* http://howadoor.wz.cz/index.html
Seznam všech kapitol Zápisníku
Můžete mě najít na ICQ. Možná. RSS kanál Howadoora na cestách

Listopad 2001

Pátek 30 

Ještě jsem si vzpomněl, že Chocho ve svých shnilých choromyslných pomateninách píše, že stříbrné ponožky jsou nepraktické, protože když se dají do mikrovlnné trouby, tak trouba exploduje a všechny kolem zahubí. Z toho je vidět, že ničemu nerozumí, jelikož když se dá kus kovu do mikrovlnné trouby, tak přístroj pouze hlasitě protestuje, ale to je asi tak vše. Já to zkusil několikrát a nikdy se žádné detonace nekonaly. Ostatně, klidně si to zkuste sami. Kdyby vám ta trouba přece jen vybuchla, tak byla nejspíš vadná a běžte ji reklamovat.

Japončík bude populární, Chocho s ním udělal rozhovor. Je to převážně o sexu a podobných zvířeckostech, a je na tom zajímavé, že Jap říká naprostou pravdu a Chocho mu to nevěří. Jinak je to ovšem vcelku nuda, alespoň pro mne, protože se o ty jejich uchylárny vůbec nezajímám, ženami pro jejich méněcennost opovrhuji a domnívám se, že jsme byli na svět povoláni k vážné vědecké práci a ne pro prasárny. S ženami jsou než potíže a proto je nejlépe se ženám vyhnout a nic si s nimi nezačínat, jinak na to člověk hned doplatí. Například dnes ráno přišel tento mail:

*Ahoj, jmenuju se Jana je mi 14 let a ráda čtu. Byla bych Ti moc vděčná kdyby jsi přeložil další bajky!!!! Mohla bych vědět kolik ti je odkud jsi co děláš……..? Nejvíce se mi líbila ta o kryse, vzala jsem jí do školy jedinej kdo zní byl nadšenaj bylo naše třídní zvíře(křeček).Prosím napiš mi co nejdřív.  Předem díky JANA!!!!

Dal jsem se do sepisování odpovědi, v níž jsem, pochopitelně pouze v žertu, uvedl, že mi bude brzo osmnáct, také si rád čtu, křečky nade vše zbožňuji a když jsem se dostal k tomu, že bychom se mohli brzy někde sejít, že bych přinesl další bajky, tak jsem dostal strašnou ránu do hlavy a vzápětí další, protože jsem si nedával pozor a Blable mi to četla přes rameno.

Z toho je vidět, že žen je třeba se vystříhat.

Čtvrtek 29 

A hele! Najednou chtějí jet všichni s Howadoorem na Fatru! Pořád "Howadoor je blázen", "Howadoor je úchyl", slova dobrého pro mne nemají, a jen se člověk zmíní o tom, že by jel na Fatru, hned se všichni hlásí. Vitásek, Chocho, kdekdo. Jenže já si to hóódně rozmyslím, jestli vás s sebou vezmu, když jste na mě byli takoví. Zkuste to nejdřív s odporně hodnotnými dary, tlustými svazky bankovek a ženy s důkladnými vnadami, a pak se uvidí.

Chocho jako obvykle na svých tupostránkách dezinformuje veřejnost. Jeho nejnovější fantasmagorie říká, že mám ponožky utkané ze stříbra. Přitom pravda je taková, že jsem mu napsal, že takové ponožky existují, toť vše. Skutečně, někdy minulý rok jsem četl v propagačních materiálech jakési firmy, že nabízí ponožky, v nichž jsou řídce vetkána stříbrná vlákna. Stříbro má dezinfekční účinky (což je fakt), a proto údajně takové ponožky zamezí rozmnožení baktérií, které se živí potem a jejichž metabolické produkty pak odporně páchnou. O účinnosti a smyslu těchto ponožek si osobně dovolím pochybovat, ale sám je nemám a nikdy bych si takovou pitomost nekoupil. Zastávám názor, že komu vadí pach ponožek, nemá jezdit na treky na hory, ale na psychiatrii.

Třeba jako má sestra. Ta je na psychiatrii od pondělka a pobude si tam čtrnáct dnů, chachá. Ne sice skrzevá stříbrné ponožky, leč pro anorexii, a nesedí tam celé dny ve svěrací kazajce, jak by si leckdo mohl myslet, ale věnuje se meditacím, skupinovým terapiím, psychodramatům a podobným šarlatánským zvěrstvům. Já si myslím, že jí to patří.

Myslím si to proto, jelikož jsem dnes jel na víkend k rodičům, a shodou okolností jsem se musel přesunout na noc ze svého pokoje do sestřina a trochu jsem si to tam prohlídl. Ono se tam normálně nesmí, jelikož když tam někdo byť jen nepatrně nakoukne a sestra ho zpozoruje, tak dostane hysterický záchvat, válí se po zemi a vřeští a kvílí, protože jsme pošlapali její soukromí. Ale teď když bručí ve cvokhausu, tak jsem si to tam prohlídl trochu víc, a zjistil jsem, že ji měli dát do klece už dávno. Všude jsou hromady plyšových zvířat, na policích, na stolku, ve stolku, na skříni, dokonce jsou i připevněná na zdech. Zvířata se na každého upřeně dívají a drze se šklebí, což v osobě citlivější povahy vyvolá silně paranoidní pocity. Kam se nevešla zvířata, tam jsou pověšené polštářky, dečky a vyšívání. Vyšívání zobrazuje různorodá hesla, ze kterých jsem přečetl jen jedno a udělalo se mi hrozně zle, jelikož pojednávalo sentimentálním způsobem o, fuj, promiňte ten výraz, "lásce", brrr. A na tom všem je ještě připevněn umně vyrobený dekorační motiv z pásku, vytaženého z magnetofonové kazety. Je to komnata hrůzy, pomník temného šílenství a ne pokoj. Raději jsem rychle zhasnul, aby mi z toho taky nehráblo a ráno se ještě za šera vyplížil ven.

Maminka vaří a vaří a já celý den jím a jím a zítra budu jíst zase a o víkendu ještě mnohem víc, až budu kulatý jako bečka, což je můj sen. A Chocho se se svým metrákem a stříbrnými ponožkami může jít bodnout.

Středa 28 

Přemohl jsem zákeřný JavaScript a tak už se po odeslání vzkazu vrátíte zpátky na původní stránku.

Úterý 27 

V noci sněžilo, ráno sněžilo, je odpoledne a pořád sněží. Líbí se mi to. Blable musela jít kamsi do města a nechala mi tu své děcko, abych jí ho pohlídal. Vzal jsem robě na záda a šli jsme do lesa. Děcko se mě pořád vyptávalo, jestli je v lese zlý vlk a sežere ho. Když jsem řekl že ne, tak prý jestli je tam zlý had a sežere ho. I to jsem popřel, pak došlo na zlou babici, zlého tygra a zlého medvěda. Vysvětlil jsem mu, že v lese nic není, co by ho chtělo sežrat, načež z jedné chaty vyběhl vzteklý pes a chtěl nás sežrat.

Konečně bude na horách dost sněhu, aby to nebyla taková nuda tam jezdit. Příští víkend, jestli mi do toho zas něco nevleze, vyrazím se žďárákem na Fatru.

*Zajímá tě, co se děje v Praze? www.crazy.cz/svetla a www.academica.cz/clanek.phtml. Dobrý, co? Co ta mrzká reklama vedle toho formuláře? Fuj začíná to být nějaké komerční. Jo a když se ti odešle formulář, tak mě to hodí na hlavní stránku ! Takle se přidělávají imprese! Jinak se tu dobře bavím.

Troolix

Nezajímá mě ani v nejmenším, co se děje v Praze, ale to s těmi světly náhodou znám. Mrzká reklama je tam, protože lidi, co provozují ten formulářový server si to přejí a jedna ikona mě nezabije. Na hlavní stránce to opravdu skončí, zkusím s tím něco udělat. Imprese to sice přidává, ale já na imprese nehledím. Žádnou reklamu neprodávám a mě osobně zajímají jen unikátní IP adresy, a i ty jen tak přibližně. Nicméně udělat s tím něco zkusím. A s tím bavením tě to brzy přejde, žádný strach.

Pondělí 26 

Chocho je synem smrti. Bůhvíproč si vzal do hlavy, i když jsem mu to vymlouval, že je dobrý nápad přejít Island napříč. Není to dobrý nápad. Je to totální tupovina. Zhyne, ubožák. No co, já ho varoval. Pokud vám dluží peníze, je nejvyšší čas je z něho vyrazit.

Neděle 25 

Akce Katovna stříká zpátky pokračuje, tento týden odešlo asi pět mailů a tři dopisy. Ve filmovém kvízu ještě nikdo nezvítězil, šance na získání láhve trvá.

Sobota 24 

Parchamo (Pharchamo, Parchemuche), zhruba 6200, výstup severním hrebenemNa www.montana-trekking.cz jsem našel další tabulku trekkingových vrcholů v Nepálu a ještě lepší informace jsem objevil na www.hkvysehrad.cz. Tam jsou i fotografie s vyznačenou cestou. Kromě jiných věcí dozvěděl jsem se, že prý jsem nebyl na Mera Peaku, ale na jakémsi bezejmeném, o dvě stě metrů nižším (~6450) vrcholu. Což o to, výška by souhlasila, ale kde se skrýval ten skutečný vrchol, to nevím. Dvěstěmetrové potvory v bezprostřední blízkosti bych si snad všimnul. Ačkoli já možná ne, byl jsem úplně groggy, ale není ani na fotkách. A na mé mapě žádná taková věc taky není. Je mi to jakési podezřelé.

Zvláště mě zaujala hora Parchamo (Pharchamo, Parchemuche, podle www.hkvysehrad.cz/nepal.html 6187, podle mé mapy 6273), která je vyšší než Island Peak a výstupová trasa, pokud se dá soudit z jedné fotky, vyhlíží jednodušeji. Vypadá to, že Parchamo bude prvním cílem a na Imja Tse polezu až potom. Jisté ale je, že budu muset zjistit spousty dalších údajů a udělat opravdu důkladný plán.

Pátek 23 

Na vrcholu K1 (~4800), Pamír, v pozadí Pik Petrovského (?)Začínám detailněji promýšlet trek po Nepálu, na který se chystám v polovině března. Nejvíc potíží vidím s logistikou, tedy těžkým batohem. Protože s sebou potáhnu o něco málo víc lezeckého materiálu, oblečení a dalších věcí než jsem vlekl letos na Mont Blanc, musím počítat s váhou batohu těsně pod 30 kilo. To se mi vůbec nelíbí, jenže s tím asi těžko půjde něco dělat. Naštěstí jídlo se dá koupit na místě, ale třeba plyn budu muset vláčet celou dobu s sebou. Taky přemýšlím, že bych celou akci prodloužil z pěti týdnů na šest, z toho 35 dnů nahoře a pokusil se i o další trekové vrcholy. Na mount.cz jsem našel jejich seznam:


 

Imja Tse

6.189 m

Kusum Kanguru

6.367 m

Kwangde

6.011 m

Lobuje

6.119 m

Mera Peak

6.654 m

Kongma Tse

5.849 m

Na Mera už jsem byl, ale kromě Imja Tse (Island Peaku) jsou tu další tři vrcholy přes šest tisíc. Musím sehnat podrobnější informace.

V Nepálu prý vyhlásili výjimečný stav kvůli maoistickým revolucionářům, kteří se snaží svrhnout vládu a podnikají kvůli tomu různé výbuchy a jiné zvláštnosti. Ale s tím se nedá nic dělat, ostatně myslím, že to televize jako obvykle zveličuje a těžký batoh bude pro mne mnohem podstatnějším problémem nežli banda maoistů.

Vyštrachal jsem rozhovor s au-pair v Británii Martinou Rosolovou, který jsme před delší dobou natočili s Vitáskem, Karlem a Japončíkem. Přepisovat ze zvukového záznamu se mi to nechce, a tak to vrhnu na web ke stažení jako MP3 a RealAudio soubory. Ale je to hovadsky velké, proto to na server hodím až půjdu do firmy, což bude nejspíš ve středu.

Čtvrtek 22 

Našel jsem a dal na web zbývající mapy, takže teď by stránka Howadoor má mapu měla fungovat. Také jsem zprovoznil odkazy na audiozáznamy na stránce Případ Tríbeč - Expedice.

Několik málo odpovědí do filmového kvízu už přišlo, ale zatím žádná není správná, proto máte stále šanci na získání lahve omamujícího nápoje.

Krypta, zdá se, byla jen falešným poplachem:

*… uz to tam neni … sorry za poplach, ale vcera kdyz clovek najel na jakoukoliv tvou stranku tak na to byl napichly automaticky PHP odkaz na nejaky web w3.krypta.cz, dam za to krk nejsu blb …. ver nebo ne, to uz je na tobe. Pocitac zavirovany nemam, na pocitac mi nesahej … ten si hlidam vic nez svou holku …. (bohuzel). ZSf

Bhaktapur, Káthmándú, Nepál. Děti si hrají se švihadlem.

Aluze není iluze, jak jsem včera hloupě tvrdil. Alena píše:

*Akademický slovník cizích slov,P,Academia 1995: aluze, -e liter. nepřímý odkaz k hist., polit., liter. kontextu začleněný do stavby literárního díla, narážka

To mne přimělo k návštěvě www.diderot.cz, kde encyklopedisté rovněž tvrdí:

aluze, narážka – záměrná citace nebo parafráze místa (popř. citace jediného, typického slova) z textu, o němž se předpokládá, že je známý.

Čili je to narážka a žádná iluze, jak by si třebas blbý nevzdělanec myslel.

Středa 21 

*Kočka a myš, Howadoor 2001Zdravim, posluchej ten hyperlink www.krypta.cz ktery se zacne automaticky natahovat, kdyz vlezu na tvuj web je tam umyslne nebo ti ho tam nekdo napichl bez tveho vedomi??? Ja jen, ze to nejde stahnout (haze to nejakou chybovou hlasku) a popravde dost to cloveku otravuje zivot kdyz se brouzda po tom webu. ZSf

Šmarjá, už jsou tady, už mě mají, pirátí, hakeří, krakeří! Ale já nikde žádnou kryptu nevidím, ani u mě na disku, ani když se dívám na web. Nikde po kryptě ani památky. Nejnovější AVG prošlo celý disk a nic nenašlo. Tak nevím, jestli ona chyba nebude na tvém počítači. Vidí ještě někdo jiný kryptu?

Stále si čtu číslo 47 Literárních novin, co mě stálo dvacet korun. Naučil jsem se nové slovo "aluze". Nevím, co znamená, protože v mém slovníku cizích slov není. Z kontextu soudím, že je to totéž co "iluze", ale že "iluze" není Literárním novinám dost dobrá. Teď budu taky říkat "aluze", abych byl za chytráka. Kdo ví, co se ještě za dvacetikorunu dozvím.

Do filmového kvízu nepřišla zatím žádná odpověď, proto znalci filmového umění pište, ať je láhev vaše!

Zato přišel truchlivý mail od Pavly, která, chudera malá, právě prožívá citovou krizi, slzí, truchlí, opájí se černými myšlenkami a píše:

Všechno mi leze na nervy, poslední dobou.  Možná je ten správný čas změnit místo, image, chlapa nebo všechno dohromady. Nejlépe.

Pročež, mužové, neváhejte, chopte se šance a vzhůru do toho! Já se však ptám: je to opravdu tak? Je čas změnit zaměstnání, vzhled a partnera? Je čas změnit vše v našich životech? NE!! A proč ne? Protože teď je čas na sport!

Ano, sport! Sport, toť apoteóza lidského těla v pohybu, óda na rychlost, oslava síly a obratnosti, skutečná extrakce dokonalého lidství! Sport! Sport utuží tělo a pozvedne ducha, sport rozvine osobnost, sport umožní dosáhnout nových met, sport vydělá peníze, sport zmrzačí nebo zabije! Ano, to vše a ještě mnohem více přináší nádherný sport, který všichni tak milujeme!

A když sport, pak tedy závody! Závody, soutěže, klání! Arény plné řičících diváků, v nichž novodobí gladiátoři čestně, avšak nelítostně soupeří, aby vítěz okusil hold davu, zatímco poražený se odplazil ponížen a zdeptán! Hrdinské souboje, hra svalů, přehlídka síly, zběsilá akce, nečekané zvraty, nervy drásající vyvrcholení! Pro to vše je dnes čas a proto se dnes dozvíme

Jak uspořádat závody

Uspořádat sportovní klání je velmi snadné - uchopíme silnostěnnou gumovou hadici, odpojíme sporák od plynového rozvodu a jeden konec hadice připojíme místo něj. Poté druhý konec připevníme na vodovodní kohoutek. Vše je připraveno a můžeme závody odstartovat! Otočíme oběma kohouty a fandíme! Kdo zvítězí? Budou to plynové závody nebo vodárna? Bude to odvěká síla živlu, z něhož povstal veškerý život nebo drtivá energie, obsažená v skvělém palivu? Nadešel čas rozhodnutí! Ze sprchy syčí plyn, z hořáků stříká voda! Ve vodárně to bublá, v plynárně zurčí! Bude to vítězství na body nebo K.O.? Jak napínavé klání!

