* http://howadoor.wz.cz/index.html
Seznam všech kapitol Zápisníku
Můžete mě najít na ICQ. Možná. RSS kanál Howadoora na cestách

Říjen 2001

Středa 31 

*Strč si tu svou podělanou hudbu do svých podělaných slipů. Přeřvalo mi to winamp a já tak nemůžu při čtení Tvých Howadin poslouchat své oblíbené písně skupiny The Decayed Squirrels. Pankáči podělaný!



Fantastické! Tak ono to funguje!!! Já se raduji, já plesám, já jsem tak šťastný… Píšu si bod. A nebojte se, neusnu na vavřínech, už jsem se informoval, jak skladby automaticky pomocí skriptů obměňovat, takže se dočkáte nejen současného hitu "Version 5", ale i dalších kompozic by Howadoor. Mám jich tady spousty z doby, kdy jsem se chtěl stát slavným hudebníkem a když na to přijde, složím i ňáké nové fláky (to my slavní hudebníci tak říkáme). Časem bych mohl popsat, jak jsem si budoval kariéru muzikanta, ale dnes se mi nechce.

Dnes však přináším důležitou informaci - zjistil jsem totiž, že když poletím do USA se společností British Airways, můžu si s sebou vzít i bicykl, a to dokonce zadarmo, bez dalších poplatků, jako druhé zavazadlo. Celkový váhový limit je 32 kilogramů a do toho se kolo, stan a dalších pár krámů pohodlně vejde. Jen je třeba velocipéd rozebrat a složit do vaku nebo krabice - to by ale nemělo být nijak obtížné a několik kusů kartónu spolu s kilometrem lepicí pásky věc zastanou. Téměř jistě to platí i u dalších leteckých společností a nejen pro USA, ale i pro Kanadu a skoro určitě i pro Mexiko. Teď už jenom přemýšlím, kdy a kam vyrazím, asi to bude spíš do Kanady. V USA mě nenapadá žádný zajímavý cíl a do Mexika nebudu tahat kolo, když je Popocatepetl padesát kilometrů od letiště a jezdí tam autobus.

Chata pod Chlebom. Vitásek tvrdí, že jsme chatařem napjatě očekáváni.

Vitásek zajistil ubytování na chatě pod Chlebom, a já objevil, že nejlépe bude vyrazit z pátku na sobotu o půl jedné v noci autobusem do Žiliny. Už se těším na Rozsutec a jak se večer opiju jako zvíře. Uvažuji, že bych mohl vzít diktafon a udělat náhodný rozhovor s náhodným chodcem, ale ještě si to rozmyslím. Interview s Adrianem, co byl na Bajkalu, pořád ještě není zformátované.

Tuhle mě Blable vykládala, že se dívala v televizi na pořad o Indii a tam ukazovali, jak si snadno zrobit úl. Vezme se starý hrnec, do dna se udělá díra tak akorát by tamtudy prolezla včela a hrnec se připlácne hlínou na zeď stavení, okrajem ke stěně. Jak se včely přimějí, aby se dovnitř nastěhovaly, to Blable nevěděla, prý to tam neříkali, a tak kdybyste to někdo věděl, tak mi napište, neb jsem pojal myšlenku, že se stanu včelařem. Nebo vosařem, když na to přijde, to už není důležité. Mám s těmi mrškami bodavými velké plány.

Zjistil jsem, že Proxomitron dělá ještě jednu pěknou věc - do cache uloží i stránky, které by se bez něj neukládaly a tak je můžu i po odpojení po internetu procházet.

Úterý 30 

Zcela pravdivý příběh:

Blable pracovala před delším časem v knihovně, půjčovala tam knížky, vyhazovala otravné čtenáře, vařila si kafe a tak. Spolu s ní tam bylo zaměstnáno děvče jménem Pavlínka, bytost to romantická, subtilní postavy a veskrze křehkého až éterického zjevu. Za Blablí jsem chodil já a za Pavlínkou různí lidé, jednu dobu také jistý Jirka. Ten měl s Pavlínkou společné zájmy, a to obtížný hluk, obecně známý pod názvem "folková hudba". Zatímco Pavlínka se omezovala na ježdění po všelijakých podlých festivalech, kde poslouchala uvzdychané skřeky rozličných uskupení, Jirka byl v tomto směru aktivnější a sám za účelem vyluzování umňaučených pazvuků a sbalení Pavlínky takovéto srocení založil. Skupina sestávala z něj a ještě z jednoho podobného vyšinutce a společně spáchali asi dvě nebo tři věci, jimž chybně říkali "písně" a jež poté onen poťapaný Jirka chodíval Pavlínce do knihovny předvádět, by získal její srdce i jiné tělesné orgány. Dlužno poznamenat, že s nevelkým úspěchem, dokonce se zdálo, že jeho produkce působí na dívku vysloveně negativně. Tolik osoby a obsazení.

Jednou na podzim jdeme s Blablí z knihovny a docela z ničeho nic spatříme u cesty ležet velkou, tlustou a zcela mrtvou krysu.

"Fuj, krysa!", lekla se Blable a šli jsme dál. Ale po několika krocích napadlo mne, že by se přece dalo šťastného nálezu využít.

"Pojď zpátky", říkám Blabli, "vezmeme krysu a něco provedeme."

Ta byla pro a tak jsme šli pro krysu. Stáli jsme nad nebožkou a přemýšleli, co s ní. Poté, co jsme zavrhli kulinářské experimenty a jiné nápady, jako třeba nacpat ji někomu do výfuku, shodli jsme se na následující myšlence: vezmeme krysu do tašky, vplížíme se k Pavlínce do paneláku a pověsíme tašku na kliku od jejího bytu. Blable to pak cestou ještě vylepšila - na papír jsme napsali báseň a umístili ji ke zvířeti do kabely. Báseň zněla:

Pohrdlas' mou písní
Pohrdáš i mnou
Tak se s tebou loučím
Touto zdechlou krysou

Verše jsme podepsali "Tvůj Jirka", vložili do tašky, tašku pověsili na kliku a utekli pryč. Chtěl jsem ještě dole zazvonit, ale Blable to zavrhla a tak jsme šli.

Následující den šla Blable do práce s úmyslem opatrně na Pavlínce vyzvědět, co se dělo. Leč Pavlínka nikde, až o něco později telefonovala její matka. Hysterickým hlasem kvílela, že se stalo něco příšerného a Pavlínka je doma, protože si musela vzít spoustu prášků na uklidnění a do práce přijde až po obědě. Odpoledne se dívka skutečně dostavila, ale zbytek dne se jen potácela s nepřítomným pohledem, zjevně obluzena medikamenty. Co se vlastně stalo, vyšlo najevo až postupně během několika následujících dnů a bylo to docela obtížné zjistit, protože Pavlínka se stala velmi nesdílnou až zamlklou, sedávala sama v koutě a tiše si cosi bručela pod fousy, tedy pokud zrovna nepožírala pilule. Seběhlo se toto:

Asi dvacet minut poté, co jsme s poťouchlým smíchem odešli, dorazil k Pavlínce folkáč Jirka, vybaven kytarou a divým odhodláním předvést Pavlínce svůj nejnovější hit "U kotlíku stál", tím ji silně zaimponovat a jejich vztah tak definitivně zvrátit na tu správnou stranu. Zazvonil a otevřela mu Pavlínka, která, vida nástroj, vytušila, co zamýšlí a začala mu vysvětlovat, že nemá čas, bolí ji hlava a nejspíš už ani nikdy čas mít nebude a hlava ji bude bolet už napořád, zvláště, jestli za ní bude neustále dolejzat. I ona si předsevzala, že to s Jirkou ten den rozštípne. Delší dobu se handrkovali, až Jiří pochopil, že tady a teď mu pšenka nepokvete a podal Pavlínce tašku se smutnými slovy:

"Tak já teda půjdu… no… třeba se stavím někdy v knihovně… hmmm…. když myslíš… jo a tady máš, to je asi pro tebe."

Hlupák pro začátek zatajil, že taška visela na klice, aby, kdyby se třeba obsah Pavlínce zalíbil, toho mohl takticky využít. Pavlínka sáhla do tašky, chvíli tam šátrala, vytáhla chcíplou krysu a zařvala tak strašlivě, že lidi v půlce paneláku strnuli a z obýváku se vyřítili Pavlínčini rodiče, přesvědčeni, že tomu folkáčovi hráblo a rdousí jim dceru. Pavlínka šla k zemi, muzikus užasle stál, nevěře vlastním očím a jen zmateně blekotal:

"To ne já, to já ne, to viselo na klice, já to nebyl!"

Pavlínčina matka, vida zdechlinu, se také zapotácela, otec pak vytáhl z tašky papír a pomalu předčítal:

"Pohrdlas' mou písní - pohrdáš i mnou - tak se s tebou loučím - touto zdechlou krysou. Tvůj Jirka?!?!"

Hudebník, slyše ta slova, sebral zbytky zdravého rozumu a vzal bez dalšího otálení roha. Pavlínka byla s obtížemi vzkříšena a spolu s maminkou vyjedly obsah lékárničky, přičemž se soustředily především na prášky na uklidněnou a na spaní. Otec pak zbytek večera přemítal, jestli na šíleného folkáče poštvat policii, na zbytek rodiny psychiatra a co s chcíplotinou. Na policajty nakonec nedošlo, jak to bylo s psychiatrem nevím, ale soudím, že už k němu stejně pravidelně docházeli. Jelikož jim chyběla invence a mou knihu rad a návodů též nečetli, mrtvou krysu vhodili do popelnice. Jirka se už nikdy neukázal a patrně dodnes netuší, který ďábel si na něj toho dne zasedl.

