* http://howadoor.wz.cz/index.html
Seznam všech kapitol Zápisníku
Můžete mě najít na ICQ. Možná. RSS kanál Howadoora na cestách

Duben 2001

Pondělí 30 

Jsem na návštěvě u Aleny v knihovně, která mi vysvětluje, že mají nový krásný počítačový systém a asi hodinu básní o tom, co se stane, když zmáčkne tenhle čudlík a co když nějaký jiný.

Neděle 29 

Ráno jedu na kole za Blablí do Rychnova nad Kněžnou, což je 130 kilometrů a pěkná projížďka, když víte kudy. 

Sobota 28 

Koná se velká porada všech zájemců o cestu do Pákistánu. Všichni se sjiždějí v Brně a je nás šest.

Pátek 27 

Pepova žena Ivča, duše dobrá, mě pozvala k nim na večeři, prý když mám rozbouraný byt. Pojídám bramborové placky a Pepa mi nalévá víno, tak by se o mne mělo pečovat neustále.

Čtvrtek 26 

Celý den zase programuju jako cvok a piju k tomu Dášino kafe, které mi jednou propálí do břicha díru. Dáša navíc chodí kolem, různě se nakrucuje a sex z ní přímo sálá.

Středa 25 

Jsem v práci a nabízím Ondrovi, že mu též seřídím kolo, že mám u sebe centrklíč a dokonale toto umění zvládám. Ondra jen zavrčel, že jestli na jeho kolo máknu, tak mi urazí pracky.  Je to bídák nedůvěřivá, ať si tedy dál jezdí na té své rozhegané plečce.

Úterý 24 

Centruji kolo, abych se to naučil a též se snažím seřídit přehazovačku a brzdy. Navzdory všem zkušenostem z minulých pokusů o podobné činnosti je výsledný stav o poznání lepší než výchozí. To mne mile překvapuje. Asi ze mne ještě bude velký správkař kol.

Pondělí 23 

Robotníci už zase řádí, raději jsem celý den na firmě.

Neděle 22 

Kupodivu se ráno můžu postavit na nohy! To bych nečekal. Ani nejsem moc zdevastovaný. Včera jsem si myslel, že týden nevstanu. Hm, jsem nějaký odolný. Taková vaňka-vstaňka zkřížená s králíčkem Duracellem. Jo, to jsem celý já. Chodím si stokilometrové pochody jakoby nic. Takový jsem já člověk.

Sobota 21 

Příšerný den. Celý den jen šlapu, obluzený únavou, kofeinem, efedrinem a adrenalinem. Jsem naprosto vyřízený, úplně jak mátoha. Každá kontrola se mě v druhé půlce trati ptá, jestli chci skutečně pokračovat. Odpovídám, že nechci, ale co se dá dělat. Po sedmnácti hodinách a čtyřiceti minutách jsem v cíli. Doma ze sebe shazuji šaty, okamžitě dostávám hroznou zimnici, zalézám do postele a spím.

Pátek 20 

Žádnou výmluvu jsem nevymyslel, tudíž musím jít na stokilometrový pochod, který pořádá místní  sdružení sadistů. Odpoledne jsem si na tři hodinky schrupnul a o půl desáté odcházím. Start je v deset. Po zaplacení třiceti korun dostávám mapku a v deset se vrhám do tmy za dobrodružstvím a puchýři.

Čtvrtek 19 

Záchod nefunguje, a tak močím do krabic od džusu, které skladuji na balkóně. Večer pak číhám na lidi, co chodí venčit psy, abych jim to vylil na hlavu a na ty psy. Ale zrovna jako z udělání nikdo nejde, tak to jen tak chrstám do tmy.

Středa 18 

Demolátoři likvidují byt s neutuchajícím nadšením, pročež raději sedám na kolo, abych před pátečním stokilometrovým pochodem prověřil kondici. Vracím se po několika hodinách naprosto odrovnaný s tím, že jsem ujel asi 150 kilometrů, ale když pak koukám do mapy, zjišťuji, že to bylo sotva sto deset. V pátek nemám šanci. Přemýšlím, jakou výmluvu použiju, abych na tu stovku nemusel, ale nic mě nenapadá. Potíž je v tom, že jsem už všem známým navykládal, jak na ten pochod půjdu a že to pro mne, kabrňáka, nic není.

