* http://howadoor.wz.cz/index.html
Seznam všech kapitol Zápisníku
Můžete mě najít na ICQ. Možná. RSS kanál Howadoora na cestách

Únor 2002

Čtvrtek 28 

Veľká Fatra, únor 2002. Adrian vulgo Chocho ve svých pověstných lyžobotách, na rozcestí pod Krížnou. Počasí je ideální. V pozadí hřeben Nízkých Tater, pokud to ovšem není něco úplně jiného.

Peter Belák, který je se svou Miládkou na cestě Asií, mne zachránil před přetrvávající neschopností a nechutí cokoli sepisovat, neboť poslal následující zprávu a já teď už nic dalšího sepisovat nemusím.

*Hruška, jeden z mých prvních pokusů o akvarel aneb Antitalent se učí kreslit."Selamat datang ke Malaysia", privital nas velky napis na colnici, ked sme 11.2. v pondelok rano peso presli kilometrovy most spajajuci Singapur s Malajziou.

Malajzia patri medzi tie prosperujucejsie krajiny JV Azie. Zije tu nejakych 21 milionov ludi, vacsinou malajci, mensinou cinania a indovia. Takmer vsetci malajci su muslimovia. Malajzia sa sklada z dvoch casti, pevninskej a ostrovnej (sever Bornea).My sme prechadzali pevninskou castou.Prvym mestom, ktore sme navstivili bola Melaka, ktora je podla nasho sprievodcu najstarsim mestom Malajzie. Centrum mesta dycha pokojnou kolonialnou atmosferou, tunajsi cerveny kostolik "Christ church" urcite najdete v kazdej knizke o Malajzii. V skutocnosti ale nie je taky ziarivo cerveny, my si ho vsak vo Photoshope tiez dofarbime :-).

Ako v kazdom malajskom meste, aj tu je cinska stvrt a ako sme sa uz zmienovali, tu sme travili cinsky novy rok. Ostali sme tu dva dni, ziveny fantastickymi indickymi jedlami a potom sme sa presunuli do hlavneho mesta Kuala Lumpur. Nikto ho tu vsak nevola inak ako KL.Povodne sme sa mu vlastne chceli vyhnut, ale nakoniec sme tu pobudli jeden den. Navsteva poslednych stojacich dvojiciek Petronas towers sa nam nepodarila, lebo listky na ten den uz boli rozdane. Su totiz zadarmo, ale je ich len 800, kto prv pride, ten ma. Tak sme sa zvysok dna tulali v cinskej stvrti a kostovali uzasne dzusy z cerstveho ovocia. Nasledujuci den sme vyrazili do Cameron Highlands, kde je v priemernej vyske 1500 metrov nad morom prijemne chladne pocasie. Robi sa tu dzunglova turistika, ktoru sme pestovali dva dni. Je to skoro rovnake ako v Slovenskom raji, az na tie palmy, rastliny a zvuky dzungle - v noci by sme si pri tych skrekotoch a piskotoch asi moc nepospali.

Za navstevu stoja tiez krasne cajove plantaze, kde su v okoli farmy vsetky kopce porastene zelenymi krikmi cajovnika. Pre 60 kilometrovy "hair-rising" serpentinovy zostup sme si stopli cinsky heavy-metalovy dzip, takze cesta bola dalsim zazitkom. Prestupnou stanicou na ceste na sever bol Ipoh, kde sme sa mali stretnut s Petovym kamaratom Mohamedom. Ale malajske telekomunikacie nas sklamali, takze este v ten den sme dosli do Penangu. Tu nas privitalo zatial najvacsie teplo a najprijemnejsi "no problem" manager hostela 75 travelers lodge. Podle neho sa nam podarilo prist v najlepsi den roka, leb v meste sa zrovna kona velka oslava, samozrejme suvisiaca s cinskym novym rokom (oni ho tu oslavuju dva tyzdne). A mal pravdu, bolo to to najkrasjie, co sme tu zazili. Exoticke jedla, diabolska tamtamova hudba, ocarujuce malajske tanecnice (P.) a tanecnici (M.), hltaci ohna, obrovske lietajuce lampiony, skakajuci draci… Krasa.

Inak nas tento ostrov moc nezaujal a uz po dvoch dnoch sme sa presunuli do Thajska, okusit plaze, dzunglu… ale o tom az z Kambodze.

S pozdravom Miladka a Peter Belakovci, 27.2.02 Bangkok

Středa 20 - Středa 27 

Nemám vůbec na nic čas, neustále programuju, navíc je mi zle, jelikož jsem chytil rýmu, venku se zkazilo počasí a vůbec nic mě nebaví. Ozvu se, až se to zlepší.

Uhlí, Pandora 2002

Úterý 19 

Ten šmejd Chocho na svých bláznivých stránkách tak dokonale pokroutil pravdu o víkendové cestě na Fatru, že to musím uvést na pravou míru.

Především se ten mizera snažil celou dobu, co jsme se po internetu domlouvali, vzbudit dojem, že je ubožáček a dýchavičná chudinka, co si neumí ani utřít nos, natož chodit do hor. Neustále mi chodily maily, v nichž se ptal, jestli nevadí, že má v botě díru jak dlaň, jestli si má vzít bundu, jestli se půjde i nahoru, jestli je v zimě na horách sníh a podobné nejapné otázky, které mne měly očividně jen zmást. Proto jsem je po kratší době začal ignorovat, s tím, že to nějak dopadne.

Když jsme ráno vystoupili v Banské Bystrici z autobusu, Adrian se vytasil s něčím, čemu hrdě říkal batoh, ovšem já bych to nazval spíše přejedeným chlebníkem. Prohlásil, že jeho torna zvící středního plyšového medvěda a asi taky tolik vážící je to největší zavazadlo, s jakým se kdy vůbec někam vypravil, že i do divokého Ruska s sebou bral jen asi polovinu věcí a že vůbec nechápe, proč s sebou tahám takový kredenc. Prý jsem pablb a maminčin mazánek, který s sebou musí tahat tunu zbytečností. Tou drzou řečí ve mne vzbudil značnou depresi, jelikož jsem musel uznat, že na tom něco bude, ale maskoval jsem to odvážným výrazem. Však ono se ukáže, bídný Chocho, až se poškrábeme strmým srázem na Krížnou!

Ukázalo se. V obci Staré Hory jsem se na zastávce jal převlékat z teplých věcí do lehčího oblečení, abych se cestou nahoru příliš nezpotil, a Chocho mne pozoroval, sarkastický úšklebek v tváři. Přitom do sebe ládoval půl kila syrového, značně zamřelého masa, a pronášel komentáře, o které mu nikdo nestál, jako například, že jenom měkáči se převlékají, že on se na cestách nikdy nepřevléká a že amatér se pozná zejména podle ustavičného převlékání. Poté popadl svého plyšáka a vyrazili jsme do kopce.