Člověk by řekl "nevinný žertík" a jak to dokáže s vhodnými lidmi zamávat! Z toho plyne poučení:

Jak využít nalezené mrtvoly (zvířecí)

Náhodně nalezenou mršinu dáme do tašky a s případným věnováním (jedině troglodyt nebo člověk extrémní rafinovanosti jej podepíše vlastním jménem) zavěsíme někomu na kliku, podobně, jak jsme naložili s láhvemi pasterizované moči. Vidíme, že návod jest to univerzální a lze jej s úspěchem použít i na další bizarní předměty, povzbuzující k zamyšlení, jakož i na leccos, co se nám nehodí a čeho se chceme zbavit.

K tomu ještě jeden návod:

Co s mrtvolou, kterou nám někdo pověsil na kliku

Zásilku bez otálení pověsíme na kliku sousedovi, jdeme domů a pustíme věc z hlavy.

A nakonec závěr: Kdo čte Howadoora na cestách, bývá připraven na všelicos.

Pondělí 29 

Program Poxomitron vás zcela zbaví jakékoliv www stránky a tím ušetří čas, nervy i peníze.Hehehe, určitě se dobré půlka lidí pokoušela vyluštit text vlevo za okny, marně se snažila okénky posouvat a hledala rolovací lišty. Dostal jsem vás, je to totiž jenom screenshot, obrázek, snímek obrazovky, který má ukázat program Proxomitron. Proxomitron je vizuálně ohavný, leč velmi schopný kus software, který vám po snadné instalaci odstraní ze všech stránek veškerou reklamu, imbecilní vyskakovací okna, pobíhající animace a podobné nechutnosti, jež vás okrádají o čas, nervy a peníze. I když teď budu sám proti sobě, prozradím, že nebohým majitelům zvukových karet ulehčí i od mých bizarních kompozic, které se teď občas při prohlížení Howadoora na cestách přehrávají. Na Troolixových stránkách o Mont Blanku dokáže Proxomitron zlikvidovat šerednou texturu v pozadí. A to pořád není vše! Pokud zapnete veškeré možné filtry, z většiny stránek vám nezbude zhola nic a vy budete mít skvělý pocit, jak jste na autory vyzráli a oprávněnou radost z mnoha hodin života, jež jste neutratili zíráním na web. Dobrá věc, tenhle program.

Odpoledne jsem šel do posilovny a u dveří jsem se strašně zděsil, protože byly zatlučené velkými dřevy a hlavou mi blesklo "Ježišmarjá kam teď budu chodit?!" a už jsem se chystal padnout na zem a zmítat se v prachu a rvát si vlasy, vlastně to ne, ty mám oholené, ale určitě usedavě naříkat nad zkaženým životem a promarněnou permanentkou, když jsem si v poslední chvíli všiml, že jest to pouze bizarní výzdoba. Bratři na dveře přitloukli několik kusů klády a tak si dále zvelebili (já bych tomu tak ale neřekl) svůj podnik.

Zvelebování posilovny je jejich posedlost. Nejenže u stěn jsou veliká terária, tedy nádoby s hady velkých rozměrů, co každou chvíli pojídají živé králíky, ale před časem všechny vyděsili tím, že nad vchod do šatny umístili na velmi subtilní držáky plně naloženou činku, odhadem tak metrák a půl těžkou. Před šatnou se začali srocovat lidé, v obavách, že háčky, na nichž ta činka visí, se urvou zrovna když půjdou dovnitř. Bratři museli každému vysvětlovat, že činka je pouze lehká, avšak věrná dřevěná maketa. Lidé se přestali bát až když si činku ohmatali a zjistili, že je skutečně dřevěná, návštěvníci slabších povah ale i tak do šatny vstupovali velkým skokem.

A teď si natloukli na dveře klády.

Jelikož ukázky z knihy Tisíc a jedna rada do praktického života jsou stále oblíbenější, dnes se podíváme na další způsob

Jak jinak zužitkovat konzervovanou moč

Pokud netoužíme po laciné popularitě a nechceme s láhvemi moči zapůsobit na večírku, zabalíme láhve s konzervovanou močí do balíku a ten pak umístíme někomu před dveře. Balík můžeme vybavit nápisem "K svátku", případně "Na památku". Je třeba vybrat člověka vhodné, přemýšlivé povahy. Velmi dobrou volbou je věnovat balík ženě, převázat stuhou a napsat na něj "Z upřímného citu".

Možná se vám zdá tento žertík trapně neúčinný. Zkušenost však ukazuje, že se velice mýlíte. Zítra vám zcela pravdivě vylíčím příběh (a přidám další návod), jež ukáže, jak může zdánlivě nenáročný vtípek způsobit naprostý chaos v myšlenkách citlivého člověka a velmi hezky rozvrátit jeho představy o světě, lidech a  vesmíru vůbec.

Neděle 28 

Potkal jsem zas Blabli a byla jakási zachmuřená, tak se ptám, co se děje, jestli jí někdo rozšlápl kočárek, a ona na to, že prý ne, akorát že je zas těhotná. Že si nedá pokoj. Nevím jak vás, ale mě by to nebavilo.

Večer přišel Karel a přivedl svou ženu, feministku Janu a jejich nezdárného synka Filípka, který vyčkal, až jim naliju víno, pak se odrazil, skočil z gauče na matraci, co ležela na zemi, od té se odpéroval a hlavou porazil skleničky. Skleničky se rozbily a víno se rozlilo po koberci. Jana se tomu nadšeně smála a Karel inteligentně prohlásil, že jsem měl raději koupit pivo v plastikové láhvi, to že nedělá fleky.

Sobota 27 

Ostřílený znalec Jan Hlaváček shlédl film Lola a poslal zdrcující recenzi:

Je to sračka. Honza

Protože je Honza cyklistický šampión, civilkář a navíc má extrémně úzká ramena, tak mu to můžete věřit.

Dnešní příhoda u stánku se zeleninou:

Kupoval chlapík zelí a když odcházel, tak mu paní, co šla po něm, mírně šlápla na nohu. Hned se jala omlouvat, on jenom cosi zavrčel a chystal se k odchodu. Paní prohlásila:

"…a stejně to máte z toho, že se mi motáte pod nohama."

Chlápek se zarazil: "Já a motám pod nohama?!"

"No jasně, motáte se tu blbě a pak si stěžujete!"

"Já?!"

"Jo! Motáku ožralej."

Chlápek vůbec nevěděl, co by na to řekl, tak raději mávnul rukou a šel pryč. Baba za ním ještě vřeštěla:

"A trhněte si nohou! Nejlíp oběma! Motáku blbá!"

A pak se obrátila k prodavačce ve stánku a zaječela: 

"No viděla jste to?! To jsou lidi! Kdyby tady byl Hitler, tak by to všechno poslal do koncentráku."

Pátek 26 

10:27

I tohle je dílo TerragenuA mně se nic nechce…


17:23 Šel jsem do posilovny, abych si trochu vylepšil náladu. Pobyl jsem tam přes dvě hodiny a vcelku se mi dařilo. Ale nesmíte si myslet,. že jsem tam celou dobu makal jako blázen, to bych asi domů přišel po čtyřech, cvičil jsem si pěkně v klidu pomalé série s velkou váhou, což se mi líbí, dělal dlouhé pauzy, jen tak pro radost.

A když jsem šel s posilovny, tak jsem náhodou potkal kamarádku Blabli, jak si vede děcko a děcko tlačí dětský kočárek a Blable se strašně chechtala, což mi bylo divné, protože poslední dobou je permanentně protivná, otrávená a nesnesitelná, už skoro jako já. Pročež se ptám Blable, co se stalo, že je tak dobře naložená a ona praví děcku "Ukaž, co umíš, předveď se!" a děcko bez varování šup mi kočárek rovnou pod nohy! A pak mi Blable líčila, jak stála na zastávce s děckem a přijela tramvaj a děcko udělalo jedné paní to, co mě, jenže paní právě šla a nestála na místě a o kočárek zakopla a hodila strašnou tlamu a Blabli to pobavilo a pak prý s děckem stáli na zastávce a vždycky když přijela tramvaj, tak strčila do dítěte a to robě zase postrčilo někomu z vystupujících kočárek rovnou pod nohy.

"To ti byla taková legrace, to bys nevěřil!", rozplývala se Blable. "Dohromady přijelo asi deset tramvají, než nás to přestalo bavit a čtyři lidi sebou řízli o zem! Nejlepší byla taková ženská v lodičkách s jehlovým podpatkem, ta byla úplně nepřekonatelná, vletěla obloukem rovnou do odpadkového koše, ten povalila, smetí se vysypalo a ona se v tom válela a hystericky ječela. My jsme se tak nasmáli, to bylo něco! A ti lidi se ještě omlouvali. Zítra tam asi půjdeme zase."

Z toho vidíte, co jsou ty ženské zač. Ponechal jsem děcko i Blabli jejich zhovadilým hrátkám a šel si koupit obrovský kus masa a že jsem měl dnes náhodou peníze, tak jsem toho koupil strašný flák, přes dvě kila to mělo a teď to vařím v papiňáku a budu to celý večer požírat. Možná i na zítra mi zbude.

Čtvrtek 25 

Na tyhle hory s Vitáskem nepojedeme a vy taky, ty vylezly z programu Terragen.Včera měla narozeniny má sestra, pročež řičím "Buď pozdravena má skvělááá sestráááá!".

Volal Vitásek, prý pojedeme příští týden na hory. Protože jsem neměl po ruce žádnou rozumnou výmluvu, souhlasil jsem. Asi se koukneme na Malou Fatru, nic lepšího mě nenapadá.

Reakce na báseň O veverce:

Doufám, že  tady nehodláš takových sraček presentovat víc.

Uachachá, já se směju, já se chechtám, to se mi líbí! Původně jsem skutečně házet další perly sviním nechtěl, ale po takové nádherné kritice se asi neudržím! Ne asi, docela určitě se neudržím.