Úterý 17 

V osm mi do bytu vtrhnul velký demolátor a jal se všechno s vervou devastovat. Je tu sotva deset minut a už urval záchodovou mísu a praštil sebou na mokré podlaze. Teď řeže švajcem, tedy svářecím aparátem, plynové potrubí. Než to vybuchne, tak napíšu recept na velký kus masa:

Velký kus masa

Koupíme velký kus masa a přineseme domů. Nyní máme na vybranou - buď jej necháme několik dnů v teple zasmrádnout, a vaříme dle staršího receptu, nebo jej rovnou vhodíme do Papinova hrnce s trochou soli a pepře a řádně provaříme (asi hodinu). Po uvaření požíráme s bochníkem chleba. Neškodí řádně opepřit a posolit.


8:22 Chlapík se popálil o švajc a hrozně řve. 


8:27 Nyní vytáhl mobilní telefon a chrlí do něj vzteklé nadávky. Začíná to být opravdu zábavné. Pokud jsem jeho řevu správně porozuměl, volá posily.


8:35 Posily zatím nepřichází, ale asi jich bude zapotřebí. Borec sebou znovu praštil na mokré podlaze a omluvně pravil, že dnes nemá den a neví, jak to dopadne. Z odpadové roury od záchodu se line zvláštní odér. Chlap nastartoval rozbrušovačku a vrhnul se do stupaček.


8:45 Ničitel zhnusen odchází, zůstává po něm spoušť a haldy trosek. Tvrdí, že za chvíli přijdou jiní, lepší.


8:55 To je rychlost! Přibíhá asi sedm dalších devastátorů a chutě se dává do díla. Mají krumpáče a vzrušeně jimi buší do stěn. Raději odcházím.


11:10 Vracím se z města. V bytě už je jen jeden výlupek a kromě toho všude plno krve. Chlap se chechtá a líčí, jak si jeho kolega rozerval v zápalu boje ruku o plech až na kost a ostatní ho vezli do nemocnice. To je skutečně parta hic, tahle firma.


12:51 Konečně chvilku klid. Všichni šli na oběd. Jádro je vybouráno, zbývá odklidit trosky.


16:12 Tak to asi nebyl oběd, kam všichni zmizeli, protože se ještě neukázali a už se asi ani neukážou. Připojil jsem zpátky záchod a zaradoval se, že se to povedlo, protože jsem sice měl v záloze bizarní řešení spočívající v krabicích od džusu, ale tento klasický způsob se mi zdá být přece jen lepší. Dokonce i studená voda teče, ó, já se mám, sedím si v rozvalinách jako pán.


16:24 Přece jen přišli, už jenom dva, ale zato mě s úsměvem informovali, že to, co je v plánech, se vůbec nedá realizovat. Prý se to tam jednak nevejde, jednak i kdyby se vešlo, tak se to okamžitě zřítí, nebo propadne podlahou k sousedům dole. Pak zase spokojeně odešli.


17:20 Možná, že bych to mohl nechat tak, jak to je, jenom odstranit trosky. Je tu teď o hodně víc místa, vanu už nějak oželím, vždyť se můžu mýt v lavóru… a moclipak už je do roka toho mytí… stejně jsem měl vleklý dojem, že bydlím příliš konvenčně.

Pondělí 16 

Už jsem doma. Jsem nějaký zmatený, tak jdu radši spát. Ještě chvíli jsem si četl Samotáře od Eugene Ionesca, což je kniha pěkná, leč zmatení spíše prohlubující.

Neděle 15 

Ještě více sněhu a silnější vítr. Na Sněžku se nedá jít.

Sobota 14 

V Krkonoších je vánice, spousta Němců a sněhu.