A bylo to jasné. Ta bestie, zocelená léty hokeje a bůhvíčeho ještě, co se na internetu licoměrně přetvařuje, dělá ze sebe neschopného povaleče a tlustého nemotoru, ta prolhaná ludra, vyběhla rapidním tempem a mě nezbývalo, než se snažit s vyplazeným jazykem ho alespoň neztratit z dohledu. V duchu jsem drtil sprosté nadávky a uvažoval, jestli to vydržím deset minut nebo čtvrt hodiny, než se mi definitivně ztratí a já budu poražen na hlavu. Chocho se bez zjevné námahy dral vzhůru šílenou rychlostí, zatímco já za ním supěl z posledních sil s kredencí na zádech.

Nějak jsem se jej udržel prvních pět set výškových metrů a už jsem to chtěl vzdát a říct mu, ať si teda jde sám a počká mě na chatě, když naštěstí vytáhl z ruksaku olbřímí fotoaparát a začal vše kolem fotit. Chystal jsem se trochu si vydechnout a nabrat alespoň trochu sil na další úsek, sundal jsem si batoh a zjistil, že jsem cestou ztratil bundu. Příšerně jsem zaklel.

Bunda ležela u cesty asi dvě stě metrů pod námi. Zpátky k batohu jsem se vyplazil úplně bez dechu, v obličeji modrý, zatímco svinský Adrian si odpočinul a se zaujetím pozoroval krajinu. Když jsem k němu došel a chystal se zhroutit na zem, nadhodil si zas svůj chlebník a znovu se vyřítil vzhůru. Dusal jsem za ním v hluboké depresi, zatímco bídák Chocho vykládal ležérně o barevných filtrech na fotografování a jiných záležitostech. Jako bych měl náladu na jeho filtry, když tady chcípám vyčerpáním a brzo dostanu infarkt, zuřil jsem tiše. Ale to pořád ještě nebyl konec - po dalších deseti minutách se Adrian zastavil a začal si měřit tep. Pak prohlásil:

"Hm, devadesát, nějak moc! Nejsem dneska zrovna ve formě."

"Toho pablba musíš zabít!!!", rozhodl jsem se v duchu. "Shodíš ho z hřebene, buď ty nebo on, jiná cesta není. Jinak tě zničí a pojdeš vyčerpáním."

Přechod Velké Fatry, únor 2001 - Sestup do Ružomberka, na obzoru Velký Choč

Jenže Chocho asi něco vytušil, protože změnil téma a líčil mi, jak se hraje hokej, že je to tvrdý sport, kde se lidi neustále rvou a lámou si hnáty a že on je na to zvyklý a že se taky pořád rve a láme lidem hnáty, to že je jeho představa správné zábavy. Proto jsem plán na Chochovo ubezdušení raději zase odložil, kdo ví, jak by to nakonec dopadlo a kdo z nás by se smál.

Naštěstí pro mne se po dalších několika stech metrech situace trochu změnila - přibylo sněhu, a sníh byl tvrdý, přemrzlý a místy silně zledovatělý. Tu začal mít Chocho potíže - jeho apartní vietnamské boty za dvě stovky se změnily v neovladatelné lyže. Udělal dva kroky dopředu a jeden krok popojel dozadu, přičemž vypadal dost zábavně, jak se snažil udržet rovnováhu, a navíc se mu to často ani nepodařilo. Mé zánovní botky s vibramem na tom byly o poznání lépe a to ve mne zažehlo novou naději.

"Chachá, bídáku, to máš za to, že ses přetvařoval a snažil se mne uštvat!", zajásal jsem.

Díky klouzavým botám se síly jakžtakž vyrovnaly a na hřeben jsem vylezl jen asi dvě minuty po něm. Dál už se šlo docela dobře, až na jeden skutečně nepříjemný úsek, kdy jsme traverzovali zledovatělým úsekem a vypadalo to, že se Adrian zřítí do hlubin. Když odmítl dát mi fotoaparát (doufal jsem, že až tam spadne, tak si jej ponechám), vykopal jsem patou raději do ledu několik stupů, protože bych si nerad zkazil den obšírným vysvětlováním Horské službě, jak to, že tam Chocho spadnul a já ne.

Na chatu pod Borišovom jsme došli víceméně podle plánu, v pět hodin, a beze všech těch vymyšlených eskapád, co líčí na svých stránkách Adrian. Občas mu to na sněhu sice trochu uklouzlo, ovšem že by se byl válel jak opilý santusák, to rozhodně žádná pravda není. Ani náladu mu to nijak nezkazilo a energie neubralo, a tak když večer na chajdu vpadl jakýsi praštěný vtipálek z Prahy a jal se cosi vykřikovat, Chocho se hned hotovil vyrazit mu zuby. Naštěstí chlápek zase hned zmizel.

Ráno jsme vylezli zpátky na Ploskou a odtamtud sešli do sedla. Cestou se ukázalo, že je cesta ještě ledovitější než včera, a tak jsme oba rozumně usoudili, že bude lepší to pro tentokrát zabalit. To už jsem ostatně psal.

Poučení z toho všeho plyne takové, že Adrian zvaný Chocho je mistr přetvářky a z nějakých neznámých důvodů ze sebe na internetu dělá lenocha a obézu bez fyzické kondice, leč pravý opak je pravdou. Proto jestli s ním někam někdy pojedete, jediná šance, jak zabránit, aby vás uštval, je vytáhnout ho do technicky náročnějšího terénu, kde jeho vietnamská výbava nebude na výši situace. Jinak vás zničí.

Pondělí 18 

Jak tak na to tady koukám, tak je to tu pěkná nuda, poslední dobou. Proto dnes vylíčím, jak jsem byl kupovat konvici. Nedávno jsem se zmínil, že Blable zničila starou rychlovarnou konvici, když ji zapnula bez vody a pak na rozžhavenou spirálu nalila studenou vodu z vodovodu. Konvici jsem dal do opravny, kde se nejdřív zapřísahali při vousu prorokově, že ji opraví, ale později přišli s trapnou výmluvou, že konvice je stará a nemají náhradní spirálu, a tak že si mám raději koupit konvici novou.

Radili jsme se Blablí, jaká by ta nová konvice měla být, ale na ničem jsme se neshodli. Ona chtěla konvici obrovskou, na celé hektolitry vody, já zas chtěl nádobu spíše umírněné velikosti, hlavně aby byla laciná. Proto jsme šli spolu do nejbližší prodejny, kde jsme se shodli úplně jednoznačně - žádnou z těch jejich hnusných předražených konvic rozhodně nekoupíme.

Člověk by neřekl, jak je obtížné koupit rozumnou konvici - v prodejnách nemají obvykle větší nabídku než dva tři typy a z toho si nevyberu. Proto jsem nasedl na kolo a jal se objíždět obchody v celém Brně. S každým dalším obchodem jsem byl naštvanější a zuřivější, zvláště, když jsem dojel do centra. Že je určitý cenový rozdíl mezi obchody v centru a na okraji města je mi jasné, ale že je tatáž konvice v centru i dvojnásobně dražší než v krámku v Králově Poli, to mě vskutku překvapilo.