Pro dnešek se vás ale pokusím rozzuřit k nepříčetnosti jinak - vy, co máte v počítači zvukovou kartu, už víte jak, a ti ostatní… ti mají zas jednou štěstí a musí si počkat na další poezii.

Dnes mi to nemyslí - snažím se programovat, ale plodím jen samé příšernosti, ještě horší, než obvykle. Z včerejšího ráchání se v přehradě jsem chřipku nedostal, ale dnes plavat nejdu, od rána jen jím a jím, abych přibral a nebyl taková nicka, houžvička a muší křidélko a žádná obéza se mi nemohla vysmívat. Též se snažím vymyslet podrobný plán treku po Nepálu, ale jak říkám, myšlenky váznou a žádná kloudná idea nepřichází.

Minulý a předminulý týden jsem se zabýval problémem determinismu, nakonec mi jeden dobrák poslal soubor s přednáškami z filozofie, který celou věc zcela objasnil. Jestli si ho chcete přečíst, budete potřebovat program Acrobat Reader.

Večer v posilovně jsem zcela nemožný, připadám si jak vyfouknutý balón.

Středa 24 
Howadoor: Blboňu, nenavážej se do mých návodů!
Adrian: Já se do nich nenavážím, jen jsem dal světu na vědomí, že existujou. Proč vůbec píšeš takový návody, jako například jak jíst zkažené maso, jak pálit nehty či jak pozvracet spolubydlícího? A když už jsi odborník přes tyhle a podobné věci - nechceš dát návod taky o tom, jak močit do krabic od džusu a co pak s tím dělat? Vlastní zkušenosti máš, tak jen hrrrr do toho!
Bohouš: Hele, naval nějakej návod z oblasti sexu!
Adrian: Má tam i návod v oblasti sexu. Teda návod bych tomu neříkal, o sexu to taky není… ale říká tomu tak.
Howadoor: Mé návody jsou jednou z cest k duševnímu zdokonalení a kdybys je používal, tak bys to věděl sám, ňoumo. Víš, co je to kóan? Tak ty mé rady jsou svého druhu kóany, akorát že technicky jednodušší, protože je stačí realizovat a nemusíš nic vymýšlet. Co se týče moči, návod na zavařování moči tam byl včera a když už jsi takový tupan, že nevíš, co se zavařenou močí, tak ti tam nějaký návod k tomu taky přihodím.
Adrian: Jestli fakt vydáš svojí knihu, jak inzeruješ, tak si za vlastní peníze tento exemplář pořídím a nabídnu ho ke koupi hradní stráži na hradě v době konání stráže, jak tam stojí v tý budce. Fakt.

Ohledně tvého duševního zdokonalování - používat je nebudu, ty tvoje rady, raději budu strašně nedokonalý.

A ten koán… je to něco s coitem??? Nene. Koán je totální blbost, už jenom proto, že vychází z paradoxu.

Další blbost je, že je to uměle vymyšlené a další blbost je to, že se cvičí hlavně v Rinzai, kteroužto školu nesnáším. A že je to blbost dokazuje i to, že je jich asi 1500 nebo tak nějak a přitom i v Sótó jich největši trubci používají stěží 500.

A vůbec, je to kravina všechno kolem.

Howadoor: Kniha nebude, ale postupně to dám na web. Aspoň mám zásobu na dny, kdy se nic neděje.

Kóan z žádného paradoxu nevychází, kdo ti tohle nakukal? Jediné, co to má společného je možná to, že na obojí ty koukáš jako puk.

Co je uměle vymyšlené? Zen?! A voda, vzduch, to je podle tebe taky uměle vymyšlené?! Rinzai je jedna ze škol. Škol. Způsobů, jak… hm… no… tady chybí terminologie… prostě jak přestat tvrdit o zenu takové nesmysly, jak tvrdíš ty. Ale způsobů je mnoho. škola, která by tvrdila, že ten její je jediný možný, by sama sebe usvědčovala z naprosté… hm… "neznalosti" zenu.

Kupříkladu Gautáma Buddha měl učedníka, který došel k satori jen poté, co k němu pronesl několik málo vět. Z toho je vidět, že - třeba - mnohahodinové sezení v zazenu je sice cestou možnou, leč nikoli jedinou.

S tím Sótó to vůbec nechápu.

Odkaz: http://japonsko.home.sk/
Adrian: Co? Že podstatou není paradox? Dyť je to jen blbej kousek ze sútry, kde je hlavní osou nějakej úplně pitomej paradox. A ne že ne.
Voda, vzduch a takový blbosti asi vymyšlený nejsou, ale koány jo.

Rinzai - tam je na koány největší důraz ze všech těch grup cvoků. Ani se nedivím, že tam vymysleli bušidó. A vymysleli, nevzniklo to samo od sebe. A ne že ne.

Se Sótó… tam prý ti maníci používají nejvíc koánů ze všech škol - až 500 na hlavu. Ale vzhledem k tomu, že je jich celkem asi 1500 nic moc.
A vůbec. Co ty s tím máš společného? A co myslíš, je blbost "světský" zen? A co ty euroamerické odrůdy?

Howadoor: A kdybych tě měl po ruce, tak bych ti ukázal, jak se vyučují zenu rypáci, co se jim nelíbí ani kóany, ani mé návody. To se vezme hůl a tou holí se mlátí a mlátí a mlátí….
Adrian: No a je to tady, to je celej ten zen. Když někomu nenakukáte, že je to něco skvělýho, tak byste mlátili. Trubky zenový.
Howadoor: Nejsem bůh ani Watts, abych dokázal napsat knihu, která by tě sama o sobě přivedla k chápání zenu. Mám rozdělanou předmluvu k těm svým radám, kde se to snažím vysvětlit. Hrozně mě štve, když si lidi myslí, že si dělám prdel a že návod, jak zavařovat moč, je jenom nějaký vtípek, aby se pobavili. Jenže to je myšleno stejně vážně, jako když píšu, jak uvařit maso v papiňáku. Ale samotným čtením to nikdy nepochopíš, to je třeba dělat! Nebo něco jiného, samozřejmě, ale dokud se to budeš snažit uchopit rozumově, tak se nikam nedostaneš.

Paradox - to je formálně správné tvrzení, které je však v rozporu se skutečností, řekněme. Navíc je to tvrzení, které svou strukurou sugeruje, že je pravdivé, ale zkušenost říká, že pravdivé není, což vytváří enervující rozpor.

Naproti tomu kóan… je prostě kóan. Když už mě do toho tlačíš, tak kóan demonstruje, že svět a myšlenkový model světa není totéž, a nenapadejte mě, že tak to není, já vím sám, že to tak není.

Adrian: No nevím nevím, ale podle mě to ani nejde uchopit rozumově, zkažené maso v papiňáku a zavařená moč. A raději to rozumově ani jinak uchopovat nebudu. kromě toho nemám ani papiňák, ani zavařovačku, takže to dělat nebudu.
Howadoor: Konečně jsme se někam dostali - nejde to uchopit rozumově. Kdybys byl co k čemu, tak si zavařovací hrnec vypůjčíš od kolegyně, nebo, ještě lépe, si to zajdeš zavařit k ní domů. Chce to také trochu vlastní iniciativy!

Časem budou i jiné návody, ale když si budeš vybírat jenom ty, co ti přijdou normální, tak se duševně zdokonalíš asi tak, jako kdybys sice furt skákal do výšky, ale nikdy si nezvedal laťku.

Jé, to se mi povedlo, tahle alegorie, to musím vrazit do té své knihy.

Nebo se zeptej na zen těch tvých kámošů, jestli je pravda, co o nich píšeš, tak mají k chápání zenu o dost blíž než ty. Třeba ten, jak cpe ženským v báru pětikačky do přirození.

Adrian: Hele hele, zase to směřuješ jinak. Ta alegorie je pěkně blbá… to s tím zdokonalováním. Musíš taky rozlišit, co je a co není zdokonalování.
To jako kdyby jsi v sexu bral jako zdokonalení, že vojedeš nějakýho hrocha v ZOO, protože je to posun od ženský někam jinam. Ke kolegyni pošlu tak maximálně pana Antraxe, ale já tam nepáchnu.

Nejsou to kámoši, ale známí a necpou prachy do přirození, ale za kalhotky. Doufám, že to rozlišuješ.

Howadoor: Jenže mě víc vzrušuje ta představa tak, jak jsem ji popsal já.

Kdybys chápal zen, nemohl bys uvažovat nad tím, co je, a co není zdokonalení. S tím hrochem to přirozeně zdokonalení je, ovšem je otázka, jestli je taková věc technicky vůbec realizovatelná. Pokud je to pro tebe lepší cesta než mé návody, kup si lístek do ZOO.

Adrian: Tak si jdi rozměnit a běž do stripbaru, nestyď se.
Howadoor: No… to není zlá rada, skutečně.
Adrian: Zen nechápu a rovnou říkám, že je to blbost. A do ZOO nejdu, i když s tím hrochem to určitě proveditelné je. Zeptám se Tarabise, ten má zkušenosti určitě i v tomhle.

Běž do stripbaru a pak řekni, jak jsi dopadl. Pozvi Blabli, ať se taky baví.

Howadoor: Když to nechápeš, tak nemůžeš vědět, že je to blbost.

Do stripbaru nepůjdu, protože je to asi drahé. Je? Teď jdu tak akorát konečně domů.
Adrian: Blbost je to proto, že to nechápe nikdo. Pak jsou tu tací, co si myslí, že to chápu, ale prdlajz, nic nechápu. Stripbar asi není drahej, když tam byl i Bohouš.
Howadoor: Když to nechápeš ty, tak to ještě neznamená, že to nechápe nikdo. Jenom aby ty stripbáry nebyly jenom v Praze, tlouct se někam do Prahy se mi nechce. A teď už fakt jdu a nic mě nezadrží.
Adrian: Já si to aspoň přiznám, že to nechápu.
A vůbec. Nějakej blbej zen. Když můžu jít do stripbáru.
Howadoor: Nebyls to, Adriane, náhodou ty, co před časem volal po tom, aby amíci bojovali především se syndromem vlastní omezenosti? A teď tady předvádíš úplně typickou ukázku omezenosti se vším šudy, když odmítáš zen jako blbost a priori, jenom proto, že to přesahuje hranice tvé zkušenosti. Byl by z tebe dobrý Američan.