Pátek 13 

Duben, ještě tam budem. Někdo za kamny a není se mu co divit, protože ráno byla nula, teď jsou dvě hodiny odpoledne, na teploměru pět stupňů a za oknem lítá sníh. A někdo jiný, například já, zase ve skladišti. Zbyly mi dva pokoje, narvané nábytkem a různými věcmi až po strop. Sražením všech lehátek vznikla trojpostel, na které se teď budu tři týdny rochnit a poslouchat, jak mi dělníci likvidují byt. Ještě se neví, jak to bude se záchodem, možná budu muset močit z oken na kolemjdoucí, voda ale prý nepoteče docela určitě. Nevadí, stejně se nerad myju. Večer abych sbalil batoh a oblečením nešetřil, protože předpovídají zimu, mráz a vůbec brrrr. A nakoupit jídlo musím, koupím si obrovský kus masa a ještě dnes ho uvařím. To se zase naperu!

Čtvrtek 12 

Věci z kuchyně a obýváku musím přenést do ložnice, jelikož v úterý přijdou makáči se sbíječkama a budou všechno rozbíjet na kusy. V sobotu jedu do Krkonoš, tak to musím udělat dneska a něco málo možná zítra. Už mám ve svém pokoji nastěhovanou ledničku, stůl a mikrovlnku, hned se tu cítím líp. V úterý nakoupím zásoby a budu jenom jíst a jíst. Uh, už se na to těším. Bohužel bude odpojený sporák.

Od pondělka už zase chodím do posilovny, ale nestojí to za nic, jsem pořád unavený a vším znechucený.

Středa 11 

Jsem v Praze, musím vyřešit jisté zapeklité problémy okolo našeho softu. Nevím tomu hlavu ani patu. Zato začínám mít chuť se zase vrátit k vlastnímu projektu Kathmandu, který jsem v únoru pro nedostatek motivace a času odložil. Koukal jsem se na to a je to pozoruhodně daleko. Potíž je v tom, že o víkendu jsem pryč, příští úterý mi začnou převracet byt vzhůru nohama, což bude trvat tři týdny a pak odjíždím do Maďarska. Není kdy se tomu věnovat. Ale je škoda nechat tak pěkný a v podstatě dokončený projekt ležet v šuplíku.

23:11 Jsem utahaný jak pes. Praha je dost nechutná sama o sobě, ale cesta tam a zpátky je ještě mnohem horší. Na dálnici jsme trčeli v zácpě skoro hodinu a přes Prahu na místo nám to trvalo dalších asi čtyřicet minut. Při odjezdu jsme se na dálnici plížili padesát minut a u nějaké nehody jsme zase stáli přes půl hodiny. Něco příšerného. Já autem běžně nejezdím a do Prahy teprve ne, takže jsem to znal jenom z vyprávění, a tak mě úplně šokovalo, jak špatné to s tou dopravou je. Když už jsme byli doopravdy naštvaní, tak jsme se sardonicky šklebili a říkali: "Jó Praha, tady bych fakt chtěl žít!". A teď jsem odrovnaný a jdu si lehnout.

Úterý 10 

Pořád chrchlám a kýchám. Alespoň že venku už je hezky. O víkendu chci jet konečně do Krkonoš, tak doufám, že nebude celou dobu lít. Nahřívám boty v troubě a pořád je něčím mažu, ale zjistil jsem, že mají vzadu díru, tak nevím, jestli to pomůže. Taky jsem vhodil moiru do pračky, jelikož už v Novohradských horách smrděla značně nechutně. Přespříští víkend je Bystrcký vandr, kde je i stokilometrový pochod. Asi tam budu muset jít, když jsem o tom tolik napovídal. Limit je 22 hodin, to se snad dá stihnout.

Petrolej je stále v záchodě. Myslel jsem, že se odpaří nebo tak něco, ale on ne.

Mám nový monitor, devatenáctku. Je tak bezezbytku placatý, až vypadá, že je vydutý na opačnou stranu, tedy zadutý. A váží asi třicet kilo. Jestli to tak půjde dál, tak si za tři čtyři roky koupím třiadvacítku. Kakof pravil, že všechny monitory větší než sedmnáct palců po čase implodují a vcucnou všechno okolo dovnitř. Prý se tak konečně dostanu do televize. Je to závistivec.