Nemáme-li plynový sporák, nevadí! Vezmeme kus drátu a uspořádáme krátkou, ale jiskřivou soutěž mezi telefonní společností a elektrárnou! Propojíme jejich vedení a je odstartováno! Jak úžasný je sport!

Pokud by lidé z přemožených podniků měli námitky, odrazíme je citací barona Coubertaina: "Není důležitě zvítězit, ale zúčastnit se". Ostatně když na sobě poražení zapracují, vítězství v příštích závodech může patřit jim.

Úterý 20 

http://www.mozilla.org/Leze sem stále víc lidí, běžně i padesát denně. Já sice až tak moc netuším, co je k tomu vede, ale stejně jsem si řekl, že bude dobré působit na ně jako velký profík. Už proto, že situace na firmě je stále horší a třeba si budu brzy hledat práci. Za účelem působení jako velký profík stáhnul jsem si novou verzi prohlížečů Opera a Mozilla, abych zjistil, jestli se i v nich stránky zobrazí správně. Tak to prý velcí profíci dělávají. Víceméně je všechno v pořádku, jenom hudba se nepřehrává. Možná je to tak lepší. Teď se nadýmám pýchou jaký jsem velký profík a hned budu všechny poučovat, jak si mají dělat stránky.

Ale ne Chocha. Toho poučovat nebudu. Z toho začínám mít komplex méněcennosti. Nejenže svůj web vybavuje prazvláštním designem, ale také stále lepším obsahem. Design je na první podívání hnusný. Na druhé ještě mnohem odpornější, zmatený a šílený. Ovšem je to jako s některými druhy chlastu - první sklenička je nechutná, druhá k zblití, ale pátá už ujde a desátá je vysloveně vynikající. Koukáte na Chochoviny dva tři dny a najednou se vám zdají krásné, elegantní, kouzelné. Zkrátka vám z nich jeblo.

A obsah, ten roste každým dnem. Poslední dobou Chocho zveřejňuje filozofické úvahy takové spirituální síly, že z toho zůstává rozum stát. Člověk, který před nedávnem tvrdil, že zen vůbec nechápe a že je to hloupost, píše o realitě takovým způsobem, že by snad i pařez přišel k satori. Jeho vývody jsou přesné, argumenty silné, myšlenky obdivuhodné. Jak nicotný je proti tomu Howadoor…

*Vitásek je sice prasák, ale nevěřím, že by na holky pořvával takové sprosťárny, jak píšeš, ty sis to vymyslel. M.

To není žádná pravda, já si nic nevymýšlím. Petr vulgo Vitásek je velký tučný olysalý chameleón, který se v každém prostředí chová jinak. Když jede na hory a nikdo na něj nedohlíží, páše strašné věci, za které se stydím a cynicky se směje, když mu vyhrožuju, že to dám na web. Prý tomu stejně nikdo věřit nebude, protože každý ho zná jako slušného hošíka. A já to opravdu dávám na web a opravdu tomu nikdo nevěří.

V souvislosti s tím vyhlašuji malý kvíz pro znalce filmového umění: Z kterého filmu citoval Vitásek, když řval na nebohou dívku "TAK SE VOJEB SAMA!!!"? Napovím, že jde o film, v němž hlavní roli ztvárnil nejlepší žijící herec a pravděpodobně vůbec nejlepší herec všech dob. S takovým návodem je to už velmi snadné, a proto se ještě ptám, která postava tuto větu ve filmu říká, při jaké příležitosti a jakým způsobem své účinkování v příběhu zakončí. Odpovědi zveřejním a pokud někdo odpoví správně - řekněme - do konce prosince, má u mě flašku rumu či fernetu jako vánoční dárek. Tedy jen ten první, co přijde se správnou odpovědí, jinak bych přišel na buben.

Sakra, já napsal "ztvárnil"! To mám z těch Literárních novin, co jsem si koupil. Investoval jsem hříšných dvacet korun do tiskoviny na novinovém papíře, trochu ji prolistoval, a jak, je vidět, už z toho blbnu. "Ztvárnil"!

Ozval se pan doktor F, který zaslal následující dvě fotografie:

http://thunder.prohosting.com/~mirdik/praded.htm

http://thunder.prohosting.com/~mirdik/praded.htm

Protože k nim nepřidal vůbec žádný komentář, můžu si jen domýšlet, co tím chtěl vlastně říci - soudím, že něco jako "Nevytahuj se, já byl taky na Pradědu!". Dobrá, dobrá, tak teda jo, klídek, jasně, Praděd, no samo. Hlavně mi, prosím vás, všichni co jste byli taky na Pradědu, nezačněte posílat své fotky.

Pondělí 19 
*
http://www.hory.applet.cz/mala_fatra/m_fatra1.html

Malá Fatra, Velký Rozsutec

http://www.hory.applet.cz/nepal/islandpeak.htm

Island Peak, základní tábor

http://www.hory.applet.cz/nepal/islandpeak.htm

Imja Tse čili Island Peak, 6.189 m, Nepál 

Zdar Howadoore, pokaždé, když přesouváš stránky, tak doufám, že už konečně zprovozníš nějaký link na ten kirgizskej popík, už jsem dlouho neposlouchal nějakou vážně úchylnou věc. Jestli to ještě někde máš, tak to prosím hoď někam na web, dík. Čau, Rob

Hotovo, soubory jsem po delší době našel na jednom CD se zálohami a protože současný poskytovatel prostoru WebZdarma dává solidních 50 megabajtů, naperu je dnes zpátky na server. Ke stažení jsou buď ze na stránce Vašek čuchal toluen nebo přímo zde (Vašek čuchal toluen - 11:20/5,18 MB, 1.mp3 - 8:33/3,91 MB, 2.mp3 - 7:20/3,35MB, 3.mp3 - 3:29/1,59MB). Při té příležitosti jsem vrátil na web i mapu Chamonix a to dokonce v barevném provedení (11 MB). Další mapy budou následoval, jakmile zjistím, na kterém z haldy mých cédéček se nachází.

Mám v pravém oku tik. Už asi dva týdny. Každou chvíli mi cukne víčko. Musí to být dost legrační pohled, ačkoli nevím, jestli si toho vůbec někdo všimnul. Ještě jizvu, raději dvě, místo ruky hák a hýkat "Ááách, Jime, hochu!". Je to docela nepříjemné. Ale já tuším, co za tím je. Právě asi před čtrnácti dny se mi podařilo vetřít si do pravého oka pepř, takže soudím, že je to z toho. Bohužel jediný způsob, jak to ověřit, co jsem vymyslel, je vetřít si pepř ještě do levého oka a čekat jestli se mi udělá tik i tam. A tento způsob se mi ani trochu nelíbí.

Objevil jsem pár webových stránek, které jsou… no… ne snad zrovna "zajímavé", ale možná stojí za to se tam kouknout. První je na dusan.pc-slany.cz a kromě jiného jsou tam dobré informace pro tvůrce webů. Druhá adresa je dfens9.webpark.cz a je tam - však se podívejte sami.

Napadlo mě, že jet do Nepálu s cvokem jako je Aldar by byla ještě větší drsárna než to bude takhle a proto jsem mu sepsal mail:

Čau Aldare,

v půlce března jedu na pět týdnů do Nepálu, nechceš se přidat? Mohl bys tam navštívit pravé značkové buddhistické kláštery, zakoupit ty jejich smradlavé tyčinky, bušit do gongů a všechno co vy buddhisti děláte. Též si obstarat sadu modlitebních praporků.

Plánuju pobýt celkem asi týden v Káthmandú a čtyři týdny v horách v oblasti Everestu, kde jsou ty nejklášterovatější kláštery. Já bych si lezl po horách a ty by ses tam válel po těch jejich koberečkách, za pár rupek by ti k tomu přinesli i čaj. Co říkáš? Také bys je mohl naučit sušit ty prostěradla, jak jsi to tuhle na Pálavě popisoval.

Howadoor

Jenže Aldar nemá čas:

Óóó,

jak rád bych bušil do gongu, nechal se nakuřovat z kadidelnice a obskakovat dohladka vyholenými mnichy a mniškami. Ale práce mám, že by Buddha zaplakal a nemám žádné volné prostěradlo, čili nic. Tož až tam budeš tak všecky pozdravuj od strýčka Aldara, že se někdy snad stavím pomoct jim s tím čajem.

Měj se

Aldar

A tak je po srandě. Navíc dopsal vůdce pákistánských expedičníků Zdeněk Joska:

Zdar Howe,

Jak se vede no to se tě nemusím ptát to se přečtu na webu. Dík že jsi něco o nás napsal na svým webu. No doufám že jsi to s tim nepálem nerozmysliš. Island peak je alspoň co jsem slyšel trochu víc o lezení než Mera. Leze se tam kuloárem docela strmým a pak se slaňuje stejnou cestou jsou tam fronty tlačenice a lítá to tam protože nějaký ty jelito to schazuje dolu ale jinak to celkem jde záleží jak hodně lidí tam bude najednou. Kotvy na slaňování tam jsou ponechány fixní takže to chce jenom kopu morálu a pak se s někym svíst dolu když tam budeš sólo. Když jsi ale dal sólo ten blank tak bys měl dát i tohle. Já jinak nic moc neplánuju krom u.s.a. který tě vůbec nezajímá no to mě zase jo. Chtěl jsem na khan tengri ale na to kašlu teďko jsou na řadě nějaký nízký zato kolmý stěny :o). Zdar a mej se jo a ty tvý stránky docela jdou.

Užívej si Zdeněk

Jo, to si teda užiju! To teda vážně dík! Jaké, proboha, kotvy na slaňování? Viděl někdy někdo hrocha slaňovat?! Jaký kuloár? A co to motá o morálu? Kde já bych vzal jaký morál? Někdy mám jakžtakž dost energie Čchi, ale morálka Li, tou já nikdy neoplýval. To by nešlo. Tak jsem si ten Island Peak nepředstavoval. Tahat s sebou úvazky, lana… to nikdy. Už jenom pomyšlení na slaňování v šesti tisících mě děsí. Zdeněk ještě poslal odkaz na www.applet.cz/garba/nepal/islandpeak.htm, kde prý najdu podrobnější popis. Tam už to vypadalo o něco příznivěji, o slaňování, skobách, vražedných kuloárech a jiných vymoženostech se tam nezmiňují. Ale budu muset sehnat další informace, ať do něčeho nezahučím rovnou po hlavě.

Neděle 18 
Turistická chata Švýcárna

 Turistická chata Švýcárna

Ráno bylo jasno, i když už ne tak jasno, jako v sobotu, ale i tak dost jasno. Poměrně jasno… i když by mohlo být jasněji. Já myslím, že jasno není žádná ohraničená kategorie. Že může být jasno víc a taky míň, až je úplně zataženo. Ale to nebylo. Bylo jasno. Poměrně.

Vzali jsme batohy a šli zase na Praděd a běžkaři ještě nejezdili, přestože už bylo po osmé. Jenže běžkaři se vyskytují v partách, celý den jezdí a večer pak sedí v hospodě, pijí pivo, vypráví si vtipy a různé legrační a zábavné historky, smějí se, jsou krásní, mladí, veselí a šťastní a proto je nenávidím. Nenávidím je, přeji si, aby nebyli šťastní, naopak aby trpěli, zlámali si lyže, hůlky, nohy a v těch svých teploušských přiléhavých kombinézách se zřítili s jekotem do propastí. Chtěl bych, aby se všechny propasti naplnily hnijícími těly těch zpropadených běžkařů. Chci, aby krkavci do jejich bezduchých mrtvol klovali dnem i nocí. Pak bych k takové propasti přišel, zachechtal se a řekl "Tak to vidíte, to máte za to!". No nic.

Jelikož běžkaři až do noci vysedávají po hospodách, ráno pak vyspávají a dají nám pokoj a my můžeme jít v klidu na Praděd a dusat jim ve stopě a rozvíjet různé nápady, třeba jak by bylo krásné projet se jim v noci po stopě se sypačem a posypat jim to všechno struskou.

Postěžoval jsem si Vitáskovi, že potřebuju trénovat na březnovou expedici do Himálaje, jenže mi to pořád cosi hatí, je moc práce, je mi špatně nebo musím rychle něco udělat, zkrátka pořád něco. A Vitásek se ptal, jestli budu také provádět aklimatizaci na vysokohorské prostředí pomocí pytle, do kterého si na noc zalezu a z něhož se vyčerpá vzduch, jelikož tak to dělají špičkoví sportovci, například Kateřina Neumannová, co pak ráno vyleze z takovéhoto pytle celá aklimatizovaná, postaví se na běžkách na startovní čáru olympijského závodu a už se řítí po trati a diváci freneticky volají "Píchej, Katko, píchej!!!", protože tak se to prý na běžkaře správně volá. Říkal Vitásek. A pak jde takový aklimatizovaný běžkař do televize, do pořadu, co se jmenuje "Noc s Andělem", a tam se ho slizký moderátor neustále vyptává, s kým v tom pytli s vyčerpaným vzduchem spal, co tam všechno dělali a jaké to bylo. To taky říkal Vitásek. A jestli to prý budu taky tak provádět.

Jenže já to provádět nebudu, protože nevím, kde bych takový pytel vzal a celé je to jenom další blbost jako ty jejich kombinézy. Jsem pravil já.

Kateřina NeumannováA Vitásek na to, že bych třeba nemusel lézt do pytle, že by možná stačilo, kdybych si dal na hlavu igelitový pytlík, když půjdu ven běhat a u krku si to stáhl gumou. Tím napodobím vysokohorské prostředí, akorát že na mě nikdo nebude křičet "Píchej, Katko, píchej". Mohl bych to prý křičet sám, ale není jisté, jestli by to bylo to pravé.

To mi přišlo absurdní, protože bych se s pytlíkem na hlavě zadusil.

Ale Vitásek si i tak věděl rady, a vymyslel, že bych si mohl vzít šnorchl a vždycky, když by v pytlíku docházel vzduch, se kapánek z toho šnorchlu nadechnout.

Představil jsem si, jak v noci pobíhám  po sídlišti, na hlavě igeliťák stažený gumou, z něhož trčí šnorchl a volám "Píchej, Katko, píchej" a přivolaným policistům vysvětluji, že trénuji na výstupy v Himálaji a poznal jsem s určitostí, že Vitásek je paramagor.

Ovšem on se nedal a tvrdil, že ještě budu rád pobíhat se šnorchlem, že šnorchl je náramně užitečná věc, která se často hodí, například jemu se nedávno hodila, když bojoval se svými sousedy v domě pomocí slzného plynu, tak měl hlavu omotanou ručníkem, na očích lyžařské brýle a v hubě šnorchl a jak mu, panečku ten boj šel! A vyprávěl zběsilou historku o bitvě se sousedy, která je drastická, napínavá, avšak příliš dlouhá a tak ji vylíčím až někdy jindy.

Zabráni v popsaný intelektuální diskurz přišli jsme na Praděd a vypili po kávě. Vitásek vyhlížel holku ze včerejška, neb, jak pravil, má pro ni nové překvapení a já jsem vyhlížel dalekohledem skrz okno Lysou horu. Poté jsme zaplatili nehorázné sumy a zaláteřili na adresu telekomunikací či co je to za parchanty, kteří provozují vysílač s vyhlídkou pro veřejnost, která je ale vždycky "z technických důvodů" uzavřena.

Do Karlovy Studánky rozhodli jsme se sejít po modré značce, která vede údolím Bílé Opavy, podél vodopádů a jiných lyrických scenérií, což se Vitáskovi líbilo, ovšem jen do té doby, než jsem mu objasnil, že tato cesta je v zimě vždy velmi zledovatělá a určitě se zabijeme. Nicméně i tak šel, a přesto, že sebou asi čtyřikrát bacil, neztratil dobrou náladu a vykládal mi historky o Aldarovi a jeho spolku Los Pupkos.

Aldar je podivín, žijící v pomatených představách, které mylně nazývá buddhismem a jenž sestávají z rozličných nepravděpodobných báchorek a smyšlenek. Kupříkladu se domnívá, že pomocí meditačních technik docílí stavu, kdy bude celou noc sedět na mrazu zabalený v mokrá prostěradla a ta na něm budou schnout a on si tak přivydělá jako sušák na prádlo. Též má představu, že v Indii a Nepálu chodí samí jogíni, kteří bez ustání levitují a předvádějí jiné iluzionistické triky. Aby dosáhl jejich dokonalosti, nejí maso a nezabíjí ničeho živého, ačkoli se domnívám, že až si tohle přečte, udělá výjimku. Rovněž jezdí na rozličné meditační akce, jež pořádají Indové, kteří zjistili, že oblbováním Evropanů se uživí podstatně lépe než doma levitací, tam celé dny nejí a jen buší do gongů a pije různé lektvary, aby dosáhl nirvány a vyvanutí. Pak přijde domů, rozvěsí po stěnách pestré modlitební praporky, zapálí vonnou tyčinku a je šťastný. Zábavný chlapík, tenhle Aldar.