Rozumím tomu, že ti možná připadá, že se na tebe ti zenoví gurové vytahují pomocí mystických blábolů a chtějí z tebe udělat vola, a dost možná to tak u některých tak i je, ale to diskridituje akorát ty lidi, ne zen. Nebo si možná myslíš, že zen je jenom další z pomatených sekt mystiků, co je jich všude plno. Určitě takové sekty jsou, ale ty nemají se zenem nic společného.

Už máš ty lístky na hrocha?

Vůbec nejlepší by bylo jít za zenem do stripbáru.

Kurwa, nechápeš, jasně, že zen nechápeš, já ho taky "nechápu". Nikdo zen "nechápe", na zenu totiž nic k "chápání" není! To je pro to, co se se zenem dělá, úplně blbé slovo! Můžeš chápat, jak funguje budík, ale když "chápeš" zen, tak je to něco úplně jiného.

Na té adrese, jak jsem ti posílal, je takové přirovnání, že "pochopení" zenu je jako když se díváš na vrchol hory, která je v mracích, pak se mraky rozplynou a ty konečně vidíš, jaká ta hora je. Tomu bys přece taky neřekl, že tu horu "chápeš", ty ji prostě vidíš. Takové to mudrování kolem zenu je podobné tomu, kdybys tu horu neviděl, ale snažil by ses jí "pochopit" pomocí toho, že budeš studovat mapy nebo třeba diskutovat s někým, kdo tam vylezl. Uděláš si o věci jistý obrázek, ale bude to pořád jenom obrázek, myšlenkový model. Opravdu "pochopíš", až tu horu uvidíš.

Co Pavča, nerozmyslel sis to? Psala, že jsi takové milé malé zlatíčko, hrozně jsem se chechtal.

Dnešek byl docela úspěšný den. Konečně. Trochu mi to i vylepšilo náladu, ačkoli by takových dnů muselo být mnohem víc, abych přestal být skrznaskrz znechucený.

Ta nejlepší věc, co se dnes udála, byl mail, který mi poslal jeden čtenář a ve kterém mě kategoricky žádá, abych tyto stránky plné hnusáren a nesmyslů zrušil. To mne úplně rozjařilo. "Skvělé, děláš to dobře, Howadoore!", řekl jsem si. To je poprvé, co cítím, že sepisování blbostí na web může mít i nějaký skutečný smysl. Cheche.

O poznání méně znechucený než obvykle nasedl jsem na velocipéd a vydal se do práce. Poslední dobou jezdím proklatě nebezpečně a rychle, má jízda je hrou reflexů, pevných nervů a bleskurychlých reakcí. Včera jsem jel do práce 42 minut a zpět (jedu jinudy) jsem to zvládl za 32. Dnes jsem ale vezl Janu Hlaváčkovi vypálené CD s filmem Lola (a několika dalšími, o poznání pikantnějšími), který si tento obávaný cyklista předsevzal shlédnout, aby sám odborně posoudil, jestli je to taková volovina jak tvrdím. Prý pak na toto téma speciálně pro mé stránky spáchá recenzi.

Odevzdal jsem multimédium a dojel do práce a sekretářka Dáša, známý sexsymbol, se mě pokoušela sbalit a neustále mi vykládala, jak má kamarádku, která by jí půjčila byt a že by se taky našel pokoj v pěkném penziónu a podobné věci. Odolal jsem, jak jinak, jsem charakterní muž. Sice to bylo těžké, opovrhnout takovými půvaby, avšak obstál jsem. Samozřejmě mne to též mírně potěšilo.

Poté přišlo několik dalších zpráv. Ty už nebyly tak potěšující, protože jsem zjistil, že rady a návody, které jsem zde v předchozích dnech představil, nebyly správně pochopeny. Zvláště ten o zavařování moči si lidé vysvětlovali úplně špatně a bylo zjevné, že jsou zcela dezorientovaní v tom, co se zavařenou močí podniknout. Dokonce se našla prasata, která se domnívala, že by se zavařená moč měla pít!!! Fuj! Něco tak ohavného! Skutečně nevím, jak někdo může na takovou hnusárnu přijít. I když jsem původně chtěl s návody na kratší čas přestat, musím zde uvést alespoň jeden, protože jinak se může stát, že nějaký trotl skutečně bude zavařenou moč požívat a pak to svádět na mne.

Kterak upotřebit zavařenou moč

Dle návodu na konzervaci moči zavaříme několik lahví. Použijeme láhve z průhledného, nebarveného skla, jakož i pár lahví ze skla barevného. Poté sníme tři až pět tablet B-komplexu (vitamín B) a díky tomu vyprodukujeme zelenou moč, kterou konzervujeme stejným způsobem. Všechny láhve označíme, bezpečně uložíme a počkáme, až nás pozvou na nějakou party či večírek, případně, pokud jsme netrpěliví a stále nás nikam nezvou, uspořádáme večírek sami. Dostavíme se vybaveni zavazadlem, v němž máme z každé várky jednu láhev nebarevnou a alespoň jednu láhev barevnou. Zavazadlo položíme na dosah, nikomu však nic neříkáme a účastníme se zábavy.

Více informací o moči

Diskutujeme s ostatními na běžná, omšelá a nudná konverzační témata, jak to už tak na večírcích bývá a vyčkáváme na vhodný okamžik. Volba tohoto okamžiku je klíčová pro celou akci. Když nastane, zavedeme diskuzi na téma "Jak požití vitamínu B obarví moč na zeleno". Lidé přikyvují, potěšeni tím, že jim sdělujeme zajímavou kuriozitu, o které dosud nevěděli a my vytahujeme z brašny láhve a užaslým přítomným sdělená fakta ihned názorně demonstrujeme. Přitom popisujeme, jak jsme moč zavařovali a jak bylo nutné konzervovat ji do lahví čirých, protože pokud bychom použili láhve barevné, celá věc by se tím pokazila, jelikož by barevný rozdíl nebyl vidět. Všichni jsou zcela paf. Pozor, je nutné hovořit o všem jako o věci zcela všední a přirozené, bylo by chybou dát jakkoli najevo, že snad zavařování moči pro nás je čímsi zvláštním či výjimečným. Tak bychom celý efekt mohli obrátit vniveč.

Mohlo by se stát, že nám lidé nebudou věřit, že v láhví opravdu moč máme. Tím lépe, neváháme, na večírku se vývrtka jistě snadno najde a láhve otevřeme. Tak ohromení jen znásobíme. 

Po naší přednášce láhve odložíme do kouta a později, až se večírek opravdu rozjede, je spolu s ostatními lidmi vyléváme z oken na hlavy kolemjdoucích a takto si užíváme zábavného, podnětného a poučného večera.

Výsledkem je, že jsme se stali osobou zajímavou a vyhledávanou, pravou duší společnosti a že nás napříště budou zvát na mnohem více večírků než doposud, v očekávání, s čím se zase vytasíme. Nebojte se, dalších rad na to, jak zaujmout na party, se vám brzy dostane.

To byl jeden z návodů na upotřebení zavařené moči. Doufám, že postačí k tomu, aby dobytci, co mi o svých odporných záměrech psali, přestali zavařenou tekutinu popíjet.

Nyní zase trochu poezie. Minulé verše měly nečekaný úspěch, nikdo k nim neměl žádný komentář. K následující básni se víže dramatická historka, avšak tu si nechám až na jindy. Vychutnejte si tedy nyní báseň

O veverce

Kousla mě do ucha veverka
Když jsem šel z hospody pryč
Teď už je tuhá, chuděrka
Zlomil se o ni rýč

Dopotácel jsem se domů
S tou dravou bestií v ruce
Nikdo se nedivil tomu
Veverek máme už tucet

Šelmu jsem hodil do sudu
Ať si tam, potvora, zůstane
Já se s ní párat nebudu
Ona už kousat přestane

Veverky kvasí v sudě
Je nač se těšit zas
Že na vánoce bude
Z veverek prima chlast

Ti chytřejší z vás teď již vědí, že jde nejen o hutnou poezii, ale i o další návod a hned se jmou jej uskutečňovat. Správně, je však třeba dodat, že veverky samy o sobě sice kvasit budou, ale je třeba do sudu přidat i něco cukru, abychom vyrobili kvas vhodný k vypálení. Vzniklou veverkovici pak můžeme přinést třeba právě na jeden z oněch večírků, na které nás po úspěchu se zavařeninami o překot zvou, a to bez obav, že by nám snad někdo nevěřil, že jde skutečně o pálenku z ocasatých potvůrek.

Hloupý Adrian měl k mým návodům na svých stránkách imbecilní komentáře, proti nimž jsem se ohradil. Poté se rozproudila opravdu pěkná diskuze, v níž jsem objasnil smysl mé knihy a dále pak zenovou argumentací tak mistrně zapůsobil, že ouřada odešel z práce koupit zavařovací hrnec. Celou debatu lze nalézt v návštevní knize Adrianova webu nebo ve sloupci vpravo. V této debatě se též diskutuje o pojmex "paradox" a "kóan", které by třebas nemusely být všem známy. Proto cituji ze slovníku cizích slov:

Kdo by se pozastavoval nad tím, že jsem sliboval kóan a nakonec z toho vylezl kočebr, tak ten ať mi nejdřív koupí slovník, ve kterém se kóan bude vyskytovat a pak se mu kóanu dostane. Kočebr jsem tam vrazil, protože to bylo poblíž a abyste za kóan měli aspoň nějakou náhradu a nestěžovali si.