Nakonec jsem celý zoufalý dojel na Vídeňskou, kde jsem nedaleko Pšeníku nalezl krámek s lacinými, ale vcelku obstojnými konvicemi a zakoupil jeden typ za čtyři stovky. Hrdě jsem si konvici odnášel z krámu a před obchodem mě přepadl bezdomovec a vnutil mi Nový Prostor, tak mě to stálo ještě o dvacet pět korun víc. Celkem jsem na honu za konvicí strávil tři a půl hodiny a ujel necelých čtyřicet kilometrů.

Když jsem dorazil domů, změřil jsem vědecky, že litr vody se v konvici uvaří za tři minuty a dvacet sekund a byl jsem spokojený.

Opravdu ohavná mazanice s větví

Vidím, že jsem to moc nevylepšil. Místo nudy dementní kecy o konvici. Jsem debil. Furt sedím u počítače, nic se neděje, už i nákup konvice mi přijde jako dobrodružství. Jsem duťák, řekl by Pepa a trapasák, napsal by Adrian. No jo, jim se to mluví, Pražák Adrian si sedí v Praze, kde všichni berou drogy jak zjednaní, to se mu to pak píšou dobrodružné příhody. Cestou z Fatry líčil, jak všichni jeho známí děsně fetují, nejvíc fetuje jeho kamarád Bohouš, který pak fotí stromy a neostré fotografie roznáší po pražských kořalnách, aby mu je vystavili, což je alespoň hutná příhoda a ne blbá historka o konvici, pomocí níž jsem se dnes ztrapnil, ale já už kašlu na všechno a zítra napíšu, jak jsem si stříhal nehty a bude to na dvě stránky a nadělám v tom mraky svinských hrubek jako Bohouš na svém webu, protože když už tak už.

Neděle 17 

Výměna skriptů, software, bez něhož se webmaster neobejdeVyrobil jsem skvostný program, který mi během nepatrných zlomků sekundy vymění skripty na všech stránkách. Na každé stránce je totiž skript, takový malý prográmek, a pomocí něj pro mě server Na Vrcholu shromažďuje informace o tom, kolik lidí stránky četlo, co jsou zač, odkud přišli, jakou mají velikost bot a tak. A protože chlápci na Na Vrcholu ten skript vylepšili, takže nyní bonzuje ještě navíc i rozlišení vašeho monitoru, musel jsem jej na všech stránkách vyměnit. Dělat to manuálně je dost otravné, stránek už jsou skoro tři desítky a určitě by to půlhodinu zabralo, proto, abych ušetřil čas, jsem víc než tři hodiny zběsile programoval a stvořil aplikaci Výměna skriptů, která to pak všechno bleskurychle udělala za mne.

Pokud máte v úmyslu také měnit skripty, najdete ji i se zdrojovým kódem na stránce Howadoorské programy.

Abych zjistil, jestli výměna skriptů zabrala, prohlídnul jsem si dnešní statistiky a kromě jiného objevil, že se sem dostal jeden člověk tak, že hledal "Cibulkovy seznamy" a jiný zase "Hnus, svrab a mamon". To nechápu. Ale hlavně, že se ukázalo, že návštěvník, co sem koukal v 17:20, má monitor s rozlišením 1024*768 bodů. Nový skript funguje, jsem šťastný a už si vůbec neumím představit, jak jsem bez tak důležité informace mohl dřív existovat.

Sobota 16 

Z přechodu Velké Fatry v roce 2001 - Panoráma z Nižného šiprúnskeho sedla

Ráno jsme vylezli na Ploskou, a protože už jsme hlavní část hřebene přešli včera, a jelikož je hřeben opravdu velmi zledovatělý a hodně nám to klouže, rozhodli jsme se přechod ukončit a slezli jsme do obce Liptovské Revúce. Pozdě večer už jsem byl doma a vrhnul se zase chutě do práce.

Pátek 15 

Přechod Velké Fatry v únoru 2001 - Salaš v Nižném šiprúnském sedle

Jsme na Fatře. Podmínky jsou na jednu stranu ideální, na druhou stranu zase dost extrémní. Je jasno, téměř bezvětří, sníh je úplně tvrdý, hrubý, nosný firn, který se téměř vůbec neboří, což je velmi výhodné, ale některé úseky jsou velmi zledovatělé a dostat se přes ně bez maček a cepínu poměrně nebezpečné. Na chatu pod Borišovom přicházíme v pět hodin odpoledne. Adrian nafotil asi patnáct filmů, jelikož je blázen.

Čtvrtek 14 

Velká Fatra v únoru 2001 - cesta po hřebenu z Krížnej na Ostredok

Dnes večer vyrážím s Adrianem zvaným Chocho na Valkou Fatru. Plánujeme přejít ze Starých hor přes Krížnou, Ostredok a Ploskou na chatu pod Borišovom, tam přespat a další den jít dál přes Rakytov směrem do Ružomberka.

Středa 13 

Howadoorova bobulózní mazanicePřišla další zpráva z Kuala Lumpur:

*Vsetkym prajeme stastny Novy rok :-)

Nesmejte sa, prave sa zacina cinsky novy rok, rok kona. Vratili sme sa z mesta, oslavy su v plnom prude. To "happy new year" znie pri tychto teplotach nejak divne. Teraz mame chvilu casu vratit sa k Singapuru. Tento maly ostrovny mestsky stat lezi na najjuznejsom vybezku pevninskej Azie, iba nejakych 100 km severne od rovnika. Singapur v preklade znamena Levie mesto, ale tento nazov vznikol omylom jedneho princa zo Sumatry, ktory si poplietol tigra s levom.

Singapur by zrejme ostal rybarskou dedinou, keby si zaciatkom 19. storocia sir Raffles nezmyslel, ze toto je to prave miesto pre pristav a obchod. Sir Raffles je tu vdaka tomu vazena postava, nazvali po nom namestie, celu stvrt aj stanicu metra.Singapur teda zacal rast ako britska kolonia, potom prisli japonci, neskor malajci az sa v r.1965 stat osamostatnil a evidentne mu to prospelo. Dnes je to jeden z najvyspeplsich statov Azie, kde zije viac ako 3 miliony obyvatelov, vacsnu tvoria cinania, mensinou su malajci a indovia. Pretu su tu hned 4 uradne jazyky: anglictina, cinstina, malajcina a tamil.

My sme tu pristali 6.2. o siedmej vecer lokalneho casu. Ten je posunuty oproti nasmu o sedem hodin. Podla presnych pokynov Wai Mun sme sa bez problemov dostali az k jej bytu, nasmu prechodnemu singapurskemu domovu. S Wai Mun sa pozname z minuleho roku, byvala u nas par dni pocas jej cesty vychodnou europou. Nase prve kroky viedli do elektronickeho raja Sim Lim, lebo sme potrebovali kupit externy disk pre nas digitalny fotak. Pohybovat sa v tomto nakupnom centre je velmi nebezpecne, slabsi jedinec tu moze rychlo dostat horucku. Nakupnu. Staci pozriet na ceny a prepocitat. V tento den sme stihli este pozriet pestrofarebnu indicku stvrt Little India a prejst sa romantickymi ulickami na brehoch Singapore River. Dasli den sme tiez vstali az naobed, ten casovy posun v kombinacii so zmenou teploty, nas dost ubijal. Centrom mesta sme sa pomaly persunuli do cinskej stvrte, kde sa nam velmi pacili farebne priecelia starych domov, vyzdoba k novemu roku, horiace vonne tycinky a celkova atmosfera dalekeho vychodu. Vecer sme sa stretli s Wai Mun. ktora as pozvala na ochutnavku tradicneho singapurskeho jedla = mix cinskych a malajskych jedal, ktorych nazvy su pre nas nezapamatatelne. Tu sme prvy (a dufajme posledny) krat vyskusali krala ovocia, smradlavy Durian. Brr.