Avšak není sám. Shromáždil kolem sebe skupinu kamarádů, jimž naočkoval své bizarní názory a kteří jej uctívají jako svého guru. Tito přátele jsou Tyf a ženština jménem Míša, na kterou má Vitásek zvláště spadeno, neb podporuje mudžahídy a pořád něco mele, a pak člověk s přezdívkou Celeb. Všichni se klanějí velkému Aldarovi, neboť jim sděluje věčné pravdy a nemají rádi Vitáska, který se tomu vysmívá, a to zcela nepokrytě a na veřejnosti.

A jednou se stalo, že Vitásek a zmíněná buddhistická sebranka šli do hospody, kde si dal Vitásek pivo a oni se zaškaredili, jelikož pivo jest nápoj nečistý a buddhisté žádné drogy neužívají, aby se vymanili z nekonečného řetězce reinkarnací. Místo toho pijí čistou vodu, která je nabitá pozitivní energií a harmonizuje tělesné pochody, což řekli číšníkovi s přáním, aby každému přinesl pohár čisté pramenité vody. Číšník vodu přinesl, už viděl jinačí pomatence, tak co. Pro trochu vody z vodovodu škodný nebude a třeba bude legrace.

BuddhaPoté Tyf s tajemným výrazem v tváři vytáhl malou lahvičku, se kterou zacházel tak opatrně, jako by v ní byla hlína z Buddhova hrobu či něco podobného. Vysvětlil Vitáskovi, že v lahvičce je vylisovaná šťáva z jader citrusů, kterou zakoupil za dlouhé peníze v prodejně se zdravou výživou. Vitásek se ptal, co s tou blbinou hodlá dělat.

"Ty nevíš? Štáva z citrusových jader je úžasné přírodní antibiotikum! Přečti si návod."

Vitásek si přečetl návod a tam opravdu stálo, že je to přírodní antibiotikum, ale nejen to. Údajně má tak děsivé léčivé účinky, že kdo si dá denně do vody tři kapky, nikdy neonemocní, a pokud už nemocný je, okamžitě se uzdraví, i kdyby měl třeba mor, neštovice a antrax k tomu. A jen pouhý pohled na lahvičku s tak zázračným elixírem má skvělé účinky, navíc se dá tato božská tekutina použít k dezinfekci nádobí, záchodů, vyleštění bot a nalita do nádrže, sníží výrazně spotřebu automobilů. Podobných věcí tam prý bylo ještě víc, ale Vitásek si už přečetl jenom cenu na konci a pohrdavě se zašklebil.

Lahvičku uchopila Míša a obezřetně nakapala tři kapky do sklenice.

Poté vzal Tyf a nakapal do své sklenice šest kapek. Míša se zděsila.

"Šest kapek!? To chceš pít?"

"Ano", prohlásil troufale Tyf.

"Ale to je strašlivě silné!!! To tě může i zabít! To nesmíš!", povykovala Míša a snažila se mu vytrhnout sklenici z ruky.

"Ne, vypiju to, posílí to mou karmu!"

"To nedovolím, vždyť by to byla tvá smrt! Pomysli na Aldara, co nám říkal o uměřenosti vždy a ve všem!"

"Vážně naprostí cvoci, rvali se tam o sklenici s tím svým blivajzem, byl jsem z nich úplně otrávený a už mi ani to pivo nechutnalo", dokončil historku Vitásek. Zdálo se mi to veselé a dožadoval jsem se dalších příběhů o šílených buddhistech, ale Vitásek byl zhnusen a už mi nic vykládat nechtěl, zvláště, když jsem prohlásil, že to dám všechno na web. Taky už jsme došli do Karlovy Studánky a zrovna nám jel autobus, pročež jsme nasedli a jeli domů. Cestou jsme chlastali pivo a víno s kofolou a zapíjeli to rumem z Vitáskovy čutory a proto se asi jen tak z řetězce reinkarnací nevymaníme.

Sobota 17 

Chata Jiřího na ŠerákuAutomobil jest vynález zkázy. Zejména, když jej řídí šílená trpaslice Ohava, která si musí na sedadlo dávat polštář, aby měla alespoň dojem, že něco vidí. Protože tak ale nedosáhne na pedály, položí si na plyn cihlu a nikdy nebrzdí. Když potřebuje zmáčknout spojku, sveze se pod sedadlo a cosi tam dlouze kutí. Seděl jsem vzadu a třásl jsem se celou cestu strachy. Navíc si Ohava při jízdě stopadesátikilometrovou rychlostí tmou po namrzlých okreskách prohlíží mapu a hádá se s Vitáskem kudy má jet. Já vzadu přemýšlím, jestli bude bezpečnější vyskočit dokud je čas nebo ještě počkat. Strašný zážitek.

Nějakou zvláštní náhodou jsme dojeli bez katastrofy, avšak nikoli do Zábřehu, ale na zapomenutou zastávku v polích, kde nás Ohava vysadila, řka, že už nás má plné zuby. A odjela. Po čase přijel i vlak, tak jsme nastoupili, já vytáhl první z mnoha plechovek s pivem a jali jsme se chlastat. Po příchodu průvodčí předvedl Vitásek pěknou etudu - beze slova sundal batoh, velmi zdlouhavě jej rozepínal, rozvazoval všemožné šňůrky, jal se z něj něco vyšťourávat. Myslel jsem, že hledá peněženku a přemýšlel jsem, proč ji, blb, nechal tak hluboko v batohu, když přece věděl, že bude platit lístky. Vitásek stále vyndával další a další věci, průvodčí už byla značně nervózní, avšak Vitásek se nenechal rušit. Po drahné době vytáhl koženou brašničku, z té pouzdro, z pouzdra mobil. Zadíval se na displej a zavrtěl hlavou. Poté prohlásil směrem k průvodčí "Myslel jsem, že mi zvonil mobil!". "Vy už jste tu byli?!", zaskřípala baba zuby. "Samozřejmě", odvětil nevinně Vitásek a jal se zase všechno skládat do batohu. Průvodčí cosi pohrdlivého zavrčela a šla pryč.

Netušil jsem, že je Vitásek zarputilý černý pasažér, ale on se nezdá. Doma se tváří jako beránek, ale jakmile zmizí z dosahu manželky, je jak urvaný z řetězu. Během hodiny do sebe naklopil dvě piva a pak už jsme byli na Ramzové.

Jean-Paul Belmondo v akciŠest set metrů převýšení na chatu na Šeráku jsme vylezli za necelou hodinu a půl. Trochu jsem se bál, že si v úplné tmě na namrzlé sjezdovce zlámeme hnáty, ale nic se nestalo. Chatař nám uvařil párky a prohlásil, že jsme na chatě jediní a že jde brousit nůž. Pak jsme jedli párky, chatař s nabroušeným nožem sledoval v televizi detektivku s Belmondem a ve vypjatých okamžicích bodal nervózně do stolu. Vitásek prohlásil, že si myslel, že bude sedět v teple a venku bude skučet vichřice, jenže vichřice neskučí a tak že je to podvod a chatař odvětil, že kdyby byla venku vichřice, tak že bychom na chatu vůbec nedošli a cestou zmrzli, zachechtal se a bodnul zas nožem do stolu. A prý ráno klidně vichřice být může a že si to pak ještě užijeme a budeme hořce vzpomínat, jak jsme seděli na chatě, ale bude pozdě a zmrzneme, že už se to stalo mockrát a zase se zachechtal a zabodnul nůž a nůž divně zadrnčel bňňň, což se mu zalíbilo a pořád na něj brnkal a nůž dělal bňňňň bňňň a v televizi skákal Belmondo z mostu na auto. Vitásek byl z toho všeho najednou nervózní, protože se mu vůbec nezamlouvalo, jak dělá nůž bňňň bňňň. Neuklidnilo ho ani, když jsem mu vysvětloval, že bňňň bňňň je pořád lepší, než když se nůž brousí, protože to dělá mnohem horší vííííít víííít, kam se hrabe bňňň bňňň. Sežral nasupeně párek a šli jsme spát a když jsme odcházeli, tak se pořád ozývalo bňňň bňňň a střelba ze samopalu z filmu s Belmondem. Pokoj jsme radši pořádně zamknuli.

Ráno bylo jasno a žádná vichřice. Na hřebeni jen asi deset centimetrů sněhu, poněkud zledovatělého. Vitásek si zavěsil na krk dalekohled a začal se dožadovat výhledů, protože prý do hor jezdí jen kvůli výhledům a jestli nebudou výhledy, tak on považuje celou expedici za nezdařenou a mne za hlavního viníka. Jenže výhledů se mu záhy dostalo, neb z Keprníku bylo vidět na jedné straně Radhošť a Lysou horu v Beskydech, na druhé Sněžku. Dokonce to vypadalo, že za Lysou horou čouhá z mlhy kousek Fatry. Vitásek byl spokojený, civěl dalekohledem a pochlemstával pivo z piksle. Mix kofoly a červeného vína, který jsem vzal s sebou, pít odmítal, jelikož prý se nechce nakazit salmonelózou z mnou oslintané lahve.

Na Švýcárnu jsme dorazili před druhou hodinou, nechali tam batohy a šli na Praděd. Cestou jsme se prodírali mraky běžkařů, kteří jezdili pořád dokola najediném úseku, kde se dalo lyžovat a snažili se nás přejet, jenže my jsme vždycky uskočili.

Na Pradědu je vysílač a v něm hospoda. Vitásek, ve tváři oduševnělý výraz, oslovil dívky, co seděly u jednoho ze stolů:

"Dobrý den, prosím vás, je tady místo?"

"Není, přijdou nám kamarádi", řekla jedna z holek.

"TAK SE VOJEB SAMA!!!!", zařval strašlivě Vitásek na celou hospodu, až se všichni lekli.

Chata Švýcárna

Sedli jsme si jinam a Vitásek si objednal tequilu (doufám, že se to tak píše), což je pití, které neznám. Pak se jal mi líčit, jak nesnáší tlusté ženy. Poukázal jsem na to, že si stahuje z internetu obrázky otylých dívek a že svého času velmi příznivě recenzoval film "Baculky v posilovně", ale Vitásek prohlásil:

"To máš jako když se jdeš do ZOO podívat na hrocha. Líbí se ti, ale domů by sis ho nepřivedl."

Pak mu přinesli jeho nápoj spolu s citrónem a Vitásek mě učil, že když chci pít tequilu jako znalec, tak se musím nejdřív celý posolit a pak si narvat do huby citrón a teprve pak to pít. Nebo tak nějak. Moc se mi to nezdálo, ale zkusil jsem to taky a bylo to hnusné. Vitásek vytáhl mobil a poslal Pepovi, zvanému Japončík zprávu "Sedíme na Pradědu v hospodě a chlastáme tequillu. Co ty?". Jenže Japončík neodpovídal, tak jsme šli radši zase zpátky na Švýcárnu a Vitásek při odchodu pronesl významně k dívčině, co ji prve tak vyděsil:

"A nebudu to říkat dvakrát!"

Poté jsme šli zpátky, byla všude tma a Vitásek sebou dvakrát praštil na ledu. Když se sebral, tak začal vykládat cosi o meteorickém roji, který prý bude vidět a budou lítat meteory sem a tam, padat všude kolem a pobijí všechny běžkaře a tupé holky, které nepoznají jeho kvality. Smál jsem se tomu, jenže najednou oblohu ozářilo jasné světlo a Vitásek s prorocky exaltovaným výrazem zařičel "Už je to tady". A světlo zhaslo a nic se nestalo, jenom mobil zazvonil a přišla zpráva od Japončíka: "Sedím na hajzlu a seru, stačí?". Mi to stačilo úplně.

Na chatě jsme dostali hlad. Servírka pořád běhala po chodbě s talíři plnými chutných a voňavých jídel a nosila je kamsi dozadu. I vydali jsme se tím směrem, ale z kuchyně vyběhl kuchař a zavřeštěl "Tam nechoďte, tam je kurz!". Vitásek se jej zeptal, jestli můžeme dostat něco k jídlu, i když nejsme kurz.

Pepův ideál krásy"A jste tady ubytovaní?"

"Jo."

"Tak to můžete, domluvte se se servírkou".

Přišla servírka: "Jste tady ubytovaní?"

"Jo."

"Opravdu?", podivila se a zavolala kuchaře. Pak se do nás oba pustili:

"Jste tady ubytovaní?"

"Jo!"

Zavolali chlapíka od baru. Přišel a zeptal se:

"Jste tady ubytovaní?"

"JO!!!"

"A co chcete?"

"Jíst! Ham! Něco k jídlu!!!"

"No já nevím, jste tady ubytovaní?"

Začala ve mě vařit krev a už jsem si rozvrhoval, jak ho kopnu mezi nohy, pak se otočím o devadesát stupňů, servírku vezmu pěstí do čumáku a nato zarazím kuchaři prsty do očí a kolenem ho naberu do žaludku, ale asi to na mě bylo vidět, jelikož najednou všichni tři otočili a svorně prohlásili, že si máme sednout a že nám přinesou jídelní lístek. K exekuci tedy nedošlo.

Seděli jsme a rozvíjeli dál debatu o tlustých ženách. Vitásek měl zato, že obézní žena se nevyplatí, jelikož toho moc sní, ale já mu oponoval, že obéza drží neustále dietu a právě proto toho sní jen málo, ale on zase namítnul, že sice dietu drží, ale kupuje si rozličné preparáty na hubnutí, a proto se prodraží dvojnásob. A že jemu se líbí ženy rachitické až vyzáblé, jako je třeba Ohava nebo Japončíkova manželka Ivča. A tím jsme se dostali k Japončíkovi a jeho podivnému názoru na ženy. On totiž hlavně trvá na tom, aby žena měla kulatou hlavu. Čím kulatější, tím lepší. Napadlo mě, že by se mu asi nejvíc líbila dívka, co by měla hlavu kulatou jako sněhulák a představil jsem si, jak by taková příšera vypadala. Brrrr. Otřásl jsem se.

"Co je?", vyptával se Vitásek.

Vylíčil jsem mu svou představu položeny-polosněhuláka a on se na mě tak divně podíval a nic neříkal. A najednou mě napadlo, že je podezřelé, že na nás kuchař tak křičel, ať nechodíme dozadu k tomu kurzu, co mu nosili jídlo a kdo ví, co je vlastně ten kurz zač. A před očima mi vyvstala hrůzostrašná představa žen s dokonale kulatými hlavami sněhuláků, jak sedí okolo stolu a oni jim tam nosí jídlo a ty hlavy se pomalu otáčejí a civí velikýma černýma namalovanýma očima. Znova jsem se otřásl, ještě víc než prve a řekl jsem Vitáskovi, co mě napadlo.

Vitásek pravil, že jsem pošuk.

Pak nám přinesli jídlo a my jsme jej požírali a já pořád viděl ty hrůzné kulaté hlavy a všechno to bylo kvůli Pepkovi a jeho nevkusným, zrůdným, zvrhlým názorům na ženy. A pak jsme zaplatili, šli na pokoj, zalezl jsem do postele a usnul a zdálo se mi, jak Vitásek jezdí v růžovém kabrioletu a vzadu v kufru leží obrovská, nadmíru tučná vypasená ženská s úplně kulatou hlavou.

Pátek 16 

Sečtená labuťAby zas šťourové nepsali, předem upozorňuji, že tohle píši ve čtvrtek, stalo se to ve čtvrtek a pátek je vlevo napsáno proto, jelikož je to určeno ke čtení v pátek. A taky protože je mi to fuk. A vůbec.

12:10 Už je to skoro rok, co jsem sčítal labutě jako blázen, abych od ornitologické společnosti získal propagační materiály s návody na kuchyňské úpravy rozličných divoce žijících ptáků. Naslibovali toho spoustu, ptakomilci, já s nasazením života posčítal mraky labutí a jak to dopadlo? Neposlali nic. Pročež na pranýř s nimi a až zas budete někde číst ty jejich výzvy pro naivní ptakočety, tak se jim na to vybodněte.

Grrrrrr!!! Nenávidím lidi, co dělají uzly na mikrotenových sáčcích. Bastardi, hovada, potvory! Vždycky se strašně rozzuřím, když se to snažím rozvázat, celý se vzteky poslintám, ono to vůbec nejde, pak pytlík vztekle rozervu na cáry a mám po náladě. Udělal bych jim uzel na krku, těm vazačům, spoustu uzlů na všech údech a vhodil do bažiny. To by je naučilo.