Když jsem Adriana na hlavu porazil v intelektuální debatě, snažil se mne alespoň zhnusit tím, že tvrdil, že má obvod hrudníku 130 centimetrů (později slevil na 120). Tím mě vyprovokoval k tomu, abych sháněl na firmě metr a později žádal Ondru, aby mi hrudník přeměřil a tím mu dal záminku k několika hloupým poznámkám na mou adresu. Naměřil jsem pouhých 109 cm a opravdu mi to zkazilo náladu, leč Ondra prohlásil "Jestli má ten tvůj kámoš 130 centimetrů, tak je to transvestita a má cecky", což mi zase náladu spravilo a ihned jsem to napsal Adrianovi. Nemá si začínat.

Pak jsem se jal shánět obrázky, aby web nebyl samý šedivý text a aby jsme si, kurňa, trochu užili multimédií! Zde je například krásné panoráma Čomolungmy, focené z Kala Patharu:

Everest a Nuptse (vpravo) z Kala Patharu. Klikněte a uvidíte větší obrázek.

Pro změnu dva další Everesty z Kala Patharu:

*

*

Když jsem už měl Everestů dost, podíval jsem se po fotkách z Island Peaku (klikněte na ně, ony se zvětší):

http://howadoor.wz.cz/Island_Peak_1.jpg

http://howadoor.wz.cz/Island_Peak_2.jpg

http://howadoor.wz.cz/Island_Peak_3.jpg

A když jsem to viděl, mé srdce se zaradovalo, neboť jsem měl zprávy o jistých technických obtížích, které údajně měly nastat při výstupu ve strmé vrcholové partii, leč na fotografiích je jasně vidět, že tato část nijak extrémně obtížná není. Proto je jasné, že (kromě Cho Oyu a Everestu) bude v březnu příštího roku Island Peak mým cílem.

*

Tohle jsou taky pěkné horky, co? Ty ale, na rozdíl od předcházejících, neexistují, neboť jsou produktem programu Terragen.

Když jsem si s Terragenem chvíli pohrál, nastal čas jít z práce domů. Původně jsem zamýšlel zajet si na přehradu a krátce si zaplavat, ale teď jsem zaváhal - posledních několik dnů na mě totiž leze jakási choroba, něco jako rýma nebo angína nebo co. Cítil jsem se značně divně, na druhou stranu jsem ani důkladnou introspekcí nebyl s to zjistit, jestli je to choroba nebo lenivost a moták z Dášiny proslule toxické kávy. Došel jsem k závěru, že nejlepší cestou, jak to ověřit, bude zaplavat si v přehradě.

Na mé oblíbené plážce seděl rybář, pročež jsem zakotvil o kousek dál. Je to skvělé, zaplavat si takhle na podzim za pošmourného dne v přehradě. Dnes bylo bezvětří, hladina byla nádherně klidná, pomalé vlny se líně převalovaly a bylo to, jako bych plaval v oleji. Ráchal bych se ve vodě pěkně dlouho, ale není to rozumné, je už studená a když se to přehání, člověk se může skutečně nachladit a pak bych si nezaplaval delší dobu. Tak jsem se zase oblékl, vskočil na bicykl a uháněl domů.

A teď budu baštit kuře, rýži a olivy a jestli mi ještě dojde pár dalších naštvaných mailů, tak už se zas budu cítit po delší době trochu přijatelně. 

Úterý 23 
Ještě k propan-butanu

*

www.propan-butan.cz
www.aa.cz/hliza
www.multiweb.cz/gasfilling
linde-uh.hyperlink.cz
www.bohemiagas.cz

Zvrhlík a ochlasta Adrian na svém webu kritizuje mé návody, které vám v poslední době předkládám. Co byste chtěli od úzkoprsého úředníčka. Lidem s fantazií jistě přijdou mé náměty jako skvělé rozšíření obzorů a podněcující idee pro vlastní zdokonalení. Většina z nich pochází z mé zamýšlené knihy Tisíc a jedna rada do praktického života, z čehož vidíte, že jich mám ještě velkou zásobu a máte se nač těšit. I když jsem chtěl dnes popisovat podzimní krásy Vranovské přehrady, jako reakci na mrzkou kritiku se vám místo toho dostane návodu

Jak eroticky překvapit milovanou bytost

Zdálo by se, že je těžké překvapit ženu nějakou novou erotickou praktikou, novým, zcela původním způsobem laskání. Avšak my si víme rady - s mručením a vilným koulením očí přibližujeme svou mužnou tvář k dívčímu ksichtu, ústa jako při polibku. Chvíli pak rejdíme rty po jejích líčkách, čímž ji uchlácholíme a vyvoláme v ní pocit klamného bezpečí. Pak ve vhodném okamžiku bleskurychle uchopíme její nos svými zuby a vší silou do něj foukáme, až děvče divoce vřeští. Tím si získáme žádoucí pověst nesmírně originálního milovníka.

Jako doplněk nedávného návodu Jak konzervovat mošt se dnes dovíte

Kterak konzervovat moč

Konzervace moči není nijak obtížná. Moč necháme přes noc stát ve velkém demižónu, ráno ji stočíme do lahví, opatrně, aby se nerozvířil kal. Poté moč zavařujeme běžným způsobem v zavařovacím hrnci a láhve uzavřeme korkovými zátkami. Takto konzervovaná moč vydrží velmi dlouho, aniž by něco ztratila na své kvalitě.

A nakonec se vám dostane návodu z kapitoly Jak se dobře pobavit. Tematika zábavy je velmi široká a má kniha k ní přináší mnoho i značně rozsáhlých návodů, ale pro tentokrát postačí jeden velmi krátký.

Jak se dobře pobavit

Opatříme si asi metr dlouhou kovovou tyč, a když se nikdo nedívá, hodíme ji na dráty elektrického vedení.

Ať už se dobře pobavíte pomocí tohoto návodu či jinak, vždy však pamatujte na Karlovu zásadu: "Když už se sám nepobavím, aspoň někoho naseru.".

Pondělí 22 

Dnes vám Howadoor přináší špetku poezie. Následující nyvé verše jsem složil spolu s Japončíkem.


   

Japončík & Howadoor
Propan-butan

Propan-butan hoří krásně
Vypaluji si s ním uši
Potom mi to velmi sedí
Každý na mne venku kouká
Říká: "Ten má v hlavě můru!
Co je to zas za obludu?
Vypadá na tuláka
Co se z rumu opije!"

Tak se raději domů vrátím
Sklenku vína v sebe zvrhnu
Propan-butan z okna shodím
Lidi na ulici tím zabiju

Zdálo se mi, že jsem lezl na Everest, bylo to podezřele snadné, lezl jsem a lezl až bylo za pět minut tři čtvrtě na šest večer (v tom snu) a já jsem tam vylezl a ouha, všude podupaný sníh a hromady batohů a zpoza hřebenu vyběhlo několik chlápků a jeden měl cigáro v hubě a já si říkal, že určitě budou chtít povolení k výstupu, které nemám, a tak jsem se rafinovaně zeptal kde to jsem, jak je to vlastně vysoko, abych se mohl vymlouvat, že jsem zabloudil. A chlápek s tím cigárem říkal, že jsem na tábořišti pod Kala Patharem, asi v pěti tisících a že Everest je támhle to daleko vysoko a mně sklaplo.

Jak překvapit spolubydlícího

Bydlení na koleji nebo na internátě přináší i nudné chvíle, kdy se všichni válejí na postelích na pokoji a neví co by. Tehdy s úspěchem použijeme tento návod a připravíme spolubydlícímu překvapení. Tajně se odplížíme na odlehlé, avšak nepříliš vzdálené místo a tam pozřeme ve velkém množství cokoli, co právě máme po ruce. Alkohol, shnilé jídlo, pastu na zuby, hořčici, to vše lze použít. Když už jsme docela plní a je nám náležitě zle, opatrně se zase připlížíme a ležícího spolubydlícího bez váhání důkladně pozvracíme. Tím mu připravíme překvapení, které zpestří nudnou chvíli a na které dlouho nezapomene.

Neděle 21 

Delfín. Howadoor 2001Sem nevěděl, že ta 50ka místo 100vky s někým tak zamává,

dode.


Ještě mi ten debakl připomínej.

Vyprdni se na Neurol, travu  a vynech Rohypnol, na depku mas nejlepsi nenavykovej Deprex, ale musis ho brat dlouhodobe a proti navalum Lexaurin - a budes jako beranek :-)

F

Jóó? Tak tos mě teda zase dobře naštval, drahý F. Abyste věděli, tak F je felčar co řeže lidem nohy a pak je s ním pořad v televizi, protože jim uřezal omylem tu špatnou, vlastně tu správnou, prostě tu jinou než měl, ale oni to vždycky nějak ututlají. A teď si ještě ke všemu hraje na psychiatra a hlásá nesmysly. Lexaurinu tady totiž mám celé krabice z dob, kdy jsem se skrz simulování na psychiatrii chtěl ulít z civilky, což se mi nepovedlo a byl jsem prohlášen za zcela duševně zdravého, z čehož vidíte, že psychiatři jsou sami ti největší magoři. A když už tady ten medikament mám, to by bylo, abych ho nevyzkoušel, jenže jsem záhy zjistil, že je zcela neúčinný, nanejvýš se dá ve větších dávkách použít jako slabší prášek na spaní.

O Deprexu vím jenom to, že by se mělo zařídit, aby ho žrali po kilech všichni ostatní a pak bych třeba nebyl tak vzteklý. Protože jsou to deprivanti všichni do jednoho a neptejte se mě, co to znamená, poněvadž to nevím, jenom jsem to četl v knihovně na jedné knížce, co se jmenovala Vzpoura deprivantů a já si myslel, že je to dramatické sci-fi, leč byl to tupý spisek hnidopišského mudrlanta.