Wai Mun nam spravila este jednu prehliadku cinskej stvrte aj s vykladom. To uz bolo po zotmeni, takze vsade ziarili lampiony, blikali svetielka, hrala hudba a ulicky boli preplnene ludmi a vonami zo stankov s obcerstvenim. Nasledujuci den sme sa vypravili do Arab street, kde sme marne hladali felafel, alebo ine arabske jedlo. Nasli sme tu ale ulice s krasnymi nazvami: Kandahar street, Baghdad street atd. Hlavny ciel tohto dna bol zabavny ostrov Sentosa. Moc sme sa tam vsak nebavili. Ale vlastne ano, rehotali sme sa na drakoch, cihajucich v lese, blikajucom Merlionovi (symbol Singapuru - levohad) a na podobnych nezmyselnostiach. Detom by as to urcite pacilo. Vecer sme si pozreli hodinovu laserovu show, premietanu na vode striekajucej z fontan podla rytmu hudby. Bolo to velkolepe. :-)

Povodne sme v nedelu chceli odist, ale vsetci nas presviedcali, ze v tychto predsviatocnych dnoh sa do Mlajzie nedostaneme. Wai Mun nas pozvala na sviatocnu veceru s jej rodinou. Tak sme zostali. Sli sme sa prejst do botanickej zahrady, ale tam sme prisli na to, ze Singapuru uz mame dost a potrebujeme zmenu. Vecer sme si s Wai pozreli Marina cetrum, plne putovych atrakcii na cinsky sposob. Zakoncili sme to cinskym dezertom, sice dobre vyzerajucim, ale skuste si dat vajicko nasladko, s kopou ladu a medom. Strasne. Ostatne jedla vsak potvrdili, ze Singapur je centrom najlepsich jedal. Cely cas sme sa stavovali v stankoch ako obycajni dodmordci a jedla sme si vyberali podla obrazkov. Takze chicken-rice, fishball-noodles, malajska laksa atd. V pondelok rano sme sadli na MRT - metro a vyrazili do Malajzie. Napriek predpovediam o zapchach sme sa tam dostali bez najmensich problemov a uz naobed sme boli v malajskej Malake. Ale o Malajzii az nabuduce, zrejme z Thajska.

S pozdravom Miladka a Peter Belakovci 13.2.02 Kuala Lumpur

A k tomu ještě dodatek:

*Chci ti říct, ty lumpe, ze zadnu nahu Miladku na svojej stranke nemam. A keby nahodou ano, daj vediet kde, nech to odstranim. Pepo z Malajzie.

A Miladka je bez dlzna nad prvym aj druhym a. Jasne?

Tak člověk mu dělá zadarmo reklamu a on se ještě ofrňuje, Malajec jeden. Za to teď zveřejním, že se mi před odjezdem do Asie na ICQ svěřil se svým zhýralým plánem, jak Miládku v Malajsii prodá nebo za něco vymění. Prý ji ještě donutí si odbarvit vlasy, protože za blondýnu dostane od dychtivých domorodců víc.

Úterý 12 

A ještě práce.

Pondělí 11 

Práce, práce, samá práce.

Neděle 10 

Šílení manželé Belákovci se ozvali ze své pekelné expedice po divoké Asii:

*Ahoj vsetci, ozyvame sa vam z nasej expedicie Honeymoon '02.

Dakujeme vsetkym za blahozelania k nasmu kroku (pre tych, co este nevedia - 2.2.2002 sme sa zobrali) a pozdravujeme vas z horucej Azie. Nachadzame sa par kilometrov severne od rovnika - konkretne v Singapure. Kedze sme tu uz 5 dni, velkomesto sa nam zunovalo a dialky volaju - zajtra vyrazame do Malajzie za novymi dobrodruzstvami. Nasim najvacsim bol zatial 16hodinovy let Vieden - Helsinki - Bangkok - Singapur, pocas ktoreho sme mohli obdivovat Karakoram, Velky cinsky mur, pohoria juznej Ciny a Laosu. A celu cestu sme sa prejedali. K Singapuru - je to mesto pre prachatych. Pozreli sme si vsetko, co nam odporucila nasa draha cinska kamaratka Wai Mun u ktorej sme ubytovani, teda stvrte ChinaTown, LittleIndia, ArabStreet - vsetko su to iba take napodobeniny skutocnych krajin.. Ale maju svoje caro. Vynechat sme nemohli ani Sentosu, ale boli sme velmi prekvapeni gycovitostou tohto zabavneho ostrova. Esteze nam to vynahradila nocna laserova show. Centrum mesta je plne mrakodrapov a sikmookych biznismenov, ale najdu sa tu aj romanticke zakutia pri Singapore River. Takze zatial tolko, s dalsimi spravami sa ozveme z muslimskej Malajzie.

S pozdravom Miladka a Peter Belakovci

Sobota 9 

Dnes jsem byl s Blablí na návštěvě u Aleny, která bydlí v Koldíně, což jest malá obec nedaleko Chocně. Koldín se vyznačuje různými pamětihodnostmi, jako je kupříkladu hospoda v základní škole, kocour, který neustále kýchá a hlavně požární nádrž. Ta nebyla zamrzlá a tak mne pojal nápad, abych si trochu zaplaval. Proto jsem se ráno potichu vyplížil s ručníčkem z domu, aby nikdo nevěděl, jelikož nemíním nikomu dělat kašpara a být pro legraci půlce vesnice. Hbitě jsem se svlékl, věci zavěsil na větev nedaleké borovic a pohroužil se do studených vln nádrže. Tedy spíše studených nežli vln. Studených až běda. Brrr…. pekelně studených.

Přeplaval jsem požární nádrž asi třikrát tam a zpátky, a už jsem se chystal vylézt, když v tom na mne z balkónu začala povykovat Blable s Alenou. Zjistily, bestie, že jsem odešel a nenapadlo je nic lepšího, než vykouknout z okna a začít si ze mne dělat legraci. Říkal jsem, si, že tedy ještě uplavu několik délek, abych nevypadal jako slaboch, co se sotva trochu smočí ve studené vodě a už leze s bědováním ven, a ráchal jsem se v nádrži ještě asi pět minut.

A to byla velká chyba. Za těch pět minut navíc mi ruce ztuhly natolik, že jsem měl velké potíž vůbec vylézt po žebříku ven a už to skoro vypadalo, že se z nádrže ani nedostanu a budou muset přijet požárníci a vycucnout mě hadicí. Nakonec jsem se sice ven vyškrábal a dobelhal do domu, ale tam to  teprve začalo. Zima mi zalezla za nehty a to bolí. To bolí přímo úděsně. Zavřel jsem se do koupelny a asi čtvrt hodiny si tam tiše skučel a zmítal se v bolestech, než to pod horkou vodou trochu povolilo. Pak jsem teprve nasadil světácký výraz a vylezl. Fuj, taková blbost, v životě už nebudu v požární nádrži ani o minutu déle než je třeba.