Uvařil jsem si knedlíky s vejci a přidal k nim olivy. Olivy jsou výrazné chuti, pikantní… až… no, trochu snad až takové divné. Jakoby… zkažené. Fuj, hnusné jsou, jsou to shnilé druhořadé olivy výmětové jakosti, smrdí jak fekál. Abych se z nich nepoblul! Až to dojím, jdu sestavit a nafoukat kolo a pak si chci zajet zaplavat, to by bylo hloupé, zblít se při plavání.

Opravář sice kolo spravil, ale měl hromadu chytrých řečí a žádal po mě olbřímí obnosy. A pomluvil mé kolo, to se neodpouští. Příště půjdu asi jinam. Ačkoli možná ne, oni jsou všichni opraváři stejní.

Z těch smradlavých oliv mě natahuje.

14:26 Tak ty olivy asi zkažené nebyly, anžto mi z nich není špatně. Vyčistil jsem kolo petrolejem, takže teď je před barákem velká ropná skvrna. Beru plavky a ujíždím na přehradu.

15:49 Už jsem zpátky. Krásný den, jasno, žlutá, modrá, pozdní podzim jak má být. Voda je zase trošku studenější, ale velký rozdíl už to není, jenom chodidla mrznou o něco dřív. I tak se dá plavat přes deset minut. Protože je po delší době výjimečně hezké počasí, okolo přehrady brousí davy lidí a na břehu sedí každých pár metrů jeden tichý blázen. Ale nikdo se neodvážil se mi pošklebovat, všichni raději decentně odvrátili zrak, vida tak nebezpečného šílence. Akorát když jsem vylezl z vody, tak se přiřítilo psisko a štěkalo na mě vztekle, ale pak zdrhlo. A cestou zpátky jsem viděl dalšího psa a ten měl hrozně dlouhé nohy. Takového jsem viděl v jednom pornofilmu.

Kolo, zdá se, jest opraveno kvalitně a také díky vyčištění jezdí zase jako drak. Doufám, že to nějaký čas vydrží. Mělo by, za ty prachy.

A teď zas chutě do programování.

Už je opravdu pátek, jsou tři hodiny odpoledne, končím s prací a balím batoh. Jedu s Vitáskem do Jeseníků - to je už čtvrtý pokus letošního podzimu, jak se dostat alespoň na chvíli do hor. Dvakrát to zkrachovalo kvůli ostudnému počasí a jednou nás nevzal autobus k prasknutí narvaný Pražáky, tfuj. Tentokrát nás veze Vitáskova žena Martina řečená Ohava do Zábřehu a odsud pojedeme vlakem do sedla Ramzová. Dnes máme vylézt na Jiřího chatu na Šeráku, zítra dojít na Švýcárnu a v neděli do Karlovy Studánky. Není to nic moc, celá trasa se dá zvládnout za jediný den, ale Vitásek vyžadoval spaní na chatách a malé převýšení, a to je pak těžké něco kloudného vymyslet. No co, pořád je to lepší než trčet doma a přemýšlet o smrti.

Čtvrtek 15 

Nejdříve stručné věci:

*Wauu, pri čtení mi běhal mráz na zádech, škoda, že to není dokončeno. hologram@volny.cz

Hm, a co jako není dokončeno? Ostatně to není důležité, hlavně že mráz běhá.

Přestěhoval jsem web, nová adresa je howadoor.wz.cz. Na starý server jsem umístil stránky s automatickým přesměrováním. Odkazy ve vyhledávačích změním asi až příští týden, nebo snad o víkendu.

*Čau. Už dlouho jsi nenapsal žádnej návod ani radu, tak Ti posílám místní (chrudimskej) recept na vánoční puding. Suroviny: sušené švestky, škvarky, cukr, rum, hvězdicové koření, hrozinky, hřebíček, strouhaný perník, vepřové nožičky. Všechno důkladně promícháme, nacpeme do kameninového hrnce a zalejeme vývarem z nožiček (takže nožičky nemícháme, ale s předstihem vaříme, abychom měli ten vývar). V chladném sklepě necháme zrát alespoň 3 měsíce, takže na vánoce to asi nestihnem.

Jo a jak si psal o Tříbeči, je to fakt záhadnej kraj. Mně se tam v okolí z ničeho nic beze stopy ztratily hodinky a 350 korun, jinak to tam ale za moc nestálo.

Pavel, thurlogh@seznam.cz

Puding asi vařit nebudu, protože nemám rád vánoce a nevím, co je to hvězdicové koření. Ble. Hnusné svátky. Ale zkusit by se to mělo. Nešlo by dát místo těch vepřových haxen něco jiného? Návody budou, třeba hned zítra, myslel jsem, že už to všem leze krkem.

*Dnes to mělo být o zenu, o podzemním jezeru kyseliny, zkáze, zmaru a pestrých listech krotonu, leč nebude. Akce Katovna stříká zpátky se úspěšně rozjíždí, a tak to bude o tom. Nejdřív napsal Chocho, famózní to malíř pitoreskních kompozic a pronikavý myslitel:

Tobě asi definitivně hráblo. A to jsem si myslel, že největší idioti jsme byli my, když jsme sháněli podpisy na založení
politické strany Houmera Simpsona a heslem bylo "Homer na Hrad". Klidně tam napíšu, ale

1) bude to fakt "nenápadný" když jim na to každej sere a najednou jim napíšou tuny lidí najednou
2) vzhledem k loňskýmu rozšíření peoplemetrů pochybuju, že by hejbali s programem kvůli mejlům.

Nicméně něco takového vymyslím. Nebylo by ale lepší začat něco takového psát o erotických nočních filmech? Třeba je přesunou na 20.00 hned po zprávách.

AS

Správná připomínka, lidi, nepište tam všichni najednou! A ještě k tomu všichni mailem. Bude dobré poslat i pár papírových psaní. Sám jich několik vyrobím.

Co se týče těch lidoměrů, tak to jsou plané obavy. Ty měřáky jsou dělané hlavně pro zadavatele reklamy, jiný účel to nemá a ve skutečnosti neměří téměř nic. Údaje, co z nich lezou, mají mizivou a neznámou přesnost a navíc pak procházejí dalším "statistickým" zpracováním, které je překroutí tak, aby vyhovovaly okamžité potřebě. ČT sama deklaruje, že sledovanost není její primární cíl, proto kdyby s lidoměry vyrukovali, tak je pobijeme jejich vlastními zbraněmi. Stávající sledovanost Katovny je beztak pod prahem citlivosti těch měřidel. Ostatně na ČT2 stejně není žádná reklama (Nebo už jo? Já se na to koukám tak málo, že ani nevím), takže sledovanost už nezajímá vůbec nikoho. Navíc by se dalo argumentovat tím, že není dobré srovnávat počet diváků jednotlivých pořadů, ale poměr sledovanost/náklady, tedy kolik stojí v tom kterém pořadu jeden divák. A v tomhle by Katovna byla nejspíš mezi nejlepšími, protože natáčet hodinu čtyři lidi, jak sedí u jednoho stolu, chlastají, kouří a vedou řeči určitě obzvlášť draho nepřijde. Natož ji desetkrát reprízovat - tomu by se dokonce dalo říkat "efektivnější využití investic".

Dílo nadějného mladého malíře Chocha, originál a další jeho malby ke shlédnutí na webu ChochovinyA ten nejdůležitější důvod, proč se peoplemetrů nebojím - vždycky, když jsou na jedné straně racionální argumenty a na druhé vřeštící skupina mimořádně otravných a neodbytných lidí, vyhrajou to ti křiklouni.

Erotika mě nezajímá, já mám radši tvrdé porno, a to televize stejně vysílat nebude, kdybychom se na hlavu postavili. Od toho jsou videopůjčovny, internet a Alena, když si neopatrně převléká tričko. A teď se bojuje za kulturu, až to vyhrajem, tak se teprve podíváme na zoubek těm tvým chlívárnám.

Alena, už převlečená, se ozvala hned po Chochovi:

V tom [sepisování suplik] ti tedy nepomůžu. Já jsem pár těch knížek, o kterých tam vedou monology četla, a názory těchhle teoretických akademických kritiků mě nic neříkají. Jsou to pro mě vesměs kecálkové, kteří mají na ty své bludy v té ČT prostoru až dost. Ale jednou jsem byla na Sklepácích a tam předváděli moc pěknou parodii na Katovnu, to bylo poprvé, co mě ten pořad zaujal. Tak. Že bych se podepsala?

Alena

Alena naráží na anonymní mail, který mi poslala předvčírem, plná naivní víry, že si z IP adresy neodvodím, kdo to poslal. Jal jsem se ji přemlouvat.

Skvělý Amal Gamate poslal rovnou kopii mailu, adresovaného ČT. Vynikající práce. Tak jsem si to vždycky představoval.

Vážení přátelé,

jsem pravidelným divákem pořadu Katovna, ale mám připomínky k vysílacímu času tohoto kvalitního pořadu. Nešlo by Katovnu vysílat dříve, nejlépe od 20.00 hodin, a více celý blok propagovat?

S pozdravem Amalgamate

Řízné, jasné, perfektní. Nato se ozval znovu Chocho:

Helejse, o čem ta Katovna vůbec je? Kdo tam je, v kolik a kdy to dávají a vůbec, něco mi o tom řekni, když už jsem spáchal tohlencto:

Dobrý den.

Od přátel jsem se dověděl, že Katovna vlastní i e-mailovou adresu. Proč je však informace o tomto pořadu možno získat téměř výhradně jen neoficiálními cestami? Katovnu považuji za pořad oprostěný od podbízivých názorů a naopak je pro mě pořadem odhalujícím čisté názory vzdělaných lidí. Dále bych se chtěl zeptat, jeli možno získat starší odvysílané díly Katovny na nosičích, nejlépe DVD?

Tímto bych také popřál panu Rejžkovi hodně štěstí v udržování úrovně pořadu na stávající výši. Taktéž bych se přimlouval za vysílání Katovny v divácky atraktivnějších časech, protože je nutno rozetnout začarovaný kruh, kdy pořad není přesunut do hlavního času s odůvodněním malé sledovanosti, která ovšem pramení z vysílání Katovny v nevhodnou dobu. Ještě jednou děkuji za pořad vysoké úrovně.

S pozdravem Adrian Sitta

Úžasné, ten člověk válí, že jo? Já ho vážně žeru. "Čisté názory vzdělaných lidí", žjóva. Ale i mně se zadařilo a přemluvil jsem nakonec Alenu, která spáchala a odeslala následující text:

Milí televizní redaktoři,

moc mě zaujala poslední Katovna. Proč se o ní nic nedozvím z Vašich stránek? Nač tam to okénko na vyhledávání máte, když nefunguje? Někdy vysíláte ty zajímavější pořady opravdu dost pozdě, a tak bych předpokládala, že se o nich něco dozvím aspoň na internetu. Doufám, že až příště zabrousím na Vaše stránky, najdu to, co očekávám.

Alena

Žůžo, maso, hlína, fakt nářez, vombat žere rouru. Alena je nejen jedna z nejhezčích knihovnic v městské knihovně v Rychnově nad Kněžnou, ale také v nouzi pomůže. Napsal bych "suproš", ale Blable by mi rozbila hlavu lopatou.

Dík všem a ti, co ještě nenapsali, mají teď ulehčenou práci, protože docela postačí poslepovat vlastní text z uvedených předloh a je to. Pochopitelně, pokud budete chtít předchozí maily trumfnout, jen tím věci pomůžete. Směle do toho!

Adrian má pravdu v tom, že mnoho z vás skutečně Katovnu nikdy nevidělo a rádi by o ní nejdřív alespoň něco málo věděli, než začnou útočit na televizáky. Web, jak víme, v téhle věci nepomůže, proto vylíčím pořad Katovna sám:

V centru dění je stůl, kolem něj sedí (většinou) čtyři lidé. Vždycky je tam Jan Rejžek, obvykle Vladimír Just a pak dva hosté, kteří se obměňují, všechno to literární, divadelní a jiní kritikové, inťouši každým coulem, brejličky, vodnatý pohled, prostě jedničky. Sedí, kouří, přímo hulí (ale poslední dobou už moc ne), chlastají a kritizují a kritizují. Divadlo, televizi, knihy, cokoli. Kamera je snímá ve velmi dlouhých záběrech a celý skoro hodinový pořad dělá dojem, jako by byl natáčen bez jediného střihu. V posledním díle stál stůl ve studiové dekoraci, ale zpočátku natáčeli Katovnu přímo v jakési hospodě. To se mi líbilo víc, v podstatě to byla hodina hospodských keců opilých intelektuálů, prostě něco fantaskního. Tak, jak to tady popisuji, to ten dojem nedělá, ale stačí se na Katovnu dvacet minut soustředěně dívat a odhalíte její skryté kouzlo. Bohužel dávají jen jeden díl měsíčně, tedy zatím, než ji prosadíme jako každodenní pořad.

http://www.lidovky.cz/Když jsem nesehnal žádné fotky ani jiné materiály, kterými bych vám pořad přiblížil, poohlédl jsem se alespoň po internetu, jestli nenajdu něco o Janu Rejžkovi. A našel. Na webu Lidových Novin je od něj a o něm hned několik pěkných článků (či jak říká vzdělanec Adrian, statí), které jsem bezostyšně vykradl. Můžete se třeba dočíst, že "novináři Šmídová a Rejžek prý důtku nedostali". "Nikdy jsme žádnou oficiální důtku nedostali. Ta informace mě poškodila a já budu po panu Šternovi žádat veřejnou omluvu," zlobil se Rejžek. Ovšem na Rejžka se zase zlobí Helena Vondráčková a i ona chce od kritika omluvu, protože ji neustále připomíná její podpis Anticharty, až z toho nebohá celé noci nespí a sestavuje žaloby. Ovšem nějakých žalob se odvážný Jan Rejžek nebojí, takových už bylo, nebere si servítky, je to geroj. Jednou je kritik a tak to mlátí, padni komu padni. Lidé kolem zuří, ale on se nedá, uprostřed vřavy kritikuje seč může, toť jeho poslání a úděl. Zuří i paní senátorka Ondrová, hever jí zuby vyraž, a nazývá Rejžka "malým a ubohým". Ale to jsou jen žabomyší války, kterými se velký kritik příliš nezabývá, jelikož má na práci výběr nejlepších a nejhorších textů české písně za poslední desetiletí. Co vybral?

Nejhezčí
1. Radek Pastrňák: Mám jednu ruku dlouhou (Buty)
2. Robert Kodym: Medvídek (Lucie)
3. Robert Nebřenský: Marx Engels Beatles (Vltava)
Nejhorší
1. J. Machek: My jsme ten správnej tým (Michal David)
2. David Škach: Máma (Lunetic)
3. Ondřej Hejma: Sametová (Žlutý pes)

Kritik, bohém, génius. Jan Rejžek.Můžeme s jeho výběrem souhlasit nebo ne, ale žasnout nad břitkostí jeho geniální mysli prostě musíme, o tom žádná. Když se zdatně vypořádal s hudbou, odpověděl Jan Rejžek v anketě "Kdo Čechům kazí vkus?".

Třebaže jsou mezi námi dozajista Češi, kteří si vkus nikým a ničím kazit nenechají, těm méně odolným ho ničí plno pachatelů, tak jenom namátkou: - dramaturgové většiny zábavních pořadů TV Nova a České televize, všichni ti Rösslerové, Salavové se svými pořady, Peříčko, Go Go Šou, TELE TELE a Eňo ňůňo - herecká šmíra, která se živí vystupováním v nich - grafomani, pardon, psavci, kteří píšou, i když nemají o čem, jako Martin Nezval nebo Barbora Nesvadbová - různí psychiatři a sexuologové s temnou minulostí typu Jana Cimického nebo Radima Uzla, kteří bezostyšně zpeněžují zájem lidu o sex a duševní choroby - architekti, kteří bourají cenné památky a staví místo nich "sny šílených cukrářů" - bulvární média (a občas bohužel i Lidové noviny) s upoceným kultem malých českých celebrit - Týdeník televize a úvodníky jeho šéfredaktorky Daniely Kupsové, vycházející dokonale vstříc měšťáckým jistotám s pejsánky, bábovkami či Dádou Patrasovou - v neposlední řadě naši politici v čele s premiérem Milošem Zemanem, kteří nastolují jako normu jednání hulvátství, aroganci a lež - a další - a další…

Ano, voláme všichni, smrt měšťáckým jistotám! Zastavte cukráře, bourající naše památky! Strhejte šaty z Dády Patrasové (to volá Chocho)!

Jan Rejžek spolu s Vladimírem Justem pak obsadil v anketě pěkné čtvrté místo.