Grrrr…. jen jsem si vzpomněl na psychiatry a hned se mi pění krev! Jsou to jenom z větší části takoví převlečení policajti, kteří, když se jim někdo nelíbí a nedá se jednoduše zavřít pro nějaký paragraf, tak prohlásí, že je cvok a zavřou ho natošup stejně. A hrozně se vytahujou, protože si myslí, že když něco pojmenují, tak že na to vyzráli a šli to studovat jenom proto, aby mohli lidem nadávat a ještě za to dostávat peníze. Takže jdete k psychiatrovi, on vám začne nadávat do komplexů a dostává za to plat. A potkáte psychiatra a tak nezávazně se s ním bavíte a on hned tak ležérně prohodí "no jo, to je ta frustrace", a tváří se, že je mu všechno jasné, už vás má ve své škatulce, co vy mu budete vykládat a dát mu přes držku nemůžete, protože to je jako zmlátit policajta, hned byste bručeli na psychiatrii. Takoví jsou psychiatři, ale ještě horší jsou psychologové, protože psychiatři alespoň riskujou, že je pokouše běsnící Napoleon, a tak do sebe valí Diazepam horem dolem, jelikož jsou to ve skutečnosti měkkáči a tu představu, jak jim jde velký imperátor po krku nesnesou. Jenže psychologové neriskují už vůbec nic, zodpovědnost žádná a tak jen žvaní bludy a tváří se jako socialistická prodavačka, že vy jste otravná hnida. A ještě jsou to ke všemu všecko ženské a jak ty můžou něčemu rozumět, to nevím. Jenom by každého uklidňovaly, jako kdyby bylo nejlepší, kdyby všichni tiše seděli, pro sebe si něco broukali a vili vínek z pomněnek. Nechápou, že život je boj. Prostě ženské.

Kdybyste mi to nevěřili, tak vězte, že stejný názor měl na psychiatry i sám velký Nietzsche a měl i jiné chytré myšlenky, například jednou napsal, že zločinec je typ silného člověka v nepříznivých podmínkách, což prohlašuji myšlenkou týdne a jdu spát.  

Sobota 20 

Už mi zase ruplo v zádech a jsem úplně zchromlý a dělat nic nemůžu, jenom plavat jsem byl a tím jsem to už úplně dorazil a celou noc skučím a nemůžu spát.

Pátek 19 
*

Benchpress čili benč

Odpoledne jedu na kole na Vranovskou přehradu a je hnusné počasí, zataženo a mrholí. Má to i dobré stránky, například všichni lidi jsou zalezlí a blbě mě neočumují, když si jdu zaplavat. Při prohlídce Vranovského zámku vysvětluji Blabli, že vysekávat křoviny v hradním příkopu a dělat tam záhonky je činnost veskrze idiotská, prozrazující úzkoprsost, nedostatek vkusu a smyslu pro styl. Naopak, celý zámek je třeba nechat zchátrat a zarůst býlím a do příkopů nastavět důmyslné pasti na turisty. A kdo pasti překoná, tomu hradní pán zatne do hrdla své hlodáky a vyssaje mu krev z těla. Jenže vysvětlujte to ženské.

Tuhle jsme byli v Rožnově pod Radhoštěm, kde je skanzen a tam mají v pokladně enormně imbecilní bábu, která vás nepustí s kolem dovnitř, přestože to ničemu nevadí a venku vám ho ukradnou a když jsem tedy rozumně prohlásil, že v takovém případě jdu koupit do drogerie láhev benzínu a hadr, vyrobím Molotovovův koktejl a hodím ho na tu babiznu do kukaně, Blabli se to taky nelíbilo. Ona je vůbec divná. Ani když jsem té zrůdě v budce vysvětlil, co všechno bych s ní nejradši udělal a ona chtěla volat policii, tak se ke mě Blable nepřidala. Já už nevím, s kým je vlastně loajální. Rozumný člověk nenajde nikde zastání, nezbyde mu než odejít do lesů a tam žít poustevnickým životem, si myslím já a brzy odejdu taky do lesů a budu tam žít poustevnickým životem, jen co si koupím samopal a bednu nábojů.

Pak jsme šli do skanzenu a tam si Blable koupila limonádu a ta limonáda byla červená a jmenovala se "Monáda", což mi, jak vás samozřejmě hned napadlo, připomnělo Leibnizovu teorii monád, kterou jsem nikdy zcela nepochopil. Čert ví, jak to ten chlap myslel a dokonce bych řekl, že on sám to taky přesně nevěděl. Prostě si milý Leibniz umanul, že všechno sestává z monád, aniž by najisto věděl, co to ty monády jsou, ale hlavně věděl docela exaktně, že monády jsou všude, například i v limonádách. A tak chodil a cítil se blbě, v obklíčení monád, a když mu říkali, že ty jeho monády budou asi ty staré atomy, tak se pokaždé děsně rozvzteklil a vykřikoval, ať táhnou i s atomy k šípku, protože jeho monády žádné smradlavé atomy nejsou, nýbrž jsou něco dočista jiného, fungl nového a převratného, ačkoli se ještě přesně neví co. A proto si myslím, že to musel být docela milý člověk, tenhle Leibniz, škoda, že dneska už takoví nejsou, a to jsem řekl Blabli, když pila limonádu "Monáda". 

Teď mě ještě napadá, že dělat Molotovovův koktejl z láhve od limonády "Monáda" je velmi stylové, pročež ať se čarodějnice ve skanzenu těší.

A prý to nejsou hlodáky, ale špičáky.

Čtvrtek 18 

Rozhovor s Adrianem o Bajkalu se zvrhl v diskuzi o tom, jak se stát intelektuálem a na přetahování se o to, jestli je ochlasta nebo není ochlasta. Předpokládám, že příští týden to dorazíme a pak zase bude co číst, tak mi furt nepište maily, jak nemáte co číst a jak mám dopsat Zápisník, nebo už z toho zmagořím docela a pak nebudete mít nic. Rozhovor bude dlouhý, nesouvislý, nesrozumitelný, prošpikovaný intelektuálskou hantýrkou a intelektuálskými slovy jako "stať" nebo "opona" a ještě do něj vlomím tolik nejapných obrázků, že budete nakonec rádi vzpomínat na doby, kdy nebylo co číst. Tak vám třeba.

Jediná Alena se osvědčila, neb promptně zaslala balík marihuany jako první pomoc na mé depresivní stavy.

A zítra jedu pryč a budu pryč až do neděle a budu se vozit na kole a plavat v přehradě a nebudu myslet na web a radši vůbec na nic. Tak.

Středa 17 

Sepsal jsem povídku, je úplně blbá.

Úterý 16 

Napsal horolezec Troolix, že byl letos na Mont Blancu a udělal si o tom nádherné stránky, tak mu tam všichni čumte, ať má radost. Má tam fotky a v pozadí texturu, která to činí příjemně nečitelným. Ale možná ji odstraní, až si tohle přečte, tak se tam raději podívejte co nejdřív.

Pondělí 15 

Preco ma kazdy na strankach svoje oblubene neviemco… ako jedlo, herec, farba a vsetky tie ostatne hovadiny. preco tam niekto niekedy niekde neda vsetky tie nezmysly ale z NEoblubenych veci. to by bol celkom podobny sposob ako o sebe nieco prezradit.

majsafajn, erik

Co se mne týče, tak bych ani neřekl, že bych vás poslední dobou zahrnoval výčtem oblíbených věcí. Mám za to, že jediný takový výčet je v rozhovoru s Vitáskem, a ten jsem ukradl z jeho stránek, dokud ještě existovaly. A proč se to tak dělá… tož já nevím, snad proto, že výčet těch neoblíbených věcí by byl příliš rozsáhlý. Nebo spíš proto, že to tak jednou nějaký trouba udělal a od těch dob nikdo nic jiného nevymyslel. Nuže dobrá, teď dělám rozhovor s hnusákem Adrianem o Bajkalu, tak se ho na to zeptám.

Neděle 14 

Stejně je mi pořád blbě.

Večer si čtu Dilberta, což je kniha o tom, že všichni lidi jsou idioti. Jako bych to nevěděl.

Sobota 13 

Jediný světlý zážitek je, když mi máma vypráví o panu Rosťovi, co když se jenom trochu napije, dá si jenom jednoho panáka, tak mu z nějakých neznámých důvodů povolí kolena a on spadne na zem. Dokud sedí, tak se to nijak neprojevuje, ale když se zkouší postavit, tak je hned na zemi. Přitom je třeba úplně střízlivý. Táta to potvrdil a vykládal, jak pan Rosťa šel jednou kolem, stavil se s tátou u branky na kus řeči, táta skočil pro slivovici a vypili po sklénce. Pan Rosťa dopil a šel k zemi a prý se zábavně plazil po zemi asi čtrvt hodiny, než si pro něj přišli příbuzní a odvedli si ho.

Pátek 12 

Jedu domů k rodičům, možná tam přijdu na jiné myšlenky. Furt je mi blbě.

Čtvrtek 11 

Jsem v práci, jsou tam počítače a žádní blbí lidi. 

Středa 10 

Lulani zpruzení.

Chlastám. Chlastám kafe s fruktózou a maltodextrinem a ještě kafe a kafe a kafe a efedrin a Rohypnol a Neurol a zase kafe a burčák. Vůbec mi z toho není blbě. Líbí se mi to. Vy se mi nelíbíte. Z vás je mi blbě. Z vás je mi blbě natolik, že už mi těžko může být z té směsky blběji. Píšu Adrianovi, aby mi sehnal trávu, ale je to taky zmrd, samé kecy a kde nic tu nic.

Do toho všeho poslal Vitásek mail, že prý je to normální, že všechny ženské očumují chlapům zadek, co prý se divím. Já už se opravdu dobluju.

