Foltýn strašně prděl a všechno kolem zasmrděl, tak jsme se dobře bavili, ale pak dylinózní lotusák Raštica vytáhl kytaru a podobně pomatená sekretářka Dáša flétnu a začali řvát a vyluzovat nechutné pazvuky, což mne přinutilo začít pít vodku po decilitrech a proslovit přednášku proti hudbě a kultuře vůbec, která však v tom rámusu nebyla slyšet. Zato bylo slyšet zvířecí ryčení Jirky Paříka, které vydával za zpěv a jímž oslavoval svou účast na cestě do Belgie, kterou si vyprosil u podnapilého  šéfa.

Po půlhodině s tím přestali a přišel staršina programátorů Michal Přikryl, který se mne jedním dechem zeptal, proč jezdím po Maďarsku sám, jestli si nepřipadám jako vymatlaná guma které hrabe a zase šel. Pak jsme zase pili vodku a Michal Brožek zaníceně křičel "Už mě má!!! Už mě držííííí!!!" a mě napadlo, že určitě v mládí hrával korespondenční šach, a tak jsem poznal, že mám dost a nasedl jsem na kolo a odjel, doprovázen Drahošem, který se nabídl, že mě část cesty doprovodí a bude mi svítit do očí, což splnil. U nájezdu na dálnici jsme se rozloučili a já jel přes sídliště po chodnících domů, protože na cestách vás může snadno přejet nějaký ožralý magor.

Jenže tato opatrnost se mi vymstila, protože cestičky se najednou začaly nevídaně klikatit a jedna zvlášť křivolaká zatáčka mě vynesla na trávník a poté na hřiště s pískem, patrně pro plážový volejbal, plné nerovností, muld a kopců, z nichž jeden mě obzvláště zprudka udeřil do hlavy. Po čase jsem se probral, sebral a dojel, mírně otřesen, domů.

To jsou ty firemní akce. Už raději na žádnou nepůjdu. A myslím, že ani nebudu muset, protože další se koná za čtrnáct dnů na lodích na přehradě a soudím, že rozjaření účastníci loď potopí a poté zahynou ve vlnách rozbouřeného jezera. Dobře jim tak, ochlastům..

Úterý 5 

***V podvečer zašel jsem s Pepou a Vitáskem do hospody, kde jsem však konzumoval toliko kávu, neb jsem pak šel ještě do posilovny. Vitásek vykládal, kterak navštívil v sobotu večer přehradu, kde se konal ohňostroj.

"Bylo to skvělé!", rozplýval se Vitásek. "Napřed vyletěla malá raketa a rozprskla se! Pak letěla větší a rozprskla se ještě víc! A pak přiletěla odkudsi zezadu flaška a rozprskla se mi o hlavu. Tak jsem šel s brekem domů, crčela ze mě krev a lidi mi nadávali, že jsem opilec a smrdím chlastem."

Protože jsme mu nevěřili, tak nám ukázal asi třícentimetrovou tržnou ránu na hlavě, kterou si nenechal zašít, protože se bojí doktorů a myslí si, že až mu sleze zbytek vlasů, tak tam bude mít interesantní jizvu, o které bude vyprávět dívkám nějaké dramatické příhody, čímž stoupne v jejich očích.

Pepa žádnou příhodu neměl, pouze vykládal, jaké si koupil kolo, tak jsem mu ho zkritizoval a Pepa byl naštvaný. Uklidňoval jsem ho, že v noci za deště by v přestrojení možná někdo byl ochotný na tom jeho kole jet, ale spíše ne. Pepa se naštval ještě víc. Proto jsem mu kamarádsky nabídnul, že mám doma centrklíč a kolo mu zdarma rozcentruji, protože jenom měkáči jezdí na vycentrovaném kole. Pepek propadl depresi zcela a řekl, že kolo mi nepůjčí, že mu na jeho plečku nesmím ani sáhnout a kolo bude dávat do servisu, neb má na něj záruku a o mých schopnostech těžké pochybnosti. Tak jsem se posupně zachechtal a šel jsem cvičit.

Pondělí 4 

Myš smrdí a Blable nadává.

Neděle 3 

Cestou z posilovny jsem našel bílou myš. Lezla u chodníku, tak jsem ji sebral. Postavím jí kotec a počkám, až vyroste, protože je to hodně malá myš. Mezitím vymyslím, jak ji výhodně zpeněžit.

Sobota 2 

Jsem na víkend u rodičů. Vykládám o cestě po Maďarsku a nikoho to vůbec nezajímá.

Pátek 1 

Zase přišel mail:

Ještě k těm drahým kovům: Obecně se ceny drahých kovů již delší dobu drží přibližně na stejné úrovni. Pokud neuvažujeme období zhruba 5ti let například u zlata, kdy jeho cena
klesla z 500,-Kč/g na dnešních 300,-Kč/g (mluvím o průmyslovém zpracování a světovém trhu, nemluvím o prodejnách šperků). Pouze cena palladia v posledních dvou - třech měsících klesla rapidně. A to z toho důvodu, že Rusové platí dluh evropské unii a pustili do oběhu zásoby palladia. V květnu se však jeho cena opět zvedá. Teď můžeš dělat na ostatní chytrého, když se tě někdo zeptá.

Pavla 

 


 


Nějaký vzkaz pro Howadoora? Chcete-li odpověď, napište zpáteční adresu.

http://www.bravenet.com/