Kdo Čechům kazí vkus - výsledky čtenářské ankety Lidových novin

1. Vladimír Železný, Nova, pes Novák

11. Jan Cimický, Radim Uzel
2. dozvuky komunismu 12. architekti
3. Karel Gott 13. bulvární tisk
4. Vladimír Just a Jan Rejžek 14. Martin Nezval, Bára Nesvadbová
5. politici 15. Hloupý Honza, Josef Švejk
6. módní návrháři 16. novináři
7. Lunetic 17. hračky
8. programy českých televizí 18. životní styl
9. zkomolená čeština v médiích 19. škola
10. reklama 20. Petr Novotný, skinheadi

Pravda, člověk se neubrání pocitu, že je to vůči němu nespravedlivé, získat pouze bramborovou medaili, ale je to snad pro jednotlivce ostuda, být poražen ideologií takového kalibru, systémem, který má na svědomí padesát miliónů lidí a prvního člověka ve vesmíru? Já myslím, že ne.

Už jen z této velmi skrovné přehlídky jasně vidíte, že máme co do činění s opravdu výjimečným člověkem a že je správné se brát o to, aby média, jež mají přímo ve svých stanovách sloužit veřejnosti, poskytla jeho myšlenkám větší prostor a tím umožnila lidu obecnému sklízet plody mozku vpravdě geniálního.

Ta anketa mě zaujala. Odpovídali tam různí lidé a to byste ani nevěřili, co z nich kolikrát vylezlo. Ze všeho nejvíc se mi líbil Ludvík Vaculík, který prohlásil, že Čechům nejvíc kazí kus "vyboulené svaly hrdinů v amerických filmech". Autor fejetonu "Byla to kep?" a "Proti ženám" se nezapře. Je zkrátka boží, to se musí nechat. Ale ostatní mu zdatně sekundují. Kdybych se snažil sebevíc, to, že "vkus na venkově nejvíce ohrožují sousedky, které neváhají k sukni nosit tmavé ponožky", to bych nevymyslel.

Avšak vymyslel jsem, že jim nápad s anketou sprostě ukradnu a obeslal jsem stejnou otázkou několik známých. Pokud jsem na vás zapomněl, neurážejte se, není v tom zlý úmysl, jsem jen hloupý. Pošlete mi svůj názor na tento závažný problém, i když jsem se vás na něj neptal, všechny názory zveřejním a budete slavní.

Jako první odpověděla Pavla, a šla do toho s vervou:

Velmi slušná anketa. Víceméně souhlasím se všemi zúčastněnými. Nevkus a kýče vládnou světem. Někdy mám pocit, že lidi vážně žádný vkus nemají a tudíž ho nemůže nic kazit. Například tvoje básnička O veverce.

To je názorný příklad lidského nevkusu, co si budeme povídat. Ani ne tak tvoje básnička, ale reakce těch lidí [Pavla proti mé vůli, avšak mým jménem, umístila zmíněné verše na obskurní server Totem, kde se k nim vyjádřilo několik nevzdělanců a ignorantů]. Je to na zblití. Ale to jenom tak na okraj.

Jinak vkus nám kazí spousta lidí i věcí. Za vrchol nevkusu považuji plátky typu Blesk, Super, Spy, Šťastný Jim, Katka, Tina, Překvapení, atd. atd. Umělé květiny ve váze jiné než hřbitovní, a i tam je to hrůza. Obrazy na zdi poseté různými třpytivými drobečky. Míchání tequily s čímkoliv. Nevkusně barevně sladěné oblečení, bílé ponožky k tmavému obleku a tmavým botám, ponožky u mužů do sandálů, především trekových, ponožky u žen do lodičeku. Umaštěné vlasy a okousané nebo barevně zmalované nehty, modré a fialové punčochy. Televizní seriály typu Manuela, Divoký anděl, Mladí a bohatí nebo jak se ty sračky všechny jmenujou. Milana Knížáka, Soňu Polonyiovou. Oblečení svého kolegy Bohouška. Nákupy v sekáči a u ťingťongů. Jíst čínu z kočky. Brnocentrismus a Žatcocentrismus. Igelitové tašky. Litry laciné kolínské na lidech, hlavně po ránu v socce, která stejně nepřetluče pach jejich včerejšího potu. Knihy Jackie Collinsové a Haliny Pawlovské. Humor Švejka, Cimrmana a Luďka Soboty. Vlasový příčesek mojí matky, která si myslí, že jsme stejné a zapomíná přitom na třicetiletý věkový rozdíl. Oblečky pro pejsky, aby jim v zimě bylo teplo a v dešti nezmokli. Háčkované prostírání a obrázky na zeď. Mít v čele státu taková prasata jako je Miloš Zeman či to hovado, co si vzalo Báru Nesvadbovou, nemůžu mu teď ani přijít na jméno. Filmy typu Prci, prci, prcičky nebo Scary Movie. Ježíši, málem bych zapomněla na Lunetic a Ivetu Bartošovou a Ilonu Cszákovou a všechny ty úchylácké chlapecké zahraniční i tuzemské skupiny. Některé moderní architektonické skvosty, ty snad ani raději nebudu jmenovat. Většina módních návrhářů, především těch "špičkových", ty hrůzy co navrhují nejsou modely ale karnevalové či hororové kostýmy.

Taky se mi někdy pletou pojmy s dojmy a rozlišit vrchol nevkusu s vrcholem ignorance je potom docela těžké. Je toho hrozně moc, ani si teď raději nechci na všechno vzpomínat, jelikož bych se mohla pěkně vytočit. A protože mám dneska den posraným navrch, tak by to  nebyla zase ani taková dřina.

Z toho všeho mi teď vyplývá, že vkus nám kazí především rodiče svojí výchovou a vnucováním společenských zvyklostí a zásad, na které se stejně všichni jednou vykašleme a budeme si dělat co chceme dle svého vkusu. Ať už se to týká oblékání se, vzdělávání se, zkulturňování se. A pak to zase budeme vnucovat našim dětem, a tak to půjde pořád dokola. A televize, knihy, noviny, umění, divadlo a v neposlední řadě kino tomu jenom a jenom napomáhají.

Takže jsme všichni v prdeli a ať si každej dělá co chce, hlavně, že jemu se to líbí.

Pavla

Tak to byla Pavla Rychtářová, a že se ale odvázala, děvče jedno blonďaté, řádně proprsené, což? Břitké názory, ostrý pohled, k obědu pečená vačice, to je celá ona. Už se těším, kdo další mi napíše.

Ale teď dost těšení, je půl druhé v noci, dopil jsem mix červeného vína s kofolou a pomerančovým džusem a jdu si lehnout, neb ráno mne čeká programování a cesta k opraváři pro kolo.

"Vyboulené svaly hrdinů v amerických filmech"! "Sexuologové s temnou minulostí"! To baštím…

Středa 14 

Pornografie na páně Chochově webu. Na snímku je známá pražská postavička, fotografka Pavla.Ucvikl jsem říjen a dal ho do starších událostí. Zmenšení souboru jest pronikavé.

Ani už nevím, jestli jsem se někdy zmínil o půlbitovém myšlení Pepy vulgo Japončíka. Asi ne. To jsme vynalezli kdysi dávno, když jsme jej na koleji pozorovali. Kdyby měl myšlení alespoň jednobitové, tak by měl mít dva stavy. Například nadržený - nenadržený. Jenže Japončík má jenom jeden stav, nadržený. To zcela determinuje jeho chování a proto má půlbitové myšlení. Později, když odjel do Japonska, tak tam začal chlastat zelený čaj a svádět svou jednoduchou povahu na účinky tohoto nápoje trpce svíravé chuti, ale nikdo mu to nevěřil. Jenže teď začínám pomalu měnit názor. Čím víc piju zeleného čaje, tím víc začínám věřit Japovi a tomu, co o tom říkal. A že ted piju toho čaje spousty, když nemůžu pít kafe. Třeba na tom skutečně něco bude. Vyzkoušejte a dejte vědět.

Adrian dorazil své stránky. To, co s nimi udělal, je skutečně rána z milosti. Změnil design tak, že je nyní forma v harmonickém souladu se zblitíhodným obsahem a obojí v antagonistickém rozporu s dobrým vkusem a zdravým rozumem. Soudím, že se stane ještě populárnější, než už je. Taky se o to vehementně snaží - od neustálého referování o mém Zápisníku přešel k jeho přímému vykrádání. Ale i to mu bylo málo, nyní neváhá ve svém očividném, nestoudném populismu sáhnout až k slizké pornografii. Ukázku zde uvádím jen jako odstrašující příklad, co s člověkem udělá obsedantní touha být oblíben. Když si důkladně pročtete jeho deník a vypořádáte se s následky, které to na vás nutně zanechá, zjistíte, že Adrianovo chování je jasným důsledkem traumat z dětství, vyrůstání v neuspořádaných rodinných poměrech, šikanování ve školní družině a opakovaných úrazů hlavy. Proto apeluji na rodiče, aby lépe dbali na výchovu svých dětí, abychom zůstali ušetřeni podobných Adrianů a jejich hnusných webů.

*Co si máme představit pod pojmem "izolovaný cvik na erektory", který neodolatelně přitáhl k tobě "hnusnou vzdutou ženskou jenž něco začala blábolit"? Teda jako info pro ty, kterým se posilovna vyhejbá jako čert kříži…Neni to nějaká čuňárna! F

Zajímavé, na tohle se mě ptalo hned několik dalších lidí i žen. Tedy vězte, že nejde o žádnou prasárnu. Erektory neboli vzpřimovače jsou svaly, které jsou na zádech podél páteře a umožňují člověku stát vzpřímeně, což F jako doktor medicíny dobře ví, ale asi taky pije příliš zeleného čaje a to mu zatemňuje mozek, proto vidí všude hned prasárny. Izolovaný cvik je pak takový cvik, který zátěž směřuje pouze nebo alespoň z větší části do zvolené svalové partie a nezatěžuje vůbec, nebo jen minimálně, svalové partie ostatní. Izolovaným (alespoň částečně) cvikem na erektory je hyperextenze. Kdybyste si lehli na břicho na stůl a pak se posunuli tak, aby vám část těla od horního konce pánve přesahovala přes okraj, tak přepadnete na zem a natlučete si. Proto se to nedělá na stole, ale na zvláštním zařízení, do kterého si zaklesnete nohy a ono vás udrží. A pak sklapujete čouhající horní část těla dolů a zase se narovnáváte do vodorovné polohy a to je ta hyperextenze. Mrtvý tah je v podstatě pohyb, který děláte, když něco leží na zemi a vy to zvednete. Něco těžšího. Třeba pytel cementu nebo dva nebo víc.

*To se Rejžkovi nedivím, že reagoval, protože mu už asi tři roky nikdo nic nepochválil. Je z toho taky vedle, chudák. Pořád něco mele a nikdo ho neposlouchá, jen Howadoor. A nepodepíšu se.

Tady se nikdo podepisovat nemusí. A že Rejžkovi nikdo nic nepochválí? To je přece v pořádku! Tak to má být! Intelektuál má provokovat, má být kontroverzní a lehce perverzní, má vzbuzovat averzi a vzpouru pokojných občanů, co by to byl za intelektuála, kdyby ho všichni chválili, že? To by byl bludař z establišmentu a ne intelektuál. Ačkoli na druhé straně je třeba přiznat, že určitou malou pochvalu by si pan Rejžek zasloužil, čistě jen proto, aby mu nedošla energie a ve svých zábavných eskapádách pokračoval. Proto jsem včera uhodil tvrdě na Českou televizi:

*Jsem nadšeným divákem pořadu Katovna. Snažil jsem se o něm získat další informace na webu České televize, ale krutě jsem se zklamal. Je tristní, že tak jedinečné a výlučné věci, jakou Katovna bezesporu je, zde není věnován ani řádek, ani jediná fotografie. Dokonce se při vyhledávání web České televize tváří, že žádný takový pořad neexistuje. To je skandální!  Trapným, plytkým, pokleslým zábavkám věnujete na webu prostoru víc než dost, ale pořadu Katovna, pořadu výjimečné dokonalosti, vůbec nic? Doufám, že toto opomenutí - chci věřit, že se v tom neskrývá záměr - co nejdříve napravíte. Uvítal bych přinejmenším fotografie z pořadu a stručný obsah plánovaných i již odvysílaných dílů.

 

Howadoor

Ale to není konec, to je začátek. Začátek kampaně, kterou jsem pracovně pojmenoval Katovna stříká zpátky. Je načase, aby se této perle, opravdovému skvostu televizní tvorby, neprávem opomíjenému, odsunovanému a ostouzenému, dostalo místa, jenž mu náleží. Žádám všechny čtenáře Howadoora na cestách, aby mi s kampaní za pozvednutí prestiže Katovny pomohli. Prosím, pište neodkladně na adresu České televize naléhavé žádosti o přemístění pořadu do atraktivnější vysílací doby, zvětšení prostoru, který mu poskytují, o natáčení dalších a dalších dílů a jejich ustavičné reprízování. Aktivizujte též své známé, případně pište sami jejich jménem, je to pro dobrou věc. Naším cílem je vysílání Katovny v hlavním televizním čase. Katovna v sobotu v osm hodin večer na prvním programu, to je to, čeho chceme dosáhnout. Hloupé zábavné pořady nahradí program hodnotný, který celému národu ukáže pravé poklady kultury a nezávislého myšlení. V neposlední řadě se může divák kochat estetickým zážitkem při pohledu na decentní džentlmeny, kteří nahradí dnešní poskakující vyřvané idiotské šašouny.

Že jste Katovnu nikdy neviděli? To přece nevadí! Yettiho jste přece taky nikdy neviděli a pochybujete snad… ne, tak tudy ne.

Že jste Katovnu nikdy neviděli? Právě proto! Přece nechcete, aby vás akulturní programoví pracovníci s nedokončeným vzděláním nutili utrácet čas planým ponocováním při čekání na konečně cenný pořad. Je vaším právem nárokovat si jeho uvedení v rozumné, slušného člověka hodné době! Uvědomme si, že mnozí, nebo alespoň někteří z vás platí televizní poplatky, nebo přinejmenším znají někoho, kdo je platí či snad o někom takovém už slyšeli, a proto je naším nezadatelným, zákonně podloženým právem chtít konečně změnu. Chceme kulturu, chceme inteligentní pořady, chceme Katovnu!

Prosím, pište elektronickou poštou na adresu info@czech-tv.cz. Žádejte častější uvádění, žádejte již odvysílané díly na videokazetách a DVD, žádejte trička s logem Katovny, chtějte prodej fotografií a plakátů s portréty protagonistů, především Jana Rejžka, žádejte uspořádání autogramiády. Projevte zájem, nebojte se bombastických frází. Musíte žádat stádo sviní, když chcete získat prasečí ocásek. Zapomeňte na umírněnost, uvědomte si, s kým jednáte! Své žádosti adresujete lidem, kteří pohřbívají televizní tvorbu a olupují národ o skutečnou kulturu. Díky nim se na tu bednu nedá koukat. Proto tvrdě do nich. Odešlete kopie mailů na všechny možné adresy (info@czech-tv.cz, webmaster@czech-tv.cz) které na webu České televize najdete, velkým deníkům, v podstatě komukoli. Pošlete kopie i mě, dopisy rád zveřejním jako inspiraci pro další spolupracovníky. Vytiskněte je a pošlete i klasickou poštou (Česká televize, Kavčí hory, 140 70 Praha 4). Neštiťte se drsných výrazů. Požádejte o spolupráci své přátele a známé. K dopisům přibalte mrtvého psa nebo cokoli jiného, co na žádost upozorní. Okamžitě po odeslání pošlete další dopis, ve kterém budete splnění žádosti urgovat. Je třeba prorazit všemi prostředky. Telefonujte (02/ 61 13 11 11), je jedno, co budete říkat, hlavně neustále opakujte "Katovna Katovna". Pokud máte čas a nacházíte se v Praze, odchyťte před budovou ČT libovolného pracovníka či jiného člověka a i jemu neustále opakujte "Katovna Katovna". Neplýtvejte argumenty, lidé, kteří sami neocení hodnotu páně Rejžkova programu, je stejně nepochopí. Je třeba řvát "Katovna" až vám bude pěna stříkat od úst.

Je možné, že pouhé žádosti nebudou slavit úspěch. Nevadí. Pokud v rozumné době nebudou zodpovědní pracovníci ČT správně reagovat, počítám s uspořádáním demonstrací, vyvoláváním občanských nepokojů a s přímou akcí. Snad nebude třeba zajít tak daleko, ale je třeba být připraven. Koneckonců, ředitel ČT dnes leží v nemocnici a musíme počkat až se trochu uzdraví, abychom ho mohli klepnout pro výstrahu polenem. Proto po jistou budeme apelovat mírnějšími prostředky. Ovšem nikomu nebráním, aby ve volném čase zapichoval špendlíky do figurek programových pracovníků ČT.

Jestli máte vlastní nápady, jak pomoci v kampani Katovna stříká zpátky, neváhejte a sem s nimi. Každý den budu referovat, jak se akce vyvíjí. A Vitásku, ty nekoukej, napiš ihned do televize a zagituj též Aldara a spol. Jejich meče budou obzvláště dobrým argumentem.