Úterý 9 

Vy si asi myslíte, že je to nějaký fór, co? Jenže já vás fakt nemůžu ani cítit. Úplně mě z vás natahuje. A ze sebe je mi blbě taky. A z tohohle posraného Zápisníku nejvíc. Ne, nejvíc je mi blbě přece jenom z vás. Já vždycky věděl, že lidi jsou idioti, ale poslední dobou je toho nějak moc. Zmrdi zkurvení. Nesnáším lidi. Banda debilů to je. Si ještě myslí, že jim tady budu psát nějaké opičárny, aby měli co číst, bezmozci tupí. Legrácek se jim zachtělo. Zkurvysyni.

Však si to přečtěte, samé sračky, sračky a nic než sračky. Celou dobu tady píšu jenom nesmysly a sračky. Hovadiny na kterých nezáleží, koniny, žvásty, co jenom prohlubují hloupost lidstva. Na čem záleží, o tom se psát nedá a i kdybych se o to pokoušel, stejně byste to nepochopili. Hajzlové. Takhle pořádnou vypalovačku mezi oči, to jediné byste pochopili. Ačkoli…, jasně, ani to ne. Už to slyším, ty stupidní kecy, jak jsem "agresivní". Si to narvěte do chřtánu a zaduste se tím, těmi vašimi dřísty. Kálím na vás na všechny.

Pondělí 8 

Oholil jsem si hlavu. Všechny vás nenávidím.

Neděle 7 

Žába jede na kole. Howadoor 2001

Celý den se válím, poslouchám Zdeňka Izera a trochu pracuju. Taky jsem se byl projet na kole. V televizi je dnes narváno nepříčetnými šílenci, jako jsou Pavel Toufar nebo Ondřej Neff. Ne že bych se na to díval, ale zkoumal jsem na teletextu, jaké bude počasí, abych mohl naplánovat menší tréninkový pochod. Včerejší debakl je třeba napravit.

Psal mi člověk, který neuvedl zpáteční adresu a ptal se, jak se dostane na Vitáskovy stránky. Odkaz na www.cybernet.cz prý nefunguje. Nefunguje a ani fungovat nebude. Vitáskův web zanikl spolu se serverem Cybernet. Když tam Petrovi zrušili účet, řekl si, že už žádné stránky dělat nebude, protože na to nemá čas, nikoho to nezajímá a celkově je to nesmysl, dělat idiotské stránky. Po mém soudu to bylo jedno z jeho nejrozumnějších rozhodnutí, jaké kdy udělal. Kdyby byl opravdu velký zájem, mohl bych Vitáskův web obnovit, mám ho někde celý schovaný, ale nejsem si jistý, jestli by se mu to líbilo.

Sobota 6 

Dopadl jsem jak hubkař.

Nejdříve jsem dopadl do příkopu, když jsem na druhém kilometru šlápl do díry (už byla tma). Vletěl jsem po hlavě do příkopu, ztratil brýle a děsně se namíchl.

A pak jsem dopadl celkově špatně, protože jsem to po noční padesátce vzdal a šel domů. Čas 8:22 sice není výjimečně špatný, ale bylo mi jasné, že tentokrát na stovku nemám. Šedesát, možná i sedmdesát kilometrů bych zvládl, ale stovku ne. Tak jsem to zabalil.

Pěkně mě to žere.

Večer jsem skočil do posilovny, ale ani to mi náladu nespravilo. Podcenil jsem přípravu, málo jsem sypal a celkově jsem se na to nesoustředil. Blbé pochody.

Pátek 5 

Experimentálním způsobem jsem ověřil, že ani sušením ponožek v mikrovlnné troubě zlato nevznikne. Dokonce se ty ponožky nevysuší, přinejmenším mi se to nepovedlo. Ale, alespoň jak se to zatím jeví, se mi povedlo dostat pěkný průjem z těch mých posilujících lektvarů. Teď je 20:40, už mám sbaleno a za necelou hodinu vyrážím na stokilometrový pochod. Start je od deseti hodin, předpokládám, že skončím zítra okolo třetí hodiny odpoledne.

Čtvrtek 4 

Když jsem jel z práce na kole, dalo se do deště. Na jednom úseku si to fičím pěkně rychle z kopce, ale najednou přede mnou začala auta zastavovat na červenou. Tedy zabral jsem za brzdy, ale ouha, ozvalo se sluíííírp a kolo jelo dál smykem jako sáňky. Projelo tak asi patnáct metrů, pak jsem se dostal na sušší místo a už to zase jelo normálně. Do auta přede mnou jsem nakonec nenajel. Vypadá to, že budu muset na zimu vyměnit obutí.

Středa 3 

*Co s ustřiženými nehty

Ustřižené nehty se obvykle vyhazují. My však víme, jak je zužitkovat. Nehty si odkládáme a až jich máme větší zásobu, zabalíme je do papíru, zapálíme a vhodíme do světlíku. Hořící nehty vyluzují ve světlíku nebývalý zápach k potěše všech obyvatel domu. Nemáme-li světlík, avšak máme-li přítele či přítelkyni slabších nervů, lze jim nehty poslat v obálce s blahopřáním k svátku, pochopitelně anonymně. Pokud by se na nás přece jen přišlo, hájíme se tím, že nehty jsou výtečné hnojivo pro pokojové rostliny. Též je možno nehty vystavit v křišťálové misce ve vitríně, s patřičným popiskem a poté je každé návštěvě ukazovat coby raritu, přivezenou z dalekých cest.*

Šťourové už zase vylézají z děr. Tentokrát je to Blable, jež si přečetla včerejší část Zápisníku a osopila se na mne, že prý valím lidem klíny do hlavy. Tedy na její výslovnou žádost opravuji, že není pravdou, že by snad jedna z oněch puberťaček - jako by to bylo podstatné - řekla, že se jí líbí kluk, jelikož "má pěkný zadek", nýbrž je pravdou - jako by na tom sešlo ! - že ona dívka řekla, že se jí nelíbí Michael Douglas - údajně nějaký herec - jelikož prý "nemá pěkný zadek". Konec opravy. Pak šla Blable pryč, naštěstí, protože už bych ji opravdu něčím bacil.

Co to je bezpohlavní kultura? Alena

Bezpohlavní je to, co nikoho nenasere.

Měl jsem i lepší odpovědi. Třeba "Co já vím?", ta se mi líbila nejvíc. Nebo zenová "Rozsypaná rýže". Taky dobrá. Že já musím vždycky říkat pravdu.

A doufám, sakra, tentokrát upřímně věřím, a kurňa nerad bych to zakřiknul, tak tedy fakt ale docela už teda, že se nenajde žádná vyklepaná makovice, co přijde s objevnou myšlenkou, že když to nasralo mě, tak to nemohlo být bezpohlavní! To už by mě z toho "lomclo", což říká kolega Petr Foltýn a já nevím, co to znamená a tak ho provokuju, abych to viděl, jak ho "lomcne", ale zatím ho "nelomclo", tak ještě nevím. Moje maminka zase říká "já se z toho zvředím", ale ona to nemyslí vážně, protože co ji znám, tak to řekla mockrát a nikdy se nezvředila. Ne že bych tušil, jak si mám proces zvřeďování představit. Je možné, že je to něco, co nemá bezprostřední viditelné účinky. Takové… latentní zvřeďování. Že je to proces čistě psychický. To by možné bylo. Ale k tomu slovu mi to nesedí, já si to představuji jako něco výjimečně efektního.

A ještě k té kultuře - a nebo radši ne. Stejně to k ničemu nepovede. Vůbec jsem s tím neměl začínat.

Ta punková kapela, co jsem tu citoval, je Zeměžluč (též na http://zemezluc.zde.cz/) a kdysi se mi ohromně líbila, ale teď se dali na politiku nebo co a navíc už hudbu vůbec neposlouchám.

*

Na http://otokar.troja.mff.cuni.cz/~Podolsky/GraVlny/GraVlny.htm je pěkný, i když nikoli nejnovější, článek o gravitačních vlnách.

Odpoledne mě navštívili rodiče a mám přinesla zajímavý recept:

Jak konzervovat mošt

Demižón moštu necháme přes noc stát, aby se usadil kal, poté jej stáhneme hadičkou do jiné nádoby. Do moštu přidáme strouhaný křen v množství 2 decilitry (malá sklenka) křenu na pět litrů moštu. Tím je konzervace hotova, nádoby zakryjeme a mošt vydrží i několik let. Přidání křenu údajně jeho chuť nezmění.

Úterý 2 

No tak, lidi, se trochu ovládejte! Co to zas mělo včera být? Ve statistikách vidím, že 43 lidí udělalo přes sto impresí. Tohle mi nemůžete dělat, na to já nejsem zvyklý. A ještě ke všemu i nějací dobráci z Kanady, Švédska a Rakouska. Co blbnete? To tam v těch divných zemích nemáte nic jiného na práci? Já už uvažoval, že stránky definitivně zruším, a teď tohle! Abych zas něco sepisoval… stejně jsou to samé kraviny… tak co sem furt lezete? Já neříkám, občas nějaká návštěva neškodí, ale všeho s mírou! Když budete takhle pokračovat, tak kde to skončí, ha?

Howadoorovy zkvašené fazole - Test vašeho drsňáctví

Uvaříme hrnec fazolí, jen tak normálně, s protlakem a párkem. Pak ten hrnec dáme na balkón v naivní víře, že koncem září už není natolik teplo, aby se fazole zkazily. Ale ono je, protože přijde teplá fronta. Hrnec necháme na balkóně tři až pět dnů, podle chuti. Poté hrnec vezmeme a usoudíme, že fazole jsou sice značně zkvašené a že to v nich podivně bublá, ale že by přece bylo škoda je vyhodit. Vezmeme velkou lžíci a fazole požíráme. Nyní se ukáže, kdo je opravdový tvrďák a kdo to jen předstíral. Rveme si fazole do krku, i když se nám z toho dělá blujno, a vždy, když nás to natáhne, zatneme zuby a vydržíme. Tak sníme celý hrnec Howadoorových zkvašených fazolí, nadmeme se jak cepelín a libujeme si, jací jsme drsní. Tímto způsobem lze připravit i jiné zkvašené pokrmy.