Pátek 8 

Ne ne, ani dnes nic nenapíšu.

Čtvrtek 7 

Nic se mi nechce psát, ostatně na to ani nemám čas, pořád jen programuji a na nic jiného nemyslím.

Středa 6 

*Chci ti říct, ty lumpe, že foto nahé Miládky jsem neobjevil.

Úterý 5 

Tohle musí být ve Virtual Dubu zaškrtnuté, jinak nebude zvuk synchronní s obrazem*K tomu ripovani DVD: jeste lepe to vypada, pokud mas k dispozici TV vystup, televize ma skutecne smesne male rozliseni a nektere "mozaiky" vznikle kompresi se tam dokonale ztrati.

Cau, Bert (ted_jsem@volny.cz)

Už jsem taky zjistil, čím to je, že v souborech, které vyrábím, není zvuk synchronní s obrazem. Je třeba zaškrtnout v programu VirtualDub volbu, kterou vidíte na obrázku - pak už to funguje jak má.

Pondělí 4 

*
*

Skvělé! Ráno přišla Blable s děckem, a že prý se chce děcko dívat na Mauglího. S mírnými obavami jsem spustil soubor, který se přes noc vytvořil, a vskutku, objevil se kreslený film, zářivé barvy, synchronní zvuk, všechno jelo. Děcko koukalo na film víc jak hodinu, ani nedutalo. Úspěch na celé čáře.

Tedy skoro na celé. Bohužel se vyrobený soubor nevejde na CD. Nepřečuhuje moc, jen kousek, ale nevejde se. A tak zase zvečera spustím svou kompresní mašinérii a udělám další pokus.

Pro případné následovníky nyní uvedu stručný postup:

Ke získání VOB souborů z DVD jsem použil SmartRipper - funguje to bez problémů. Poté jsem pomocí programu DVD2AVI vyrobil projekt s příponou D2V a zároveň vyexportoval zvukovou stopu jako WAV soubor. Tento projekt jsem protáhl programem VFAPI, který z něj udělal projekt s příponou AVI. Soubor AVI a zvukovou stopu WAV jsem natáhl do programu VirtualDub, ale předtím jsem ještě nainstaloval zvukové kodeky. Použil jsem Radium kodek, protože doporučovaný LAME vůbec nefungoval. Také je zapotřebí kodek DivX na kompresi videa. Ve VirtualDubu jsem to všechno nastavil co nejbláznivějším způsobem, a pak to asi čtyři hodiny jelo a vypadl z toho zkomprimovaný film.

* *

*Z ICQ: Tyf(09:53 AM) :
Ahojki. Musím se ti pochválit. mám nové tiché chlazení compu. zatím teda není vodní, ale pořád vzduchové. místo axiálních ventilárorů na procesoru a ve zdroji jsem použil rotační ventilátor. Je to větrák z klimatizace z Toyoty. Veliký asi jak 2/3 počítače :-) Původně na 12V. Při testu mi sfoukl šrubováky ze stolu. Takže teď běží na 5V, z počítače táhne jak z otevřených dveří. Takže to dám tak na 3V a bude to akorát. Ten větrák neslyšíš - jenom fučí. Takže se mi snížila hlučnost, že ten compík akorát tak pěkně přede. Do plechu kejsu sem vystřihl díru a ten větrák přišruboval zboku. Vypadá to velmi futuristicky. Dneska mi Jaara z ČZ donese pár vzduchových filtrů, což ještě sníží hlučnost a hotovo :-)))

Na 1266MHz se mi původní teplota procesoru klesla ze 41 stupňů klesla o 10.

Petr Haničinec

Já mám počítač na 1470 MHz, podle údajů z čidla má pěkných 65 stupňů a žádné extra větráky na to nepotřebuju. Ačkoli… možná na tom něco je, připevnit si na počítač velikou vrtuli. Musí to vypadat impozantně.

*..mam taky pocit, ze si nedavno na svojich uzasnych a skvelych strankach pisal ze by si ich chcel obohatit o zvuk nemeckych pochodov. Dufam ze si spominam dobre, pretoze momentalne sa mi tvoje stranky z roku 2002 starsie ako 30.1.2002 nezobrazuju, neviem kam zmizli, snad ich neodstripoval ten tvoj programcek :). Tak tu mas taku vzorku nemeckej hitlerovskej piesne aj s textom a slovenskym prekladom. Nech ti padne na uzitok. Keby si mal zaujem, viem zohnat aj viac, aj nejake desive kaleraby pana Goebelsa a podobne. Kamarat sa o to zivo zaujima ako o hobby a ma toho trocha v zbierke.
Dufam ze nebudes frflat ze je to velke, ty hade :)

Zaac

Proč se nezobrazují starší záznamy netuším, tady i z práce všechno funguje jak má a ani nikdo jiný si zatím nestěžoval. Píseň je opravdu fajn, posuďte sami:

Panzerlied

Ob's stürmt oder schneit,
Ob die Sonne uns lacht,
Der Tag glühend heiß
Oder eiskalt die Nacht.
Bestaubt sind die Gesichter,
Doch froh ist unser Sinn,
Ist unser Sinn;
Es braust unser Panzer
Im Sturmwind dahin.
Či je búrka alebo sneží,
či sa na nás slnko smeje,
či je deň žiarivo horúci
alebo noc studená ako ľad.
Naše tváre sú zaprášené,
ale náš duch je veselý,
je náš duch.
Náš tank je neoblomný
vo víchre tam vonku.

Mit donnernden Motoren,
Geschwind wie der Blitz,
Dem Feinde entgegen,
Im Panzer geschützt.
Voraus den Kameraden,
Im Kampf steh'n wir allein,
Steh'n wir allein,
So stoßen wir tief
In die feindlichen Reihn.

S drnčiacimi motormi
Rýchly ako blesk,
Proti nepriateľovi,
Chránení v tanku,
Pred kamarátmi,
V boji stojíme sami,
stojíme sami,
tak vrazíme hlboko
do nepriateľových kostí.

Wenn vor uns ein feindliches
Heer dann erscheint,
Wird Vollgas gegeben
Und ran an den Feind!
Was gilt denn unser Leben
Für unsres Reiches Heer?
Ja Reiches Heer?
Für Deutschland zu sterben
Ist uns höchste Ehr.

Keď sa pred nami zjaví
potom nepriateľ,
dáme plný plyn,
a hurá naňho!
Načo je náš život
nášmu ríšskemu nepriateľovi ?
Áno, ríšskemu nepriateľovi ?
Zomrieť za Nemecko
je naša najvyššia pocta.

Mit Sperren und Minen
Hält der Gegner uns auf,
Wir lachen darüber
Und fahren nicht drauf.
Und droh'n vor uns Geschütze,
Versteckt im gelben Sand,
Im gelben Sand,
Wir suchen uns Wege,
Die keiner sonst fand.