Úterý 13 

Jan Rejžek nebo jeho oddaný imitátor Chocho, občanským jménem Adrian Sitta, toho času bytem v Praze? Přece jen Jan Rejžek, originál echt inťouš.Jsem vítěz, jsem borec, jsem král, jsem hrdina moderní doby! A především jsem zdrtil mrvu Adriana. Ubohý Chocho, tohle už nerozchodí. Jaký šťastný den!

Choho se už delší dobu snaží stát intelektuálem, co intelektuálem, on se snaží stát intelektuálem nejintelektuálovatějším, on se pokouší být alter-egem nejvyššího z intelektuálů, převtělením samotného Jana Rejžka. I když to na veřejnosti popírá, doma potajmu sleduje Katovnu (já taky, jsme jediní dva diváci tohoto úžasného pořadu), kterou si i nahrává na video a pak před zrcadlem pilně cvičí, aby se naučil gestikulovat jako jeho vzor. Též brousí před domem svého idola a šťourá se tam v popelnicích, aby získal fetiše, se kterými se bude doma celé noci mazlit. Jenže marná je Chochova snaha, protože zatímco on civí blbě na video a rýpe se v zubech párátkem vytaženým z kontejneru, co dělá Jan Rejžek? No, co myslíte? Jan Rejžek si píše s Howadoorem. Tak takový jsem já. Mocní tohoto světa se přede mnou sklánějí a píší mi následující maily:

*Howadoor: Jsem nadšeným divákem pořadu Katovna. Nemá Katovna i webovou stránku? Na serveru České televize nejenže nic není, ale dokonce se při vyhledávání tváří, jako by tento pořad ani neexistoval.

Jan Rejžek: Vážený pane Howadoore, děkuji za zájem o Katovnu, ale webovou stránku nemá, jsme rádi, že vůbec funguje elektronická pošta na adrese katovna@czech-tv.cz. Srdečně zdraví J.R.

Vidíte to?! "Vážený pane" a "srdečně zdraví"! Pche, primitivní Chocho, takhle s tebou Jan Rejžek nikdy mluvit nebude. Jsem jasný vítěz.

Nyní udeřím na Českou televizi a přiměju je, aby stránku co nejdříve udělali. Určitě se do toho ihned pustí, až zjistí, že se na Katovnu dívají už dva lidé. A s Rejžkem udělám rozhovor, ha. Vlastně… no… tak to jsem přece jen přestřelil… ne, tak vysoko si zatím netroufám. Rozhovor tedy nebude, ale hned pílím sepsat televizákům výhružný dopis.

Pondělí 12 

Los Pupkos, skupina drsných bijců a producentů amatérských pornofilmůZjistil jsem, že Japončíkovy stránky vůbec nefungují, takže jsem se s blbou ikonou dělal zbytečně. Trotl Japončík. Hlavně, že všechno furt předělával na "áespéčka", jak tomu důležitě říkal. Vždycky v hospodě držel řeč o svém webu, jaký bude úžasný, až ho celý záespéčkuje a odhodlaně vraštil čelo. Nakonec mu to nefunguje vůbec.

Ani náš software, co mě živí, vůbec nefunguje. Firma se řítí plnou parou vstříc katastrofě. Počátkem března má jít soft k zákazníkům a funkčnost je prakticky nulová, na čemž mám nemalou zásluhu. Bohužel se ukazuje, že část problémů je přímo koncepční povahy a nejsou to malé chyby, které by šly snadno odstranit. Co se s tím bude dělat, to se zatím neví, ale situace je každým dnem horší a horší. A tak jsem celý den seděl na firmě, od rána do večera jsem měl jenom jedno kafe a poslouchal nářky ubohého šéfa a neustávající výčet chyb, které je třeba opravit.

Apropó, kafe. Skutečně je asi vydatným zdrojem mých prazvláštních duševních stavů. Minulý týden jsem ho skoro nepil a bylo mi vcelku dobře, ale stačí jeden šálek a už je to tady - příšerná deprese, vražedné myšlenky a jiné pěkné věci. Zajímavé. Sice si pořád myslím, že si to jenom namlouvám, ale funguje to vcelku spolehlivě. No co, nebudu pít kafe.

*Tady jsem ti zkopčil fotku z jejich stránek http://lospupkos.misto.cz/ ať máš něco do deníčku. Chtělo by to rozdělit ho po měsících.

Vitásek

Vida, a to Vitásek ostentativně tvrdil, že můj web vůbec nečte, jelikož je plný zblebů. Fotku vidíte vlevo. Jestli je ta ženština v pravém rohu dole ono děvče, které Los Pupkos tak zdárně reprezentovalo na Slovensku to nevím, ale je to docela možné. Ovšem je taky možné, že je to Aldar. Další člen losů pupkosů, řečený Tyf, napsal:

*

*

Bohouš a jeho holka

*
 *

Tyf seká odpůrce do jitrnic

Haf! Tady Tyf. O Los Pupkos píšeš úplně báječně. Potěšils. Dík. Spíš musím poděkovat Vitásekovi. Jenže Vitásek mi psal, že ta příhoda je tady uvedená zkresleně. Bohužel musím říci, že on sám neví víc a tvá verze se limitně blíží pravdě :-( Pro úplnost poznamenám, že na http://lospupkos.misto.cz jsou mnohé pupkózní fotografie a snad tam do týdne nacpu další nejen z Beckova.

Tyf, tyf@iss-ub.cz

Tak nevím, jestli to potěšení je obvyklý Tyfův sardonický, cynický škleb nebo to myslí vážně. Možná se domnívá, že se díky mému webu stane i s ostatními pupkáči slavným. Ale to asi ne, na co ten potřebuje být slavný. Má meč a když se mu někdo nebude líbit, tak ho naseká do jitrnic, a kdo je víc?

Adrianův deník se zvrhává. Téměř veškerý obsah už tvoří zprávy o tom, co píšu já v Zápisníku. Ale udělal velmi pěkný rozhovor s příšerným Bohoušem, tak si to přečtěte. Zvláště zajímavá je zmínka u žluté mikině. Až si to přečtete, podívejte se na Adrianovy kydy o cestě na Bajkal, které jsem vybavil obrázky a hned na prvním z nich uvidíte, jak je to doopravdy. Pokud jste ubohými majiteli zvukových karet, uslyšíte i folklórní hudbu nebo něco podobného. Možná i trochu něco jiného… každopádně jakési vřesky se určitě ozvou. Leda že by ne.

Vitásek chtěl, abych ze Zápisníku ukrojil starší věci, což jsem provedl, ale stejně se tím moc nezmenšil. Koncem týdne uříznu celý říjen. Poslední dobou toho tady píšu příliš, což taky způsobuje, že se rozsah mých stránek blíží deseti megabajtům, limitu Swebu. Už jsem jim psal, co by stálo rozšíření o dalších deset mega, ale bastard z technické podpory mi odpověděl, že nic takového neposkytují a poskytovat nebudou. To nechápu. Člověk jim nutí peníze a oni je nechtějí. Dal bych jim třeba i tři stovky za rok, za něco, co by je nestálo víc než minutu práce, ale oni o to nestojí. A tak bude stěhování. Server WebZdarma poskytuje padesát mega, což je dost, i když přihodím všechny mapy a MP3. Nová adresa bude http://howadoor.wz.cz/. Navíc s lidmi tam je lepší pořízení než s pitomci z Swebu, vypadá to, že za mírný peníz by dalších padesát mega rádi poskytli. Stěhování provedu ještě během tohoto týdne, všechny stávající soubory už tam jsou, zbývá přidat jen změny za posledních pár dnů a vyrobit stránky, které návštěvníky přesměrují ze starých adres na nové. Nejobtížnější bude změnit odkazy ve všech vyhledávačích.

Venku je ohavné počasí a hřbet mě pořád trochu bolí, proto ani nejedu plavat. Stejně nemám na čem. S kolem jsem dopadl bídně. Přinesl jsem jej ze servisu, kde vyměnili prasklou špici, ale protože jsem stejně v pátek nakonec nikam nejel, namontoval jsem ho až včera. A zjistil, že je prasklá další špice. Nevím, jestli to křuplo samovolně někdy mezi pátkem a nedělí nebo jestli ti blbouni opraváři si té druhé ruplé špice nevšimli, každopádně jsem stále nepojízdný. Ale dožral jsem se a zítra zanesu kolo do jiné správkárny a nechám tam vyměnit všechny dráty, jak mi poradili odborníci. A pak pojedu plavat.

Tedy dokud mezitím nezamrzne přehrada. V sobotu jsem se byl podívat u rybníka v Žebětíně a on byl, potvora, skoro úplně zamrzlý! A žádná tenká skořepinka, poctivý led, víc než centimetr tlustý. Přehrada sice nezamrzá tak rychle, ale stejně není jisté, jestli si ještě letos zaplavu.

Sobotní Katovna byla fajn, i když ne tak legrační jako obvykle. V neděli se někdy dívám na můj druhý oblíbený pořad, což je "Inspektor Colombo". Líbí se mi, jak Colombo vypadá jako šunt a čučí jak trouba. Celá věc má jen jednu malou chybu, a to, že nakonec všechno vypátrá a padoucha obelstí, polapí a ztrestá, čímž do jisté míry kazí pozitivní dojem. Přemýšlím, že bych napsal scénář k detektivce, která by vypadala podobně jako Colombo. Na začátku by divák viděl, jak padouch spáchal zločin, pak by přišel trubka komisař, ovšem na rozdíl od trapně frázovitého Colomba by nevypátral zhola nic, případně by vypátral a usvědčil úplně nepravého pachatele. Ještě by celou dobu mohl jako v Colombovi konzultovat své poznatky z pátrání se skutečným zločincem, dokonce by to - aby to bylo napínavější - mohlo chvílemi vypadat, že odhalí pravdu, ale nakonec by se to všechno zvrtlo, do vězení by putoval nevinný ubožák, což by ovšem nikdo netušil, jelikož můj pátrač by jej opletl neproniknutelnou sítí nezvratitelných důkazů a tak ošálil všechny kolem i sám sebe. To by se mi líbilo. Už kdysi dávno jsem napsal detektivní povídku, ale ztratila se. Možná se do toho někdy pustím. Nejdřív ale dopíšu konečně zprávu z Mont Blanku.

Ááá, program se konečně zkompiloval, takže chutě do práce. Na Mont Blank dojde jindy.

Neděle 11 

*Pepa zvaný Japončík pořád pochtíval, ať si vyrobím ikonu, že si ji dá k sobě na stránky. Tak jsem ji spáchal.

Záda už mne skoro pustila. Večer dám pár sérií hyperextenzí a ono se uvidí.

22:31 Vše je proti mě! Přijdu do posilovny a náčiní na hyperextenzi nikde. Pádím za bratrem a ten dí, že to odvezl, jelikož bude mít nové, mnohem horší a přiveze to až ve středu. Pročež jsem se snažil dělat alespoň částečné mrtvé tahy s lehkou váhou, což je taky izolovaný cvik na erektory, jenže přilezla hnusná vzdutá ženská a něco začala blábolit. Procedil jsem skrz zuby hrubou nadávku a šel jinam. Za chvíli přilezla zase ta ženská, tak jsem už na nic nečekal a utekl domů. To je zas den, přímo pošušňáníčko.

Sobota 10 

Vkusná bytová dekorace. Potřeby: několik roliček od toaletního papíru, provázek, skoby a had.Pořád mě bolí v zádech, nepomáhá ani mast s Ibuprofenem.

Vitásek psal, že bychom příští víkend mohli znovu zkusit jet na hory, tedy pokud se podaří sehnat místenky. Už aby to bylo. Venku je tak krásně a já trčím doma. Sice mám do pondělka práce až nad hlavu, ale stejně. Už jsem nikde nebyl ani nepamatuju. Jestli jsem vůbec někdy někde byl.

Zjistil jsem, že mám výjimečné výtvarné nadání. Vyhotovil jsem báječný náčrt ke včerejšímu návodu na upotřebení trubiček od toaletního papíru a byl jsem jeho skvělostí doslova unešen. Proto jsem vytvořil ještě několik děl kromobyčejné kvality, které jsem rozmístil do předchozích záznamů. Napříště asi budu doplňovat text svými díly častěji. To by bylo, aby se návštěvnost nesnížila.

Zase jedno dementi, tentokrát vynucené brachiálním násilím. Vrhla se na mě Blable a začala do mě vztekle mlátit, řvouc "Ty lumpe, cos to zas napsal na ten tvůj přiblblý web, demente?!". Pročež opravuji mylnou informaci, kterou jsem zde v dobré víře před časem umístil, a uvádím ji na pravou míru. Není pravdou, že by mi Blable říkala, že je těhotná, neboť naopak říkala, že šla do obchodu pro chleba a konzervu lanšmítu a já se hloupě přeslechl. Blable v žádném případě není těhotná a už o tom nechci slyšet, já to nemám zapotřebí, nechat se furt mlátit.

Ona byla skutečně hodně zuřivá, jelikož už celý týden se jí kdekdo vyptával jestli je těhotná, proč je těhotná, jestli moc nebo jenom trochu a Blable vůbec netušila, kde k tomu všichni přišli. Až jakýsi dobrák udal, že je to z mých stránek. Tak jsem si to slízl.

Už je deset večer, půjdu se dívat na Katovnu. Alespoň jsem toho dneska dost naprogramoval.

Pátek 9 

*Mošt a co s nímAhoj Howe :-)))
tak jsem onehda zkusil tvoje nudle s tuňákem. Není to špatné. Já jsem si to ale vylepšil tím, že jsem použil originál čínskou polévku, česnekovou. Jenom více recepisů. Tu salmonelu ti přeju. Aspoň se pročistíš a budeš mít lepší myšlenky ( recepisy, zavařování, cestování, …). Celkem to pomáhá.

matej.pavlansky@siemens.com

Prima, konečně někdo, kdo pochopil, že mé návody jsou míněny vážně a nejsou to žádné švihlé blbiny. Za odměnu přidávám návod na mošt a ovocné víno (vpravo). Před časem jsem vyráběl ovocná vína ve velkém, ze všeho možného i nemožného, vyzkoušel jsem dokonce i pampeliškové. Bohužel s nevalným výsledkem, jelikož jsem neměl návod. Jediný, komu to chutnalo, byla babička a její kamarádka. Co se nevypilo, zakopal jsem na tajném místě, kde to nyní již několikátý rok zraje.

Co se salmonely týče, s tou nejsou vůbec žádné potíže. Já si jí nevšímám a ona mne taky moc ne. Jenom se mi nedaří zpeněžit exkrementy, jak jsem plánoval. Možná bych z nich mohl udělat cenu v soutěži, ale to bych nejdříve musel tu soutěž vymyslet. Co takhle soutěž o to, kdo vymyslí nejlepší soutěž?

Jelikož nemám ani zrychlený metabolismus, jak se vyjadřujeme my, kulturní lidé, ani sračku, jak říká voklobák Adrian, žádné pročišťování se nekoná. Ale zdá se, že když nepiju kávu po vědrech, jak jsem to donedávna dělal a nesypu do sebe efedrin lopatou, tak se všechno trochu zlepšuje. Ačkoli… všechno ne. Vlastně skoro nic. No jo, je to furt všechno na hovno, co si budem namlouvat.

Rozhovor s Adrianem čtou mraky lidí a on sám začíná být nestvůrně populární. Jak se mi svěřil, chodí mu moře moc lascivních mailů od žen a tak přemýšlí, jestli bude lepší Báru nechat úplně nebo si jen přibrat pár bokovek. Též přišel následující ohlas:

*Že je sitták vůl jsem zjistil už asi před deseti lety, ale že existujou i lidi skoro stejně vyšinutý jako on, to mě opravdu překvapilo. Ale jinak pěknej rozhovor.

Zeli

Schválně jsem jej Chochovi přeposlal a odpověď byla stručná: "Hajzl".

*A co takhle potápění v zimě pod ledem na přehradě, to tě neláká?

Troolix

Ne, ani v zimě pod ledem, ani nikdy jindy nebo jinde. Fuj, ještě byl se utopil.

Někdy ve středu mi Adrian poslal velmi vzteklý mail:

*K rozhovoru : Zatím mě zjebal nějakej debil, že prý jsem debil, že vychvaluju Rusko a taky se už ozval tydýd, že prý slyšel, že mu říkám tydýt.

Tak jsi mě vyhecoval a šel jsem do posilovny, kde mají velkou činku abych vyzkoušel, jestli jsem silnější než ty, lazare. Ty vole zrada to byla! Já jak jsem zvyklej na stroji srát na to, abych držel činku v rovnováze a soustředím se jenom na tlak nahoru, tak pod činkou se musí hlídat, aby se ta činka neklátila. A já to nehlídal na 90ti kilech.