Ta zadková aféra ze včerejška mi nejde z hlavy. Ptal jsem se na to Blable, ta se jednak strašně chechtala a jednak mi vykládala, že tuhle jela v tramvaji a byly tam asi čtyři puberťačky. A jedna z nich říkala, že se jí líbí jistý kluk, jelikož "má pěkný zadek". A že ona, Blable, to taky nechápe, co je to za nesmysl. Jsme v plíživém obklíčení zadkomilců. Nejspíš je to ještě horší, než jsme mysleli - televize vysílá subliminální reklamu na zadky, která způsobuje, že se veřejnost pozvolna mění v dav fanatických zadkových fetišistů. A jediní my, protože se na to nedíváme, to vidíme. Časem se budeme muset stáhnout do srubu vysoko v horách, jen s věrným psem, soupravou pušek a zásobou střeliva. Já už dávno vím, že lidi nejsou než banda vymatlaných cvoků, ale tímto způsobem?! To jsem čekal ještě míň než španělskou inkvizici.

Odpoledne bylo krásně, jasno, přes dvacet stupňů, tak jsem si zajel na kole na přehradu zaplavat si. Nikde nikdo, tedy ve vodě, po břehu pár lidí chodilo. Ani voda nebyla nijak extra studená. Koupání na podzim je stejně lepší než v parném létě, není to taková nuda a u vody je klid. Jen můj oblíbený bufet U stroma byl zavřený.

A teď jdu zas napsat kus zprávy o výstupu na Mont Blanc, ať teda máte co číst.

Pondělí 1 
Lola furt někam běží nebo telefonuje……ale koho to zajímá?

Podle mého mínění je film "Lola běží o život" celkem dobrý. Ale musí se to asi vidět od začátku do konce a ne napřeskáčku. 

Jirka

Když se ti to líbí, tak se koukej. Já se už na filmy nedívám, vůbec mě to nebaví. Proč bych měl trávit dvě hodiny života koukáním na ženskou s červenými vlasy, jak někde pobíhá? Žádné běhající ženštiny mě nezajímají. V kině jsem byl naposledy na otřesný "film" Mumie a ten mě otrávil natolik, že už jsem od té doby do kina nešel a asi už ani nepůjdu. Jsou to všechno vymyšlené krávoviny, které mě v lepším případě nudí a v tom horším a častějším naserou svou stupiditou, snadnou vypočitatelností a prvoplánovými vykalkulovanými efekty. Ani na televizi se nedívám. Filmy jako v kině. Zprávy lžou a jsou dělané výlučně jako nástroj indoktrinace bezmozků. Ještě před nedávnem jsem to občas zapnul, když dávali dokumentární film, ale poslední dobou jsou to samé plytké smíchaniny efektních záběrů, úplně o ničem. Tak už ani na tohle nekoukám a z televize používám jenom teletextovou předpověď počasí. Aspoň mám víc času a můžu si bručet punkovou píseň "Bezpohlavní kultura ta davy nasytí/Z takovejchhle sraček z těch je mi na blití".

*Všim sis? Pákistánci už jsou doma. Ahoj, dode


No vida, nevšiml. Opravdu, podle jejich webu se v pořádku vrátili 26. září. Něco se jim povedlo vylézt, něco ne, však se k nim podívejte. 22. září psali ještě z Pákistánu:

Prave se relaxujeme po celkem narocnym treku, ktery se nam ovsem nepodarilo dokoncit. Zima prisla o neco drive nez je tady zvykem a na traverzu jsem zazili ferove zimni podminky - byli jsme celkem dobre pripraveni hure uz na tom byl nas pruvodce. Kazdy den to dalo hrozne prace ho premlouvat aby jsme pokracovali jeste dale. Teploty v noci hluboko pod bodem mrazu, pres den huste snezeni a vitr presto jsme vydrzeli a dosali zakladny pro vystup do sedla Hispar LA zhruba po sedmi dnech - tam jsem byli nuceni otocit a po dalsich 4 dnech jsme zpatky odkad jsme vysli.

K tomu mě napadá jen to, že nevím, co je to "se relaxovat" a že teď na mne budou nadávat ještě víc, než když jsem si to rozmyslel a odřekl svou účast v celém podniku. Byl jsem to totiž já, kdo je přemluvil, aby posunuli původně naplánovaný termín odjezdu z července na konec září.

Z rybníka nakonec včera nic nebylo.

Večer jsem byl jako obvykle v posilovně. Poslední dobou mi to docela jde, což je o to podivnější, že zaboha nemůžu přibrat a má váha se pořád potácí mezi 86-87 kily. Já se snad na těch devadesát kilo nikdy nedohrabu. A když se mi to povede, tak zas pojedu někam do hor, zhubnu tam dvanáct kilo jako obvykle a budu tam, kde jsem byl na začátku. Skoro.

Ale teď mi to vcelku jde. Dohrabal jsem se v benchpressu na série se 42 kily, což sice není nijak ohromující, ale na mě a mé většinou trapné výkony vcelku obstojné. Já vím, nikoho tím neomámím, ale já jsem rád, že jsem rád. Tak jsem tam s těmi dvaačtyřiceti kilogramy supěl a když jsem to pustil na zem, až to zadunělo, tak přišel takový kluk asi kolem dvaadvaceti let, možná trochu víc a prý, jestli se může na něco zeptat. Jářku, co bys nemohl, já na to. A on říká:

"Víš, já na tebe koukám, jaký máš pěkný, pevný zadek. To by se mi taky líbilo. Co na to cvičíš?"

To mě ohromilo a vůbec jsem nevěděl, co na to říct. Především můj zadek je trénovaný tak nanejvýš sezením u počítače a vůbec, k čertu, co mi nějaký kluk čumí na zadek? Co mi má vůbec někdo co očumovat zadek?!

Zarážející na tom bylo, že ten člověk nevypadal nijak divně, ani že by si dělal srandu, ani že by byl teplejší než ostatní. Vypadal docela normálně a že ten svůj dotaz myslí vážně.

Tak jsem mu tedy řekl, že jediný cvik, který dělám, a který by se zmíněných partií snad mohl dotknout, jsou dřepy s velkou činkou, ale že si myslím, že by se měl zeptat raději někoho povolanějšího. On se ještě vyptával, jestli je k něčemu cvičit abdukce a addukce a když jsem mu řekl, že to necvičím, takže nevím, tak se s tím spokojil a šel.

Nasadil mi ale velkého brouka do hlavy a vrtá mi to v ní doteďka. U všech všudy, co to mělo být?! Já mám zadek docela normální, není na něm vůbec nic zajímavého nebo výjimečného. A i kdyby, co ho, sakra, vedlo k tomu, chtít cvičit zrovna zadek? To hraje v pornofilmech nebo někde předvádí spodní prádlo nebo co?! Vůbec to nechápu. Normální chlap chce mít široký hrudník, mohutný biceps, býčí šíji a ramena, že neprojde dveřma, ti chytřejší ještě děsně objemná stehna. Ale zadek?! Kromě skutečně závodních kulturistů - a k tomu on měl zatraceně daleko - jsem neviděl, že by se někdo - rozumí se chlap - zabýval speciálně hýžděmi. Až na tohohle podivína.

Tak moc jsem nad tím přemýšlel, až jsem si asi po dvaceti minutách řekl, že se ho budu muset zeptat, co ho k tak divnému dotazu vedlo. Jenže se mi povedlo mezitím zapomenout jak vypadal - z toho vidíte, že zjevem byl ten člověk zcela průměrný a nijak kuriózní. A zeptat se omylem někoho jiného jen tak z fleku "Hele, a proč se ti vlastně líbí můj zadek?" by mohlo vést ke katastrofálním koncům, to jistě uznáte. Tak jsem se nezeptal a šel domů a teď mi to pořád vrtá hlavou.

Jo, abych byl zcela korektní, tak na těch 42 kilo jsem si trochu pomohl efedrinem. Ale jen maličko. Dnes jsem však zakoupil koňskou dávku, protože o víkendu jí bude určitě zapotřebí. K tomu ještě zkusmo ampuli jiného dryjáku, který jeden z bratrů - majitelů vytáhl zpod pultu, když se předtím pozorně rozhlédl kolem, jestli se nikdo nepovolaný nedívá a pak spiklenecky šeptal "Tohle je teda bomba!!!". Už delší dobu zamýšlím rozšířit rubriku Rady a návody o různé podpůrné prostředky, snad se k tomu taky jednou dostanu. Máte se na co těšit, není snad, co bych nevyzkoušel.

A ještě k těm hýždím - podle mého názoru poučeného laika je to s nimi stejně jako s břišními svaly, tedy je to víc záležitostí diety než přehnaného cvičení právě těchto partií. To se ovšem týká mužů, o ženách já nic nevím a vědět nechci.

No a kdyby se někdo příliš chechtal těm dvaačtyřiceti kilům v benchpressu, tak podotýkám, že to nebyl vodorovný benč s velkou činkou, ale hodně šikmý s hlavou nahoru a s jednoručkami a těch 42 kilo je váha jedné činky, ne obou dohromady. Takže se mi klidně smějte, až s tím uděláte deset opakování bez cheatingu, vy chytráci.

Husa jde na procházku, Howadoor 2001

Husa jde na procházku


 

 


 


Nějaký vzkaz pro Howadoora? Chcete-li odpověď, napište zpáteční adresu.

http://www.bravenet.com/