S pascami a mínami,
snaží sa nás zastaviť náš nepriateľ,
smejeme sa na tom
a nenaletíme mu.
A keď nám hrozí jeho kanónmi
do pol pása zahrabaný v žltom piesku
v žltom piesku,
hľadáme si cesty,
ktoré inak nikto nenašiel.

Und läßt uns im Stich
Einst das treulose Glück,
Und kehren wir nicht mehr
Zur Heimat zurück,
Trifft uns die Todeskugel,
Ruft uns das Schicksal ab,
Ja Schicksal ab,
Dann wird uns der Panzer
Ein ehernes Grab.

A keby nás raz nechalo v štichu
naše verné šťastie,
a nevrátime sa viac
do našej vlasti,
a trafí nás smrteľná guľka,
zavolá si nás osud,
áno osud,
potom bude náš tank
naším čestným hrobom.

Kdo chce, může si ji stáhnout v MP3. A kdo nechce, ten musí, jelikož jsem ji vrazil do seznamu písní, které se přehrávají při čtení této stránky.

Neděle 3 

Přehrávač, v jehož okně by se měl objevit zkomprimovaný film. Není tam nic, ale to je normální a pokud se do komprimování filmů pustíte taky, záhy si na to zvyknete.Přišel následující dotaz:

*Co to má jako znamenat, nerozumím ani zbla! Čí to jako je, jak s tím souvisí "Viktor".

marek.paska@seznam.cz

Jsou skvělí, lidé, co se umí vyjádřit na jednom řádku tak dokonale, že tomu každý rozumí a hned ví, oč jim jde. Jen já, hlupák, to vůbec nechápu.

Pak zavolal Vitásek, že prý chraptí, chroptí, kašle, smrká, frká a hned vše snaživě předváděl do telefonu a proto prý do Maršova jet nemůže, jelikož venku je zima, a on, i když je mu to, ach, tak moc líto, a tak by rád jel, by venku v té zimě na kole uhynul. No nic, mi to ostatně taky tak moc nevadí, pojede se někdy příště.

Dnes jsem se zabýval ripováním DVD. To my odborníci tak říkáme, ripování, aby nám nikdo nerozuměl, ale přesto poznal, že jsme experti jakých jinde není. Ale já vám to vysvětlím - DVD, to jsou takové kotoučky, vypadá to úplně stejně jako kompaktní disky s hudbou, ale není na tom obvykle hudba, nýbrž film. Může být i hudební, přijde na to. Ten kotouček, tedy to DVD (což znamená Digital Versatile Disk, ó, já jsem tak nadpřirozeně chytrý…), se dá strčit buď do mechaniky v počítači, jako mám já, nebo na to existují stolní přehrávače, které nemá nikdo.

SmartRipper, program, který rozluští rafinovaně zakódované soubory na DVD a uloží je na disk počítače. Jeden z mála programů, které doopravdy fungují.Na DVD je tedy nahrán film, a ripování je proces, kdy se data z DVD přenesou na disk počítače a pak se s nimi může dělat cokoli dalšího, třeba zase smazat. Ripování je, jak jsem se dočetl, činnost ďábelsky dobrodružná, jelikož ta data jsou naprosto hermeticky zakódována a nikdo se k nim nemůže dostat, jenom ten nejlepší hacker a cracker, který si na to z internetu stáhne program. To mne zlákalo. Takové drama! Stáhnu si program a bude ze mne velký luštitel kódu, uááá, to musím mít! A hned jsem si také z internetu stáhnul ten program a už jsem se napůl cítil jako hacker a cracker a hned jsem si umínil, že až ty kódy rozluštím, že o tom napíšu buď román, nebo, kdyby se mi nechtělo, tak to aspoň napíšu na web, aby mne všichni obdivovali.

Jenže kromě luštícího programu jsem potřeboval ještě to DVD. Zkoušel jsem sice rafinovaně program spustit i bez něj, ale pořád to vypisovalo nespokojené zprávy o tom, že mu chybí ten disk. Zkusil jsem do počítače místo DVD strčit hudební cédéčko, které jsem si půjčil od Blable, ale potvora program to poznal a nic nerozkódoval. Co teď?

DVD2AVI je program, který se sice nehroutí, ale dělá samé divné věci.Já sám se o filmy nijak nezajímám a za celý loňský rok jsem neviděl víc jak tři hrané filmy od začátku až do konce a to si z nich ještě vzpomínám jenom na Javorový guláš. Ten byl jasně nejlepší, už proto, že trval jen 35 minut, a taky, jak říkám, si na ty zbylé dva nepamatuji. Možná jsem dokonce viděl jen ten jeden. Video nemám, natož nějaká obskurní DVD. Ale vzpomněl jsem si, že můj kolega Petr "Kopýtko" Foltýn, který bydlí nedaleko, je majitelem všeho a tak jistě bude mít doma i mysteriózní DVD. Proto jsem se k němu hned vypravil a skutečně, Petr měl doma hned tři báječně lesklé kotoučky a jeden z nich mi zapůjčil. Měl na něm být nahraný kreslený film Mauglí, ale to mi nevadilo, jelikož jsem se na něj stejně nehodlal koukat.

Přišel jsem domů a vrazil Mauglího do mechaniky. Mauglí stašně zavrzal a pak mi na obrazovku vyskočilo okno s divokým nápisem, ve kterém se vyhrožovalo děsivými věcmi a vyskytovala se slova jako "instalace" a "driver" a jiné hovadskosti, takže jsem rychle raději klepnul na tlačítko a okénko se zavřelo. Jenže Mauglí pořád nikde.

"Prima, začíná to být skutečně dobrodružné", říkám si.

Po delší době přemýšlení jsem usoudil, že patrně bude nutné do počítače ještě něco doinstalovat. Ondra to vždycky tak dělá, že když počítač nefunguje, tak do něj něco doinstaluje a pak to nefunguje ještě víc, ale Ondra je spokojený. Proto jsem vyhrabal spousty cédéček, které jsem k počítači dostal a opravdu na nich bylo napsáno "driver". Z toho jsem usoudil, že jsem na správné stopě a jal se je rvát do mechaniky a instalovat, co mi přišlo pod ruku. Některé programy zjevně protestovaly a do mého počítače se jim vůbec nechtělo, ale já byl neoblomný a instaloval a instaloval, protože driverů není nikdy dost. A nakonec jsem asi nainstaloval skutečně něco, co souviselo s DVD, jelikož jednak se při instalaci furt vypisovalo "DVD, DVD" a druhak najednou Mauglí zase zavrzal a začal se přehrávat. Ha! Opravdu, vyběhla na mně halda kreslených postaviček.

FlasKMPEG, skvělý, avšak vůbec nefungující softwareHned jsem těm malovaným zvířátkům zatnul tipec, protože nejsem infantilní pošuk, ale seriózní hacker, kterému jde o luštění zvěrských kódů a ne o sledování přiblblých filmů. A spustil jsem luštící program! He, teď něco zažiju, říkám si.