Tak to mě ruplo v rameni a žuchlo to na mě. Nemůžu ani pohnout rukou, ty vrahu. Děsně to pálí, do hajzlu.

AS

To mne pochopitelně rozesmálo a šel jsem s nadšením do posilovny pln škodolibé energie a dřepoval tam jako cvok. Chyba.

Ve čtvrtek ráno vsedl jsem na kolo a vyrazil do obchodu, bych zakoupil láhev petroleje. Jenže v první zatáčce, hned u domu, se ozvalo "křup" a praskla špice. Pročež sesedl jsem z kola a šel zase domů. Při nakládání bicyklu do výtahu jsem se nějak divně natočil a ozvalo se druhé "křuch", tentokrát v zádech. A bylo to.

Kolo jsem ještě rozebral a zanesl do opravny, kde mi slíbili, že jej do odpoledne spraví, ale zpátky už jsem se sotva belhal a po obědě už jsem jenom hekal bolestí. Tohle bohužel dobře znám, záda strnou a děsně bolí dva až tři dny. Nedá se s tím nic dělat, jenom čekat, až to přejde a moc se nehýbat. Mám tam nějakou pošinutou ploténku či co a po větší námaze stačí se neopatrně natočit nebo něco špatně zvednout a asi se tam skřípne nerv nebo něco jiného, ale bolí to úděsně. To znamená, že o víkendu žádných 400 km na kole do Opavy a zpátky nebude. K čert se vším. Minulý víkend jsem se nedostal do autobusu a teď je ze mě chromajzl. Blbý Sitta, může za to on. A ještě ke všemu budu muset jít co nejdřív k doktorovi, protože mi poslední dobou rupe v zádech každých pár týdnů. Takhle to dál nejde.

Správkař kol špici vyměnil, ale tvářil se zachmuřeně a pravil, že to bude chtít brzy nový ráfek. Ještě tohle. To je zas den.

Dom (4545), vrcholNa dom.webpark.cz jsem našel popis výstupu na Dom (4545). Kdysi jsem tam už lezl s partou, bohužel to dopadlo dost špatně. Třeba bych to mohl příští rok zkusit znovu. 

Budu muset změnit design. Rozměry Zápisníku se enormně zvětšují. Bude třeba to nějak rozdělit.

Nyní nové návody:

Jak využít trubičky od toaletního papíru

Roličky od spotřebovaného toaletního papíru si schováváme. Až jich máme větší množství, opatříme si k nim akvárium, pytel pilin a jednu nebo více bílých myší. Z trubiček poskládáme v akváriu bludiště plné křivolakých chodeb, jak to mají myši rády. Pak chodby zasypeme pilinami a vypustíme do nich myši. Myši v toaletních katakombách vesele rejdí a my jsme spokojeni, jak jsme zužitkovali věc, kterou by člověk hloupý a nenápaditý vyhodil a znečistil tak životní prostředí.

Jak jinak využít trubičky od toaletního papíru

Pokud nemáme rádi myši, ale máme rádi hady, využijeme roliček od toaletního papíru jiným způsobem. Opatříme si hada vhodného průměru, právě tak, aby se do roliček vešel. Poté na strop upevníme řadu háčků. Na každou z trubiček přivážeme asi metr dlouhý provázek a navlékneme je na hada, rovnoměrně od hlavy až po opačný konec. Pokud by se had vzpouzel a chtěl z roliček vyklouznout, postačí jej zalepit do první a poslední trubice kyanoakrylátovým (vteřinovým) lepidlem. Za provázky pak trubičky i s hadem zavěsíme ke stropu (viz obrázek). Vyrobili jsme tak malebnou bytovou dekoraci se svíjícím se hadem, kterou ohromíme návštěvu.

Jak ještě jinak využít trubičky od toaletního papíru

Jestliže nemilujeme ani hady ani myši, z trubic, zbylých po spotřebovaném toaletním papíru, slepíme jednu velmi dlouhou rouru. Tak jsme se zbavili odpadu a přitom získali užitečný předmět, pro který se jistě v domácnosti využití najde. Pokud jste na žádné využití dlouhé roury nepřipadli, někdy příště vám předložím několik námětů.

Vyprávěl mi Vitásek příhodu o skupině Los Pupkos, což jest skupina historického šermu, sestávající z magika, jogína, buddhisty a pošuka Aldara a několika jeho přátel, kteří do sebe ve volných chvílích buší dřevci a jinými holemi a ještě to ukazují lidem. Jezdí po rozličných hradech a dalších zbořeninách, kde se vždy shromáždí dav lidu a kouká, jak oni do sebe buší a ještě za to někdy platí vstupné. Lidi jsou divní. Leč ta příhoda:

Los Pupkos se před časem vydali na sraz takovýchto sdružení na Slovensko. Sraz se konal na hradě a byla tam síla lidu a pódium, na kterém se mělo konat klání, avšak nejdříve, jelikož to byl sraz vrcholně profesionální a zcela mediální, vystoupil moderátor a jal se představovat skupiny. Všechny se jmenovaly podobně, něco jako "Rytíři bílé kopretiny" nebo "Železný řád" a nakonec, jako jediní hosté ze zahraničí, Aldarův gang. Moderátor chvíli nevěřícně civěl do papíru:

"Los… Pupkos?!!", zíral na ten nepravděpodobný název. Ale co, když jsou ze zahraničí, tak jim to odpustíme. Načež každá grupa vyslala na pódium jednoho člověka, který ji měl představit divákům a také poděkovat sponzorovi, jelikož celou akci zaplatil ke své větší slávě slovenský předseda vlády Dzurinda. Los Pupkos mezitím popíjeli v ústraní pivo a když na ně došla řada, tak vyslali manželku jednoho z nich, která moudře promluvila o šermu a poté se jí moderátor zeptal:

"A co byste vzkázala panu Dzurindovi vy?"

Dívka se dlouze zamyslela a pak bezelstně opáčila:

"A kdo je to?"

"Cože?"

Moderátor zůstal zcela konsternován. Takový trapas.

"No já nevím, kdo je to pan Dzurinda, tak nevím, co bych mu měla vzkazovat."

"Vy nevíte, kdo je pán Dzurinda?! Jáj, však to je náš předseda vlády!"

"Vlády? A to už není Mečiar?"

V publiku velký  jásot, avšak moderátora polévá studený pot, jelikož jej snímá slovenská televízia, naštěstí sice ne v přímém přenosu, ale stejně, co na to řekne pán Dzurinda?

"Mečiar?!! Vy nevíte, že pán Dzurinda je u nás předsedou vlády? Však to tu taky všechno platí!"

Děvče znovu dlouze přemýšlí.

"Jo, já už asi vím…"

Moderátorovi se zjevně ulevilo.

"…já ho vlastně znám, Maťo Dzurinda, to je přece bubeník z Tublatanky. To jsem nevěděla, že se dal na politiku."

"Proboha!!! Pán Dzurinda není Maťo, to není žádný bubeník z Tublatanky!"

Diváci řvou nadšením, co z té ženské ještě vypadne.

"Aha. Tak to je dobře, on je dobrý bubeník, to by bylo škoda, kdyby zblbnul z politiky."

Pak už ji radši moderátor vystrkal z pódia, ale Los Pupkos byli jednoznačně nejpopulárnější účastníci celého podniku. Jenom ta televize je vystřihla.

To byla příhoda, co mi vykládal Vitásek a já si jdu lehnout, aby se mi ten hřbet trochu spravil.

Čtvrtek 8 

Beruška. Howadoor 2001Blable viděla v televizi reportáž o "baňkové masáži". Věc tkví v tom, že se popadne baňka a strčí se do ní něco hořícího, třeba svíčka nebo vata namočená v lihu na špejli a hned se to zase vytáhne. Vzduch v baňce se zahřeje, ale baňka ne. Pak se nádobka bleskurychle připlácne na nějakou část těla, třeba na záda. Vzduch uvnitř se ochladí a smrští a vzniklým podtlakem se baňka se přicucne a to je ta masáž, o které mi vyprávěla Blable.

Jenže já to dobře znám, kdysi jsem to zkoušel. Popadl jsem půllitrovou zavařovačku a nahříval ji nad sporákem a připlácával jsem si to na břicho, jenže pořád nic. Nechtělo se to přicucnout. Až jsem to opravdu pořádně nažhavil, připlácl a zařval úděsně, protože jsem se popálil, navíc mi to celé břicho vcuclo do flašky a nešlo to odstranit. Tak jsem tam pobíhal s horkou baňkou přisátou na pupku a ječel, ještě že mě nikdo neviděl. Proto ať si Blable nechá své masáže pro sebe.

Ona je vůbec poslední dobou posedlá divnými věcmi, například začala chodit do jógy. Tuhle mi ukazovala jogínský trik, který sestával ze sezení na zemi a hučení. Nutila mě, abych taky seděl a hučel a nadávala, že hučím špatně. Pak jsem ještě musel dýchat a kdesi cosi, zatímco ona si dávala obě nohy za krk. Je čím dál divnější. Čekám, že brzo začne pojídat střepy nebo co to ti jogíni dělají. A nemyslete si, to není žádná nadsázka, určitě na to jednou dojde, stejně jako včera došlo na kaštany.

Blable přinesla pytlík a prohlásila, že se musíme stravovat zdravě a alternativně, abychom v sobě probudili správnou karmu, dharmu a bůhvíco ještě. Za tím účelem přinesla jedlé kaštany, neboť jsou přírodní a v zelenině na ně byla sleva, anžto je nikdo nechtěl. A nyní že si prý kaštany chutně připravíme, jako to dělali naši předkové, kteří se stravovali zdravě a přírodně a proto měli silnou auru.

Jelikož jsem člověk světaznalý, tak vím že kaštany se nakrojí a dají na plechu do trouby. Kdyby se nenakrojily, tak je pára roztrhne, což je sice efektní, ale explodované kaštany už se jíst nedají.

Leč Blable tvrdila, že přírodní národy kaštany taky jedí, ale určitě je nenakrojují, protože nemají čím a proto je to blbost, která poruší morfické pole kaštanů a tím i synergismus zažívacího traktu, takže ubožák, jenž by nakrojené kaštany jedl, by ihned ve strašných bolestech pošel. A navíc prý železo kazí vitamíny.

I vzali jsme tedy asi deset nenakrojených kaštanů a dali je do trouby. Byly tam slabých deset minut a Blable usoudila, že už jsou upečené a šla k troubě. V tom vybuchnul první kaštan. Rána jak z děla. A vzápětí druhá detonace, která otevřela troubu. Třetí exploze rozmetala kaštany do půlky kuchyně.

Když se Blable vzpamatovala pomocí dechových cvičení, nakrojili jsme kaštany a upekli je standardním způsobem. Z toho plyne několik poučení - kaštany se pečou asi deset minut, jinak se moc rozpečou a nejsou dobré, jóga je nebezpečná věc a většina přírodních národů vyhynula na exploze kaštanů.

Pokračuji v sepisování zprávy o letním přechodu Mont Blanku. Zatím jsem se dostal k rotujícím lesbám v třeboňské hospodě Rondo. Navíc mi do toho neustále chodí smradlavé maily. Chocho se pořád dokola opájí tím, jak dal Dušanovi do tlamy, Pepa líčí jak je nadržený, protože pije zelený čaj a z konference o cyklistice chodí různé zprávy plné zkratek, kterým vůbec nerozumím.

Středa 7 

Zajímavé je, že v Ottově encyklopedii je Salmoneus, ale ne salmonelóza. Konečně jsem dodělal rozhovor s Adrianem o jeho cestě na Bajkal. Zatím tam nejsou žádné obrázky ani odkazy, na to ještě nebyl čas. Doplním je co nejdřív, tedy pokud mi násilník Sitta mezitím nezláme všechny kosti v těle. Ne snad, že bych něco v jeho odpovědích měnil (vyjma trapných pravopisných chyb), ale on už je takový, baví ho to, mlátit lidi. O víkendu zbil jednoho svého pochybného kamaráda, až z něj crčela krev a teď to na svém webu barvitě popisuje, chlubí se tím a ještě kuje plány, koho dalšího zmlátí. Je to vrah.

Howadoorova zelná polévka

Do hrnce vhodíme kostku Masoxu a pytlík kysaného zelí. Zelí nijak neupravujeme, zejména jej neproplachujeme vodou. Přidáme pepř a papriku, raději více než méně, a důkladně povaříme. V hrnku vody nebo lépe v šejkru rozmícháme větší množství sušených bílků a přidáme do hrnce. Pokud nemáme bílky, tak je koupíme. Pokud je nekoupíme, koupíme alespoň deset vajec a nasázíme je tam. Dále přidáme jakékoli maso nakrájené na kousky - kuřecí, hovězí, klobásu, párek, to je jedno. Přidáme též sýr, znovu je jedno jaký - tvrdý, tavený, plesnivý… Když je vše řádně provařeno, přihodíme několik nakrájených rajčat a jeden rajský protlak (ne kečup!), můžeme přidat i bílý jogurt a ještě krátce povaříme. Dochutíme octem a žereme.

Jelikož jsem zatím nesehnal vhodný velkorážní katapult na vymršťování sudů s výkaly, přemýšlím, jestli bych nemohl svou salmonelózu zpeněžit, a to tak, že prodám exkrementy plné kvalitních, vitálních bakterií kolemjdoucímu teroristovi. Nemáte někdo zájem? Pošlu vám je v dárkovém balení. Ke každým dvěma objednávkám třetí balení fekálií zdarma! A kdo si objedná půl tuctu, dostane jako praktický dárek láhev zavařené moči.

Úterý 6 

Pavouk žere banán. Howadoor 2001 Tupčík Adrian zvaný Chocho už zase na svém ponurém webu šíří shnilé dezinformace. Tentokrát líčí, jak se údajně potuluju po přehradě nahý, oděn jen v neoprénové ponožky a děsím lidi. To je samozřejmě absurdní nesmysl a hned to uvedu na pravou míru.

Je pravda, že zhruba dvakrát do týdne vsednu na bicykl a zajedu na přehradu trochu si zaplavat. To je pravda. Leč nečiním tak nahý, přestože by jistě mé ladné tělo nikoho nepohoršilo, leč vždy se v plechové, k tomu účelu tam vystavěné ohrádce převléknu do slušivého koupacího úboru, neb jsem kulturní člověk, ne jako někdo, kdo mlátí své kamarády na večírcích až z toho mají otřesy mozků. I to se lze dočíst na výše zmíněných stránkách, kde se takovou neurvalostí zhovadilec Sitta dokonce vytahuje a plánuje, jak příště všem ukopne hlavu. Ale zpět k plavání.

Tedy převléknu se a nořím se do vln. Pravda je, že vlny nemám rád, jelikož mi cákají buď do obličeje nebo se mi přelévají přes hlavu, a to mi vadí. Ale teď na podzim si vln člověk moc neužije. Obvykle je hladina klidná. Nikde nikdo, jen u břehu sedí pár flegmatických rybářů, kteří si však člověka nevšímají. Sedí a nepřítomně civí do vody a nepohlo by s nimi asi ani, kdyby z přehrady vylezla lochneska či jiná diluviální obluda. Právě dnes si to sice přihasil obrovský motorový člun, sotva jsem odplul slabých dvě stě metrů od břehu, ale to je výjimka a běžně se to nestává. Na člunu bylo napsáno Policie. Švestky se přijely podívat, jestli se topím, aby si mohly udělat čárku do výkazu utonulých. Zamával jsem jim na znamení, že se netopím a zase odjely a pak už byl klid.

Voda není ani z poloviny tak studená, jak by se mohlo zdát, když stojíte v zimní bundě na břehu a nikdy jste to nezkoušeli, koupat se v listopadu. Trochu studí jen zpočátku, ale zaplavete rychlých deset temp, tím se zahřejete a pak už je voda příjemná a zdá se vám, že byste se mohli koupat libovolně dlouho. Leč po deseti minutách mi začínají obvykle mrznout chodidla, pročež plavu zpět ke břehu a chvíli tam pobíhám. To je právě ten důvod, mrznoucí chodidla, proč jsem uvažoval o zakoupení neoprénových ponožek, leč zavrhl jsem to. Stojí tři stovky, kdo ví, jestli by se mi s nimi dobře plavalo a když chodím na přehradu sotva dvakrát do týdne, tak bych jich stejně moc neužil. Navíc přehrada brzy zamrzne a bude po koupání.

Před třemi týdny byla voda ještě velmi příjemná, ale minulý čtvrtek už byla zpočátku docela zima. Říkal jsem si, že jestli to tak půjde dál, tak je s koupáním brzo konec, ale dnes to bylo asi tak stejné jako ve čtvrtek. Snad to tedy ještě pár týdnů vydrží.