Pondělí 9 

Zakoupil jsem věc, která se jmenuje "pračka na řetěz". Je to taková krabička, kterou nasadíte na řetěz u kola, nalijete do ní petrolej a pak pomalu točíte klikami, řetěz se protahuje krabičkou a pomocí koleček s kartáčky se čistí. Vcelku to funguje, akorát že přitom na všechny strany stříká petrolej s rozpuštěným šmírem, takže řetěz je po nějaké době čistý, ale všechno okolo úplně černé. Použitý petrolej jsem ještě ke všemu nalil do záchodu, ale on je lehčí než voda, takže teď mám v záchodě černou, naftou páchnoucí lagunu. Příště to raději budu dělat někde za městem.

Neděle 8 

Furt mi někdo posílá maily, že není nic nového v Zápisníku. Když mně se tak nechce…

Odpoledne přišel Vitásek, Kakof a jejich manželky. Ohava (ta je od Vitáska) chválila krabicové víno, jelikož jsem ho přelil do PET láhve a tvrdil jí, že je to ze sklípku. Též vykládala, že má sousedy z ústavu a udá je na družstvu, přesně jsem to nepochopil. Vitásek mi přinesl porno na CD a měl přitom nechutné poznámky. Kakof nepřinesl nic a nadával, že musí pít krabčák, že u mě nic lepšího nikdy nedostane. Jana (od Kakofa) mi řekla, že jsem debil, sadista a nenažranec. Pak šli zase všichni domů.

Před časem jsem psal o svém řádění na ataristické konferenci. Podíval jsem se tam znova, jak ataristé pokračují. Je to opravdu banda šmoků, právě se navzájem vylučují z konference za používání přezdívek. Úroveň většiny konferencí je mizerná, ale tihle ataristi, ti jsou výjimečná sbírka kuriozit.

Sobota 7 

Pořád je mi špatně.

Odpoledne jsem zajel k závodníkovi a cyklistickému guru Janu Hlaváčkovi do Jundrova, abych získal informace o údržbě kola a dalších bicyklových záležitostech. Úplně mě narval všelijakými radami, domů jsem se vrátil až večer, bohužel zase s pořádnou horečkou. Kromě chvályhodné snahy naučit mne údržbě kola a správné technice jízdy se o mém stroji vyjádřil nepěknými slovy "plečka" a "na řepu dobré". Pak se mi pokusil ohnout rám, ale to se mu nepovedlo, tak do sebe raději naklopil kafe a dva fernety. To jsou ti vrcholoví sportovci.

Pátek 6 

Asi prodám televizi, zjistil jsem, že se na ni skoro vůbec nedívám. Jestli si ji nechám, tak kvůli teletextu.

Čtvrtek 5 

Pořád prší. Je mi zle. Nesnáším, když mě bolí v krku.

Středa 4 

Fuj, dostal jsem strašný kašel a rýmu a je mi blbě. Do krku si stříkám nějaký divný spray, točí se mi po něm zábavně hlava.

Úterý 3 

Byl jsem s Blablí a jejím děckem na pískovišti a předváděl jsem, jak jsem obratný bicyklista. Když jsem spadl poprvé, Blable se přihlouple řehtala, ale přešlo jí to, když jsem spadl podruhé skoro přesně na dítě. Začala mi hrozně nadávat, že jsem ho chtěl zabít. Potřetí jsem spadl až u baráku, když jsem se pokoušel vyskočit na obrubník, ale to už se nesmála, protože tam nebyla.

Pondělí 2 

Nabalil jsem na kolo většinu věcí z těch, které povezu do Maďarska. Není toho zase tak moc, jak jsem se obával. Asi tentokrát nepotáhnu tu šlapací pumpičku co minule, i když se s ní pumpuje moc dobře, je příliš těžká a velká.

Neděle 1 

Už asi týden s Blablí nemluvím. Je to fajn.

 


 


Nějaký vzkaz pro Howadoora? Chcete-li odpověď, napište zpáteční adresu.

http://www.bravenet.com/