Jenže jsem nezažil nic. Luštící program se suše zeptal, kam chci data z DVD zkopírovat a pak je tam zkopíroval a bylo to. Žádné složité výpočty, podivné psychedelické obrazce a běhající rovnice, jak to bývá v těch filmech. Nic. Pěkná nuda, tohle luštění kódů na DVD, to vám teda řeknu.

Když už jsem měl DVD zkopírované, tak si říkám, že bych je ještě mohl zkompresovat, abych si aspoň něčeho užil. Kompresování spočívá v tom, že se obludně veliká data, která z DVD vylezou, protáhnou řadou programů, které z nich vyrobí data podstatně menší, přesto však obsahující úplně celý film, který navíc vypadá úplně stejně jako na DVD. A pak ta malá data snadno přepálíte na CD a máte film na CD a DVD vůbec nepotřebujete a můžete ho vrátit Foltýnovi.

A ukázalo se, že pravé dobrodružství teprve začíná, protože kompresování filmu je záležitost mimořádně spletitá, která vyžaduje spolupráci asi desítky rozličných programů, které musíte stáhnout z internetu, různě nastavit, propojit, zapojit, vypojit, prostudovat haldy dokumentace, ve které se nepíše nic a pak chaotickým experimentováním napnout své nervy až k prasknutí, aby vám vůbec z celého procesu něco vylezlo. Také potřebujte hóódně místa na disku. Začal jsem s patnácti gigabajty, ale už po dvou třech hodinách pokusů se místa začalo nedostávat a musel jsem pár věcí smazat. Programy s bizarními názvy, jako třeba "DivX ;-)", vytvářely další a další velikánské soubory, z nichž pak jiné programy generovaly soubory ještě mnohokrát větší. Řeknu vám, že tento způsob kompresování, spočívající ve vyrábění mnohem většího množství dat, než jsem měl na počátku, poněkud nechápu.

Program na komprimování zvuku, vcelku fungujePo zuřivém mnohahodinovém boji s nejapným softwarem vyrobil jsem konečně nadějně vypadající soubor, ve kterém měl být zkompresovaný film. Byl, jenže sestával z tisíců pobíhajících čtverečků a Mauglí v něm nebyl k nalezení. Dokonce ani po zvuku, jelikož zvuk se žádný neozýval.

Nevzdal jsem se a znovu se pustil do hokuspokusů. Stáhnul jsem  z internetu další várku programů a propojil je ještě divočeji než prve. Protože předtím jsem se řídil návody, rozhodl jsem se, že nyní se jimi naopak rozhodně řídit nebudu a do konfigurací jednotlivých programů jsem naťukal údaje vždy naprosto odlišné od doporučených. Na softvér se musí tvrdě, aby si nezačal vyskakovat.

A zabralo to! Po dalších dvou hodinách vylezl ze spletence driverů, kodeků a jiných divností soubor, v němž už byl Mauglí nejen k vidění, ale i k slyšení! Skvělé. Ukázal jsem to Blabli, aby ocenila mou vytrvalost. Jenže to by nebyla ona, aby hned nenašla na věci kaz. Pravda, malý, ale stejně mi zkazila radost. Objevila totiž, že zvuk není s obrazem docela synchronní, ale ozývá se tu pět vteřin před správným místem, tu deset vteřin po něm.

Hm. Jiný by řekl, že je to zanedbatelná maličkost, ale když jde o počítače, jsem perfekcionista. Znovu jsem tedy vše nastavil a propojil ještě zhovadilejším způsobem a spustil další pokus o kompresi filmu. A protože bylo pozdě večer, tak jsem šel spát. Ráno se ukáže. Ale ať už to dopadne jak chce, dobrodružství jsem si rozhodně užil.

Sobota 2 

Peter se žení s Miládkou. Zkrátka debil.Ten blázen Peter, co se dneska žení, má, jak jsem zjistil, dokonce své stránky! Odtamtud jsem vydoloval ohyzdný artefakt, který vidíte vlevo. Má tam i jiné fotky, z hor, a cestopisy z rozličných zemí, jakož i fotografie nahé Miládky a jiné vzrušující perverzity.

Michal Brožek a jeho parta se rozhodli odložit přechod Velké Fatry až na počátek března. To ale není nic pro mne, já bych vyrazil raději hned, proto jsem se domluvil s Vitáskem a Chochem a vyrážíme na Fatru sami, a to za čtrnáct dnů, tedy 14. února. I to je dost pozdě, ale co se dá dělat.

Včera jsem utrpěl ponižující porážku. Odpoledne jsem se totiž vydal s Blablí na přehradu, abych zde zapálil oheň a na ohni opekl něco buřtů a ty pak zvířecky sežhral. Ale i když jsem byl vybaven balíkem novin, na vodou důkladně nasáklé dřevo, které jsem na místě posbíral, to nestačilo. Asi půl hodiny se z hromady dříví valil hustý kouř a pak to definitivně chcíplo, což Blabli rozesmálo a mě rozlítilo na nejvyšší míru, přísahal jsem ohni pomstu a hodil šutr po labuti. Netrefil jsem se.

Dnes jsme se na to místo vydali znovu, leč to už jsem byl vybaven množstvím pyrotechniky a nezdolným odhodláním, že dnes oheň podpálím takovým způsobem, že nebude vědět, čí je. A taky že jo. Naládoval jsem na ohniště pár tablet tuhého lihu, hadr napuštěný olejem, starou svíčku, na to naházel mokré klacky, nasbírané v okolí a celé jsem to ještě důkladně prolil petrolejem. Já ti dám, Jestřábe, březovou kůru! Běž se vycpat s takovými trapnými anachronismy! Dnes tu máme čistou chemii, a chemi je, když to hoří a bouchá, což je právě to, co k upečení buřtu potřebujeme. Trá-dá a už to hóří. Rybáři, sedící nedaleko na břehu, se začali vztekle otáčet, když se vyvalil hustý, mastný, černý dým. A to jsem ještě nenašel pneumatiku, kterou jsem původně taká zamýšlel do táboráku přimíchat, pro její velkou výhřevnost. Blable začala jako obvykle láteřit, že oheň děsně smrdí a že se na něm nedá nic péct, ale já jsem cěděl, že jsem zvítězil.

Nicméně ještě asi dvacet minut trvalo, než se dřevo vysušilo natolik, aby doopravdy chytlo. Pak jsme pekli ty buřty, které vůbec nesmrděly. Ode dneška si budu s sebou brát na rozdělání ohně vždy něco tuhého lihu, protože má důvěra k této metodě je nyní bezmezná. 

Pátek 1 

Bratislava z vesmíruNa ICQ (nebo na IcqLite, pokud nechcete nic instalovat) najdete pod číslem 92678109 a přezdívkou "pepo" Petra Beláka, který jest maniakálním cestovatelem, jež asi za čtrnáct dnů odjíždí na tříměsíční cestu po jižní Asii. Ono by to samo o sobě nebylo nic až tak světoborného, kdyby tam nejel se svou holkou, které říká Miládka. To mi přijde přímo šíleně odvážné, radši bych chodil po žhavém uhlí, než někam jel na tři měsíce s jeho Miládkou, nebo s jakoukoli jinou Miládkou. Ale Peterovi se to pořád zdá málo, a tak, aby byl hrdina ze všech největší, se dokonce s onou ženštinou tento víkend v Iľavě žení. To už zcela přesahuje mé chápání, nicméně blahopřeji, ostatně kdo chce kam, pomozme mu tam, a kdo chce psa bít a vůbec.