Tedy chvilku pobíhám po břehu a pak znova skočím do vody. Teď už se zdá být vysloveně teplá, ale zůstávám tam už jen asi další tři nebo čtyři minuty a lezu definitivně ven. Docela se bojím, že kdybych to přehnal, tak si uženu děsné nachlazení a pak bych nemohl plavat vůbec. Čtvrthodinka mi dohromady úplně stačí. V ohrádce svlékám plavky a oblékám oblečení, co jsem si přivezl v brašně na kole - dvě vrstvy moiry, čepici, rukavice, svetr a větrovku. Dokud je člověk ve vodě nebo pobíhá po břehu, tak je mu teplo, ale až se obleče… brrrr…. najednou mu začne být zatraceně zima. Pročež vsedám znovu na bicykl a řítím se rychle domů, abych se zahřál. Naštěstí to mám zpátky skoro celou cestu do kopce, a tak domů přijíždím celý zpocený.

Podzimní koupání je prima a určitě si to taky vyzkoušejte.

Pondělí 5 

*Z konference:

Dotaz: Dobrý den, nedávno jsem se byl projít na Kampě a když jsem tak koukal na zdymadlo, napadla mě taková blbost, nicméně mi to ale pořád vrtá hlavou. Představte si zdymadlo a v něm je třeba remorkér. Já vezmu kýbl s vodou a naliju ho do zdymadla. Tím pádem se ve zdymadle o něco zvedne hladina (v tomhle případě se to zvedne o hodně malý kus, ale to je jedno) a o stejný kus se zvedne i ten remorkér, čili jsem jakoby nepřímo vykonal práci, která odpovídá změně potenciální energie lodě (nepočítám práci, kterou vykonám s tím kýblem). A teď si představte tu samou loď, jen s tím rozdílem, že je naložená, takže váží, dejme tomu, o 10 tun víc. Po nalití vody se opět zvedne hladina a tím i remorkér, přičemž ten posun bude přeci stejný, protože rozměry lodě i zdymadla jsou pořád stejné (hmotnost lodě ovlivňuje pouze ponor, ale mne zajímá relativní změna hladiny před a po nalití vody).

Čili teď jsem tedy nepřímo vykonal větší práci, ačkoli mě to stálo stejné úsilí jako předtím. Kde je chyba?

Odpověď: Člověče, to by mě fakt zajímalo, proč se v listopadu potuluješ kolem zdymadla s kyblíkem v ruce.

Ráno jsem pravděpodobně odhalil příčinu mých divných stavů v poslední době. Vzbudil jsem se dobře naložen, plný energie, tak si říkám, že zajdu do posilovny a pracovat budu potom. Najedl jsem se a dal si obvyklý mix silné kávy s efedrinem a aspirinem. V tom volá z firmy Michal, že tam musím okamžitě naběhnout, pročež jdu na tramvaj a jedu. Cesta šalinou trvá slabou hodinku, ale za tu dobu přicházím o náladu, energii, schopnost soustředění a do práce přijíždím s debilním výrazem a sliny mi tečou po svetru. Chyba bude asi v těch bobulích, v tom odporném, zdraví ničícím a nemravném dopingu. Rázně s tím skoncuji. Už žádný efedrin. Už žádné silné kafe. Utrum. Šlus. Budu nesmírně zdravý a energický, zvláště, co jsem vymyslel, jak efedrin nahradit. O víkendu zakoupím lepší přípravky a příští týden přejdu na kůru z glutaminu, kreatinu a guaraná.

A ke všemu jsem zjistil, že mám salmonelózu. Zajímavé na tom je, že nebýt shody náhod, tak jsem na to ani nepřišel. Žádné úporné průjmy, nic takového. Ale mám ji - alespoň doktorka to tvrdí - a teď všechny nakazím. Opatřím si sud, který zcela nakálím a pak jej budu katapultem vystřelovat na strategické cíle jako ve středověku. Těšte se, úředníci, všichni budete mít salmonelózu, ha! Takto zcela rozložím zdejší prohnilý systém. Postačí pár sudů hoven do těch správných oken a zhroutí se jako domeček z karet. Poslední bitva vzplála!

Neděle 4 

Šmelcovna v zimě. Budova za cedulí s mapou je hospoda, ale mají tam otevřeno jen od čtvrtka do neděle a ještě až od dvanácti hodin.Dnes jsme jel s Vitáskem na cyklistickou vyjížďku, jak jsme se včera v hospodě usnesli. Vitásek jel na svém starém bicyklu pochybné značky, neboť nové kolo má doma v pokoji pod prostěradlem, kterým jej pečlivě zakrývá, aby mu nevybledl lak a bude na něm jezdit až bude opravdu dobré počasí, jinak by si jej mohl ušpinit. Přes Kuřim a Veverskou Bítýšku jsme dorazili na Šmelcovnu, odkud cesta velmi strmě stoupá do obce Javůrek, jenže já tamtudy jezdím často a mám to vyzkoušené a tak jsem se ničeho nebál, ovšem Vitásek se kopce zděsil a místy z kola seskakoval a nejtěžší úseky tlačil, což se mi líbilo, ale váhal jsem, jestli se mu mám posmívat, protože by taky mohl zatrpknout a už by třeba nikdy nikam se mnou nejel a ještě ke všemu by svou neschopnost omlouval tím, že jede na starém velocipédu a ne na svém novém stroji výjimečné dokonalosti a měl by tak alibi. Tak jsem nic neříkal a Vitásek se divil, že se nesměju jeho ubohosti, a tak jsem mu vysvětlil, že je to proto aby nezatrpknul a on se příšerně zachechtal a prohlásil, že stejně zatrpkne, že už to na něj leze, že to jasně cítí s každým kilometrem, co tlačí kolo do kopce, jak zatrpkává a že už se mnou nikam nikdy nepojede. A prý jel se mnou na vyjížďku stejně jenom proto, že jeho ženě přijely na návštěvu její kamarádky, což jsou prý strašné stvůry, jedna je fašistka a druhá fandí mudžahídům a neustále vykřikuje nějaké hovadiny a jak s ní někdo nesouhlasí tak do něj mluví a mluví až jí jde pěna od huby a vymluví mu do hlavy díru. A to že už je lepší jet se mnou na kole, než být s nimi doma a poslouchat ty dřísty, tedy to že si myslel původně, ale teď když musí tlačit kolo do nebetyčného kopce, tak že už si tak jistý není a jasně cítí, jak vůči vyjížďkám zatrpkává.

Poté ještě Vitásek líčil jak byl s dotyčnými ženami v divadle na muzikálu, kde se pořád jenom zpívalo a to mu vadilo.

Pak už jsme byli v Javůrku, odkud vede cesta dlouhým sjezdem do vesnice Hvozdec, kde jsme navštívili místní knajpu a zakoupili čaj s rumem. U vedlejšího stolu seděl jakýsi parašustista, který nadšeně líčil, jak vždycky vyskočí z letadla, strašně rychle letí dolů a nakonec v poslední chvíli vyhodí padák a tím se zachrání. A že prý skáče nejen z letadel, nýbrž i z rozličných skalních stěn a útesů, což je lepší, jelikož se nemusí platit za to letadlo. A že jede na jaře do Norska, kde bude skákat z obzvlášť velkých útesů, říkal parašutista a pil vodku a šermoval rukama, čímž názorně předváděl jak padá z těch útesů. Vitásek prohlásil, že by ho to nebavilo a parašutista řekl "Pche". Já jsem na to neřekl nic a výsadkář zase pokračoval v líčení různých skoků a vykládal, že nejlepší je natřít se celý latexem, jelikož tak má člověk malý odpor vzduchu a může letět dolů rovnou po palici (to řekl) strašidelnou rychlostí, což je děsné maso a pak vyhodí brzdící padák, aby zabrzdil, protože kdyby vyhodil rovnou ten veliký, tak by se mu úplně rozerval a on by se rozplácl. Načež Vitásek znovu nezúčastněně prohlásil, že by ho to nebavilo a parašutista zase řekl "Pche", ale hodně ho to znejistilo a tak si dal ještě jednu vodku a my jsme jeli pryč, což skokana nejspíš potěšilo.

Když jsme dojížděli domů, tak jsem vymyslel, že bych se taky mohl natřít latexem, abych měl na kole menší odpor vzduchu a pak bych jezdil strašlivě rychle a všechny předhonil a na konci vyhodil brzdící padák. To s tím padákem mám vyzkoušené, jelikož jako dítě jsem si takový vyrobil z pytle od hnojiva a přivázal motouzem na tříkolku a jezdil s tím z kopce po chodníku a na konci to vyhodil a pytel od hnojiva se nafouknul a když šel zrovna někdo po chodníku kolem, tak dostal obvykle tím pytlem po hlavě a byl celý od hnojiva a děsně nadával a ťukal si na čelo. Jenže to nebylo ono, protože tříkolka nikdy moc rychle nejezdila, jelikož jsem nebyl natřený latexem. Tyto názory jsem sdělil Vitáskovi, který odvětil, že s natíráním latexem má zkušenosti Kakof, ať se obrátím na něj, on, tedy Vitásek, že právě na svém cyklocomputeru zjistil, že ujel šedesát kilometrů, což způsobilo, že ho začaly nestvůrně bolet nohy a že naprosto a definitivně zatrpknul. A jel domů.

Sobota 3 

Vitáskovo nové koloZatracení zmršení Pražáci blbí, všude se roztahují, hovada, pobít je všechny. Autobus přijel z Prahy úplně narvaný a řidič nám jenom s veselou oznámil, že nikoho nebere. Dost bolo Prahy! Uvažovali jsme, co teď. Jet dalším spojem nemělo smysl, protože bychom se na místo dostali až někdy v poledne a co s tím, když je tma v pět večer. Navíc v jednu v noci skoro nic nejede, a tak jsme nevymysleli ani žádný náhradní cíl cesty. Vitásek byl strašně znechucený, jelikož jeho ženě přijede na víkend kamarádka a její kamarádka a už viděl, jak ho budou celou sobotu a neděli otravovat. Navrhoval jsem jet se domů trochu vyspat a brzo ráno vyrazit na kolech. Nakonec jsme se domluvili, že ráno zavolá a podle počasí se uvidí.

Teď je skoro jedenáct, je zataženo a vypadá to, že bude každou chvíli pršet. Vitáskovi se v takovém počasí jet nechce, takže prý půjdeme večer do hospody a na kole pojedeme až zítra. Hm. Idiotské autobusy.

Příští víkend mám naplánovanou cestu na kole k Opavě a zpátky, doufám, že alespoň tohle vyjde a nebude celou dobu lít jak z konve.

Večer přišel Vitásek, že půjdeme do hospody, tak jsme šli. Hráli jsme kulečník, kterému se v Brně říká "kulec" a nadávali na Pražáky, ty mrchy, co nám obsadili náš autobus a jeli si s ním do hor a nás tu nechali trčet. Všude se roztahují, mluvit pořádně neumí a všechno chtějí zchlamstnout, ať si sedí v Praze, já jim tam taky nejezdím. Usnesli jsme se, že jim něco příšerného provedeme, ale ještě nevíme co. Pak Vitásek vyhrál 5:0, a tak jsem se aspoň chvíli posmíval jeho novému kolu, které zakoupil a s nímž se trapně vytahuje, a všem posílá odkazy na stránky o jeho novém kolu, aby se tam koukali a záviděli mu, že má nové kolo. A já jsem ty odkazy poslal do konference o cyklistice, aby lidi řekli, jak se jim líbí a přišly odpovědi jako "odporná hromada šrotu" a "ani zadarmo", jenže Vitáska to nezkrušilo, jelikož dobře ví, že má devítikolečko a já mám koleček toliko osm. Takže mi posmívání nevyšlo a odešel jsem znechucen domů a Vitásek šel zvesela a určitě si celou noc hladil své kolečko navíc. A v noci bylo jasno a tak jsem ještě víc nadával, že nejsem kvůli svinským Pražákům na horách a musím hrát kulečník, což jest hra povalečů a hospodských otrapů, alespoň doma mi to vždycky říkali.

Grrrrrrrr jak já nemám rád Pražáky!

Pátek 2 

Dopoledne jsem jel na kole do města, koupit místenku a vyměnit peníze. Místenka nebyla, neb mi baba pravila, že autobus není místenkový. Peníze byly.

Čtvrtek 1 

*Ty troubo, na co kilometry pásky a tuny kartonu? Prodává se cestovní obal na kolo. Je šitý kolu na míru, hezky barevný, odolný a má držák, takže se pohodlně nese. Viděl jsem to někde, ale už nevím kde, když tak se informuj.

Nechceš na Kamčatku? Jo koukej: http://www.cestovatel.narod.ru

A s těma vosama. Asi nejlepší na tvoje určitě sfiňský plány jsou včely, protože mají nejvíce jedu. Potom vosy a až nakonec sršni, kteří jsou téměř bez jedu, údajně naprosto bezpeční. Taky můžeš nějak šlechtěním udělat hadovosu. To bude lítající had se žihadlem. Nic strašnějšího si už představit nedovedu. Hadovosa by byla určitě ještě horší, než Burjatka z Ivolginu.

AS

http://www.britishairways.com/regional/czech/index-ied.shtmlKamčatka (asi)O obalech na kola nic nevím, představoval jsem si to tak, že kolo na letišti rozeberu, pomocí pásky jednotlivé díly spojím dohromady do nestvůrné hromady trubek a drátů, kterou pak pokryju kartónem z krabic, jež někde vyžebrám a kartón také důkladně oblepím páskou. Zdá se mi to levnější a nebudu se muset celou dobu vláčet s obalem na kolo.

Na Kamčatku nejedu, co bych tam dělal. Na http://www.cestovatel.narod.ru/ jsou pěkné fotky, ale stahují se strašně dlouho. Jednou jsem Blabli namluvil, že Kamčatka je název neoficální, lidový, že se to správně jmenuje Kamchoot a čte se to Kamčůt, podle Chilkootského průsmyku, který se čte Čilkůt. Docela dlouho tomu věřila. Ale stejně tam nepojedu.

*

Zatímco jsem čekal na kompilátor, až přeloží program, vytvořil jsem tento báječný náčrt, názorně ilustrující včerejší návod na vyrobení úlu. Stále ale zůstává nejasné, jak včely přesvědčit k bydlení ve starém hrnci. Možná by se daly nalákat na vhodnou návnadu, ale s vyzkoušením budu muset počkat až na jaro, teď už jsou všechny včely zalezlé. Včelaři snad prý možná dostávají od státu finanční příspěvky na cukr, a tak když si zřídím včelstvo, budu také pobírat příspěvky a všechny je probendím. A když nic nedostanu, nebo se mi tam uhnízdí místo včel vosy, vhodím hrnec na úřad, ať si užijí přírodní akupunktury.

Byl jsem s Kakofem, Vitáskem a Pepou vulgo Japončíkem v hospodě a přiměli mě hrát kulečník. Záhy toho hořce litovali, protože prý takové nemehlo ještě neviděli. Jediný mnou zaznamenaný úspěch bylo, že jsem si tágem nevypíchl oko. Pivo bylo jakési hnusné a drahé, vypil jsem tři a vůbec mi to nechutnalo. Nebudu chodit do hospod. Kakof líčil Vitáskovi výstup na Malý Rozsutec, který zamýšlíme podniknout v sobotu, tak dramaticky, že Vitásek pobledl a ptal se, jestli má psát závěť. Snažil jsem se jej uklidnit, řka, že Rozsutec je docela normální kopec, že jen v zimě se tam nechodí, protože tam jezdí laviny a Vitásek začal mečet, že hlásili sněžení a určitě ho zavalí lavina. Až když jsme jej společně přesvědčili, že i kdyby sněžilo, což asi přece jen nebude, stejně nenapadne víc než deset centimetrů sněhu a ten jej určitě nezavalí, tak přestal. S těmi dlouhými a nepřehlednými souvětími musím něco udělat. Třeba psát ještě mnohem delší.

Recenze na CD The X-Files - The Album (soundtrack k filmu The X.Files - The Film): nelíbí se mi to.

Jelikož už se program přeložil a já zas musím pracovat, přihodím už jen báseň ze starých zásob. Spáchali jsme ji s Petrem Janíkem, řečeným Skútr, o němž jsem se tady zatím nezmiňoval, a to převážně pro naprostou nezveřejnitelnost téměř čehokoli, co se ho týká. Povšimněte si temné, až gotické atmosféry zkázy, zmaru a děsu, jakož i velmi rafinovaného hymnického závěru, v němž dochází ke konečné katastrofě.

Skútr & Howadoor
V kalně matoucím

V kalně matoucím
Ponuře nečasném
Klapala klika od kamen

Červená, zelená, oslizlá ovce
Páchnoucí kanál
Pohltil chodce

V hlavě mi stále zní
Ponuré zvonění
Ústřední topení - ústřední topení

Nebojte se, zásoba básní se tím velmi ztenčila.

 


 


Nějaký vzkaz pro Howadoora? Chcete-li odpověď, napište zpáteční adresu.

http://www.bravenet.com/