K blahopřání připojuji satelitní snímek Bratislavy, jelikož Peter žije momentálně v Bratislavě a děsně na to město nadává, a teď uvidí, že z výšky vypadá docela obstojně. Na mad21.host.sk jsou takových snímků haldy a ještě mnohem větších a podrobnějších, pročež až zas někdy budu Bratislavou na kole projíždět, tak se takovým snímkem vybavím, abych se tam zas nemotal jako vždycky.

Já ten snímek ale nenašel na webu, protože na bloudění po internetu nemám čas, ale na CD, které je přibaleno k únorovému Chipu. Časopis sám je prachbídný, ale ta přiložená cédéčka bývají docela dobrá, a tak si je obvykle v práci zkopíruji - Chip má totiž předplacený firma. Kromě satelitních fotek jsem ještě našel třeba stránky Pranostiky, kde pro 29. leden stálo "Na Saleského Františka meluzína si často zapíská", a to je pravda, v úterý skutečně dul silný vítr, až to stromy vyvrátilo. Kdesi. Říkali v televizi. Povídala Blable.

A ještě, mimo fotek Bratislavy a pranostik, jsem na CD našel program, co maluje všemožné hvězdy, souhvězdí, planety, komety, rakety i parkety a kromě toho umí vypočíst, kdy vyjde Slunce a kdy zas ne. Proto jsem si vypočetl, jak to s tím Sluncem bude v Káthmándú, a vyšlo mi, že to bude fajn.

Na středu se mi zdálo, že trčím na letišti v hrozně dlouhé frontě a když na mě přišla řada, tak mi celník vyházel všechny věci z batohu a pak začal tvrdit, že musím zaplatit asi pět set dolarů dovozního cla. Pak mi ještě uletělo letadlo a vrcholem všeho bylo, že jsem letěl ne do Nepálu, ale kamsi do Ameriky. Blbý sen.

Včera se kdosi koukal na mé stránky poté, co zadal do vyhledávače slova "sprosté nadávky". Neuvěřitelné.

Program Noční oblohaVšude je jaro, svítí slunce, po sněhu už ani památky, je pěkně teplo a já abych čučel doma do monitoru a programoval trhlé aplikace. A ještě ke všemu se odněkud pořád berou hnusné chyby, na které se nedá přijít a když už na ně přijdu, tak vznikne deset dalších a všichni mi nadávají, že prý jsem tupý a kvůli mě firma přijde na buben. Ještěže do práce jezdím na kole, ono je to patnáct kilometrů jedním směrem a člověk se tak aspoň trochu projede. Byl jsem se podívat i u přehrady, jestli je pořád zamrzlá, že bych už mohl začít chodit plavat. Ale sklaplo mi, na přehradě je pořád asi patnáct centimetrů tlustá vrstva ledu. S plaváním budu muset počkat.

Na víkend jsem se domluvil s Vitáskem, že v sobotu nebo v neděli popadneme foťáky, diktafon, zápisníky a kola a na těch kolech dojedeme do nedaleké obce Maršov, kam vtrhneme s velkým tartasem a budeme vyřvávat, že jsme zuřiví reportéři, co pátrají, jak ono to s tím Maršovem doopravdy je a jestli tam skutečně žerou chrousty. Původně se mělo jet do Nížkova, ale Nížkov je moc daleko a za jeden den se to tam a zpátky i s reportáží nestihne. Tak pojedeme do Maršova.

Jenže Vitásek tvrdí, že mu má na víkend taky přijet nějaká návštěva, a že prý ještě neví, jestli doopravdy přijede a když přijede, tak jestli na sobotu, na neděli nebo na celý víkend, takže až to bude vědět, tak se prý ozve a pak teprve pojedeme do toho Maršova. Čili kdo ví, jestli se vůbec někam pojede. A ke všemu já do Maršova sám jet nemůžu, protože jednak nemám Vitáskův digitální fotoaparát bez ručiček, ale hlavně nemám jeho schopnosti oblbnout všechny lidi kolem, protože jsem spíše uzavřená povaha a tak bych toho v Maršově moc nenareportéroval. To Vitásek, ten se na reportérování jenom třese, už je úplně nažhavený, jak ho všichni budou oslavovat, že je velký novinář a on se bude nafukovat a všechno si moudře fotit a blahosklonně přikyvovat všemu, co mu domorodci povědí a bude mi říkat, abych si to zapsal a bude tvrdit, že jsem jeho pomocník a bude se přitom tvářit pohrdavě. Možná dokonce řekne, že jsem jeho začínající pomocník, já ho znám. Ale budiž mu to přáno, budu mít reportáž na stránky a hlavně aspoň na chvíli někam vypadnu.

Slunce v Káthmándú 12. dubna 2002A to mi připomíná, že musím Vitáska upozornit, aby si baterie ve fotoaparátu řádně nabil, až budou lítat jiskry a vzal si velkou tlustou paměť, aby mu to všechno nedošlo po pěti fotkách, jako onehdy na padesátce.


V pondělí jsme s Blablí nakládali utopence, protože ta mlsná žena na ně dostala chuť. Naložili jsme dvě větší nádoby, jednu s menším množstvím cibule pro Blabli a druhou, kde je cibule spousta a k tomu hodně pepře a kysaného zelí pro mne. Blable pomýšlí na to, že až pojede za Alenou, že jí několik takových nádob s utopenci přiveze coby přepychový dar, a mne napadlo, že až budu někdy zase dělat kvíz, tak výherce neobdrží láhev alkoholu, jako minule, nýbrž láhev mnou naložených utopenců. Ovšem těžko říci, jestli by se to vůbec někdo, kdo čte mé stránky, odvážil jíst.

Utopence jsem včera zkoušel a i když ještě nejsou správně rozleželí, i tak už jsou docela chutní. Část naložené cibule a zelí jsem použil při vaření polévky a vznikla výborná

Howadoorská čínská polévka s nakládanou cibulí

Do misky dáme jednu čínskou polévku (já mám nejradši s karí příchutí), opepříme, rozklepneme syrové vejce a přidáme pár lžic nakládané cibule z utopenců. Zalijeme horkou vodou a necháme pět minut stát.

Ať vymýšlím jak vymýšlím, stejně mne žádný dobrý kvíz nenapadá.


Pro Adriana a dva další lidi, které jsem navnadil příslibem extra bezcharakterní hovadistické akce, kterou jsem v úterý rozjel a o níž jsem chtěl původně psát: Akce se rozběhla způsobem, který předčil všechna má očekávání, vypadá to, že vznikne materiál na samostatnou stránku. Proto raději s referováním počkám, až jak to dopadne - beztak by mi to ještě někdo z vás, lumpů, překazil.

 


 


Nějaký vzkaz pro Howadoora? Chcete-li odpověď, napište zpáteční adresu.

http://www.bravenet.com/